Painful Memories - 25. část

31. května 2016 v 12:00 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi / Angst






Taehyungův pohled:

Nechápu, co jsem si myslel! Byl čtvrtek, už jsem měl svou uniformu, tím pádem i Jimin tu svou. Včera dokonce došel do školy, byl jsem tak šťastný, když jsem ho uviděl, chtěl jsem za ním běžet a zamávat mu. Byl ke mně předtím tak milý, ale...když jsem k němu došel a uviděl mě, sklopil jen pohled a dělal, že mě nevidí. V šoku jsem se odebral pomalým krokem do třídy. Jasně, co jsem čekal? Proč by se s někým jako já bavil? Měl jsem nejlepší známky, věděl jsem všechny odpovědi. Jednoduše "nerd".
Dnes to nebylo jinak, dělal, že ve třídě nejsem. Občas se naše pohledy střetly a já se snažil vyčíst, co si myslí, ale zdál se mi najednou nečitelný. Bavil se se svou partou a samozřejmě by to nebyl Jimin, kdyby si nenechal na klín sednout nějakou holku z vedlejší třídy. Bože! Ani nevím, proč mě to tak štvalo, ale měl jsem co dělat, abych té holce nevyškrábal oči. Poslední dvě hodiny jsme byli rozdělení do dvou skupinek, jaké to štěstí, že on je v té druhé. Nebudu muset koukat na ten jeho ksicht, který mě tak štve! Celé hodiny jsem nic nedělal, popravdě je to poprvé, co se flákám. Ale není to tak, že by to tu učitelku nějak zajímalo, že nedávám pozor.
Koukal jsem z okna a přemýšlel o tom všem, co se za poslední týdny událo. Koukl jsem na Yoongiho, co seděl vedle mě. Pomalu usínal, měl kruhy pod očima, co ten včera dělal?
"Yoongi," drcl jsem do něj. Nic, byl úplně tuhej. Koutky mi utekly do malého úsměvu.
"Yoongi," tentokrát jsem do něj drcl trochu víc. To už se probral a zrakem začal šmejdit po třídě, jestli něco nepropásl. Tiše jsem se zasmál.
"Co jsi sakra včera dělal?" zašeptal jsem mu a položil si hlavu na lavici. Položil si ji vedle mě a zavřel oči.
"Měl jsem trochu alkoholu..." řekl. Vykulil jsem oči.
"Chlastat ve všední den? To je tak strašně ne jako ty," řekl jsem mu šokovaně. Usmál se.
"No, nic mi nepomáhá, furt mi třeští hlava a mám pocit, že během chvíle usnu i ve stoje," zakňučel. Vzpomněl jsem si, že máma mi do batohu stále strká takový ty rozpustný, šumivý tabletky do vody. Vytáhl jsem je a dal mu jeden. Yoongi to zkoumal a pak přikývl, poděkoval a vydal se napustit si vodu do flašky.
Já během toho otočil hlavu na druhou stranu a koukal z okna. Bylo zamračeno a já měl také pocit, že opravdu usnu.
Pospával jsem, než zazvonilo. Konečně domů, najednou se mi tam strašně chtělo, do mé postele.
Na chodbě byl houf, opravdu hodně velký houf ostatních lidí této školy. Stál jsem u dveří nějaké učebny a čekal. Bože! Takový nepříjemnosti, nikdy tu není takový dav a najednou zrovna dneska musí. Stál jsem a stál, když vtom se ty dveře, co byli vedle mě rozletěli a mě trefili do hlavy! Celkem silně, spadl jsem na zem, protože jsem ani při nejmenším nečekal atentát od dveří. Držel jsem se za hlavu s pevně zavřenýma očima. Podíval jsem se na své prsty, byly od krve. No super.
"Panebože, Tae, jsi v pořádku?" křikl ke mně někdo. Známý hlas, moc známý hlas, ale nebyl to Yoongi ani Jungkook. Byl to Jimin.
"Vypadám tak?" štěkl jsem na něj. Najednou na mě mluví. Štve mě!
"Ukaž mi to," řekl mi, úplně ignoroval to, co jsem mu řekl. Vzal mi mou ruku, aby přes ni mohl vidět na moje čelo, kde nejspíš byla rozseknutá kůže od dveří. Fakt netuším, jak se to povedlo, ale povedlo.
"Vezmu tě na záchody, tam ti to trochu vyčistím, dobře?" Ani jsem neodpovídal.
"Můžeš jít?" zeptal se mě. Chtěl jsem kývnout, ale najednou mě začal vyzvedávat do své náruče.
"Co-co to kurva děláš Jimine?!" křičel jsem na něj šeptem.
