Painful Memories - 18. část

6. dubna 2016 v 17:16 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi





"Já nevím, Hoseoku..."
Koukal jsem se na svůj odraz v zrcadle. Na sobě jsem měl černé, na můj vkus až příliš upnuté džíny roztrhnuté na kolenou. Bílé triko a okolo pasu obvázanou košili s černými a červenými kostičkami. Na hlavě jsem měl beanie s potiskem "swag". Hoseok respektoval to, že nemám rád výrazné barvy. Přesto jsem se v tom necítil moc dobře, protože jsem se cítil tak nějak nahý.
"Ještě tohle..." vytáhl ze skříně mou starou koženou bundu. Moc dobře si na ní vzpomínám, kupoval jsem ji s ním. Od té doby, co jsem nás rozdělil, neodvážil jsem se ji vytáhnout. Hoseok se na mě díval se zářivým zrakem.
Podíval jsem se na něj a pak znovu na sebe. Jo, zapomněl jsem zmínit, že mě donutil k změně barvy. Sám má stále světlejší hnědou na vlasech, ale já? Mě donutil si přebarvit vlasy z blond na mátově zelenou (omlouvám se, miluju Sugu s těmihle vlasy:D). Vypadalo to opravdu hodně riskantně. Vůbec se divím, že jsem se nechal přemluvit, ale kdo by odolal Hoseokovi a jeho roztomilému prosení?
Nakonec je to trochu vybledlejší, ne tak výrazné, takže moje obavy se až tak nevyplnily. Stejně jsem si na sebe nemohl zvyknout. Jen doufám, že ta barva brzo, ale opravdu hodně brzo zmizí.
"Vypadáš úžasně, Yoongi," otočil mě za ramena k sobě, "zaručuji ti, že se dostaneš k někomu do kalhot dneska večer!"
Trochu jsem zrudl po tom, co to řekl.
Když už do nějakých kalhot, tak do tvých Hoseoku…
Chvíli jsme tam stáli, sdíleli příliš tichý a intimní kontakt očí. Bylo to zvláštní, ale viděl jsem v jeho očích něco jiného. Vyzařovalo z nich něco zvláštního. Bylo to celkem nakažlivé, doslova jsem se topil.
"Tak…" promluvil najednou, vzdálil se ode mě, "pojďme."
Usmál se se sklopeným pohledem. Sám vypadal dobře, měl roztrhané modré džíny, bílé triko s kšandami a přes to tmavě zelenou bundu s koženými rukávy. Popravdě, celou dobu co šel přede mnou cestou na tu párty, nemohl jsem se soustředit na nic jiného než na jeho...spodní část těla…
Ale nemůžu za to! Ty džíny tak moc obepínaly jeho lýtka, stehna a zadek, všechno je více než jen v dobré kondici skrz to, že se nejspíš stále věnuje tancovaní.
Raději jsem ho dohnal, šel vedle něj, aby mě náhodou nepřistihl při úchylném zírání.
Po chvíli cesty jsme už došli před obří barák. Již teď tam bylo spoustu lidí a mě sužoval ten nepříjemný pocit, když jsem mezi lidmi, které neznám. Na trávníku už se stihly válet odpadky, nějaké prázdné kelímky a tak podobně. Popravdě? Chci jít domů. Hlasitě tu vyřvávala hudba a já nechci nic víc, než jen ležet ve své posteli, spát.
Nějak jsme se prodrali dovnitř, všichni zdravili Hoseoka. On je se zářivým úsměvem zdravil zpět, až jsem začal tak trochu žárlit. Vím, že bych neměl! Ten úsměv nepatří jen mně...kéž by patřil. Všichni si mě prohlíželi jako nějakou kořist. Začíná se mi tu to čím dál víc nelíbit. Vevnitř to zapáchalo alkoholem, hudba byla ještě hlasitější. Najednou se mi Hoseok ztratil z dohledu. Stál jsem ztraceně uprostřed chodby a koukal kolem sebe. Nikdo známý. Někdo mi začal nadávat, že stojím v cestě, takže jsem se přemístil do obýváku, kde to sice bylo taky zalidněné, ale pohovka z nějakého důvodu byla volná. Povzdech jsem si, ale sedl na ni. Přede mnou byl stolek, všude po něm různé poloprázdné kelímky, prázdné sáčky od chipsů a podobně, hudba duněla snad ještě víc až v mém žaludku. Snažil jsem se ohlížet kolem sebe, snad jen abych zahlídl kousek Hoseoka, ale nic. Ani stopy. To to skončilo rychle. Jsem tu sám, úplně v neznámém prostředí.
Upravil jsem si trochu čepku a opřel se. Vytáhl jsem si mobil z kapse. Doufám, že mají aspoň volnou wifi.
Pro mé zklamání neměli, takže jsem zvolil nouzovku, hry. Zapl jsem nějakou hru, co mi tam leží nejméně měsíc. Hraju, hraju, už mi to začíná i jít, ale vtom cítím, že si někdo sedl vedle mě.
"Ahoj hyung."
Otočil jsem se a spatřil Jungkooka. Řekněte mi, co ten tu dělá. Dobře, nemá nic proti pití alkoholu, víme jak to s ním už dopadlo, ale i tak bych ho nečekal na nějaké párty, kde nikoho neznáme. Ještě k tomu beze mě. S Taehyungem by sám asi nešel.
Jako by se nic nezměnilo od toho, co jsem odjel. Koukal do mobilu, v ruce měl drink s brčkem, ze kterého jako malé dítě cucal.
"Copak tu děláš, Jungkookie?" zeptal jsem se a zase se zaměřil na hraní té ne moc zábavné hry.
"B-byl jsem pozvaný..." jeho hlas se trochu zatřásl nervozitou.
"Opravdu? Od koho?" začal jsem škádlivě, odložil mobil. Ucítil na sobě můj pohled, trochu se začervenal. Zajímalo mě to, ne že bych ho chtěl nějak provokovat, ale byla to známka toho, že se možná přenesl přes Taeho.
