Painful Memories - 12. část

5. dubna 2016 v 17:52 | Natalii |  Painful Memories
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Žánr: Yaoi






YoonGiho pohled:

Stál jsem v kuchyni, pomalu krájel zeleninu. Bylo tu ticho, které občas přerušil tichý zpěv paní Jung. Zpívala si dokola a dokola tu samou melodii s úsměvem na tváři. I když ticho nebylo nijak nepříjemné, přesto jsem se cítil zvláštně. Moc dobře vím, že ona ví, že jsem HoSeoka opustil. HoSeok je prostě takový, že v sobě nic moc neudrží dlouho. Navíc, věří svým rodičům. Mají vztah, který se vidí třeba jen ve filmech. Ale tady je reálný. Rodiče se o něj starají. Nemyslím jen jako 'na oko'. Opravdu se o něj starají. Panuje tady taková ta rodinná atmosféra. Jakoby to šlo cítit jen ze vzduchu. Kdysi jsem se tu cítil víc doma než v mým opravdovým 'domovu'. Vzali mě jako skoro vlastního syna, jelikož věděli, že moji rodiče musí jezdit pryč. Byl jsem opravdu šťastný. Nemohl jsem se tolik svěřovat, ale i přesto to působilo jako rodina. Rodina, kterou jsem si vždycky přál.
Cítím, jak se mi derou do očí slzy. Teď ne! Poslední dobou jsem opravdu hodně uplakaný. Měknu nebo tak něco…
V tom se ozvalo, že někdo přišel domů. Hned z hlasu jsem poznal, že to je HoSeok. Nebyl sám. Jak moc mi to roztrhlo srdce na dva kusy, když to byl dívčí hlas. Teď jsem si nebyl tak moc jistý tím, že se nerozbulím jako malá holka.
Jeho matka odešla rušným krokem k předsíni. Slyšel jsem, že něco říká, jak něco Seok namítá, ale po chvíli to skončilo. Podíval jsem se směrem ke krokům, co se blížili. Nejdřív vyšla paní Jung, poté HoSeok, ze kterého se mi zastavilo srdce a potom...nikdo. Nikdo?! To opravdu vypakovala tu holku pryč? Myslím, že tu ženu, co přivedla na svět HoSeoka, začínám milovat víc a víc. Ale Seok nevypadal moc šťastně, měl sklopenou hlavu, asi si mě ani nevšiml. Koukal jsem na něj a čekal, než zvedne svůj pohled. Když už byl skoro u mě, nakonec se podíval. Smutek z očí se mu vypařil téměř okamžitě, hned to nahradili skoro až hvězdičky v očích. Asi byl rád, že mě vidí, huh?
Přišel ke mně a stále se na mě díval jako na zjevení. Ještě nepromluvil, což způsobilo, že se mi do tváře hrnula krev. Svůj pohled jsem tentokrát sklopil já.
"A-ahoj YoonGi." Jeho hlas byl na to, jak vypadal, až překvapivě klidný.
"Ahoj," odpověděl jsem do sekundy, hlavu naklonil na stranu. Koutkem oka vidím jeho zářivý úsměv.
"Tak jo, pomozte mi nachystat talíře!" Vyrušila naše dojemné 'shledání' HoSeokova máma. Přikývli jsme zároveň a šli pomáhat.
Když HoSeok dával talíře na stůl, jeho rukáv trika se trochu vytáhl. Koukal jsem na jeho zápěstí a výš. Ne, znovu to nechci vidět. Párkrát jsem zamrkal, jestli vidím dobře. No opravdu, vidím. Proč? Proč tam jsou zase čerstvé rýhy, a tak hluboké? Slzy se mi hrnuly do očí. Nedokázal jsem si vysvětlit, proč se tohle zase děje. Blbé deja-vu. Seok si všiml mého pohledu a svůj rukáv si zase stáhl dolů, tak aby to zakryl. V jeho obličeji byla trochu nervozita, úsměv se vytratil. Hned ale potom nás vyrušil další příchozí, což byl HoSeokův otec. Nebudu lhát, on mi až zas tak nechyběl. Možná, že byl o hodně lepší než můj, protože se staral, ale jinak...jinak jsem ho moc nemusel. HoSeoka strašně omezoval i když by si mohl dělat co by chtěl. A tak to bylo vždycky. Tak to asi bude vždycky.
Pozdravili jsme se, já cítil, že si mě podezíravě prohlíží. Určitě musel vědět to, že já opustil Seoka, vlastně jsem ho slušně řečeno poslal do háje.

