Painful Memories - 6. část

4. dubna 2016 v 23:16 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: YoonGi x HoSeok ...
Žánr: Yaoi




"Cože?" pípl jsem. Nevěřím mu ani slovo. Taehyung je na holky. Nikdy jsem o tom nepochyboval. Není gay. Takže to prostě není možné.
"Nesnáším to. Mluví pořád jen o tobě. Stále dokola. A já to musím poslouchat. Ničí mě to..."
"Třeba to tak není, třeba mě nemiluje, jen prostě...o mě dost často mluví. Není gay, JungKookie," snažil jsem se ho nějakým způsobem uklidnit, že mě milovat nemůže. Nebo jsem se snažil spíš uklidnit sebe. Protože mě milovat nemůže. Ale to jsem spíš ještě více pokazil. Zvedl se a se slzami v očích se na mě podíval.
"Proč myslíš, že ti ještě nedošla zpráva od HoSeoka?! Ona došla! Jen ji Taehyung smazal. Miuje tě tak moc, nechce aby ses s HoSeokem vůbec setkal!"
Cože?
"Dnes ráno mi to říkal...dnes ráno..." po tvářích se mu spouštělo ještě více slziček, "A já se mu vyznal hyung...já mu řekl, že ho miluju..."
Znovu mi lehl do klínu. Konejšivě jsem ho hladil po vlasech.
"Odmítl mě...odmítl mě kvůli tobě, hyung." Jeho tělo se svíjelo pod vzlyky. Nevěděl jsem co říct. Tělem se mi proháněly pocity smutku, naštvání, ale i štěstí. Přece jen se mi Seok ozval. Ale co z toho, když ani nevím, co ta zpráva obsahovala? Do háje s Taehyungem. Ale teď není čas na to se zabývat mými problémy.
Ani jsem nedutal, jen v tichosti přemýšlel, než se JungKook uklidnil. Hned na to usnul. Sladce oddechoval. Jeho city musí být tak raněné. Taehyung...ten idiot...opravdu ho odmítl? Nemůžu tomu stále uvěřit.
Zadíval jsem se na ruce JungKooka a spatřil něco, co jsem spatřit nechtěl. Ne znovu. Rýhy. Čerstvé nebo už zahojené. Ale byli tam. Proč...?
Vybavili se mi vzpomínky. Bolestivé vzpomínky.


FLASHBACK
(YoonGi a HoSeok spolu chodili na základní školu, takže tohle je z této doby, třebaže konec deváté třídy, jen tak pro info...)

"Min YoonGi? Mohl bys prosím se jít podívat na záchod proč to HoSeokovi tak dlouho trvá?" promluvila ke mně, napůl spícímu, učitelka. Je pravda, že HoSeok se už nějakou dobu nevracel. Přikývl jsem, zvedl se ze židle. Tichou chodbou jsem pokračoval na chlapské záchody. Slyším už teď, že teče voda z kohoutku. Trochu jsem zrychlil. Otvírám dveře a spatřil něco, co jsem spatřit nikdy nechtěl. HoSeok stál u umyvadla, zápěstí pod vodou. Voda smývala krev. Krev odtékala pryč. HoSeokova krev. Nestihl to zakrýt pod svůj rukáv. Bylo pozdě. Já to viděl. A obraz tohohle se mi bude zjevovat hodně dlouho. Naštvaně jsem k němu dokráčel. HoSeok se snažil to schovat pod rukáv. Pohled měl sklopený do země. Ucítil, že se k němu přibližuji, a tak couval, až narazil na zeď. Už jsem byl u něj. Chytám ho za zápěstí tak, aby se mé prsty nedotkly otevřených rán.
"Co to kurva je?" Můj hlas byl chladný a temný. Podíval se na mě, v jeho očích strach. Bylo ticho.
"Ptám se tě, co to kurva má znamenat?" Jeho zápěstí jsem pustil a chytl ho za bradu tak, aby se naše pohledy setkaly.
"YoonGi...já..." Do očí se mu hrnuly slzy.
"Ty co?"
"Já nemůžu YoonGi..." Po tváři mu jedna slza utekla. Naštvalo mě to ještě víc.
"Ty nemůžeš co?! Děláš si ze mě prdel?! Co ti kurva chybí, HoSeoku?! Máš všechno, máš rodinu, máš kamarády...máš mě! Co tě přivádí k tomu, abys dělal něco takového?! Každej by ti mohl závidět a ty se raději pořežeš, jsi normální?" Možná...že jsem to trochu přepískl. Jen jsem na tyhle kecy alergický. Navíc si připadám zbytečný a neschopný. Můj nejlepší kamarád, moje tajná láska, se řeže.
"YoonGi," promluvil po chvíli, jeho hlas byl jemný, křehký, "miluju ji tak moc, YoonGi..."
Po tváři mu stékalo čím dál více slz. Sevřel mě do těsného objetí. Při těch slovech se mi zlomilo srdce. Někoho miluje. A je absolutně vyloučené, že jsem to já. Já nejsem žena. Já nejsem ona. Objetí jsem mu opětoval, ale spíše se cítím tak, že ho potřebuji momentálně víc než on. Ale co je ještě horší, opět jsem zklamal jako přítel. Nemám ponětí o tom, že by HoSeok měl někoho rád...
"Proč jsi mi o tom neřekl?" optal jsem se, když se uklidnil a nevzlykal.
"Já nevím, YoonGi..."
"Mmm...a co je za problém? Každá holka ti podlehne, neříkej, že ne...stačí když se usměješ tím tvým úsměvem..." Vyprostil jsem se z jeho sevření a koukl mu do obličeje čekajíc na jeho odpověď.
"Je to...je to prostě složité. Je starší než my a tak trochu...děvka."
"Huh?"
"Má všechny jen na spaní YoonGi."
"I tebe?"
Žárlím. Žárlím jak nejvíc to vůbec jde!
"Ne, YoonGi...zatím... "
"Jak jako zatím? S ní už se nesetkáš. Nikdo ti nebude ubližovat, pako!" Stejně mě štve, že tohle slyším poprvé.
"I tak ji miluju." A já miluju tebe.
"Nechce se vázat...nevěřím, že někdy budeme spolu."
"Jak se jmenuje? Kde bydlí? Rozbiju jí rypák."
"YoonGi, holky se nebijí," zasmál se. Byl jsem rád, že i přes jeho slzy vidím ten úsměv.
"Jen prosím...už nedělej žádné hlouposti, okay? Hlavně se už...neřež...prosím," mluvil jsem vážně. HoSeok jen přikývl a věnoval mi úsměv. A já jen doufám, že to splní...

