Painful Memories - 9. část

4. dubna 2016 v 23:26 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi




NamJoonův pohled:

Vypadal dnes lépe. Šťastněji. Nevím proč...i já se cítím lépe. Neměl bych se tak cítit vůči němu, ale nejde to. Láska je slepá, huh?
Byl jsem v kuchyni, zrovna jsem došel ze školy a napouštěl si vodu. Byl jsem tak hluboko ve svých myšlenkách, že jsem ani nepostřehl, že je tu někdo další.
"Kreténe..." uslyšel jsem, jak někdo procedil skrze zuby. Kdo jinej, než můj milovaný bratříček.
"Slyšel jsem dobře?" utrousil jsem, než by stačil odejít.
"Myslím, že jo." Otočil se, koukali jsme si do očí.
"Ničíš všechnu zábavu, víš to, NamJoone?"
"Sorry, ale asi nerozumím tvé srandě, protože kopat do někoho, kdo se nemůže ani bránit, fakt vtipný není."
"Nerozumíš tomu, prostě jen zalez a ve škole si mě nevšímej. Prosím."
"Slyšel jsem dobře? Ty jsi tady ten, kdo by si neměl mě všímat ve škole a taky mě poslouchat. Přece jen, bydlíš v baráku mého otce a může nastat situace, že by se dozvěděl něco, co by neměl." Mám eso v rukávu. Nechci znít jako nějaký divný odposlouchávač cizích rozhovorů, ale prostě mi některé neuniknou.
"Nechápu o čem mluvíš..." odvrátil svůj pohled. Šlo vidět, že je nervózní.
"Myslíš, že jsem neslyšel tvůj rozhovor s tvojí matkou? Oba dobře víme, že jste tu jen proto, že tvá matka je přitažlivá a můj otec nechutně bohatej a zamilovanej. Na co jiného by se taky ženská mohla chytnout, hm? Škoda, že jen můj otec nevidí, že ho tvá milá maminka vlastně vůbec nemiluje. Nebylo by pěkné, kdyby se to nějakou náhodou dozvěděl."
"Nebuď kretén, Joone! A nemluv tak o mojí matce!" rozkřičel se a zatnul své pěsti.
"V klidu, pokud budeš dělat co řeknu, tak se nic nedozví."
"Ah, to je hovadina!"
"Takže nechceš? Přece jen se něco pěkného může dozvědět i tvá matka. Asi by nebyla ráda, kdyby se dozvěděla o tvém románku s Markem, hm?"
"Do toho ti absolutně nic není!" odmlčel se a já čekal na jeho další reakci. Měl jsem toho na něj ještě dost. Dost na to, abych ho dokázal zničit. Nechápejte mě špatně, nejsem zlý člověk. Jsem jen takový, jak si kdo zaslouží.
"A co ty vůbec? Taky stále nemůžeš spustit oči z toho tvého debilního JungKooka! Myslíš, že to nevidím? Nejsem tu jedinej přiteplenej, takže oba dva čelíme stejnýmu problému!" vykřikl na mě. Je pravda, že asi moje civění na Kooka nejde přehlédnout. Ale já...já mám chápavého otce. Narozdíl od té jeho semetriky, které vadí všechno.
"Dobře, dobře. Tohle možná máš. Ale nezapomeň, že já toho mám o mnoho víc. A na ulici se můžete objevit během chvíle. Jestli mi rozumíš..."
Oddechl si a nejspíš stále ještě nechtěl přijmout to v jaké situaci se nachází.
"Jen prostě nech JungKooka na pokoji. A dám ti pokoj i já. Nebudu si tě všímat. Prostě si ho nevšímej. Jasný?"
Váhal a neodpovídal.
"Jasný?!" zdůraznil jsem dost hlasitě. Nakonec jen přikývl. Beze slov jsme se rozdělili a každý si to namířil do svého pokoje.
Plácl jsem sebou na postel. Nakonec jsem trochu spokojený s výsledkem. JungKook už nebude muset čelit někomu jako je Jackson. A já se mohu dívat na jeho veselou tvář. Tedy kdyby to jen ten idiot Taehyung nepokazil. A co si myslí o tom, že bude jen tak líbat YoonGiho? Má šanci mít někoho jako je Kookie a dělá absolutní hovadiny. Nikdy jsem toho kluka nepochopil a nebudu chápat. Opět zním jako nějaký podivín, co sleduje lidi na každém kroku. Ale tohle byla náhoda. A přece jen...něco takového neunikne žádnému zraku. Zajímalo by mě, jestli to někdo řekne JungKookovi. Chtěl bych, aby ne...ale myslím, že než mu lhát sladké řečičky do očí bude horší než ta zahořklá pravda o tom, že jeho láska je jednostranná.
Ale nemusí se bát. Jsem tu já. Nevím jestli to dokážu, ale nenechám si vzít svou šanci. Já se k němu přece jen nějak dostanu. Stejně jako jsem se dostal dnes k jeho číslu. Možná bych mu měl napsat? Neznámý ctitel přes SMSky? Hah. Ale možná, že to není špatný nápad…