"V pohodě, v klidu, vezmu tě tam..." řekl mi, jeho hlas i slova byli tak uklidňující. Jimin se prodíral davem, aby nás dostal na záchod. Vím, že na nás všichni zírali, protože playboy školy si nese v náručí někoho na záchody. Rozhodně to vypadá jinak, než to doopravdy je. Schoval jsem si obličej do mezery mezi jeho krkem a ramenem. Tváře mi hořely studem.
Konečně jsme dorazili na záchody, pomalu mě pustil, abych si mohl stoupnout. Nebylo mi až zas tak špatně, nemusel to dělat. Určitě bych sem došel i sám bez jeho pomoci. Z batohu si začal vytahovat papírový kapesník, který začal namáčet ve vodě. Jen jsem ho sledoval. Pak přišel ke mně a začal mi chladivým rozmočeným kouskem přejíždět přes tu ránu. Celou dobu byl tak blízko, sledoval jsem jeho obličej, jeho každý rys, jeho velké, růžové rty vyzývající k polibku. Všechno na něm se zdálo dokonalé i když byl tak zblízka. A já nevím proč, ale moje tváře začaly červenat a mé srdce tlouklo neskutečnou rychlostí. Vypadalo to, že to přestalo krvácet i když ani tak nemohlo téct moc krve, trochu to ještě vysušil druhým koncem kapesníku, který byl suchý. Nakonec šel zase zpátky ke svému batohu a vytáhl náplast. Wow, je opravdu hodně vybavený. Nalepil mi ji opatrně na čelo.
"To teď jako budu chodit s náplastí jak idiot?" řekl jsem mu a trochu si odfrkl. Jimin se zasmál, stále byl u mě tak strašně blízko.
"Je to roztomilé," řekl s úsměvem a prohlížel si mě. Obrátil jsem oči v sloup. Není to roztomilé. Chvíli nastalo ticho, nikdo se ani na chvíli nehnul ze svého místa, stále jsme byli u sebe tak blízko, tak moc blízko, že kdybych si teď olízl rty, možná bych olízl i ty jeho. Prohlížel si můj obličej, moje čelo, moje oči, můj nos a nakonec mé rty, kde se zdržel nejvíce. Bylo mi nepříjemně, ale zároveň jsem si jeho pohled z nějakého důvodu užíval.
Bylo opravdu velké intimní ticho, úplně bych zapomněl, že jsme na takovým místě, jako jsou záchody ve škole. Najednou se začal ještě víc přibližovat svými rty k těm mým, začal jsem trochu zmatkovat, snad mě nechce políbit, že ne?!
Ale jako schválně zrovna někdo vešel na záchodky. Jimin ode mě poodstoupil. Podíval jsem se na toho, kdo sem došel. Chudák sám nechápal, co se děje. Měl jen vykulené oči a co nejrychleji prošel ke kabinkám. Neprohodili jsme ani slovo, ani když ten někdo vyšel, umyl se a odešel. Stále jsme tam mlčky stáli, pohledy zabodnuté v zemi. To bylo tak trapné.
"Taehyungie..." řekl najednou Jimin. Pod tou přezdívkou se mi málem podlomily kolena.
"Zajdeš se mnou někam dneska?" optal se, navázal se mnou oční kontakt. Byl jsem v šoku, nevěděl jsem, co říct. Přece jsem se těšil domů. Ale něco mě k němu prostě táhlo.
"Možná..." zabrblal jsem a otočil hlavu. Uslyšel jsem jeho jemný smích a už teď bylo jasný, že s ním klidně půjdu i na konec světa.
"Ale...proč se chceš se mnou najednou bavit?" Nedalo mi to, musel jsem se zeptat.
Dával si zrovna na záda batoh.
"Nechtěl jsem ti ublížit."
Musel jsem se hořce zasmát.
"A to že jsi se se mnou nebavil mi jako ublížit nemělo?"
Slyšel jsem jak si povzdechl.
"Nechápeš to, Tae...kdybych se s tebou bavil, mysleli by jsi, že jsi moje další oběť, že tě jen...využiju a půjdu dál, chápeš? Nejspíš by ti začali nadávat do děvek a všemožného. A to já nechci. Nejsi někdo, kdo by byl jen záležitost na jednu noc," řekl s úsměvem a podíval se na mě. Moje naštvanost trochu povadla. Dávalo to celkem smysl.
"Mohl jsi mě aspoň varovat..." Měl jsem pocit, že se mi do očí i nahrnuly slzy.
"Promiň, ale teď už to víš," přišel ke mně a položil mi ruky na ramena. Podíval jsem se do jeho očí. Myslím, že miluju jeho oči.
"Tak teď pojď...ale musíme jít jako bychom se neznali, okay? Stále nechci, aby si o tobě mysleli něco hnusného. Dáme si sraz na konci ulice, okay?"
Byl opravdu hodně opatrný. Přikývl jsem mu na souhlas a on se jen zářivě usmál. Myslím, že miluju i jeho úsměv.


