Painful Memories - 24. část

17. května 2016 v 12:24 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi / Angst





Yoongiho pohled:


Seděl jsem v kavárně s Hoseokem. Něco ťukal do svého mobilu a usmíval se, zatímco já občas sledoval jeho a občas se koukal ven z okna. Vím, že se nesmím nechat unést mou žárlivostí, ale když já chci aby se koukal jen na mě! Aby se usmíval jen na mě! Takže jsem si trochu odkašlal, čímž jsem upoutal jeho pozornost. Všiml si mého podrážděného výrazu a odložil svůj mobil vedle sebe.
"Víš...říkal jsem si, že bychom mohli dneska udělat přespání," řekl, aby mě nejspíš tak nějak rozptýlil. Můj výraz trochu zjemnil.
"Vždyť zítra je škola."
"Já vím! Ale mamka mi to dovolila," zazubil se Hoseok.
"A co...taťka?" zeptal jsem se opatrně. Nikdy mu takové věci nedovoloval.
"Není doma," odpověděl mi spokojeně. Jo jasně, občas jezdívá pryč na delší dobu.
"Okay, tak přespi," usmál jsem se, "naši stejně nejsou doma."
"Aspoň se náš malý Yoongi nebude v noci bát," začal mě škádlit a zatahal mě za tváře. Pleskl jsem ho přes ruku s jemným úsměvem.
"Jen se stavím domů pro věci," řekl a zvedl se od svého dopitého kafe. Mě zbývala asi ještě půlka, ale neřešil jsem to. Stejně jsem neměl moc chuť. Šli jsme zaplatit každý to svoje a vydali se na cestu k jeho domu.
Zaujatě jsem poslouchal jeho povídání o škole a podobně, drby o lidech, který jsem stejně neznal. Stačilo mi jen, že to vykládal Hoseok. Jeho hlas byl uklidňující, mohl bych jej poslouchat celé dny, noci.
Šli jsme přes silnic, koukal jsem do země, ani jsem nevnímal okolní zvuky, když vtom se ozvalo hrozné zaskřípání gum od auta. Vyjeveně jsem se podíval, řítilo se na mě auto. Otevřel jsem ústa v němém výkřiku, ale to mě už Hoseok tahal na svou stranu.
"Yoongi! Panebože, jsi v pořádku?!" křičel mi Hoseok u ucha. Byli jsme v objetí, držel mě blízko u své hrudi, naše srdce tak zběsile tloukly. Koukal jsem s vykulenýma očima před sebe, za Hoseoka. Nedokázal jsem moc pobrat, co se stalo.
"Jsi v pořádku?" zeptal se znovu Hoseok a odtáhl se ode mě, podíval se do mého obličeje. Měl tak ustaraný odlesk ve svých očích. Odhrnul mi vlasy z čela. Nedokázal jsem zformovat odpověď. Byl tak blízko. Hoseok vypadal tak vyklepaný, jakoby se snad za chvíli měl složit.
"Vystrašil jsi mě, co sakra děláš? Buď opatrný, nemíním tě ztratit už napořád," šeptal. Mé srdce pod jeho slovy doslova roztálo.
"Jsem v pohodě, můžeme jít dál, omlouvám se," řekl jsem po chvíli a sklopil pohled. Pohladil mě po tváři, jeho dotek byl vždycky tak jemný, uklidňující. Můj dech i tep se po chvíli uklidnili. Stejně tak nejspíš i jeho.
"Už tě nenechám si znovu ublížit, pako..." řekl mi a hned mě chytl za ruku. Nepropletl naše prsty, ale i tak jsem absolutně zrudl. Sklopil jsem pohled a jen přikývl. Slyšel jsem jak se pousmál. Šli jsme dál a on mě vedl, naše ruce spojené. Klidně bych si na tohle mohl zvyknout, měl hebké, nádherné ruce. Vedl mě přes ulici a oba dva jsme ignorovali znechucené pohledy některých lidí. Bylo to těžké a to jsme jen kamarádi.
Došli jsme až před jeho barák. Pustil mě na chodbu, abych tu počkal, že to bude hned. Opřel jsem se o zeď a čekal. Slyšel jsem něčí hlasy, vypadalo to na jeho mamku. Ale nerozuměl jsem ani slovu. Jen jsem tedy čekal, nejsem drbna, abych odposlouchával. Hoseok se během chvíle připlazil s batohem na zádech. Nevypadal však moc nadšeně. Starostlivě jsem si ho prohlížel, ale on se na mě nepodíval ani jednou. Nelíbilo se mi to, ale nechal jsem to být.
Po cestě jsme se stavili ještě do obchodu, protože tak nějak mi už dochází potraviny a neměl bych Hoseoka čím nakrmit. Seok byl celou dobu zamlklý a mě se to ani trochu nelíbilo. Zrovna jsme byli u všelijakých pochutin, ptal jsem se ho jestli chce vzít popcorn nebo něco takového, jen přikývl. Boha, co se zase děje?
Neptal jsem se dál a vzal to, co míval vždy rád. Když jsme došli k sušenkám, byly tam jeho oblíbené. Ani si jich nevšiml, ale já vím, že by mu to mohlo aspoň trochu zlepšit náladu. Byly dražší než ostatní, ale tak...pro jednou to neuškodí. Šli jsme pomalu k pokladně, vše jsme nějak naskládali do tašek a já zaplatil kartou. Jednu tašku nesl Hoseok, druhou já. Kousavé ticho bylo stále mezi námi, ale nechtěl jsem, aby se něco řešilo na ulici. Trýznilo mě to, ale vydržel jsem to až domů. Dorazili jsme ke mně, tašky opřeli o zeď a pomalu se svlékli. Opravdu se hodně ochlazovalo. Zuli jsme se, vzali tašky do kuchyně, ale mě se opravdu ani trochu nechtělo něco teď vytahovat, na chvíli to počká. Hoseok si mezitím sedl na pohovku. Sedl jsem si k němu a vydechl.
