My Stepbrother - 11. část

15. května 2016 v 20:14 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff (18+)






Probudil jsem se ve studené posteli úplně sám. Chvíli jsem koukal na místo vedle mě. Nezdálo se mi to jen? Byl tady se mnou opravdu Jimin? Nevěděl jsem, ale když můj zrak zabloudil na prostěradlo, šlo vidět, že na něm ještě někdo nedávno ležel. To byla jediná jistota, pokud jsem to samozřejmě taky neudělal já. Když jsem se však na to místo převalil, do nosu mě trkla příjemná vůně Jimina. Moje srdce začalo tlouct jako o závod, koutky mi z nějakého důvodu utekly do malého šťastného úsměvu. Nasál jsem jeho vůni a nemohl jsem se jí nabažit. Po chvíli jsem se ale zvedl a šel do kuchyně. Na jídelním stole ležela snídaně, nevím jak dlouho a kdo ví jestli byla pro mě, ale měl jsem takový hlad, že jsem se do ní pustil.
Cpal jsem se a cpal, než došel Jimin. Koukal na mě s celkem překvapeným pohledem, ale neřekl nic. Jen tak prošel, z ledničky si vzal džus a opět se zavřel v pokoji. Koukal jsem stále na to místo, kde jsem ho viděl naposled. Tak to přece jen byl sen? Přece jen nebyl vedle mě? Neobjímal mě celou noc? Ale kde se vzala ta vůně?
Najednou mé tělo zalil strašný smutek, do očí se mi nahrnuly slzy. Já vím, že jsem ho donutil, aby se se mnou nebavil. Chtěl jsem, aby se snažil, ale už mi chybí. Moc mi chybí a naivně jsem si myslel, že už to třeba bude mezi námi v pohodě. Vždyť spal vedle mě! Nevím, co udělat, ale moje hrdost je moc velká na to, abych šel prosit o to, aby se se mnou bavil. Raději budu trápit sebe, moje srdce, než abych jen trochu ublížil své hrdosti.
Takže jsem setřel slzy, které se stihly skutálet po tváři a zhluboka se nadechl. Možná to tak má být, možná je lepší na to, co mezi námi proběhlo, zapomenout.