Seděli jsme v kavárně, nejprve to bylo takové trochu tiché, ale protože jsme byli trochu více odtrhnutí od ostatních, což bylo super, začali jsme se po chvíli hodně hlasitě bavit. Vlastně jsem netušil, že s ním může být taková zábava a že se dokážu uvolnit! Naposled jsem se takhle uvolnil s Yoongim a Jungkookem, což už je hodně dávno, co my jsme se sešli takhle pohromadě a mohli otevřeně spolu mluvit a dlouho to asi ani nenastane.
Cítil jsem se tak strašně dobře a nelitoval, že jsem s ním někam šel. Objednal mi už snad třetí zákusek a já se mohl pomátnout, protože všechny byly tak strašně dobré a já stále neměl dost! Panebože, jestli ví, jaký to bude mít následek, když do mě vrazí tolik cukru. Tentokrát to byl zákusek se šlehačkou. Když už jsem byl v půlce, Jimin se mi z ničeho nic začal smát. Hodil jsem po něm nechápavý pohled. Stále se usmíval.
"Máš tu šlehačku všude," začal. Zrudl jsem studem. Panebože, já jsem ale prase…
Ubrouskem jsem začal čistit můj obličej. Když jsem přestal, Jimin se jen znovu pousmál.
"Ještě tady," řekl a ukázal na místo vedle svého rtu. Snažil jsem se ho napodobit, ale jen zakroutil hlavou a nahnul se ke mně. Prstem setřel šlehačku a potom ten prst olízl. Okamžitě jsem zčervenal.
"Mmm, je to dobré," řekl Jimin po chvíli.
"Chceš?" Je pravda, že sám si objednal jen vodu. Vlastně celou dobu pozoroval jak jím zákusky a on nic neměl! Panebože, to je ale divný, fakt bych se měl začít trochu hlídat.
"Ne," odpověděl mi s jemným úsměvem.
"Ale no tak, Jimine…vůbec jsi neměl!" zakřičel jsem a už jsem odkrojil kousek vidličkou.
"Opravdu nechci."
"Chceš. Otevři pusu." Pomalu jsem se přibližoval s kouskem na vidličce k jeho ústům. Nejdříve odmítal, ale já se prostě nenechám odbýt. Takže to nakonec byl on, kdo povolil. Pěkně jsem ho nakrmil, takže to dopadlo tak, že zbytek zákusku snědl on. Ale vůbec mi to nevadilo, vypadal opravdu spokojený.