Po chvíli v úplném tichu začala večeře. Neodvážím se zvednout pohled výš, než na mé jídlo. Bylo to výtečné, aspoň někdy nejsem na instantních polívkách. Pan Jung občas něco prohodil o své práci, o lidech, který ani já ani HoSeok neznáme. Takže jsme v tichosti jedli vedle sebe. Občas se naše kolena dotkla, protože jsme byli docela těsně u sebe. Vím, že na něj to nemělo žádný vliv, ale já se mohl zbláznit jen z tohohle doteku. Nechtělo se mi tomu věřit, že se tohle děje. Sedím v jídelně u HoSeoka. Chci se mu vyhýbat, ale dělám vlastně vše pro to, abych byl poblíž něj. Nechápu se. Nedokážu se pochopit. Jsem takový tupec, ubližuji si. Přestože je to bolestivé, má to i tu druhou stranu. To teplo u srdce, které cítím jen vedle HoSeoka. Nevím, jak jsem bez něj mohl být. Protože teď si už ani nedokážu představit, že bych musel odejít. Že bych se s ním dnes viděl naposled…

Po chvíli jsme se oba dva omluvili od stolu. Jeho otec si mě stále podezřívavě prohlížel. Myslel jsem, že odejdu domů co nejdřív. I když jsem chtěl být poblíž něj, stále tu byla ta bolest. Hlavně kvůli tomu, že jsem ublížil nejen sobě, ale i jemu. Přesto se na mě stále usmívá.
Stojíme však v jeho pokoji, byla chvíle ticha. Koukal jsem na něj, byl naproti mně, jediné co ho osvětlovalo byla pouliční lampa svítící skrze okno. Jeho tvář byla tak dokonalá jak si ji pamatuji, ba ne...možná ještě dokonalejší. Vyspěl, vyrostl. Zatímco já zůstal nejspíš stejný. Poté jsem si vzpomněl, co jsem uviděl na jeho zápěstí. Hned ve mně vyrostl ten neskutečný pocit viny, že jsem tu nebyl, když mě potřeboval.
"Proč jsi to znovu udělal?" vydávám ze sebe přiškrceným hlasem. HoSeok po mě hodil nechápavý pohled. Věděl jsem však dobře, že ví, co myslím. Vzal jsem jeho ruku, otočil ji tak, abychom viděli na jeho zápěstí. Jemně jsem vytáhl jeho rukáv. Divil jsem se, že mě nechal. Koukal jsem na to stále nevěříc, že je to opravdu čerstvé. Neodpovídal mi. Podíval jsem se od zápěstí do jeho obličeje. Koukal se do strany, věřil bych, že vidím slzy v očích.
"Ch-chyběl jsi mi..." vydal ze sebe, hlas se mu třásl. Stále se na mě nedíval.
Jeho slova zasáhly mé srdce jako dýka. Úplně mě to roztrhlo, zlomilo, dostalo na dno…
Nevěděl jsem, co odpovědět. Čekal bych něco jako...že je zase zamilovaný do nějaké nesprávné. Ale nikdy bych nečekal, že to udělá kvůli mně. To znamená, že tohle dělal celou dobu? Celou dobu, od toho co jsem ho opustil? Cítil jsem se tak strašně vinný. Takhle to nemělo dopadnout.
Sklopím svůj pohled. Nemám odvahu se mu kouknout do obličeje, do očí. Do těch očí mokrých od slz. Nemůžu…
"Řekni mi YoonGi..." řekl jen po chvíli. Mé ruce vzal do svých. Jemně je stiskl. Podíval jsem se na naše spojené ruce, poté na něj. Přímo do očí, ve kterých jsem viděl více než jen pouhý smutek.
"Proč jsi mě opustil?"



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.