Seděl jsem v pokoji s myšlenkami kde jinde, než u Jimina. Nedokázal jsem se s tím smířit. Venku se opět začalo oteplovat, letní teploty se mě snažily usmažit, ale stále bylo pod mrakem. Aspoň nějaká naděje, že bude pršet a já se tu opravdu neusmažím. Už jen můj mozek se smaží pod tím, jak moc přemýšlím. V životě jsem takhle nepřemýšlel, ani při těch nejdůležitějších testech. A pak přijde Jimin, který mi zamotá hlavu víc, než jakákoliv matematická rovnice.
Povzdechl jsem si zas a znovu jako snad celý den. Dům byl tichý, ani jsem nevěděl, jestli tu Jimin vůbec je. Neslyšel jsem nic. Zajímalo by mě co dělá? Sedí taky takhle zkroušeně na své posteli a přemýšlí o nás? Nebo si na mě vůbec nevzpomene?
Netušil jsem a ta nevědomost mě rozčilovala ještě víc.
Každou chvíli se mi do očí hrnuly slzy, ale jako šampión jsem je zamrkal. Nebudu brečet jen skrz něco tak obyčejného jako je láska. Láska k Park Jiminovi, který je můj nevlastní bratr. Když si to řeknu takhle a vzpomenu si na to, co mezi námi proběhlo, vlastně to vůbec nezní obyčejně.
Začal jsem se už nudit, teorií o tom, co bude dál, začalo ubývat, takže jsem se zvedl a šel do obýváku. Sedl jsem si na pohovku, zapnul si televizi, kde hrála nějaká drama. Bylo to samozřejmě romantické a když hlavní hrdina políbil hlavní hrdinku, nestihl jsem ani postřehnout, že už se mi po tvářích kutálejí slzy. Nechal jsem je, najednou mě zavalil pocit, že to potřebuji. Z tichého pláče se stal hlasitý, mé tělo se nadzvedlo pod každým vzlykem. Nechtěl jsem být hlasitý, ale to jsem před chvílí ani nechtěl brečet…
Trvalo to asi deset minut, já se stále nemohl uklidnit. Najednou mě po zádech pohladila ruka. Lekl jsem se a vykulil své oči, které už určitě zčervenaly a napuchly. Ruka mě nepřestávala hladit. Podíval jsem se a když jsem vedle sebe uviděl sedět Jimina, můj pláč nijak nepřestal. V jeho očích se leskla lítost, starost. Nijak mi to nepomohlo. Nic mi neřekl, jen si mě přitáhl do teplého objetí. Brečel jsem opravdu hlasitě, možná jsem zněl jak nějaký vorvaň nebo něco takového, rozhodně nic roztomilého. Ale Jimin, bez ohledu na to jak vypadám nebo zním, mě utěšoval sladkými slovy, že vše bude v pořádku. Trvalo to tak asi dalších deset minut, než mi po tvářích jen tiše tekly slzy.
"Co se děje, Kookie?" řekl mi jemným hlasem, co mě pohladil po srdci. Zavřel jsem pevně oči, abych už zabránil jakékoliv slzičce snažící se dostat ven. Nevěděl jsem, co říct, takže nastalo hloubavé ticho v celé místnosti. Jimin se ode mě odtáhl a já už se bál, že odejde a nechá mě tu samotného. Podíval se do mého obličeje se starostlivým výrazem. Pohladil mě po tváři, nechal jsem se jako nějaký pes od svého pánička. Bylo to příjemné. Byl to dotyk od něj, nepřál jsem si nic jiného.
"Můžu ti nějak pomoct?"
Podíval jsem se na něj a do mých očích se znovu hrnuly slzy.
"Dotýkej se mě," vyhrkl jsem. Hned mě zachvátil stud. Jimin koukal překvapeně, ale během chvíle měl oči plné lásky.
"Mám tě obejmout?" zeptal se s malým úsměvem.
"Ne..." zašeptal jsem a zakroutil prudce hlavou, aby věděl, že to není to, co chci.
"Tak..?" přemýšlel. Než bych mu stačil cokoliv odpovědět, už vykulil jemně oči. Přišel na to, co myslím.
"T-to nemůžeme Kookie," řekl jemně, ale přísně. Najednou nemůžeme?
"Jen...jen se mě dotýkej, prosím!" vykřikl jsem a z očí se mi zase hrnul proud nekončících slz. Bylo mi tak trapně, tak moc trapně, že se na sebe už nikdy nebudu moct podívat do zrcadla.
"Nemůžu se tě dotýkat, Kookie, není to správné..." řekl a podíval se pod sebe. Vím, že to chce stejně jako já, ale proč se brání?
Chytl jsem ho za ruce a propletl naše prsty.
"Prosím, Jimine...potřebuji tě, chci to...chci aby ses mě dotýkal." Snažil jsem se vypadat jako malé ztracené štěně. Nejspíš to ale zabralo, protože si povzdechl a podíval se hluboce do mých očí.
"Jsi si jistý, že to chceš?"


