Painful Memories - 2. část

4. dubna 2016 v 23:09 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: YoonSeok...
Žánr: Yaoi






"Už teď se mi tam nechce," vzdechl Taehyung. Pohlédl jsem na něj a jeho utrápený obličej. Zatímco Kook si před námi vesele skákal. Je sobota večer a my míříme na tu akci.
"Ale no tak hyung, užijeme si to spolu!" smál se. Pomalu jsme se blížili k hrající hudbě. Že já se nechal přemluvit.
Konečně jsme dorazili na místo. Ta dlouhá cesta, co jsme teď prošli, se už zdála nekonečná. A cesta zpět bude ještě zajímavější.
Každý z nás zaplatil vstup. Stoly už se zdály všechny zaplněné. Jen tak bloudím pohledem po těch lidech. Oni dva nejsou jediný důvod, proč tu jsem. Vím, že tu bude. Že tu bude on. A možná proto bych sem neměl lézt? Asi ne. Ale říct si nedám.
"Tak si zatím zajdeme pro pití," začal jsem, když už ani jeden z nás nemohl najít žádné volné místo.
"Dobře," kývl hlavou Taehyung. Dnes byl opravdu klidný, nejspíš bychom měli na tyhle akce chodit častěji. Přece jen Taehyung a klidný … to se nestává často.
Šli jsme směrem k tomu, kde se prodávaly jak alkoholické, tak i nealkoholické drinky.
"Kde je sakra Kook?" zarážím se, když se mi tmavovlasý chlapec ztratil z dohledu.
"Nevím, však ho pak najdeme," odpověděl mi celkem v klidu Taehyung a jal se objednávat něco, po čem se uvolníme.
"Mám vzít i pro JungKooka?" optal se mě po chvíli.
"Já myslím, že nemusíš," odpověděl jsem mu s úsměvem. Vidím ho, jak se tam s někým baví a v ruce už svírá nějaký kelímek čehosi. Zdál se být ve svém živlu. Když už si to neužijeme my dva, tak aspoň ať on.
"Tady máš."
Promluvil ke mně Tae a podával mi kelímek, přes který šla vidět tmavá tekutina. Čichám si k tomu a zjišťuji, že je to Cola. Ale s ní ještě něco víc. Opravdu tohle nemusím, ale i tak nic nenamítám (jelikož za mé peníze to není).
Bloudíme, bloudíme, až konečně se nám poštěstí a najdeme volný stůl. Sice jsou na druhé straně jakési polovičně plné kelímky, ale to neřešíme. Pomalu každý pijeme ze svých nápojů. JungKook se stále neuráčil za námi dojít, ale jsem klidný, jelikož ho mám na očích a vidím, co dělá.
S Taehyungem si jen tak povídáme o různých věcech, opravdu mě to tu nudí. Uteklo to ale vcelku rychle, svou pozornost jsem od JungKooka nějak ztratil. Už to bylo jedna až dvě hodiny. Když v tom se k nám někdo doplazil. Vypadal, že už má taky trochu "naváté".
"Hele, asi byste si ho měli hlídat, už je tak trochu...moc," začal se tomu smát. Koukl jsem se směrem ke Kookovi, abych zjistil, že už to vypadá docela špatně. Přejel jsem toho dotyčného pohledem. Je mi jasný, že ho opil on. Odešel a já pohlédl na Taeho.
"Jdeme za ním?" optal se mě se strachem. Já jen přikývl. Oba jsme se zvedli a prázdné kelímky nechali na stole.
JungKook měl položenou hlavu na stole. Vypadal jakoby spal. To zas dopadlo.
"JungKookie?" zeptal se Taehyung a jemně do něj drcl. Jak on, tak i já jsme obsadili volné místa na lavičce vedle něj.
"Hm?" zvedl hlavu, oči stále zavřené. I když ho osvítilo jen slabé světlo, šlo vidět, že je v obličeji úplně zelený. Proč jsem jen na něj nedával větší pozor?
"V pohodě?" zeptal se znovu Tae. Na to mu mladší jen přikývl a znovu svou hlavou plácl o stůl.