JungKookův pohled:

Neznámé číslo: Ahoj Kookie


Co to jako má být? Netuším, kde dotyčný vzal moje číslo, ale vypadá to, že mě zná. A asi dobře, když používá tuhle přezdívku. Ale kdo by to jen mohl být? Hned mě napadl Taehyung. Ale jeho číslo mám. Navíc...proč by mi zrovna on psal? Je to ten poslední člověk na planetě, který by si na mě vůbec vzpomněl.

"Kdo jsi?" šeptal jsem si pro sebe mou odpověď, kterou jsem odeslal. Po chvíli mi zabrněl mobil s odpovědí.

Neznámé číslo: Zkus hádat. :p

Jungkook: Dej mi nějaké nápovědy…

Nikdy jsem nebyl do konverzace s neznámými lidmi. Nikdy. Ale dnes jsem se cítil tak strašně osamělý. Nevím ani proč. Než mi došla tahle zpráva, už jsem sahal po žiletce. Možná že je dobře, že mě vyrušil. Kdo ví jak by to dopadlo dnes. Opravdu se cítím tak zbytečný. Můj život podle mě ani nemá smysl. Nemám žádný smysl. Nemám pro koho žít. Nikdo se o mě nezajímá. A nikdo nikdy nebude milovat někoho jako jsem já.

Neznámé číslo: Nene, žádné nápovědy. Budeš si to muset zjistit nejspíš sám. :p

Opravdu nevím, co mě to napadlo. Ale prostě jsem si řekl, že nakonec tohle může být zábava na dnešní odpoledne. Je to trochu divné. Netuším jak sehnal moje číslo a že si mě v tom davu vůbec všiml.
Dál jsem se začal zajímat o toho.. chlapce? Možná dívku. Netuším.

Jungkook: Tak mi o sobě aspoň něco řekni.

Neznámé číslo: Jediné co ti můžu říct je to, že chodíme do stejné školy.

Jungkook: Co třeba jméno?

Neznámé číslo: Haha, vtipný JungKookie. Ty máš zjistit kdo jsem.

Jungkook: Aspoň jsem to zkusil.

Neznámé číslo: Cute.

Nevím proč, ale cítil jsem jak se mi do tváře hrne krev. Neberte to tak, že by to pro mě něco znamenalo. Jen...se nestává, že by mi někdo řekl, napsal věci jako tohle.

Jungkook: A teď vtipkuješ zase ty.

Neznámé číslo: Žádné vtipy. Copak nevidíš, jak moc cute jsi? :p

Další vlna nekončícího červenání nastala. Možná, že bych to měl tady utnout.

Jungkook: Haha. Promiň, ale musím se jít učit.

Jsem velmi čestný člověk a i když toho druhého neznám, cítil jsem se špatně, že dotyčnému lžu.

Neznámé číslo: To teda nemusíš. Na zítra nemáš žádný úkol ani test.

Ok, tohle je divný. Sleduje mě snad? Je to nějaký šílený stalker?
Ne, spíš ta druhá možnost. A to je ta, že je se mnou ve třídě.

Jungkook: Takže jsi se mnou ve třídě?

Netrpělivě jsem čekal na odpověď. Tentokrát mu trvala o něco déle.

Neznámé číslo: Možná. :p

Samozřejmě, že mi nemohl odpovědět přímo. To by bylo moc lehké. Ale i tak jsem začínal být až moc...zvědavý? Chtěl jsem tak moc zjistit kdo to je. Zjistit o dotyčném více...až jsem skoro zapomněl na to, co se poslední dny událo. Možná že přece jen tyhle konverzace nebudou tak špatné a nudné, jak jsem si myslel.
I tak mě nenapadá nikdo. Ve třídě sotva někdo ví mé jméno. Jediný, kdo by se o mě zajímal je Jackson nebo někdo z té jeho party, což pochybuju a nebo...NamJoon. Ale i jeho jsem hned vyloučil. Je hned před Taehyungem. Ten se o mě opravdu nezajímá. Možná mě sleduje ve škole, protože mu příjdu divnej a nic lepšího na práci nemá. Má určitě jiné zájmy v téhle době. Buď má doma nějakou holku a dělá s ní věci, o kterých raději nechci vědět nebo kupuje nějaké nové pozemky nebo co já vím jaký život vlastně bohatý člověk má? Určitě ale nebude psát malému, nevýraznému klukovi SMSky.
A stejně něco ve mě doufá, že to je Taehyung.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.