Po cukrárně, kvůli které jsem málem praskl kvůli sladkostem, co jsem pak ještě měl, mě vzal do kina. Znělo to jako rande a já jsem se snažil v tom nevidět nic víc, než jen to že jsme si vyšli jako kamarádi. Ale nešlo to, prostě mi do hlavy nešlo to, abych si zafixoval, že je to jen Jimin, můj kamarád. Když jsme se potom ztráceli navzájem v davu, propletl naše prsty. Opravdu jsem se snažil nezčervenat, ale byl jsem rudý jak paprika celou dobu, dokud mě nepustil. Jeho ruce byly tak hebké. Líbili se mi. Nakonec kino a občerstvení opět zaplatil on a mě už to bylo blbé. Jenže on si to prostě nenechal vymluvit.
Film vybral nějaký akční, při kterém jsem byl opravdu nadšený. Protože ty efekty! Málem jsem začal pištět, protože tam byl můj oblíbený herec a já prostě nemohl. Jimin na mě jen udiveně koukal, ale smál se. Někdy mě štípl ve tvářích a řekl mi, jak jsem roztomilý. To mě na chvíli uklidnilo, protože jsem se tak styděl, že jsem se prostě musel na chvíli uklidnit. Musel jsem uklidnit jak sebe, tak moje srdíčko.
Nevím, proč jsem mu najednou věřil a proč se najednou choval ke mně takhle, ale...nemohl jsem si stěžovat.
Po kinu mě odvedl domů. Po cestě mě opět chytl za ruku a já už se ani nedivil a ani jsem nebyl ztrapněný. Prostě jsem ho nechal, měl hodně příjemné ruce. Stále ale nechápu, co ode mě očekává.
"Dnes jsem si to užil, děkuju," řekl jsem slabým hlasem.
"I já, dlouho jsem se tak nezasmál." Usmál se na mě, než jsme oba dva ztichli na delší dobu, ruce stále propletené.
"Miluješ stále Yoongiho?" zeptal se najednou, otázka mířená přímo do mého srdce a ostrá jako dýka. Sám ani nevím, co cítím.
"Nevím...nejspíš." Nedokážu to vysvětlit, ale od toho výletu moje neustálé bušení srdce, jakmile jsem byl poblíž Yoongiho ustalo a tak nějak jsem na něj nekoukal stejně. Nevím proč, ale tuším, že nějaký podíl na tom má i Jimin.
"Měl bys na něj zapomenout."
"Já vím..."
Bylo ticho, těžké ticho, než jsme došli před můj barák. Jimin mě doprovodil až před dveře. Samozřejmě, za ruce už jsme se nedrželi, nepotřebuju, aby mě při tom viděla mamka nebo hůř, otec.
Stáli jsme tam naproti sobě, nikdo nic neříkal. Tohle je vždycky takovej ten moment, kdy se ten filmový pár, co spolu zažili úžasné rande políbí, že? Ale … tohle přece nebylo rande a my nejsme pár.
"Myslím, že bych měl jít, je pozdě..." začal jsem. Jimin vypadal nějak zvláštně, ne tak jako celý den.
"Jo, já taky..." dodal jen, ale ani jeden jsme se nepohnuli z místa. Podívali jsme se na sebe a navázali oční kontakt.
"Sakra, už ani nevím, co to dělám," zašeptal najednou a než bych se stačil optat, co tím myslí, už jsem cítil malý, jemný polibek na tváři. Vykulil jsem oči, mé tváře byly v jednom ohni.
"Dobrou Tae," zašeptal jen u mé tváře, než odešel.
Hned jak to šlo, utekl jsem domů, zavřel se do mého pokoje a vydýchával to. Co mi to sakra děláš s mým srdcem, Jimine?
Ležel jsem na posteli a opakoval si celý dnešek. Při některých momentkách jsem se chichotal jak malá holka, ale při některých jsem zvážněl. Dnes nás vidělo spolu spoustu lidí, ještě jak si mě odnesl na záchod a nějaký chudák nás viděl až moc blízko u sebe. To se roznese, to je jasné. A já vím, že to bude mít špatné následky. Jen...jen doufám, že budeme v pohodě. Jak já, tak on. Společně.






Drobné info: Vmin everyone!:D Musím se omluvit, že jsem minulý týden nevydala díl, ale popravdě?:D Zjistila jsem, že mi tak nějak dochází díly o.o... a vůbec nestíhám .. a jaksi ani nevím, jak pokračovat. Nebo vím, ale prostě...chápete, ne?:D Takže se omlouvám, pokud budou pauzy, ale budu se snažit, aby to tu bylo pravidelně!:) Děkuju za přečtení a jakýkoliv ohlas!:)
 


Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 31. května 2016 v 19:29 | Reagovat

Omg to je sladký. Ti dva jsou cute. Hrozně jsem se začala smát u téhle věty: "Opravdu jsem se snažil nezčervenat, ale byl jsem rudý jak paprika celou dobu, dokud mě nepustil." prostě všichni se červenají jako rajčata, jen Tae jako paprika xD. Ty prostě originál. Nevadí, že nestíháš, protože jsem na tom úplně stejně. Tak těším se na další díl.

2 Hatachi Hatachi | Web | 31. května 2016 v 20:42 | Reagovat

Moc hezký díl.
Jsem zvědaví, co bude dál. Těšim se na další díl...

3 Surka Surka | 2. června 2016 v 18:05 | Reagovat

Prepáč, že to komentujem až dnes... a pre Pána, ľutujem, že som si to neprečítala hneď T-T To bolo.. sladké, že ani toľko koláčov, čo zjedol Tae, by nevyvolalo takú cukrovku ako toto TwT Oni sú spolu úžasní, waah, ďakujem :3 Teším sa na ďalší diel, už už :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.