"Achjo," povzdechl jsem si. Kolem nás seděli neznámí lidé, koukali na nás.
"Nechceš Colu?" optal jsem se JungKooka.
"Joo," zamručel a zvedl svou hlavu.
"Já ti teda pro ni skočím..."
Doufám jen, že Taehyung pohlídá JungKooka. I když sotva zvládá hlídat sám sebe. Objednávám a čekám. Zdá se to být nekonečný. V tom zahlídnu v davu někoho povědomého.
Jo, jsi to ty. Jsi to ty, HoSeoku. Věděl jsem, že tu budeš. Koukám ti do obličeje. Svíráš někoho v objetí. On ti to objetí opětuje. Ne, ona ti to obětí opětuje. Zavalila mě žárlivost. Silná.
Dívám se na tebe, zatímco nějak poslepu hmatám po svých objednávkách. A pak se to stane. Čas se pro mě zastavil. Naše pohledy se střetly a ty...ty jsi jím uhnul. Uhnul jsi a podíval ses na druhou stranu. Pryč ode mě. Hned na to jsi políbil svou přítelkyni ve svém sevření. Hluboce políbil a já si jen můžu přát být na jejím místě.
"Ne!" okřiknu se v hlavě, "Už ses přes to dostal! HoSeok tě nezajímá!"
Projdu kolem tebe, kolem ní a nepodívám se ani na tebe, ani na ni. Nechci tě vidět, už nikdy...

"Jsem zpět," sedl jsem si vedle Taehyunga. A rovnou i postřehl to, že někdo chybí. Kde je Kook?
"Kde je? Do prdele, Taehyungu, měls na něj dávat pozor!"
"V klidu, šel jen na záchod."
"Kam?"
"No tam," ukázal na místo mezi stromy, kde to vypadalo pochybně. Sedl jsem si vedle druhého a probodl ho pohledem. Jestli se mu něco stane, má za to plnou zodpovědnost.
Čas ubíhal a JungKook se stále nevracel. Opravdu mě zavalovala nepříjemná vlna strachu.
"Tae, pojďme se po něm podívat," jemně jsem ho poplácal po rameni, zatímco se bavil s jakousi slečnou naproti. Tak jeho kamarád může někde ležet se zlomenou nohou pod stromy a on takhle? Naposled, co s nimi někam jdu. A taky naposled, co někam jdou. Neumí pít. (Nezním jak matka? Možná trochu.)
"V klidu, YoonGi, Kook se umí o sebe postarat." Otočil na mě hlavu a na mě se vyvalil nepříjemný zápach alkoholu.
"Opovaž se tu zřídit ještě ty!" vyhrožoval jsem mu. Na to se jen zahihňal a kopl do sebe cosi v kelímku. Nevěřícně jsem ho sledoval. Nejspíš je už pozdě mu dávat výhrůžky o tom, aby se neopil. Zvedám se, abych se po něm šel podívat, ale v tom se ukáže. Vyvalí se ze tmy. Čekám, že půjde zpět, ale zastavil se. Opřel se o kmen stromu a předklonil se.
"Doufám, že nebude zvracet!" vypískla dívka, se kterou se bavil Tae. Zakrývala si oči. Ta nadělá. Pozornost všech u stolu se odvrátila k JungKookovi, který už si spíše sedal vedle stromu. Vypadá to, že asi všechno zůstane tam, kde má. Najednou si však na trávu lehl.
"Takhle nachladne," zamumlal jsem a jak já, tak i Tae jsme se zvedali ho vrátit zpět k sezení u stolu.
"JungKookie? Půjdeme domů, jop?" začal jsem k němu jemně, když jsme k němu přišli. Jen mi přikývl.
"No to ne! Mě to tu baví!" zakřičel Taehyung za mými zády.
"Drž hubu a pomoc mi s ním," zpražil jsem ho, zatímco se ho snažím zvedat jeho těla. Je fakt těžký, aniž by se vzpíral. Nabručený Tae mi trochu pomohl, ale viděl jsem, jak moc nesouhlasí svým chováním s tím, že bychom měli jít domů. Posadili jsme ho naproti sobě na lavičku a také si sedli. Musel jsem si odpočinout, navíc...čím déle budeme sedět, tím méně bude pod vlivem alkoholu. Snad. Dokud se k němu (ani k Taemu) nedostane žádný alkohol, jsme v klidu.