"A-ale nikdo..." jeho hlas se trochu zatřásl nervozitou. Lže. Něco tají.
A pak mi to došlo.
"Neříkej, že ten tvůj ctitel, co ti furt vypisuje!" vykřikl jsem možná až moc nahlas a Jungkook mi věnoval naštvaný, ale i šokovaný pohled.
"Jak o tom víš?!"
"Prosímtě, čumákuješ do svého mobilu takovou dobu. Je jasný, že ti někdo píše. Tak řekni, kdo je to?" optal jsem se a trochu a ho dloubl do žeber loktem. Povzdechl si.
"Já nevím..." zamumlal.
"Jak jako nevíš?"
"Nevím, kdo to je...chtěl jsem sem jít, abych zjistil, kdo to je. Přemlouval mě celý týden, abych sem přišel...jsem strašně zvědavý, je milý..." řekl, zčervenali mu i uši, "ale je to zbytečný. Je tu tolik lidí, nemyslím si, že ho tu poznám. Takže se tu celkem nudím. Co tu vůbec děláš ty? Nejsi zrovna typ, co by chodil chlastat. Je tu i.. T-Taehyung?"
To, jak vyslovil Taeho jméno...byla v tom stále velká známka bolesti. Trochu mě to zamrzelo. Stále je to čerstvý.
"Mmm, Taehyung tu není...jsem tu s ním...s Hoseokem..." Jeho jméno jsem úplně zamumlal, ale samozřejmě Jungkook to slyšel. Vykulil oči s malým úsměvem na rtech. Je pravda, že jsme spolu moc ještě nemluvili. Ani neví, že jsme se usmířili.
"Opravdu? Povídej! Panebože! A kde ho vůbec máš?" vykřikl. Tentokrát jsem ho výhružným pohledem sjel já, ale můj výraz hned trochu povadl.
"Ztratil jsem ho asi před necelou hodinou..."
"Oh..." zmlkl. Vtom mu zabzučel mobil. Nenápadně jsem se koukl na jeho tvář, na rtech měl veselý úšklebek, tváře mu trochu zrudly. Chtěl jsem se podívat i do jeho mobilu, ale všiml si.
"Hyuuung!" roztomile našpulil rtíky a mobil obrátil na druhou stranu, abych nic neviděl. Musel jsem se pousmát, rozcuchal jsem mu vlasy.
"Yoongi?" začal najednou starostlivě a koukal kamsi za mě.
"Co?" otočil jsem se jeho směrem. To, co jsem viděl, mě zarazilo. Byl tam Hoseok. Přímo před mým zrakem se nakláněl k nějaké dívce opřené o zeď, co měla až příliš krátkou sukni a velký výstřih. Byl až moc blízko k jejímu obličeji. Ten pohled mě zlomil. Sklopil jsem pohled. Jungkook si toho všiml, začal mě hladit konejšivě po rameni. Jsem neskutečně rád, že je tu teď vedle mě. Ale najednou slyším veselý Hoseokův hlas.
"Yoooongi!" jeho hlas zněl jakoby v sobě měl už snad deset panáků. Podíval jsem se za hlasem a uviděl, jak jde ke mně s velkým úsměvem na rtech. Dívka, ke které se před chvíli skláněl, měla na obličeji zmatený výraz. Nejspíš od ní odešel, aniž by ji něco řekl. Sedl si najednou mezi mě a Jungkooka.
"Ahh, copak tu děláš beze mě?" začal kňučet, z úst šel cítit alkohol. Byl značně opilý. Proč se všichni vždycky stihnout opít během mrknutí oka?
"Ty ses mi ztratil," zabrblal jsem. Cítil jsem ve tvářích horko...hlavně kvůli tomu jak na mě Jungkook koukal. Věděl až moc dobře, jak se vedle Hoseoka cítím.
"A ty jsi?" otočil se na něj Hoseok s podezíravým výrazem. Zasmál se, ale hned se představil.
"To je tak rozkošný. Můžu ti říkat Jungkookie?" začal ho tahat za tváře.
"Jojojo, hlavně mě pusť!" začal se trochu rozčilovat. Vždy se rozčiluje, když mu někdo řekne, že je roztomilý. Jeho reakce byla vždycky ještě roztomilejší než on sám.
"Ahh!" křičel příliš nahlas Hoseok zatímco se stále snažil Kooka doslova štípat do tváří.
Najednou začala hrát písnička od Girl's Generation 'Catch me if you can'. Hoseok přestal. Zaposlouchal se a najednou se vyhoupl na nohy příliš rychle, že trochu zavrávoral.
"To je má oblíbená Yoongi!" křičel na mě, "Pojď tancovat!"
"Zapomeň..." sklopil jsem pohled.
"Musíš!!"
"Jo, musíš, hyung," začal Jungkook vedle mě. Probodl jsem ho pohledem. Moc mi nepomáhá.
Hoseok se na něj usmál a zvedl palec nahoru. Kook se jen začal smát. Hoseok vzal jeden skoro plný drink na stolečku před námi, celý ho do sebe dal na dva loky. Podíval se na mě, přímo mě propaloval pohledem. Bylo mi to nepříjemné, hlasitě jsem polkl. I Jungkook se nepříjemně zavrtěl. To už je za dnešek podruhé, co tohle dělá. Jenže teď je opilý.
"Catch me if you can," zazpíval společně s písničkou ve stejným, hlubokým tónu, až mi přejel mráz po zádech. Najednou se otočil, trochu zavrtěl svým zadkem přímo před mým obličejem a začal zběsile utíkat pryč. Jungkook a já jsme šokem koukali stále na místě, kde stál před chvíli Hoseok. Jungkook se probral první.
"Tak utíkej Yoongi, měl bys ho chytit, než ti opravdu uteče..." dloubl mě do žeber.
"Na posilnění." Dal mi do ruky svůj drink.
"Budu držet palce!"
Zvedl jsem se a nalil do sebe sladký alkohol. Tohle bude ještě zajímavá noc.

