Painful Memories - 26. část

7. června 2016 v 17:19 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi / Angst






Hoseokův pohled:

Seděl jsem v lavici a schovával si v dlaních tvář. Stále jsem nemohl vyhnat z hlavy to, co se událo s Yoongim. Jeho rty, jeho nohy, jeho zadek na mým klínu. Nemohl jsem se přes to přenést. Stále jsem to měl v hlavě, v mých snech poslední dobou se zjevoval Yoongi, co mě líbal na rtech. A nejhorší bylo, že mě to vzrušovalo, že mě to z nějakého důvodu nutilo červenat. Byl to jen můj nejlepší kamarád. Nejlepší kamarádi by to prostě přešli. Yoongi to nejspíš přešel v pohodě, ale já ne. Za prvé, ani netuším proč jsem to udělal, za druhé jsem na holky, nikdy mě žádný kluk nepřitahoval, tak proč Yoongi…?
Zaúpěl jsem už snad po sté za tento den. Nedokázal jsem přemýšlet nad ničím jiným. Yoona? Ta už byla hodně dlouho zapomenuta. Škola? Jako bych vůbec vnímal to, že tu sedím. Yoongi? Jo, toho mám v mysli až příliš.
Někdo mě pohladil po rameni. Podíval jsem se a uviděl Zica, jak stojí vedle mě s milým úsměvem. Sedl si naproti mně do lavice, kde bylo volno.
"V pohodě?" zeptal se ustaraně. Položil jsem si hlavu na lavici a povzdechl si. Koukal jsem ven z okna, ale stejně se přede mnou stále jen zjevovala Yoongiho usměvavá tvář.
"Jo..." zamumlal jsem nakonec jen.
"Nevypadáš tak..."
Znovu z mých úst utekl povzdech.
"Je to jen...nevím, jak to říct...pamatuješ jak jsem kdysi básnil o té holce, která měla heboučké rty?"
"Jo, jasně. Na to se nedá zapomenout, vypadalo to, že o tom už nikdy nepřestaneš blábolit," pousmál se Zico.
"Mám pocit...že jsem ty rty políbil znovu. Ale horší je, že už vím, komu patří."
Zico byl chvíli ticho, díval se nepřítomně před sebe, jak kdyby o něčem přemýšlel, než se z toho probral. Podíval se na mě s hraným úsměvem.
"Přece nemůže být tak škaredá, ne?" zasmál se, ale oba jsme věděli, že to bylo vytlačované.
"Byly to rty Yoongiho..." řekl jsem. Bylo ticho, čekal jsem, že mě začne odsuzovat, ale vždyť přece on sám se do toho dal jednou s Kyungem. Nemá mi co vyčítat!
"Jsi si jistý?" zeptal se podezíravě. Hodil jsem po něm naštvaný výraz.
"Samozřejmě!"
"V pohodě, buď v klidu."
"Ale...proč mi neřekl, že jsme se líbali i na tvé párty? Vždyť nebyl opilý..." zauvažoval jsem si spíš sám pro sebe.
"Jsi opravdu tak slepej?" zpražil mě Zico, avšak v jeho hlase byla jemnost.
"Co?"
"Není snad jasný, že když se ti ani trochu nebrání, ani ti to neřekne, že k tomu je nějakej důvod? Neříkal jsi snad, že je gay? A nepřijde ti snad tak trochu divný jen skrz tohle ukončit dlouholeté přátelství? Má tě rád, idiote. Proto se chová tak, jak se chová..."
Překvapením jsem otevřel ústa.
"Jsi v pohodě, Jiho?" zeptal jsem se a přiložil mu ruku k čelu. Možná má horečku a blouzní. Pleskl mě přes ni.
"Co když to...ale Yoongi nebyl...na té party u tebe? Třeba ta dívka měla jen podobné rty jako Yoongi."
"Byl to Yoongi," řekl přísně. Tázavě jsem se na něj podíval.
"Jak ty to víš?"
Odmlčel se, ale za chvíli začal štrachat svůj mobil v kapse.
"Stejně, jak to, že ses s ním znovu líbal? Ten kluk tě miluje kdo ví jak dlouho a ty si prostě ty své pracky nemůžeš uhlídat," řekl během toho. Uraženě jsem odvrátil obličej a překřížil si ruce na hrudi. Taky bych rád věděl, co se děje.
"Stále mi nevěříš?" řekl najednou. Podíval jsem se, ale hned jakmile jsem uviděl jeho mobil, kde byl obrázek mě a Yoongiho na pračce a máme zjevně docela divokou zábavu, vzal jsem ten mobil do ruk. Mé oči málem vypadly z důlku.
"T-to nemůžu být já!" křičel jsem, čímž jsem upoutal pozornost několika spolužáků, co se začínali scházet do třídy.
"Ale jsi..." řekl klidně Zico a vytrhl mi mobil.
"Jak dlouho tu fotku sakra máš?!"
"Sorry Hoseoku, Yoongi nechtěl, abys to viděl..." řekl a začalo zvonit. Odebral se ke své lavici a mě nechal ještě v horším stavu, než kdyz přišel. Měl jsem chuť brečet, křičet…