"Co se děje?" řekl jsem po chvíli. Nevěnoval mi jediný pohled.
"Nic..." jeho hlas byl slabý, už jen to ho prozradilo.
"Ale no tak Hoseokie, poznám, když ti něco je," řekl jsem a objal jsem ho kolem ramen. Povzdechl si, promnul si spánky.
"Je to jen...byla u mě Yoona...prý," začal ztěžka, zabolelo mě u srdce, "šla si pro nějaké její věci, co...co si u mě zapomněla. Chtěla mě prý zastihnout a o něčem si promluvit...ale prostě...byl jsem s tebou, takže...nakonec nic."
Zněl tak zklamaně, jakoby byl zklamaný, že byl se mnou a ne doma, kde na něj čekala nějaká Yoona. Nemohl jsem si pomoct, ale cítit se ublíženě.
"Můžeš jí zavolat nebo napsat..." řekl jsem mu po chvíli.
"Zkoušel jsem to, ale nebrala to a doteď mi neodpověděla…" s povzdechem se opřel. Měl zavřené oči.
"Promiň..." zašeptal jsem a zvedl se, abych mohl vydělat všechny ty potraviny, co jsme nakoupili. Cítil jsem vztek...boha! Ani nevím proč! Jsem do něj tak beznadějně zamilovaný!
Všechno jsem skládal na své místo, naše pochutiny jsem nechal na lince. Během chvíle přišel Hoseok, který stál v rámu dveří a koukal se na mě. Dělal jsem, že nevnímám jeho přítomnost, ale popravdě mě dost znervózňoval. Najednou přistoupil blíž, zbývalo už jen dát nějaké věci do ledničky. Otočil jsem se, abych se natáhl pro zbytek, ale stál mi v cestě.
"Omlouvám se, Yoongi...jsem hrozný kamarád," řekl a já už viděl, že se jeho oči plní slzami. Snažil jsem se zachovat klid.
"Neomlouvej se, jasně, že ona je důležitější." Snažil jsem se znít přesvědčivě, opravdu jsem se snažil, ale...znělo to spíš jako sarkasmus. Natáhl jsem se nějak přes něj pro tu poslední věc a dal ji na své místo v ledničce. I když se to nezdá, jsem vlastně docela puntičkář, jakmile přijde na jídlo. Zavřel jsem ledničku a otočil se, vtom jsem se ocitl v teplém objetí. Dnes už podruhé, téměř se mi podlomily kolena.
"Samozřejmě, že jsi důležitější," šeptal mi u ucha Hoseok zlomeným hlasem, vypadalo to, že možná brečí. Byl jsem chvíli v šoku, najednou se začaly ozývat vzlyky.
"Ne, Hoseoku, nebreč, no tak..." šeptal jsem a začal ho hladit po zádech. Ničilo mě to víc, než to, že moje láska nikdy nebude opětovaná. Mačkal mě ve svém objetí, chvíli jsem měl pocit, že za chvíli přijdu o všechen vzduch. Konejšil jsem ho tak dlouho, dokud opravdu nepřestal vzlykat. Nakonec se ode mě odtáhl, oči měl rudé, tváře mokré.
"Ale no tak, Hoseokie, jen ti zbytečně teče nudle," řekl jsem a on se trochu pousmál. Podal jsem mu kapesníky. Hoseok se během toho ještě více dal do pořádku a já začal dělat popcorn. Jen tam tak stál, koukal do země. Vzpomněl jsem si na jeho oblíbené sušenky. S úsměvem jsem je vytáhl.
"Hoseokie?" upoutal jsem jeho pozornost. Podíval se na mě celkem zkroušeně, ale jakmile viděl jeho oblíbené sušenky, na rtech se mu rozlil celkem veselý úsměv.
"Můj bože, ty jsem neměl takovou dobu!" řekl a přiběhl ke mně. Vzal si je do ruky, hned začal trhat obal a do úst si vložil celou sušenku. Blaženě zavřel oči.
"Jsi nejlepší Yoongi," řekl, ale bylo mu špatně rozumět skrz plnou pusu. Usmál jsem se.
"Pomůžeme ti na ni zapomenout, okay?" řekl jsem mu po chvíli s nadšením a z jedné "tajné" skříňky jsem vytáhl alkohol. Vím, že to tam je a slíbil jsem si, že to nikdy nepoužiju, protože je to rodičů, ale kamarád je přece v nouzi! A opravdu mě moc netrápí to, že zítra je škola.
Hoseok se zakřenil a samozřejmě souhlasil. Byla to vodka, z ledničky jsem vytáhl vychlazený pomerančový džus a potom skleničky. Nalil jsem nám nejprve více džusu než vodky, jen tak pro začátek. Seok vypadal víc než spokojeně. Na popcorn jsem úplně zapomněl a za chvíli se přes celou místnost rozvalil nepříjemný zápach spáleniny.
"Yooongi! Jsi fakt neschopnej!" vyplázl na mě Hoseok jazyk, zatímco se smál. Otevřel jsem okno, abych trochu vyvětral ten smrad. Nahlédl jsem dovnitř sáčku s nadějí, že aspoň něco bude jedlé, ale všechen popcorn byl černý jak uhel. Tak asi nic…vyhodil jsem ho do koše a hrábl po brambůrkách, sušenkách a Hoseok vzal naše skleničky společně s vodkou a džusem.


