My Stepbrother - 8. část

27. dubna 2016 v 16:31 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff (18+)





Ležel jsem opět v posteli. Koukal do stropu, jako každý jiný všední den. Nějak se to za tu dobu celkem uleželo v mé hlavě. Od poslední události v tělocvičně se vlastně nic nestalo. Jimin se mi nevyhýbá, chová se ke mně zase jako starší brácha. Nevadí mi to, ale protože už moc přemýšlím a už je to dlouho, kdy mezi námi bylo něco intimního, přesvědčuju se, že ho prostě milovat nemohu. Je to Jimin. Jimin, který je můj nevlastní bratr. Je o dva roky starší a původně mi lezl na nervy. Co se se mnou stalo? Proč se najednou chovám takhle? Proč mi při každém pohledu, při každém jeho úsměvu, buší tak moc srdce? Já...já se nechápu. Popravdě je to poprvé, co jsem tak zmatený. Nemůžu milovat Jimina. To je prostě proti přírodě, proti fyzice a proti všemu možnému, co na zemi funguje. Nemůžeme být spolu, protože jsme oba dva jiní, na jiné vlně. Nemůže to nikdy fungovat.
A proč o tom vůbec tak přemýšlím? Nikdy mě nepolíbil. Nikdy. Nejspíš mě má jen jako nějakou hračku...nejspíš mě ani nemá rád, jen ho možná baví sledovat, jak mě to trápí. I když jsem rád, že jeho pozornost je zase na mě, vím, že si nesmím dělat naděje. Není přece možné, aby se někdo zamiloval do takového děcka jako jsem já, ne?
"Jungkookie?" zakřičela z jídelny najednou máma.
"Jo?" odpověděl jsem zpět.
"Pojď prosím dolů, je večeře!"
"Dobře!"
Zvedl jsem se a snažil se nějak zahnat ty myšlenky. Nechci, aby si Jimin myslel, že mě něco trápí. Kdykoliv kdy na svůj obličej nasadí tu starostlivost, moje srdce se ještě víc zamiluje. Ale já ho prostě nechci milovat. Proč to dopadlo takhle? Jsem jen malý děcko, nikdy jsem nic takového nezažil a hned se musím zamilovat do někoho, kdo za to ani nestojí. Bože, Jungkookie, jen na tebe někdo sáhne a ty se z toho můžeš pobláznit láskou.
Došel jsem dolů, všichni tam už seděli, moje máma měla na tváři zvláštní úsměv. Sedl jsem si ke svému jídlu s podivnými pocity. Máma na mě stále zírala. Nikdo nejedl, takže jsem jen koukal do jídla.
"Jungkookie?" ozvala se najednou. Zvedl jsem pohled, ten její byl tak šťastný, zároveň nervózní. Zajímalo by mě, co se děje?
"Budeme se brát s Minhyukem...bude svatba," usmála se na mě a přes stůl naproti se držela za ruku s Minhyukem. Usmál jsem se. Teď je to ještě ve větší prdeli, než bylo. Teď už bude Jimin oficiálně můj nevlastní bratr a nic s tím nenadělám. A mít něco intimnějšího s rodinou je divný, ne...?
"O-oh, to jsem rád, u-už bylo na čase," snažil jsem se ještě více usmát a znít jakože mě to strašně těší. Neberte to tak, že bych nebyl rád. Jsem opravdu rád, že moje máma je šťastná...
Všichni se pak beze slov pustili do jídla, moje máma vypadala opravdu spokojeně, jakoby si oddechla, že jsem s tím souhlasil. To si opravdu myslí, že jsem takový spratek, abych s něčím takovým nesouhlasil?