KONEC FLASHBACKU


"YoonGi? Ty brečíš?"
Ze všeho toho mě vytrhl JungKookův hlas. Koukal se na můj obličej. Rychle jsem setřel slzy a věnoval mu jeden z falešných úsměvů.
"Nene, jen mi něco vlétlo do oka."
"Do obou dvou očí?" podivil se.
"Jo, divné, že?" zasmál jsem se.
"Nechceš něco k jídlu?" optal jsem se a doufal, že tak změníme téma. Přikývl mi. Zvedli jsme se společně a šli do kuchyně. Připravil jsem nám jídlo, zatímco JungKook už seděl u stolu. V tichosti jíme. A v tom mi z pusy vypadla otázka, kterou jsem neměl v plánu ani říct.
"JungKooku? Proč jsi nám neřekl, že tě šikanují? Kdybych to věděl, dal bych na tebe pozor."
Bylo ticho, Kook se mi neodvážil podívat ani do očí. Potichu žvýkal, vypadal, že neví, co odpovědět.
"Nechtěl jsem vás zatěžovat...to je jedno..."
"Už si na tebe dám pozor, abys věděl."
JungKook si povzdechl.
"Přesně to nechci, hyung. Máš svých problémů dost."
"Ne, ty jsi důležitější než mé problémy...jsi můj přítel." Podíval se na mě. Vypadal jako zraněné štěně. Popravdě mám chuť ho teď zmačkat v objetí.
Věnoval jsem mu úsměv, oplatil mi ho.
"Hmm...Co vůbec ten NamJoon z tvé třídy?" optal jsem se po chvíli při vzpomínce na toho zvláštního chlapce, co nám pomohl. Kook se zarazil.
"Co by s ním?" Neříkejte, že si nepamatuje, že nám pomohl.
"Pomohl nám, pamatuješ?"
"To byl on? Já si ho neprohlížel a hlas jsem pořádně ani neslyšel, nevnímal. Vím, že nám někdo pomohl, že nás pak i odvezl, ale nedíval jsem se. Kdybych totiž otevřel oči, nejspíš bych se rozbulel jak malá holka," povzdechl si.
"NamJoon je z mé třídy...ale nevím proč mi pomohl. Vždycky na mě divně čumí. Jak na něco, co je pod ním. Proto ho nemám rád."
"Aha...říkal, že jsi jejich oblíbená oběť," zamumlal jsem.
"Co? To je kec...nikdy jsem je moc nezajímal, je tam o mnoho víc zajímavějších lidí, kterým se věnují přes den, mě nechají na pokoji. Jen když nemají co dělat a narazí na mě samotného, většinou dopadnu takhle..."
"Aha...to je mi tak strašně líto Kookie..." Neodpověděl mi a jen svůj pohled sklopil na svůj talíř.
"Nevíš, proč se ho Jackson a jeho parta bojí? Jen tam přišel, stáhli ocas mezi nohy a zdrhli," zasmál jsem se.
"Je NamJoonův nevlastní brácha," řekl to lhostejně. Zakuckal jsem se. Zamumlal jsem něco jako "aha".
"YoonGi-hyung?" špitl po chvíli ticha JungKook.
"Jo?"
"Nemohu tu přespat?"
"Jasně, pokud budeš chtít," usmál jsem se.
"Tvým rodičům to nebude vadit?"
"Nejsou tu..."


Seděli jsme u televize, sledovali nějakou nudnou show a ujídali nějaké sladkosti. Panovalo ticho, občas se Kookie něčemu pousmál, ale mezi sebou jsme nemluvili. Ne, že by mi to nevyhovovalo, nebylo to nepříjemné ticho, takové klidné. Ale stále mě tížila ta otázka. Proč se JungKook řeže?
Chtěl jsem se tak moc zeptat, ale odvahy mi scházelo. Možná, že je to skrz Taehyunga. A nebo ho trápí víc problémů? Nikdy jsem toho moc nevěděl o jeho rodičích nebo o tom, jak a kde vlastně žije. Vlastně jsem docela zvědavý, občas opravdu působí zakřiknutě. Možná bych se do toho neměl plést, ale jsem příliš zvědavý.
"JungKookie?" Žádná odpověď…
Podíval jsem se jeho směrem a zjistil, že pomalu usíná. Nejspíš mě ani nevnímá. Takže moje otázka ještě počká.
Zatřásl jsem jemně za jeho rameno. Pootevřel oko, podíval se jím na mě.
"Pojďme spát..."



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.