Utíkal jsem do předsíně, kde stál Hoseok opřený o zeď. Vyhlížel mě. Bylo to víc než jasné. Když mě spatřil, začal se provokativně usmívat a začal utíkat po schodech nahoru. Může se tam vůbec? Ale neváhal jsem. Vydal jsem se za ním. Nevím, co jsem čekal, ale něco mi prostě říkalo, abych za ním šel.
Hudba stále hrála v pozadí, tancující lidi kolem mi moc nepomáhali, zavazeli mi, ale nakonec jsem se nějak dostal do prvního patra.
Rozhlížel jsem se, ale Hoseok nikde. Šel jsem rušným krokem a nahlížel do každé místnosti. Jednou jsem omylem vlezl do pokoje, kde leželi na velké posteli tři lidi a nějak se zvládali líbat všichni. Okamžitě jsem zrudl a šel dál. Kam mě to ten Hoseok zavedl?
Najednou mě ruka zatáhla do nějakého pokoje. Trochu jsem vyjekl. Hned za mnou se zavřelo, byla tu velká tma. Ale poznal jsem, že je to Hoseok. Byl najednou strašně blízko mě. Začal jsem zmatkovat a jít dozadu. Vtom jsem o něco zakopl, byl nejbližší věc, chytl jsem se za jeho rukáv. Protože byl opilý a neměl tolik síly, spadl se mnou. Doslova na mě ležel. Jeho dech mě lechtal na tváři. Byl hodně blízko. Mé oči si už zvykli na tmu, viděl jsem celkem zřetelně jeho obličej. Byl opravdu dokonalý i zblízka.
Stále se přibližoval. Můj zrak se zaměřil na jeho rty. Moc je chci ochutnat. Měl jsem co dělat, abych ho nepolíbit. Najednou se přemístil k mému uchu.
"Catch me if you can..." zašeptal znovu společně s textem hudby, která stále hrála. Husina mi naskočila po celém těle. Jenže to už se zvedl a začal utíkat po pokoji s křikem. Vím, že má hodně energie, ale alkohol to snad ještě ztrojnásobil. Byl jsem tak blízko...tak blízko abych ho mohl políbit. Zvedl jsem se a viděl, jak Hoseok zase odchází pryč z pokoje a nechává mě tu.