Akorát jsme oba dva falešně zpívali nějaké písničky, které museli řvát přes celou ulic, ale jako bych se staral. Jsem s Hoseokem. Hoseok se smál na celé kolo, zpíval jako o život, vypadal šťastně. Byl jsem taky šťastný a zpíval společně s ním, u toho jsme občas tančili jak nějaké potrhlé opice. Hoseok měl slušný náskok, vypil toho víc, ani jsem ho nestačil okřiknout. Myslel jsem, že v té vodce toho zbude dost, že si vezmeme jen trochu. No, ukázalo se, že Hoseok neví, co je trochu. Ubyla alespoň půlka z toho, co tam bylo. Ale opravdu, jako bych se staral.
Píseň skončila a já byl úplně bez dechu, dopadl jsem na pohovku a stále se trochu chichotal. Hoseok za chvíli sedl vedle mě, také se ještě smál. Donutil jsem se trochu ztlumit píseň, co začala hrát. Byla pomalejší, text byl o tom, jak bolí zlomené srdce a podobně. Ne zrovna písnička, co by se hodila do situace. Ale Hoseok stejně vypadal, že to nevnímá. Po chvíli mi začal něco povídat o svém spolužákovi, přesněji o Zicovi. Že prý musel před jeho očima líbat nějakého kluka a že se do toho dali. Smál jsem se, ale tiše mu záviděl.
V tom Hoseokova ruka byla na mém stehně. Otočil jsem se na něj s výrazem "co to kurva děláš" a najednou byl až moc blízko mému obličeji! Zrudl jsem, Hoseok měl pootevřené oči, na rtech líný úsměv.
"Víš o tom Yoongi, že máš o mnoho hezčí nohy než Yoona?" řekl mi polohlasem. Zatajil jsem dech. Kdyby to šlo, kdybych se jen dokázal přimět se odtrhnout od těch jeho očí, už bych to udělal. Přejížděl mi dlaní přes to stehno a já najednou cítil, jak mě polilo horko.
"Vždycky na ně koukám a říkám si, wow...to jsou lepší nohy než má jakákoliv holka. Zajímalo by mě, jak asi vypadají nahé." Bylo jasné, že z něho mluvila opilost, ale já si nepřál nic jiného, než aby pokračoval. Aby mi lichotil. Zrudl jsem ještě víc.
"Vsadím se, že i chutnáš lépe než Yoona," pověděl zase po chvíli, v které jsme sdíleli intimní oční kontakt. Nevím, co tím myslel, ale do mysli se mi okamžitě vtlačily nadržené myšlenky.
Najednou se Hoseok začal přibližovat, jeho rty k mým rtům. Vykulil jsem oči. Políbil mě. Krátce mě políbil, ale opravdu políbil. Moje srdce se mohlo v mé hrudi zbláznit. Po chvíli se odtáhl.
"Mmm, teda Yoongi. Jak jsem těm rtům vůbec mohl odolat? Jsou to ty nejhebčí rty, co jsem kdy líbal," řekl mi a po chvíli se znovu přitiskl k mým rtům. Nevím, kde se to ve mně nebo v něm vzalo. Najednou mě přesunul na svůj klín. Vše proběhlo, aniž bychom se museli od sebe odpojit. Své ruce jsem spojil za jeho krkem a ještě více naše těla přitiskl k sobě. Můj dech se čím dál více začal zrychlovat. Nevím, jak dlouho to vydržím, než tam dole budu mít problém.
Najednou se ode mě odpojil. Podíval se do mých očích.
"Jsi nádherný, Yoongi," řekl mi a já zrudl snad ještě víc, pokud to šlo!
"Ale teď mě musíš pustit, pokud nechceš, abych tě počůral..." řekl a začal se smát. A já společně s ním, protože díky opilosti mi to přišlo jako nejvtipnější věc na světě. Slezl jsem líně z jeho klínu a on odešel do koupelny. Během toho jsem přepínal mezi programy a nechal to na nějaké show. Začínal jsem celkem střízlivět a uvědomovat si, co se vlastně sakra stalo. Neměl jsem ale čas nad tím moc rozjímat, za chvíli se vrátil Hoseok.
"Jo, tuhle show znám!" zakřičel a sedl si vedle mě. Choval se jak kdyby se nic nestalo. Zatímco já to nemohl vydýchat…


