Painful Memories - 41. část

20. července 2017 v 19:07 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi/Fluff/Angst






Yoongiho pohled:

Nervózně jsem se převalil na posteli Hoseoka. On byl vedle mě, spal úplně klidně. Zavaloval mě nepříjemný pocit - přece jen jsem v baráku Hoseoka. Kdysi dřív nebylo vůbec divný, že jsem tu byl. Že jsem tu spal vedle Hoseoka. Kdysi. To jsme byli ještě kamarádi - což už tak úplně nejsme - a v očích jeho rodičů tak musíme zůstat. A možná proto jsem byl tak nervózní. Budu vůbec schopný si tu image kamaráda zachovat? Přece jen jsme se s Hoseokem dostali už do stádia, kde už nevíme kdy dát ruce pryč. Což jsem sám překvapený. Byl jsem jen rád, že šel hned po večeři spát, protože nějakou vášnivou líbačku bych asi nezvládl.
Proč tu vůbec spím?
Hoseokovi rodiče (spíše jeho mamka) na oslavu toho, že se se mnou Seok usmířil a jsme znovu ti kamarádi (haha), uspořádali nějaký malý výlet do nedalekého většího města na trhy. Vlastně to nebude nic vyjímečného, možná tam budeme mít oběd a koupíme si nějaké levné blbosti od otravných prodavačů. Zdálo se to obyčejné, ale bude tam Hoseok - a tak to pro mě vůbec obyčejné nebude. Možná se budu muset hlídat, ale nějaké samotné chvilky snad spolu mít budeme.
Než jsme si vůbec lehli do postele, ze zvyku jsem si automaticky lehl vedle Hoseoka. Vlastně nám to nepřišlo divné, Seok se už chtěl přitulit, když v tom přišla jeho máma, trochu šokovaná tím, že sedmnáctiletí kluci leží vedle sebe, ale jen se zasmála se slovy: "Už nejste malí kluci..." ale nechala to být. A za to jsem byl na jednu stranu rád. Přesto se strachoval - výlet s homofóbní rodinou vlastně nebude vůbec lehký. Hoseok nad tím nejspíš vůbec nepřemýšlel, spokojeně oddechoval už nějakou tu chvíli.
Ale mě to bohužel nedalo spát…


Ráno byla katastrofa, byl jsem ospalý, nenaspal jsem ani dvě hodiny. Ale energická nálada sršící jak z Hoseoka, tak z jeho mámy, byla celkem osvěžující. Ani jsem neměl čas usnout při cestě v autě.
Po asi půl hodině cesty jsme byli na místě. Všude se flákalo spoustu lidí a mě začal zužovat známý pocit. Spoustu neznámých lidí na jednom místě...to nebylo nic pro mě.
Stál jsem opřený o auto s vyděšeným výrazem na tváři a čekal, než se zbytek rodiny Jung nějak vypraví. Z mých strašlivých myšlenek mě probral až Hoseok, který se zničehonic objevil vedle mě a tajně mi stisk dlaň v té své. Na jeho tváři byl úsměv plný radosti. To na chvíli odrovnalo můj strach. Byli jsme nejlepšími kamarády nějakou dobu, pozná, když mi něco je.
"Tak pojďme!" ozvala se vesele Seokova mamka. Jemný stisk mé dlaně zmizel a mě už teď bylo jasné, že mi to bude chybět. Hoseok se hrnul za svou maminou, zatímco já zůstával pozadu. Kousek ode mě šel jeho otec. Přejel mi mráz po zádech, neměl jsem z něho jednoduše dobrý pocit. Celou dobu mě jen přejíždí svým pohledem. Jako bych udělal něco špatně.
"Yoongi..." ozval se zničehonic hlubokým hlasem. Snažil se být potichu, aby nás nikdo neslyšel. Což mi nahnalo ještě větší hrůzu. Co když něco ví? Ne, to není možný. Dávali jsme si takový pozor, že by ani soukromé očko nic nenašlo. To trochu uklidnilo můj zvyšující se tep. Nejspíš viděl můj nervózní výraz a tak začal zvolna.
"Už víš, co budeš dělat po škole?" Typická otázka, kterou žádný teenager neslyší rád. Povzdech jsem si. Hlavu mám plnou vašeho syna, myslíte, že mám čas přemýšlet nad tím co bude?
"Um… nejspíš bych se chtěl věnovat...hudbě?" znělo to jako bych se ptal sám sebe.
"Hudbě? To není moc jisté zaměstnání," řekl a znovu mě přejel tím jeho pohledem.
"Ještě n-nevím..."
"Mmm, Hoseok by se rád věnoval tanci..." začal zničehonic a podíval se na Hoseoka stejně jako já. On na jeho postavu, já trochu níž. Musel si zrovna dnes brát ty neskutečně upnuté kalhoty?
V hlavě jsem si představil jak moc se asi Hoseok zlepšil v tanci za ty léta. Musím si pak zažádat o nějaký osobní taneček. Haha, neměl bych nad tím přemýšlet právě teď, když je vedle mě Seokův otec, který čeká na nějakou mou reakci. Ale když viděl, že se k ničemu nemám, začal sám.
"To jsem mu ale zakázal. Potřebuje nějakou práci, kde se uživí, což tanečník rozhodně není."
Ne, nelíbilo se mi, jak Hoseokovi shazoval sen. Vím, že Seok by se chtěl věnovat tanci. A nejspíš to právě skrz tenhle důvod vzdal. Štvalo mě to. Jenže co bych zmohl? Nechci přiznat, že se ho bojím, ale bojím. Takže se mi všechny slova zasekly v hrdle.