Vážně mi nedá pokoj. Rychle jsem vyšel z pokoje, abych viděl, kam mi zase utíká. Zašel do posledních dveří, což byla podle mě velká koupelna. Utíkal jsem, prodíral se lidmi. Konečně jsem došel až ke koupelně. Zase mě tam Hoseok zatáhl, tentokrát jsem už ale zabránil výkřiku. Avšak hned mě přitiskl ke studeným kachličkám. Bylo tu rozsvíceno, mohl vidět můj zcela červený obličej. Zatímco jeho byl až moc klidný, měl přivřené oči, pečlivě však zkoumal můj obličej. Pod jeho pohledem jsem zrudl snad ještě víc.
"Víš, že ti ta barva strašně sluší?" zašeptal mi u ucha. Ten hlas mě dostal. Zavřel jsem oči a snažil se zhluboka dýchat. Nešlo to. Podíval se na mě, tentokrát hladovým pohledem. Zrakem přejel celý můj obličej, zastavil se u mých rtů.

Udělej to!

Polib mě!

Jakoby mi viděl do hlavy. Jemně přitiskl své rty na ty mé. Vykulil jsem oči. Nečekal jsem to. Vím, že je opilý, tohle si nejspíš nebude ani pamatovat. Ale nechte mě si tenhle pocit užít. Třebaže ho pohání jen alkohol a ne chtíč.
Byl to jemný polibek a já nemohl uvěřit tomu, že mě konečně líbá Hoseok. Ne Jimin. Ne Taehyung. Hoseok. Pomalu jsem mu začal odpovídat. Jeho rty byly ještě lepší než jsem si kdy představoval. Hudba, teď už rozdílná, hrála stále v pozadí, ale já ji nevnímal. V uších mi bušilo hlasitě srdce. Nechtěl jsem tomu věřit, že se tohle opravdu děje. Nemohl jsem.
Z jemného líbání se stalo vášnivější, začal jsem zhluboka dýchat, občas mi ujel malý sten, kterého si naštěstí Hoseok nevšiml. Aspoň jsem doufal. V tom se rukami přemístil pod mé triko. Měl celkem studené ruce oproti mému rozpálenému tělu. Jemně mi přejížděl přes břicho konečky prstů. Nevydržel jsem to, zasténal jsem hlasitě proti jeho rtům. Jeho ruce se přemístily na mé záda. Husina byla po celém mém těle. Jel níž a níž, než mi najednou pevně stiskl zadek. Překvapeně jsem otevřel oči a vzdech, tentokrát o mnoho hlasitější, se vydral napovrch. Vyzvedl mě a hrubě mě posadil na pračku vedle nás, aniž by rozpojil naše rty. Cítil jsem, jak se mi místo u rozkroku začalo zmenšovat. Chtěl jsem to. Chtěl jsem víc. Je mi jedno, že Hoseok není při smyslech a nebude si to ani pamatovat, na tohle jsem přece čekal léta. Najednou se ode mě zmiňovaný odlepil.
"Jsi dneska tak jiná Yoon-o..." vydechl vedle mého ucha. Zabralo mi pár chvil, než mi došlo, že nevyslovil mé jméno...ale jméno nějaké dívky. A v ten moment se pro mě zastavil čas...


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.