Yoongiho pohled:

Přišla mi zpráva od Hoseoka, že si se mnou musí promluvit. Nebyl tam jediný smajlík, nic...žádná emoce. Působilo to dost chladně a mě okamžitě zachvátila kousavá nervozita. Celou dobu jsem v hodině podupával nohou, až mě jeden učitel i vyhodil na chodbu, že ruším. Paprika jeden…
Když už zazvonilo posledně, což značilo, že je konec, okamžitě jsem vystřelil ke skříňkám a začal se chystat. Nervozita, zvědavost, vzrušení. Všechno tohle mi kolovalo v žilách. Co mi jen Hoseok asi chce říct?
Přemýšlel jsem nad tím celou cestu, než jsem došel k hřišti. K našemu opuštěnému hřišti. Okamžitě se mi vybavily všechny vzpomínky, včetně ty s Jiminem, kvůli kterým mi jen přejela husina po celém těle. Byl jsem tu dřív a tak jsem si jen sedl na studenou lavičku a čekal. Za chvíli už jsem viděl, jak se sem pomalu blíží Hoseok. Měl sklopenou hlavu a už jen z toho, co kolem něj vyzařovalo, šlo poznat, že je něco hodně špatně. Naprázdno jsem polkl. Trvalo to snad celou věčnost, než došel ke mně a pozdravil mě. Sedl si hned vedle, ale až příliš daleko. Začínal jsem být více nervózní než vzrušený.
"Proč jsi mi neřekl, že jsme se na té party líbali my dva?" vyhrkl najednou. Znělo to jakoby ani nepřemýšlel nad tím, co říká. Vykulil jsem oči. Koukal se do země a nevypadalo to, že se koukne na mě.
"Hoseoku...nech mě to vysvětlit," začal jsem pomalu.
"Miluješ mě, Yoongi?" přerušil mě, jeho tón hlasu byl ostrý.
"Cože?"
"Slyšel jsi mě. Miluješ mě?" to už se na mě podíval, vypadal jako by se cítil podvedený. Sklopil jsem pohled a cítil, jak mi červenají tváře.
"Vysvětlím ti to…"
"No, tak čekám." Nikdy na mě nemluvil takovým tónem. Trhalo mi to srdce na kusy. Ale musel jsem být odvážný. Zamrkal jsem slzy a zhluboka vydechl.
"Nechtěl jsem, aby ses t-to dozvěděl touhle cestou…ale je to pravda. Jsem do tebe zamilovaný..."
Nastalo ticho. Přes moji tvář šlehl prudký, chladný vítr. Nečekal jsem na odpověď. Čekal jsem jen, kdy se na mě otočí s nechutí v očích a odejde.
"Není to správné, Yoongi..." zamumlal tiše po chvíli.
"Samozřejmě, že vím, že to není správné! Snažil jsem se opravdu dlouho, abych tě znovu viděl jen jako kamaráda. Ale myslíš, že to šlo? Myslíš, že se to povedlo? To bychom nebyli tady! Zkusil jsem to! Ale nedokážu to..." můj hlas slábl.
"Já...já nevím, co dělat," řekl po chvíli.
"Nemusíš dělat nic. Hoseoku, podívej se na mě..."
Zaváhal, ale nakonec na mě upřel své skelné oči.
"Miluju tě. Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo. Nikdy. Zkus mi věřit. Vím, že se nemůžeš nutit, ale chci...abys to se mnou zkusil. Počkám na tebe...nemůžu si dovolit tě znovu ztratit..." Po tváři mi stékaly slzy. Hoseok se na mě překvapeně koukal, než přešel do hlubokého přemýšlení a hloubání.
"Yoongi...já...nemůžu jen tak ze dne na den změnit orientaci! Navíc...není to správné! Lidi si budou myslet, že jsme nemocní. Já to nemůžu udělat. Otec by mě zabil!"
"Opravdu radši budeš takový, jak si tvůj otec nebo ostatní žádají? Raději popřeš sám sebe a to, co cítíš?! Proč jsi mě teda líbal znovu a znovu, když jsi už byl střízlivý? A moc dobře jsi věděl, co to udělá!" Naštvalo mě to. Hoseok nikdy takové věci neřešil, nikdy neřešil, co si o něj lidi myslí. Bylo ticho. Seok vypadal dost ublíženě. Stejně tak jako jsem se cítil já.
"Nech mě si to promyslet, dobře?"
Jen jsem přikývl na souhlas.
"A do té doby bychom se neměli scházet..." řekl slabě a zvedl se k odchodu. Než by stačil odejít, chytl jsem ho za zápěstí.
"Hlavně...hlavně mě neopouštěj. Ať se stane cokoliv, hlavně mi neříkej sbohem navždy..." Můj hlas byl tak zlomený, z očí se mi kutálely další a další slzy.
"Neopustím..." zašeptal spíš pro sebe a pak odešel. Stál jsem stále na místě, oči zalité slzami. Nikdo nevěděl, jak to bude dál, ale z nějakého důvodu jsem v hrudi cítil bolest značící, že to nebude nic dobrého…