Podíval jsem se na Jimina, který zvesela jedl večeři. Po chvíli (jako snad u každé večeře) pochválil mamčino jídlo. Poté se podíval na mě. Chvíli jsme sdíleli kontakt očí, ale než se odvrátil zpět ke svému jídlu, věnoval mi úšklebek. Provokativní úšklebek, jakoby se mu v hlavě vybavilo všechno, co jsme spolu dělali. Polilo mě horko a stáhl se mi žaludek. Ve tváři již byla nahrnuta krev. Najednou jsem si přál, aby zapomněl. To, jak jsem sténal, to jak jsem dosáhl až příliš rychle vrcholu, vše bylo tak moc trapné. A nedivil bych se, kdyby to vyzváněl po celé jeho škole, jen aby se mi posmíval. Ne, že by mi na tom záleželo, ale...záleží. Ugh, prostě už se vůbec nechápu. Nechci milovat Jimina. Moje mysl ví, že nesmím. Ale moje tělo a srdce tvrdí něco jiného.
Dnes večer bylo na mě, abych naskládal myčku a celkově uklidil kuchyň. Je to otrava, ale je to něco, čeho se prostě moje máma nevzdá, musím, stejně tak i Jimin a jeho táta musí. Takže až všichni dojedli a moje máma se s jejím přítelem vytratili k televizi, začal jsem uklízet. Jimin stále seděl u stolu, v ruce mobil. Koukal do něj, jeho obličej byl úplně zaražený. Ústa měl pootevřená. Chvíli jsem nenápadně koukal. Ty jeho rty vypadají tak sladce. Nevím, co dělat, abych se udržel. Chci je prostě ochutnat, proč mi to nedovolí? Přece to patří ke vztahu...ne? Ah, já zápomněl, my vztah vlastně nemáme.
Zvedl svůj pohled a naše pohledy se zase střetly. Stále měl pootevřené ústa, ale tentokrát koukal na mě. Myslel jsem, že se pod tím pohledem rozteču. Byl roztomilý, ale zároveň...tak přitažlivý.
"Chceš pomoct? Ukaž, pomůžu ti," řekl s úsměvem. Než bych něco namítl, už bral prázdné skleničky do ruk. Pomoc mi přece jen neuškodí, ne? Takže jsem ho nechal. Společně se vším špinavým nádobím jsme došli k myčce, kterou jsme následně naskládali. Probíhalo to o mnoho rychleji, než kdybych to dělal sám. Naše ruce se několikrát dotkly, snažil jsem se to nevnímat, ale když jsme hmátli po stejném talířku a doslova mě chytl, nedalo mi to, podíval jsem se do jeho tváře. Nejspíš měl stejný nápad, protože jsme se na sebe podívali současně. Jeho ruka stále byla na té mé. Bylo ticho, v pozadí se jen ozýval občasný smích mé mamky s Minhyukem.
Najednou jeho druhá ruka mě pohladil po tváři. Byl jsem v šoku, překvapením jsem pootevřel pusu, jeho dotek byl tak...jemný. Pohladil mě párkrát po tváři, než mi palcem přejel po spodním rtu. Koukal na moje rty. Moje tváře samozřejmě byly rudější než rajče. Jen jsem chtěl, aby mě konečně políbil. Pokud to udělá, mám aspoň malou naději. Malinkou naději. Najednou všechen pohyb zastavil, podíval se mi hluboko do očí, jakoby viděl přímo do mé mysli. Začal se přibližovat a vevnitř mě už byla párty, kde moje malé já už otvíralo šampaňské. Jimin mě nejspíš opravdu políbí. Cítil jsem se tak...šťastně. Zavřel jsem oči a čekal, než se jeho rty konečně spojí s těmi mými. Ale nic se nedělo, pootevřel jsem oko a jediné, co jsem viděl byla jeho... brada a krk? Cítil jsem jemný polibek na mém čele. To...to jsem nečekal, ale moje tělo najednou zalil příjemný pocit. Po chvíli se ode mě odtáhl a začal uklízet zbytek špinavého nádobí. Jen jsem ho sledoval, jeho obličej a hlavně jeho rty. Přesto stále toužím po jeho polibku...

