My Stepbrother - 10. část

11. května 2016 v 12:00 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff (15+)






"Zlobil jsi, zasloužíš si trest, Jungkookie..." zašeptal. Skousl mezi zuby můj ušní lalůček, jako vždy. Asi na to má nějakou úchylku?
Otočil mě najednou k sobě. Na to že má být oslabený alkoholem, měl dost síly. Koukal jsem na něj s široce otevřenýma očima. Zatímco on je měl pootevřené, naplněné touhou. Věděl jsem, že jsem v háji, ale...líbilo se mi to. Bylo jasný, že nad sebou nemá kontrolu. Bylo jasný, kam to dneska večer povede…
Vzal mě za vlasy a hrubě mou hlavu zatáhl dozadu. Zkřivil jsem obličej bolestí a slastí. Ta bolest mě na jednu stranu vzrušovala. Můj krk začal prvně obsypávat polibky a poté silně nasál kůži u mé klíční kosti. Bolelo to, už teď je jasný, že tam bude fialový flek. Měl jsem zavřený oči a nechal se unášet slastí. Jemně jsem zasténal. Jimin se ode mě odlepil, vzal mě za zápěstí a táhl mě směrem ke svému pokoji. Vzpíral jsem se, ale zdálo se jakoby měl najednou sílu Hulka.
Došli jsme do jeho pokoje, Jimin mě hodil na postel. Vyjekl jsem a on mě jen pobaveně sledoval. Chtěl jsem už na něj křičet, ale nestihl jsem to. Nahnul se nade mě, koukal mi do obličeje. Jeho oči byly naplněné touhou a já cítil jak začínám mít těsno tam dole jen pod jeho pohledem. Vyhrnul mi triko, hladil mě po hrudi a jemně stiskl mou bradavku mezi prsty a já zaskučel. Vrhl se na mou hruď svým jazykem. Hbitě si vychutnával každý kousek kůže, která nebyla pod trikem. Najednou mi stáhl tepláky až po kotníky. Vykulil jsem oči a chtěl jsem ho zastavit. Ale cítil jsem se slabý, jen jsem zvedl ruku, kterou jsem poté vjel do jeho vlasů. Vzdechl jsem, když se mi jeho zuby zaryly do kůže na mým vnitřním stehnu. Věnoval mi na každé stehno pár kousanců, než olízl mou ještě skrytou chloubu ve spodním prádle. Zasténal jsem. Nevěděl jsem, co dělat. Nechci to, ale zároveň chci. Neuměl jsem se bránit. Už měl prsty za lemem mých trenek a to bylo to, co mě donutilo promluvit.
"Nech toho..." zašeptal jsem dost nahlas, aby to slyšel. Ale neposlouchal mě, jakoby nic neslyšel. Dál prsty pokračoval k mému kamarádovi. Začal mě pomalu zpracovávat, než mi druhou rukou stáhl i spodní prádlo jen o kousek, aby viděl všechno, co se pod ním skrývalo. Cítil jsem čím dál větší horko ve tvářích a čím dál víc mi bylo jasné, že pokud to neskončím teď, dopadne to tak, jak nechci.
"Přestaň!" vykřikl jsem a snažil se zvednout. Ale zastavil mě, silně zatlačil na mou hruď, abych zase lehl. Pleskl mě přes jedno stehno. Zaúpěl jsem.
"Nezlob..." zašeptal a pohltil mě do úst. Zasténal jsem. Jak moc jsem chtěl, aby to přestalo, stále jsem dost slabý na to, abych tomuhle zabránil. Po tváři mi stékaly slzy. On to nechce, pohání ho jen alkohol a zlost. Není v tom nic jiného, než jen jeho touha po mým těle. Vzlykl jsem a to ho donutilo přestat se vším, co dělal. Zvedl svou hlavu a podíval se do mé tváře. Odvrátil jsem pohled.
"P-proč brečíš?" zněl zmateně, nejspíš mu to hlava moc nebrala. Ale já cítil, jak se mi do žil hnal vztek.
"Proč?! Ptáš se mě proč…?!" vykřikl jsem a tentokrát se zvedl, byla to jedinečná šance na útěk. Nechci, aby se mě pokoušel přemluvit. Natáhl jsem na sebe spodní prádlo a slezl z postele. Moje nohy byly jako želé, moje mysl celá zamlžená.
"Proč mě stále musíš vidět jen jako nějakou hračku?! Mám city, víš to? Víš vůbec, co jsou city?! Proč si vždy myslíš, že se mého těla můžeš zmocnit jen tak?! Nerozumím tomu, nerozumím ti! Nevyznám se v tobě!" křičel jsem na něj, opravdu jsem děkoval, že rodiče jsou pryč. Koukal zmateně, vypadalo to, že jeho hlava to opět moc nepobírala, možná že kvůli alkoholu, co měl v sobě. Zlostně jsem zaúpěl, v hlavě se mi jen promítalo, jak moc ho nesnáším! Neobtěžoval jsem si vzít tepláky, prostě jsem doslova vystartoval z jeho pokoje a se silným přiražením se zavřel ve svém. Lehl jsem si do postele, zavrtal se do deky. Horké slzy mi tekly po tvářích. Nerozumím si. Proč mě vůbec štvou takové věci? Chtěl jsem jen jeho pozornost, ale teď už mi přijde, že mi jen tahle pozornost od něj prostě nestačí. Ne, že by to bylo málo, ale chci, aby mě viděl jinak. Nechci, abych byl něco jako kořist pro šelmu, chci být milován. Chci, aby mě líbal, aby mě opečovával jako to nejlepší, co v životě má. Po tom jsem vždycky ve svých představách toužil! A teď...teď nechávám, aby si se mnou Jimin dělal co chce, kdy chce. Nevím proč, opravdu už se nechápu. Brečel jsem a brečel, dokud jsem neusnul…