Ani nevím jak, ale najednou jsem se objevil na posteli Jimina úplně nahý, jeho tři prsty si ve mně hrály a já nedělal nic jiného, než jen jemně sténal, po tvářích mi stále tekly slzy. Už ani nevím proč, jestli skrz bolest, radost nebo slast. Ale cítil jsem se aspoň na jeden moment milovaný. Jimin byl jemný, byl jiný. Bylo to úžasné a přesně tak, jak jsem si představoval. Na mé hrudi a krku už se rýsovaly tmavé fleky. Ve vzduchu jeho pokoje se nesla vůně jahodového lubrikantu.
Najednou ze mě vytáhl své tři prsty a já zamrčel. Podíval jsem se na něj s přivřenýma očima. Koukal se na mě, než se natáhl pro lubrikant, kterým potřel svou celou chloubu. Vím, že mě připravoval dost dlouho, ale když na to teď koukám, tak pochybuju, že to stačilo.
Celou dobu bylo ticho, Jimin mi občas jen zašeptal nějaká sladká slova, ale jinak nic. Žádné nadávky. Neproběhl mezi námi ani jeden polibek, jak by si už každý myslel, ale já byl šťastný. Neudělal bych nic jinak.
"Jsi si opravdu jistý?" nahl se nade mě, koukal do mého obličeje. Měl tak ustaraný výraz, až se mi šíleně rozbušilo srdce. Přikývl jsem mu. V ten moment jsem nechtěl nic jiného. Nikdy před tím jsem si nemyslel, že první intimní kontakt, co zažiju, bude s klukem a ještě k tomu s nevlastním bratrem. I když by se tomu moje já v minulosti jen vysmálo, teď už jsem si to opravdu nemohl představit jinak.
Jeho špička do mě pomalu pronikla. Zavřel jsem oči bolestí. Jimin na to šel pomalu, s citem a já se nikdy necítil vděčnější, protože kdyby to urychlil, asi bych zemřel na bolest. Během chvíle byl ve mně celý a já v životě necítil tak podivný pocit. Cítil jsem se tak plný. Příliš plný.
Koukl jsem se na Jimina, který měl zavřené oči, zhluboka dýchal. Zvedl jsem k němu svou ruku a pohladil ho po tváři. Podíval se na mě téměř okamžitě. Usmál jsem se na něj. Muselo to vypadat hrozně, když jsem byl opuchlý od toho věčného bulení, oči nejspíš rudé jako po trávě. Ale Jimin se na mě díval, oči se mu leskly něčím zvláštním, co jsem doteď u něj neviděl.
Začínal jsem být netrpělivý, moje tělo už si na jeho velikost zvyklo.
"M-můžeš se hýbat..." vykoktal jsem ze sebe, moje rudé tváře nejspíš ještě více zrudly.
"Nechci ti ublížit..."
To už jsem pobaveně obracel oči v sloup.
"Hýbej se..." ujistil jsem ho. Po chvíli jen kývl. Začal hýbat svými boky pomalu, ale po chvíli svoje tempo začal zrychlovat. Doteď jsem sténal slabě a potichu, ale hned jak zrychlil, našel ten bod, co mě donutil vykřiknout jako malou holku. Jimin se polekal a všeho nechal. Podíval se na mě tázavě, vypadalo to, že se bojí, že mi ublížil. Když ale uviděl, jak mi hoří tváře a mé oči ho doslova prosí, aby nepřestával, jen se provokativně usmál. Znovu a znovu narážel do mého bodu a já už tušil, že zítra nebudu moct ani promluvit, protože jsem doslova křičel. Boha, nikdy jsem si nepředstavil, že budu tak hlasitý. Kdybych jen nebyl v takovém transu, tak bych necítil nic jiného než čistý stud. Opravdu se nebudu moct na sebe podívat do zrcadla, ani do Jiminových očí. Přesto, že mi působil neskutečnou slast, po chvíli to nestačilo.
"Víc, přidej, prosím," zamumlal jsem slastně. Jimin samozřejmě nebyl proti a hned jak slyšel moje prosení, vyhověl mi. Sténal jsem a sténal. Najednou vzal mé nohy a opřel je o své ramena. Trochu jsem se polekal.
"Neboj se, budeš se cítit dobře," zašeptal mi jen. Přikývl jsem a zase se pomalu zklidnil. Doteď to bylo víc než příjemné. Budu mu věřit.
Začal přirážet svými boky a skrz tuhle polohu našel moji prostatu téměř okamžitě. Taky se dostal dál než původně, což mi způsobilo jak bolest, tak slast. Nezmohl jsem se na nic jiného než jen na steny, které ze sebe vydávají ty holky v pornu. Styď se Jungkooku...
Po chvíli jeho neunavných a silných přírazech jsem cítil, jak se mi v podbřišku tvoří známý pocit. Neříkejte mi, že se udělám jen tak z tohohle ničeho, aniž bych se sám sebe dotkl!
Vzdechl jsem jeho jméno několikrát za sebou a on nejspíš poznal, že jsem blízko ke svému vrcholu. Dotkl se mého přirození a to mi jen stačilo k tomu, abych vyvrcholil. Hlasitě jsem zasténal, na mém břichu se rozlil všechen můj ejakulát.
Ale Jimin nevypadal, že bude hotov. Přestal svůj pohyb a mé už téměř odkrvené nohy opatrně sundal a položil na postel.
Koukal jsem se na něj tázavě a už se lekl, že jsem ho nejspíš nedokázal uspokojit. Možná proto se mi hned vyhýbal a nežádal se uspokojení? Možná ho ani moc nepřitahuju, možná jsem hrozný milenec celkově. Boha, cítil jsem se hrozně.
Najednou jsem uviděl, jak si do mého spermatu namočil prst a následně ho olízl. Zrudl jsem ještě víc ve tvářích pokud to tedy bylo možné.
"Zvládneš to ještě?" zeptal se mě a pomalu se ve mně pohl. Vzdechl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Moje prostata a celkově mé celé tělo bylo až moc citlivé. Ale zvládl jsem přikývnout. Chci, aby i Jimin dosáhl svého vrcholu.
Takže opět začal přirážet a tentokrát se s tím nijak nepáral. Hned nasadil až zvířecí tempo a já cítil, jak se kamarád dole opět začíná probouzet k životu. Sténal jsem a Jimin zhluboka dýchal, občas mu taky utekl malý sten.
"Kurva...Jungkookie," zasténal po asi dvou minutách. Najednou se nadě me nahl, nepřestávajíc s jeho přírazy a políbil mě. Políbil mě! Rychle se ale ode mě odtrhl, jakoby si uvědomil, co dělá, ale já ho přitáhl zase zpět svou rukou. Ale protože moje celé tělo bylo ve slasti, jen jsem mu do úst sténal. Šlo vidět, že i on je blízko, stejně jako já, opět. Jak rychle mě zase zvládnul dostat do nálady...sáhl jsem tam dolů a začal se v rytmu jeho přírazů zpracovávat. Neubránil jsem se vzdechům jeho jména, můj orgasmus se blížil rychleji a rychleji. Nakonec tu byl jeho poslední příraz, než ze mě vyšel a všechno jeho sperma skončilo na mých stehnech. Během toho vzdechl moje jméno, což i mě pomohlo k vrcholu. Zasáhl mě dneska již druhý orgasmus a nikdy jsem se necítil tak moc unavený, jako teď. Jimin stále vydýchával nade mnou, po čele mu tekly kapičky potu. Zavřel jsem oči, protože pohled na něj byl až příliš vzrušující a já se už nechci znovu vzrušit. Ale přesto jsem po chvíli otevřel oči a nenápadně na něj koukl. Byl opravdku blízko mě. Všiml si mého pohledu. V místnosti bylo ticho, jen naše hluboké nádechy a výdechy. Ve vzduchu se už nejen nesla vůně jahod, ale i odér potu a sexu.
Najednou opět spojil naše rty v polibku plným potřeby, ale i citů. Odpovídal jsem mu hned. Byl to můj první polibek, stejně tak první sex a nelitoval jsem, že to všechno patří právě jemu. Park Jiminovi.