Přišel jsem asi po hodině domů. Moje tělo se jen plahočilo prázdnými ulicemi. Byla pěkná zima a hned jak jsem došel, cítil jsem se jak v horečce.
Otevřel jsem dveře a pomalu se vyzul. Vážně mi nebylo nejlépe.
"Yoongi?" ozval se najednou hlas. Hlas, který jsem neslyšel snad věky. Do očí se mi zničehonic nahrnuly další slzy. Byl to hlas mojí matky.
"Mami?" zakřičel jsem, ale znělo to spíš jako nějaký zamňoukání od kotěte.
"Ahoj synu," usmál se na mě otec, který došel do chodby. Hned za ním doběhla máma z kuchyně s širokým úsměvem na tváři. Hned co mě uviděla, vydala ze sebe šťastný vzlyk a běžela mě obejmout.
"Proč...proč jste mi neřekli, že se vrátíte?" zamumlal jsem zatímco jsem se nechal svírat v objetí.
"Chtěli jsme ti udělat překvapení," zachichotala se máma. Odtáhla se ode mě a podívala se mi do obličeje.
"Zase jsi zhubl! Kolikrát jsem ti říkala, abys pořádně jedl! Schválně jsem ještě dohlížela, abys měl tolik peněz, že bys mohl jíst každej den v drahých restauracích!" zamračila se na mě. Nezmohl jsem se na nic, než jen na úsměv. Chyběla mi. Chyběla mi moje celá rodina.
Vtom mi položila ruku na čelo.
"Úplně hoříš!" vykřikla, "Okamžitě si běž lehnout. Akorát jsem dovařila polívku a donesu ti prášky."
Nenamítal jsem nic. Jen jsem ji políbil na tvář, na tátu se usmál a odešel do pokoje. Nikdy jsem nebyl vděčnější. Nikdy jsem neměl takovou radost jako teď, že jsou u mě i moji rodiče.
Hned jakmile jsem se dostal do postele, usnul jsem s nepříjemným pocitem na hrudi, který naznačoval můj největší strach. Ztráta Hoseoka.





Drobné info: Dobře, zase je tady brečení a trápení a kdo ví co. :D Ale tak!:D Hoseok už ví, co Yoongi cítí. Co myslíte, jak se rozhodne? ^^ Klidně si typněte... :D :3 Děkuju za přečtení! :)
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 7. června 2016 v 20:21 | Reagovat

Když to je těžký. Něco si tipnu a on zrovna udělá pravý opak. Ale byla bych ráda, kdyby to s Yoongim zkusil, i když není gay. Ale to by bylo zase moc jednoduché. Takže očekávam komplikace...
Moc se těšim na další díl...

2 Shadow Shadow | Web | 8. června 2016 v 13:34 | Reagovat

Cítím se jako blázen mám chuť se smát a brečet zároveň. Radši nic tipovat nebudu, pak by to nemuselo dopadnou dobře xD. Těším se na další díl.

3 Surka Surka | 8. června 2016 v 21:05 | Reagovat

Mám byť mŕtva teraz alebo teraz? Vyber si T-T
Tak toto nevidím optimisticky. Prosím, ak ma máš trochu rada, nenašrotuj medzi nich Zimina :D Viem, on je teraz chytený do pocitov k Taemu, ale nikdy nemôžem u teba vedieť :D
Teším sa na ďalší diel, veľmi veľmi :3 *Ďalšie Yoonseok, jupíí :3 Možno teda .-. :D *

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.