******

Byl to zmatek. Začínalo se opravdu hodně oteplovat (a ano, Jimin jakoby schválně nosí upnuté tílka). Za pár týdnů bude konec školy. Cítil jsem se dobře. Probíhaly poslední přípravy svatby, proto ten zmatek a chaos. Bylo to opravdu blízko, všechno bylo zmatené, proto když jsem asi dva dny před tím měl konečně klidnější den, sedl jsem si jen tak na pohovku v obývaku a odpočíval. Vydechl jsem a užíval si ticho. Stále nějaké zařizování, kvůli oblečení jsme strávili v obchodech opravdu hodně dlouhou dobu. Cítil jsem, jaké je mi horko, proto jsem se s nadějí šel podívat do mrazáku, jestli tam není nějaká zmrzlina. Pro mé štěstí tam byl nějaký ovocný nanuk. S radostí jsem si ho vzal a zase si šel sednout na pohovku. Pustil jsem se do nanuku, konečně něco chladivého. Vzdechl jsem až slastí, jak mě to ochladilo a chuť byla taky dobrá. Kdykoliv jsem olízl kuželovitý tvar nanuku, neubránil jsem se malému vzdechu, dokonce jsem zavřel i oči. Ale to jsem nevěděl, že mě někdo celou dobu bedlivě sleduje. Když už jsem se blížil ke konci, otevřel jsem své oči a před sebou jsem viděl Jimina. Jimin měl vážně zvláštní výraz ve tváři. Chvíli jsme si v naprosté tichosti koukali do očí a pak mě vzal silně za zápěstí a vyhoupl na nohy. Začal mě tahat směrem ke svému pokoji, nic mi neřekl, jen mě tahal. Moje ruka bolela skrz jeho silný stisk, že mi po cestě spadl nanuk a nejspíš se rozpouští teď na podlaze, boha...máma mě zabije!
"J-Jimine, pusť mě! S-spadl mi nanuk!" zakřičel jsem, ale on mě nevnímal. Už jsme byli u jeho dveří, když práskli hlavní dveře.
"Kluci? Pojďte se podívat! Chci vám něco ukázat!" zakřičela máma. Jimin i já jsme se zastavili v cestě.
"Kookie! Co to je tady na zemi! Jsi snad malé děcko, že děláš takový bordel! Když ten nanuk už nechceš, tak ho hoď do koše a ne na zem!" křičela máma. Obrátil jsem oči v sloup.
"Vidíš?" vytrhl jsem se mu. Nic mi neřekl. Došli jsme společně k mámě, která na mě už čekala s hadrou v ruce.
"To si uklidíš, chlapečku."

******

Den svatby. Už jsme byli na té velké hostině. Bylo tu tolik lidí. Tolik neznámých lidí. Staří lidé se nade mnou rozplývali a tahali mě za tváře, jako to kdysi udělal Jimin. Snažil jsem se být milý, ale tohle mi opravdu vadilo! Vůbec se mnou nejednají jako s mužem! Já jsem muž!
Poté tu byli i někteří v mém věku. Byla tu i ta otravná sestřenice Jimina. Jak moc jde poznat, že jsou rodina, hm? Stále za mnou dolézala, nechtěl jsem jí ublížit, ale už mě otravovala. Sápala se po mě a věřil bych, že kdyby konečně už nebyl ten obřad, odtáhla by mě snad někam na záchodky a udělala kdo ví co!
Naštěstí, když začala hostina, už jsem se obával, že by mě někam odtáhla k sobě, ale Jimin byl pohotovější, věnoval své sestřence drzý pohled a odtáhl si mě na židli hned vedle sebe. V životě jsem nebyl nikomu vděčnější. Vše bylo v pořádku, jídlo bylo výtečné. Teda předkrm byl aspoň výtečný, když přišlo na hlavní chod, stalo se něco, co jsem ani trochu nečekal. Ucítil jsem pevný stisk na svém stehně. A od koho jiného než od Jimina? Varovně jsem se na něj podíval, ale on se bavil s někým naproti. Nemůže přece chtít něco dělat tady ne? Asi by to nikdo neviděl, přes to je to něco, co nechci riskovat. Proč zrovna na svatbě jeho otce a mé matky?! Nemůže si vybrat lepší moment?