Probral jsem se do deštivého, mlhavého rána. Mé oči bolely skrz nekonečné plakání, otočil jsem se na záda a koukal do stropu. V mé mysli bylo prázdno, necítil jsem nic, jako bych byl celý prázdný. Ležel jsem takhle asi hodinu, než se ozvalo zaklepání na dveře. Nikdo jiný, než Jimin to být nemohl. Neměl jsem nejmenší chuť ho vidět, ale můj krk byl tak vyschlý, že jsem nemohl říct ani slovo. Po chvíli otevřel dveře, na tváři měl provinilý výraz. V ruce držel tácek, na kterým byla snídaně s čajem. Potichu jsem si odfrkl a podíval se do okna, které bylo vedle mé postele. Jakoby si mě mohl uplatit nějakou snídaní. Slyšel jsem, jak byl až u mě, tácek položil vedle na noční stolek. Slyšel jsem, jak si povzdechl a klekl si vedle mé postele.
"Jungkookie?" jeho hlas byl tak slabý. Podíval jsem se na něj, můj chladný výraz se však nijak nezměnil. Bylo chvíli ticho, odvrátil jsem pohled zase zpět, abych neviděl ten jeho provinilý ksicht, co se mě snažil obměkčit. Okno mi vyhovovalo o mnoho víc.
"O-omlouvám se...já - nevěděl jsem, co dělám..." zašeptal vedle mě a hrábl po mojí ruce, kterou poté stiskl v té svoji. Podíval jsem se na něj tvrdým výrazem a on svou ruku zase stáhl pryč k sobě. Znovu si povzdechl. Zavřel jsem oči a modlil se, aby byl co nejdřív pryč. Neměl jsem na něj prostě náladu.
"Nevnímám tě jen jako hračku, Jungkookie..." řekl nakonec, než se zvedl a odešel z mého pokoje. Koukal jsem do bílé, nijaké oblohy, co šla vidět z mého okna. Jeho věty mě stále hrály v hlavě. Snažil jsem se je zahnat někam pryč, aby mě to nenutilo mu odpustit moc rychle. I když už teď mi chyběl, chtělo se mi ho zmačkat v náručí a říct mu, ať mě neopouští. Ale moje hrdost je moc silná na to, abych něco takového dopustil.
Po asi hodině ležení na zádech, jsem se pustil do studeného čaje a okoralé snídaně. Nestěžoval jsem si, protože jsem si za to mohl sám. Tlačil jsem to do sebe, za chvíli jsem se zajíkal vzlyky. Všechno bylo špatně a já nevím, jak to vyřešit…