Během chvíle - naštěstí - jsme byli víceméně v našem cíli. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, já s Hoseokem a jeho rodiče spolu. Odtrhli jsme se od nich a pokračovali úplně v jiném směru stánků plných suvenýrů, doplňků a oblečení. Byl tu hluk a moje vnitřní já panikařilo. Zatímco Hoseok si užíval každý stánek, který mu byl na dosah, já jsem se nemohl soustředit na nic jiného, než na nepříjemné hučení v uších. Byl to zase ten známý pocit, který mě přepadl hned na začátku. Teď se ale stupňoval a stupňoval. Čistě z instinktu jsem chňapl po jeho ruce. Všiml si mého výrazu a rychle mi můj stisk oplatil. Moje bušící srdce se trochu uklidnilo a z krku se vrátilo zpět na svoje místo v hrudi. Šustění v uších jemně polevilo. Byl tu přece Hoseok, neměl jsem se čeho bát.
"Jsi v pohodě, Yoongi?" zeptal se jemně, starostlivě. Skenoval mě svým pohledem hledající jakoukoliv grimasu, která by naznačila nějakou nepříjemnost. Přikývl jsem.
"Jsi si jistý, že to zvládneš?"
"Jasně."
"Kdyby něco, hned mi to řekni, jasný?"
Hoseok měl tak ostrý hlas, který vás i přesto dokázal pohladit po srdíčku. Cítil jsem, že se o mě stará, že ho zajímám. Naše ruce nechal propletené a v jednom okamžiku jsem se strachoval. Co když nás někdo uvidí? Co když nás uvidí jeho rodiče?
Ale během několika sekund to vše bylo pryč. Vypustil jsem z hlavy všechny starosti, myšlenky a nechal jsem tam jen jedno - Hoseoka.
Pokračovali jsme dál, Hoseok chvílemi běhal k jednomu stánku, potom zase k jinému na druhé straně. Všechno obdivoval, všechno mu přišlo nádherné a krásné. I když to byla úplně obyčejná věc. On tam tu krásu stejně viděl. Možná proto je se mnou. Připadám si obyčejný, ale Hoseok možná vidí něco, co já nikdy neuvidím. Mohl bych se zkoumat v zrcadle tisíckrát, přemítat o tom do konce svého života, stejně bych nic nenašel. Ale Seok ano. Viděl vždy to dobré ve všem. Možná to ve mně vyvolalo oné pocity a možná to je ten důvod proč jsme spolu. Může to být nějaký chemie, nějaký zákon, který funguje na téhle planetě. Netuším, a když jsem se takhle díval na něj, na toho, kdo mi doslova drze ukradl srdce, bylo mi to vlastně jedno.
Zrovna si prohlížel nějaké náramky, které se mi vážně nelíbili. Nemělo to vkus, vlastně tak celkově to byla jen nějaká cetka, která rozhodně neměla takovou cenu za jakou ji ten obchodník nabízel. Ale Hoseok se na to díval tak fascinovaně. Otočil se na mě s prosícím pohledem. V ruce už držel dva stejné náramky.
"Ne," řekl jsem rovnou a odvrátil se.
"Yoooongi..." škemral za mnou. Nevěnoval jsem mu ani pohled a popošel dál, k dalšímu stánku, aby na to Hoseok co nejrychleji zapomněl.
Jenže Hoseok nezapomněl. Co hůř, stále o těch náramcích mluvil jako o pokladu. Jako o něčem, co prostě patří k nám a musíme to mít. Stále jsem mu úspěšně odporoval. Když jsme ale zrovna popíjeli nějakou sladkou limonádu na lavičce a všiml jsem si jeho zasmušilého výrazu, div, že se tam nerozplakal, nakonec jsem stejně povolil.
A tak jsem šel s tou odpornou věcí na ruce, vedle mě poskakující a šťastný Hoseok prohlížející si ten samý zjev na té své.