Jeho ruka stále byla na stejném místě, takže jsem se znovu začal věnovat jídlu, ale najednou se rukou pohl blíž k mému rozkroku. Už teď jsem cítil, že mám rudé tváře. Jen ať si toho nikdo nevšimne. Dlouho neotálel, rovnou hned pevně, bolestivě stiskl můj rozkrok a já jen vykulil oči. Díky bohu, že ze mě nic nevyšlo. Jeho stisk trval snad nekonečně dlouho, než ho trochu povolil. Vydechl jsem zadržovaný dech. Ale hned začal svou rukou pohybovat, samozřejmě.
"Přestaň!" zakřičel jsem šeptem tak, aby to (snad) slyšel jen on. Podíval se na mě nevinným pohledem a pak se nahl k mému uchu.
"A co když nechci?" zašeptal, jeho horký dech mě zalechtal v uchu. Poté se odtáhl a s milým úsměvem se koukl na všechny u stolu, kteří nás zvědavě sledovali. Moje máma naštěstí měla dost práce s krmením Mihyuka, takže si ničeho nevšimla. Po chvíli už jsem byl až bolestivě tvrdý. Nedalo se to udržet, má na mě a mé tělo strašně zvláštní efekt. Cítil mou erekci a sám pro sebe se pousmál, což neušlo někomu vedle něj.
"Copak, Jimine?" optal se a já doufal, že třeba přestane kvůli riziku. Mýlil jsem se, jen se zdržel pohybu, ale jinak měl ruku stále na stejném místě.
"Ale nic, jen že je to jídlo vážně dobré!" usmál se na něj.
"Jo, to je pravda...a víš, že..."
To už jsem neslyšel, nemohl jsem se soustředit, v mých uších tlouklo hlasitě srdce. Boha, až si někdo všimne mých červených tváří.
"Máš takové štěstí, že jsme tady. Takže na tebe zatím půjdu zlehka. Počkej, až se dostaneme domů..." zase jeho šept u mého ucha. Překvapil mě a nadskočil jsem. Po tváři mi stekla kapička potu.
Bylo chvíli ticho a já nemohl pokračovat v jídle. Jeho ruka zkušeně rozepnula můj zip a knoflík od kalhot. To snad ne...!
Vklouzl do mých kalhot svou rukou zatímco tou druhou stíhal úplně v pohodě jíst. Začal mě třít přes spodní prádlo a já už to nevydržel, celkem hlasitě jsem vzdechl. Náš stůl ztichl a všechny tázavé pohledy byly na mě. Ještě více jsem zrudl.
"Jsi v pořádku, Jungkookie?" uslyšel jsem někoho, jak se mě ptá. Podíval jsem se po stolu.
"J-jo, jsem v p-pohodě," odpověděl jsem trhaně, ale pokusil jsem se o úsměv. Ale v tom jsem zase vzdechl, protože mě Jimin přes spodní prádlo opravdu silně stiskl.
"Opravdu?" ozval se někdo další. Snažil jsem se je ujistit. Cítil jsem, jak Jimin vyklouzl z mého spodního prádla a zkušeně mi zase zapl kalhoty. I když to skrz mou erekci bylo těžké, zvládl to.
"Myslím, že se necítíš dobře Jungkookie," řekl starostlivě Jimin vedle mě a tou rukou, kterou před chvíli měl v mých kalhotech mě pohladil po tváři a čele.
"Odvedu tě na záchod, pojď, postarám se o tebe."
Všichni u stolu byli až omámeni tím, jak se o mě Jimin strašně hezky stará, jaký nádherný vztah mezi sebou máme. Ale ten zmetek! Má v plánu úplně něco jiného! Nikdo už neviděl ten jeho vítězný úsměv skrz to, že dostane to, co chce.
"N-nemůžu," vzpomněl jsem si na svůj problém v kalhotech.
"Ale prosímtě, pojď."
A než bych stačil něcou namítnout, už mě tahal k záchodům. Můj stan tam dole celkem dobře zakryla dlouhá bílá košile, kterou jsem naštěstí neměl v kalhotech. Ale myslím, že čumilům to stejně neuteklo.
Zavedl nás na veřejné záchodky a zkontroloval, zda tam někdo není. Když zjistil, že je vzduch čistý, zavřel nás do jedné z kabinek. Přitiskl mě na jednu ze stěn a koukal mi do očí.