******

Pokračoval jsem s ignorováním Jimina do konce týdne. Byl pátek a já ležel opět celý den zavřený v pokoji. Ignoroval jsem hovory od Hoseoka, který se příliš nudil, protože jeho kluk lítá někde po horách nebo tak něco. Neměl jsem náladu ho vidět, ani ho slyšet. Nebylo to nic proti Hoseokovi, jen prostě nemám náladu na nic, na nikoho. Taehyung mi spamoval chat kdykoliv mohl. Ale ani jeden z nich se nedozvěděl, co se stalo v ten den, co Hoseok vymyslel ten podělaný plán.
Jimin se zpočátku snažil si mě udobřit, ale brzo zjistil, že to nemá smysl. Stále se mi omlouval, ale já si vždy jen udržel kamený výraz a odešel do pokoje, kde se poté spustil hlasitý pláč umlčovaný v peřině. Nevím proč nemůžu jednoduše Jiminovi odpustit. Vím, že to tak nemyslel, vím, že alkohol ho nejspíš ovlivnil, ale z nějakého důvodu jsem ještě nemohl. Jakoby má mysl nebyla připravená mu odpustit. Bylo to se mnou složité. Prostě jsem chtěl hrát uraženého, aby toho litoval. Třeba si pak uvědomí nějaké city, co pro mě chová. Ale to se děje jen ve filmech, takže silně pochybuju. Stejně však něco ve mně doufalo, že to bude pravda.
Bylo pozdě večer, když jsem se vyhrabal z mého pokoje. Asi kolem druhé ráno. Našel jsem nějakou vášeň pro hraní her do noci. Nejedl jsem skoro celý den a jen to kručení žaludku rušilo všechny, se kterými jsem volal, takže jsem se na chvíli vytratil, abych si do pokoje přinesl nějaké pochoutky. Dokázalo mě to rozptýlit na celý den, ani jsem si na Jimina nevzpomněl, dokud jsem neuviděl jeho dveře. Stáhl se mi žaludek a sklopil jsem pohled. Rychle jsem se dostal k ledničce a nabral si všechno, na co se mi jen trochu sbíhaly sliny. Vypadalo to, že Jimin chodil do obchodu, protože tu bylo všeho dost. Zavalil mě pocit viny, ale zatřepal jsem hlavou, abych to vyhnal. S oblíznutím rtů jsem se vydal zpět. Všude bylo ticho a neskutečná tma. Vypadalo to trochu děsivě, ale už nejsem dítě, takže se nebojím. Nebojím se, opravdu ne, ale když se ozval podivný zvuk něco jako vzlyk, nadskočil jsem a brambůrky mi spadly na zem. Hned jsem po nich hrábl a stál jako opařený na místě. Nastražil jsem uši, abych lépe slyšel. Znovu se to ozvalo, ale trochu tišeji. Bylo to z Jiminova pokoje. Potichu jako myška jsem se připlížil k jeho dveřím. Přiložil jsem ucho k jeho dveřím. Bylo ticho...chvíli, než se znovu ozval vzlyk. A já nepochyboval, že je to Jimin. Vykulil jsem oči, protože jsem nikdy nic takového neslyšel. Jimin na mě vždy působil jako ten silný, nezničitelný. Lámalo mi to srdce na kusy. Cítil jsem, jak se mé slzy tlačí ven, ale zamrkal jsem je. Chvíli jsem tam ještě stál, jeho vzlyky byly čím dál hlasitější. Nemohl jsem si pomoct, ale byl jsem zvědavý. Proč pláče?
Sedl jsem si vedle jeho dveří, stále jsem zřetelně slyšel každý ten zvuk plný žalu. Položil jsem si všechno to jídlo vedle sebe, úplně jsem zapomněl na to, že na mě někdo čeká, abych šel hrát, zapomněl jsem na hlad. Jen jsem tam tak seděl a s nepříjemným pocitem viny poslouchal vzlyky Jimina. Měl jsem chuť jít za ním a obejmout ho, říct mu, že vše bude dobré, ale z nějakého důvodu jsem se nemohl pohnout. Po chvíli jsem uslyšel, že někoho volá. Nejspíš se mu to zdá, možná brečí ze spaní.
Uslyšel jsem tlumené "mami, mami". Seděl jsem tak v ještě větším šoku, než předtím. Mami…? Chtěl jsem ho utěšit, chtěl jsem mu třeba zazpívat nějakou ukolébavku, aby znovu usnul do pokojného spánku, ale neudělal jsem nic. Jen jsem zaraženě poslouchal, jak vzlyká a trápí se ve spaní.
Během asi půl hodiny to ustalo, ne úplně ale aspoň to bylo o trochu klidnější. Povzdechl jsem si, nemohl jsem si pomoct, ale cítit lítost. Nevím, co se stalo mámě Jimina, ale šlo vidět, že mu chybí. Bylo mi z toho na nic. Víc, než na nic. Chci ho ve své náruči, chci ho ujistit, že vše bude dobré…