Leželi jsme vedle sebe v posteli. Oba dva už jsme byli celkem střízlivý. Já určitě více než on. Koukali jsme do stropu, věděl jsem, že stále ještě nespí.
"Hoseoku?" optal jsem se po chvíli nekonečného ticha.
"Hm?" ozvalo se mi na odpověď.
"Proč mě máš rád? Měl bys mě nenávidět..." řekl jsem a podíval se jeho směrem. Stále koukal do stropu se stejným, prázdným výrazem.
"Proč bych měl? Nemůžu tě nenávidět, prostě to nejde..." prolomil to nekonečné napětí.
"Ale...ale já ti ublížil," namítl jsem. Tentokrát se na mě podíval.
"Každej děláme chyby," řekl mi a usmál se. Následně mě pohladil po tváři. Stále se usmíval, moje srdce tlouklo neskutečnou rychlostí.
"Yoongi?" řekl najednou.
"Hm?"
"Odpusť mi to..." řekl slabě a já nechápal, co tím chce říct, než se ke mně přiblížil nebezpečně blízko a naše rty už podruhé za tenhle večer spojil dohromady. Měl jsem vykulené oči, ale odpovídal jsem mu na polibek téměř okamžitě. Nakonec jsem své oči stejně zavřel a náš malý, nevinný polibek pokračoval. V mé hlavě bylo tolik nezodpovězených otázek. Jen jsem doufal, že je Hoseok ještě stále dost opilý na to, aby ráno nevěděl, co to vlastně udělal...






Drobné info: Yaaaas,tak tohle máme za sebou. :D Co říkáte?:3 Je to pěkně zmatený, co :D Heh, budete muset počkat. :3 Takže děkuju za přečtení a za jakýkoliv ohlas, jste zlatý! ^^

 


Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 17. května 2016 v 13:49 | Reagovat

Možná je to trošinku zamotaný, ale je to cutie a to se mi líbí. Zvedla si mi náladu. Těším se na další dílek.

2 Hatachi Hatachi | Web | 17. května 2016 v 18:37 | Reagovat

Mě to zas tak zamotaný nepřijde. Jen Hoseok zrovna neví, co chce. Po čem jeho srdce prahne. A ještě chvíli asi potrvá, než si uvědomí a přizná svoje city k Yoongimu. No...těšim se na další díl...

3 Surka Surka | 17. května 2016 v 22:42 | Reagovat

WAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA Yooooonseoooook, Nataliiii, umieraaaam T-T Mala by som ísť spať, lebo zajtra idem behať za školu, ale ja proste.. proste toto.. ja.. no.. ne.. no.. heeej, no táááák, To je tak neuveriteľne sweeeeet, úžasné TTwTT Ďakujeeeeem :3
Inač táto časť vety ma zabila: "...protože díky opilosti mi to přišlo jako nejvtipnější věc na světě." xDD
Ale to.. nech už sa Seokie rozhodne, tí dvaja sú spolu proste... mňam, touto poviedkou podporuješ moje Yoonseok feelz, thanks, Natalii, really TwT
No páni, neuveriteľne sa teším na ďalší diel.. ktorý si prečítam až o dva týždne, lebo proste nebudem môcť na budúci týždeň byť na internete, oh T-T Nevadí, teším sa, teším :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.