Sledoval jsem Kooka, mám strach. Taehyung se vedle mě nezávazně bavil s tou slečnou. Ne, že bych mu to nepřál, ale opravdu by si měl všímat JungKooka, který měl hlavu položenou na stolu a stále si něco mumlal. Občas si odplivl, což mě nutilo být v pozoru, kdyby náhodou alkohol v něm chtěl poznat krásy světa a trávníku (wtf?:D).
'YoonGiii!' napadl mě najednou Tae a své ruce obmotal kolem mého pasu. Bylo to jen jednou, co ho já zažil opilého a co si pamatuju, je pěkně vlezlý. Avšak nejspíš jen ke mně. Netuším proč, ale tahle jeho nálada se asi probouzí k životu.
"Co je?"
"Proč mě nemáš rád?" zakňučel a opřel si hlavu o mé rameno.
"Co to kecáš zase?"
Byl jsem opravdu naštvaný.
"No proč mě nemáš rád?" zakňučel znovu. Podíval jsem se na něj a naše pohledy se střetly. Bylo to divné. Cítil jsem se zvláštně. Jakoby se čas zastavil, jako by Kook nebyl, jakoby tahle akce nebyla. Jen já a Taehyung. A poté se začal ke mně přibližovat. Konkrétně jeho rty k mým rtům. Co sakra?
Vyrušil nás však Kookie, který se zvedl. Odvrácím k němu svůj pohled. Možná mu děkuju, jelikož tahle situace byla zvláštní. Tak nějak doufám, že už nenastane.
"Kam jdeš?" optal se Tae.
"Nevím," a posadil se zase zpět. Že by nás chtěl vyrušit?
Cítil jsem pohled chlapce vedle, ale já ten svůj soustředil na JungKooka. Měl sklopenou hlavu, ale do obličeje mu vidět šlo. Proč se mi zdá, že v jeho tváři vidím nějaké zklamání, smutek? Nebo možná je jen unavený. Asi se mi to jen zdá. V tom jsem ucítil mokrý polibek na tváři. Všechny myšlenky se mi vypařily z hlavy.
"Taehyungu!" zakřičel jsem a podíval se na chlapce, který se hihňal.
"To není vtipný!" Ale vážně, co se s ním děje?
Taehyung se znovu usmál a vynutil si náš kontakt očí. Rychle se přiblížil, než bych stačil něco namítnout a začal mě líbat na tváře. Obrátil jsem oči v sloup, ale v břichu mě lechtaly motýlí křídla. Takovému laskání se nedá odolat. Zavřel jsem oči a užíval si každý jemny polibek na mých tvářích. Dokonce se slyším, jak si slastně povzdechnu. Otevřu oči a rozhlížím se kolem, doufajíc, že to nikdo neslyšel, nejlépe ani neviděl.
Ovšem hned se střetnu s nechápajícím pohledem té dívky, co se bavila s Taehyungem. Ta už s ním nepromluví. A potom…tvář, ve které byl odraz bolesti. Který mě zlomil. Ztuhl jsem. JungKookovi oči byly mokré od slz.
"Kookie, co se děje?" optal jsem se a odtrhl od sebe Taehyunga, který se mě zpočátku odmítal pustit.
"Nic." Plácl hlavou o stůl. Nevnímal jsem. Měl jsem chuť Taehyungovi vlepit facku. Sakra.
Zvednu se s tím, že si zajdu pro něco k pití. Tae po mě sápá svými rukami, ale zbavím se jej. Jdu a jdu, prodírám se davem. V očích mám slzy. Ani nevím proč. Mám dát vždy na své instinkty. Věděl jsem, že tohle bude fiasko.
Proč to Tae udělal? Proč mi to dělalo dobře? Proč JungKook vypadal tak ublíženě?
Ze všech těchto myšlenek mě však vytrhl hlas. Povědomý hlas.
"YoonGi? YoonGi!"

To. Snad. Ne.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.