"Děkuju, hyung," řekl najednou už trochu klidněji a usmíval se. Jen jsem na něj mávl rukou, jakože je to okay…
Ucítil jsem letmý polibek na své tváři a zastavil se. Krev se mi nekontrolovatelně hrnula do tváří. Podíval jsem se na Hoseoka, který se tvářil jakoby nic a ihned se porozhlédl kolem sebe.
"Nikdo to neviděl..." řekl, tajemný úsměv na jeho rtech. Zdálo se mi, že se mu líbí jak zmateně se tvářím.
"Hoseoku..."
"Já vím, Yoongi...jen už mi bylo smutno..." řekl. Koukal jsem na něj celkem šokovaně, ale až tak překvapený jsem nebyl. Protože Seok byl poslední dobou samé překvapení - byl až příliš vlezlý, mazlivý a nevěděl kdy dát ruce pryč.
"Co kdybychom...šli na záchod..." začal a otočil jemně hlavou na malou budovu opodál.
"Tohle zní jako vážně špatná nabídka na sex..." podotkl jsem. Hoseok se jen zasmál a vyplázl jazyk. Bez dalších slov se tam rozešel. Moje srdce pomalu začínalo tlouct rychleji každým krokem, kterým jsme se tam blížili.
Porozhlédl se jestli je vzduch čistý. Já nervózně stál u dveří a koukal se, jestli někdo nepřijde. Bylo mi vážně divně. Nepříjemný tlak v podbřišku, napjatý, očekávající pocit. Jakoby vážně mělo být něco víc. A možná bude - jak jsem říkal, Hoseok je plný překvapení.
Najednou mě zatáhl za kapuci a vlekl mě až do kabinky, kterou za námi zavřel. Byla hodně těsná, stáli jsme naproti sobě sotva popadajíc dech. Můj pocit plný napětí se stupňoval.
Po chvíli ticha mě Hoseok najednou přitáhl k sobě a objal. Zavalilo mě příjemné teplo z jeho těla.
"Chybělo mi to...potřeboval jsem to," vydechl do mého ramena. Objetí jsem mu ihned opětoval. Byl to příjemný pocit. Potřeboval jsem to taky. Ani jsem si neuvědomil jak trýznivé bylo celou dobu chodit kolem něj a nesmět se ho ani dotknout. Po chvíli se odtáhl jen aby mě mohl políbit. Polibek to byl nevinný oproti tomu, co se mi odehrávalo dobrou minutu zpátky v hlavě.
Náš polibek trval nějakou chvíli, než se odtáhl s úsměvem na rtech, jeho oči jemně přivřené. Vzal moji ruku, na které se houpal náramek. Prohlížel si ho a pak se usmál, mou ruku si dal na hruď.
"Mám...tě opravdu r-rád..." zašeptal, díval se mi do očí, tváře mu červenali. Byl jsem trochu zaskočený jeho náhlým vyznáním. Avšak úsměv jsem mu oplatil a pohladil ho po tváři.
"Já tebe taky, Hoseokie..." odpověděl jsem a věnoval mu další polibek na rty.
Chvíli jsme tam jen tak postávali, občas v objetí, občas líbající se na rty, tváře nebo krk.
Najednou vzal opět moji ruku s náramkem a přiložil ji k té svoji, kde visel stejný náramek, na tváři vážný výraz.
"Slibuju, že dokud ho budu nosit, budu vždy s tebou, ochráním tě a nikdy tě neopustím..." řekl. Můj pohled směřoval na naše ruce vedle sebe, do očí se mi hrnuly slzy hned, jak svou větu dokončil. Ucítil jsem, jak mi dává polibek na čelo. Moje srdce jemně poskočilo. Nespím snad? Není tohle jen sen?
Stále jsem skenoval naše ruce a hlavně naše náramky. Najednou … se mi začali líbit. Ne, miloval jsem je. Slíbil jsem si, že ten náramek v životě nesundám.
Hoseok si mě přivinul do objetí a mé slzy už nekontrolovatelně tekly po tvářích.