Probral jsem se v pokoji Jimina. Vedle mě však bylo prázdno. Zamžoural jsem po pokoji. Byl jsem stále nahý, hned se mi do tváří nahrnula krev. Byl jsem ale čistý, nejspíš se o mě Jimin postaral. Lehl jsem si na záda a koukal do stropu. Hned jak se mi vybavilo to, co se stalo asi před třemi hodinami, začal jsem se radovat a kopat nohama do vzduchu, protože jsem cítil takovou neskutečnou radost! Hlavně skrz to, že mě políbil. A nebyl to polibek jen tak ledajaký. Bože. Hned jsem se zvedl na nohy a chtěl najít Jimina. Miluju ho tak moc! Šel jsem co nejrychleji i když mi dost dělalo problém to, že mě bolel zadek. Netroufl jsem si však stěžovat.
Došel jsem k obýváku jen ve spodním prádle. Chtěl jsem už zavolat na Jimina, kde je, než jsem uslyšel hlasy. Hlasy z obýváku. Dva. Jimin a... Yoongi? Hned jsem se schoval za zeď a opět poslouchal. Jsem hrozný, ale prostě moje zvědavost nezná meze.
"Nevím, jak se cítím...prostě, chápeš mě ne?" promluvil Jimin. Yoongi jen přitakal.
"Myslíš, že ho miluješ?" zeptal se přímo Gi. Nevím o kom mluvili, moje srdce se pomalu rozpadalo.
"Nevím, ale když jsem ho políbil...moje srdce začalo bušit a můj žaludek dělal salta a cítil jsem se tak dobře. Ale nevím, jak se cítil on? Bojím se Yoongi, ani nevím proč...co když nechtěl, abych mu ukradl já první polibek? Já vím, že jsem mu vzal panictví a kdo ví co, ale polibek je přece jen...něco jiného ne? Jakože původně jsem si myslel, že je to jen o touze, ale už si tím nejsem jistý a asi ani on ne..." Jimin zněl zlomeně, že mi to rvalo srdce. Bylo chvíli ticho, jen se občas ozvalo jak si jeden z nich povzdechl.
"Můžu něco zkusit?" zeptal se najednou Yoongi. Zatajil jsem úplně dech. Znělo to zvláštně. Nic se dlouho neozývalo, začínal jsem být podezřívavý. Vykoukl jsem a hned jsem začal litovat, že jsem si radši hned nedal odchod. Yoongiho rty přitisknutý na rtech Jimina. Moje srdce se roztříštilo na milion kousků. Jen jsem tam tak stál, oči široce rozevřené. I když se zdálo, že mi včera došly všechny slzy, nedošly. Tekly znovu po mých tvářích, horké, plné smutku, žalu.
Když se od sebe odpojili, Jimin otevřel své oči a uviděl mě. Vyděsil se, odstrčil Yoongiho od sebe. To už jsem se otočil k útěku do mého pokoje, kde jsem se zamkl, oblékl a protože jsem byl v přízemí a nechtěl projít kolem Jimina, vylezl jsem z okna ven.