"Kookie? Kookie?" Někdo se mnou třepal a volal mé jméno. Otevřel jsem rychle oči, byla ještě tma, začínalo se rozednívat.
"Kookie? Co tu děláš?" ten hlas byl jako symfonie pro mé uši.
"Pojď, vezmu tě do pokoje." Najednou jsem cítil, jak mě vyzvedl do náruče a někam mě nesl. Nechal jsem se, byl jsem příliš unavený se vůbec pohnout. Ucítil jsem tu vůni, byl to Jimin. Otevřel jsem oči, viděl jsem jeho obličej. Byl tak nádherný, i když to vypadalo, že se teď vzbudil. Pousmál jsem se, zavřel oči a více se k němu přitulil. Nakonec mě opatrně položil nejspíš na mou postel.
"Dobrou Kookie." Chtěl odejít, ale z nějakého důvodu jsem ho chytl za zápěstí, než by stačil někam jít.
"Zůstaň tu..." zašeptal jsem, ale slyšel mě. Po chvíli mou ruku dal pryč a já už myslel, že odejde. Zamračil jsem se, ale po chvíli jsem u sebe cítil neznámé teplo. Otevřel jsem líně oči, mé koutky utekly do úsměvu. Uviděl jsem vedle sebe obličej Jimina, měl zavřené oči a klidný výraz. Třeba konečně bude zbytek noci taky klidný. Nevím čím to bylo, možná tím, že jsem byl tak rozespalý, ale nahnul jsem se nad jeho tvář a věnoval mu malý polibek.

"Dobrou noc, Jiminie..." zašeptal jsem a než jsem utekl do říše snů, cítil jsem, jak mě přivinul do své teplé náruče.




Drobné info: Yah!:D Momentálně se asi někde plahočím po Praze s mou třídou...takže, yup super...:D Proto to tu máte přednastavené docela brzy... :D Věřím, že pár lidí je zklamaných, že nakonec z toho nic nebylo, ale...ale tak:D, aspoň tu máte trochu fluffu... :D a nebojte, nekončíme!:3 Děkuju za každý koment u minulého dílu, ani si to nezasloužím..^^
 


Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 11. května 2016 v 13:42 | Reagovat

Já ti dám že nezasloužíš. Tohle je jedna z nejúžasnějších věcí co jsem kdy četla. Ti dva jsou spolu prostě moc. Umírám... Těším se na další díl.^^

2 Karis Karis | E-mail | Web | 11. května 2016 v 15:43 | Reagovat

*sobs*
To bylo tak neuvěitelně sladký:3
*sobs sobs sobs*
Já nevím, co říct, ale brečím tu jak malý děcko xD
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, ach jooo! *-* luv yaaa <3

3 marry marry | 11. května 2016 v 16:53 | Reagovat

Musim sa priznat, ze som cakala divoky sex :D ale toto bolo tak neskutocne cute az som plakala :3 ^^ Ti dvaja su proste uzasni spolu :3 <3  Tesim sa na dalsi diel :3 :)
P.S. Zasluzis si to velmi, velmi, velmi ^^ :3

4 Hatachi Hatachi | Web | 11. května 2016 v 18:52 | Reagovat

Já jsem ráda, že mezi nima k ničemu nedošlo. Mají si to užít oba a mělo by to být z lásky a ne díky alkoholu a ještě nedobrovolně.
Tak se těšim na další díl...

5 Ami Ami | 13. května 2016 v 11:20 | Reagovat

Ja ti dám že nezaslúžiš, toto je najlepšie čo som čítala za posledný polrok. Naozaj je to úžasné a patrí ti veľká vďaka za to že to píšeš.
Dúfam že sa to medzi hentymi dvoja vyrieši, fakt sa teším na pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.