Nebylo to zrovna romantické, přece jen jsme byli na záchodech, kde šel cítil levný čistič záchodů citrónové vůně a v jakýkoliv moment někdo mohl dojít a ulevit si vedle nás. Ale...věřil jsem, že šťastnější být nemůžu. Ne, nikdy. Hoseok bylo moje štěstí. A nenechám si ho vzít...ať se stane cokoliv...



PREVIOUS | NEXT


Drobné info: Zdravím lidi .. lol :D Pamatuje si vůbec někdo něco z téhle povídky?:D:D Má vůbec smysl ji dokončovat? Abych byla upřímná, mám toho spoustu tady naplánovaného a mám to zapsané. Ale zatím se to vše tak táhne .. upřímně mi prosím řekněte jestli někomu tahle povídka scházela a chtěl by vědět, jak dopadne. Jinak nevím, možná ji pozastavím a nebo úplně přestane vycházet. :D Vím, že je to trochu rude tady dojít po půl roce a chtít hned nějaké názory... jen bych se vážně už chtěla vrátit k psaní a chtěla bych vědět, zda má tahle povídka nějaké čtenáře. Děkuju moc! ^^ Snad jste si to užili :)
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 20. července 2017 v 20:51 | Reagovat

Stále si pamatuju o čem tahle povídka je. A jsem ráda, že přibyl nový díl, za který moc děkuju.
Byla bych moc ráda, kdybys tuhle povídku dokončila. Tak když budeš mít chuť a čas, pokračování se bránit nebudu...

2 Eiri Eiri | 20. července 2017 v 21:45 | Reagovat

Ahoj tuhle povídku mám moc ráda prosím pokračuj chci vědět jak skončí :-)

3 Linnie Linnie | Web | 21. července 2017 v 15:51 | Reagovat

Musíš to dopsat... Čekám na to už do začátku té tvé pauzy. Because my heart beats only for U.

4 Pupp Pupp | 7. srpna 2017 v 12:26 | Reagovat

Povídku čtu od samého začátku co jsi ji začala vydávat a doopravdy jí mám rád .. yoonseok mi moc připomíná mě a mou drahou teplou polovičku:D jsem moc rád že jsi zase vydala další díl, už mi to moc chybělo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.