"Ne, Jungkookie, počkej!" slyšel jsem jak na mě křičí Jimin ze dveří. Nezastavoval jsem, i když mě třeba před chvíli neskutečně bolel zadek, jeho bolest úplně jednoduše překonala bolest mého srdce. Utíkal jsem, než jsem byl pryč, daleko od našeho domu, někde na hřišti. Ani nevím, kolik bylo, ale stmívalo se. Když jsem se vzbudil, mohlo být šest večer. Teď jsem tu seděl na opuštěném hřišti jako hromádka neštěstí, srdce na dvě půlky. Nevěděl jsem, co si počít. Proč? Proč když to vždycky vypadá, že už vše bude dobré, posere se to? Proč skončím se zlomeným srdcem vždy jen já? Proč pro něj nic víc neznamenám?




Drobné info: Skončilo to docela na nic, co?:D Ale tohle je předposlední díl!:D Pak už nám tahle celkem dost oblíbená povídka končí!:X:D Ale nebojte se, chytla jsem dost hnusnou nemoc, stejně jako hodně spoluobčanů poslední dobou, příušnice a s tou se do aspoň další dva tři týdny do školy nepodívám... takže se bude psát, psát a psát! Teda...až budu aspoň trochu schopná se najíst!:D Tak se zatím mějte a doufám, že jste si tenhle díl užili!:)
 


Komentáře

1 Karis Karis | Web | 15. května 2016 v 20:29 | Reagovat

Ah, slečno... já pláču.
Copak se to dělá? Proč mě takhle ničíš? T.T Zase se ti z toho povedlo udělat emo povídku!!:D
Ale tím smutem jsi mě dostala é.é jakože fakt kyaa:33
*není to žádný uchyl!!*
Moc se mi to líbilo a těším se na další díl!!<3
Jinak, brzy se uzdrav^^

2 Michiko Michiko | 15. května 2016 v 20:53 | Reagovat

Dokonalé :) Chudáček Kookie, snad budou jiminem brzy spolu :)

3 Shadow Shadow | Web | 15. května 2016 v 21:22 | Reagovat

O můj bože!!! To je úžasný!!! Kookie je takový malý telátko. Ale... prostě si mě normálně rozbrečela. Právě jsem ti dopsala tvou povídku na přání a mám dilema jestli ji vydat teď a nebo až po posledním dílu. No jestě si to rozmyslím.
Těším se na poslední díl a brzy se uzdrav.

4 marry marry | 15. května 2016 v 22:03 | Reagovat

Wut? Preco Yoongi pobozkal Jimina? Dufam, ze to moc nepokazil medzi nimi... :D
Kazdopadne, ako vzdy to bolo super. Tesim sa na dalsi diel, aj ked uz bude posledny ^^ :3

5 Ami Ami | 15. května 2016 v 22:22 | Reagovat

Dievča ale no ták, toto mi nesmieš robiť. Ach zas skvelá kapitolka a ja som si 100% istá že v stredu budem revať ako malé dieťa kvôli tomu že to končí.
Bolo to proste...ach...skvelé, nemám slov. Neskutočne moc sa teším na ďalší diel a dúfam ale že sakra dúfam že sa to medzi nimi vyrieši. Predsa by si to neukončila tak aby Kookie trpel, že!?

6 Deny Deny | 16. května 2016 v 9:08 | Reagovat

Konečně do toho praštili..xD A jak Jimin polibil Kookieho to bylo taaaak rozkošne. :) Jen doufam ze si Jimin potvrdil svoje city ke Kookiemu Yoongiho polibkem.. xD Moc se tesim na pokracovanim

7 Denisa Denisa | 16. května 2016 v 12:15 | Reagovat

Poor Jungkook ;( .. snáď bude všetko v poriadku.. a to naozaj už bude iba jedna časť a táto poviedka skončí? JiKook je najlepší ship, a preto sa mi táto poviedka neskutočne páči..a preto mi to trhá srdce, že už to končí.. :/ budeš ešte niekedy písať niečo Jimin x Jungkook? ♡ :3 P.S. prajem skoré uzdravenie! ^^

8 Hatachi Hatachi | Web | 16. května 2016 v 19:39 | Reagovat

Když to tak pěkně začalo, tak se to na konci zase tak zesralo...z toho mě jednou jistě trefí...
Jen doufam, že Kookie neudělá kvůli tomu žádnou blbost.
Těšim se na další díl...

9 Steph Steph | 17. května 2016 v 7:25 | Reagovat

Ahh my hearteau :( je mi Kookieho líto i Jimina... Ze začátku to vypadalo vážně slibně :D už se mooc těším na další díl :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.