"Kookie, Kookie, musíš mě pořád provokovat?" řekl nevinně a prstem mi odhrnul vlasy z mých očí.
"Já-já nic neudělal..." řekl jsem zmateně zároveň vystrašeně.

(Jen tak pro upozornění, začíná to být trochu ostřejší opět, takže...všechny nevinné duše tohle mohou přeskočit:D)

"Ne? Opravdu ne? A co to představení se zmrzlinou, hm? Užíval sis to jak malá štětka. Víš jak bylo těžké tě prostě neošukat na místě?!" přiblížil se k mému tělu, rty mi jemně přejížděl přes krk. Čekal jsem, že mě políbí aspoň na krk, ale místo jemnosti mě zaskočila palčivá bolest. Kousl mě a já vykřikl.
"Pssst, Jungkookie, nechceš, aby tě přece někdo slyšel, ne?" zašeptal mi posměšně. Svou ruku přemístil na můj rozkrok.
"Tobě se to líbí, co? Kašlu na to, nepůjdu na tebe zlehka, ty to tak ani nechceš, viď?" přitlačil a já opět zasténal. Stáhl mi kalhoty společně se spodním prádlem až ke kotníkům. Překvapením jsem rozevřel oči a podíval se na Jimina, který přede mnou klečel s úšklebkem. Koukal se na moje přirození a já byl snad červený až na uších. Nechci si stěžovat, miluju když je tahle pozornost od něj na mě...ale proč si musí vybírat veřejný záchodky? A ještě k tomu u příležitosti svatby našich rodičů? Já... to nechápu. Ale nemůžu vyvrátit, že mě to nevzrušuje. Podezřele až moc.
Najednou kolem mého kamaráda dole se rozlilo horko a mokro. Zasténal jsem kvůli neskutečně úžasnému pocitu, ale přesto se až vyděšeným zrakem podíval dolů. A kdybych neměl alespoň trochu kontroly, možná bych už byl hotov jen z toho jaký pohled se mi naskytl. Jimin mě doslova celého pohltil do úst. Teplo kolem mého údu bylo neuvěřitelně příjemné. Cítil jsem, jak nejprve experimentálně škádlil jazykem, než pomalu v trýznivém tempu začal pohybovat hlavou. Nevydržel jsem to a slastně zasténal. V ten moment někdo vtrhl na záchodky. Dal jsem si ruku před pusu, abych ze sebe nevydal ani hlásku. Jenže Jimin samozřejmě musel provokovat a začal přirážet svou hlavou čím dál rychleji. Sakra!
"Jungkookie, jsi tady? Jsi v pořádku?" ozval se postarší hlas. Byl to hlas bratra mé matky. Chtěl jsem přikývnout, ale uvědomil jsem si, že mě vlastně nemůže vidět.
"J-jo," můj hlas byl tak slabý a vysoký. Panebože.
"A kde je Jimin?"
Právě mi kouří, strejdo.
Nevěděl jsem co říct, hodil jsem bleskový pohled po Jiminovi dolů, který se i přes mé přirození v puse dokázal provokativně usmát. Zkousl a já jsem vzdechl bolestí, doufám, že ne moc nahlas. Poté mě vypustil z úst a mě zachvátila možná až nepříjemná zima.
"Jsem tu s ním, nebojte se. Jen je mu špatně, dávám tu na něj pozor. Ale brzo bude v pořádku, viď Jungkookie?" řekl a podíval se na mě s pootevřenýma očima zaplněnýma ničím jiným než jen hladovostí.
"A-ano..." zakoktal jsem a on se jen usmál.
"Dobře, tvoje máma si dělala starosti...tak já se vrátím, snažte se vrátit taky brzo!" řekl a poté odešel. Oddechl jsem si a utřel kapičku potu které mi stékala po čele.
"Musíš být zticha, nechceme, aby na tohle někdo přišel, hm?" řekl a do úst si strčil dva prsty. Koukal jsem na něj s nechápavým pohledem, proč to dělá? Nemá tam dole snad co olizovat? Ah bože...už začínám žárlit snad i na jeho prsty...občas bych si fakt pleskl. Po chvíli je s vítězným úšklebkem vytáhl a podíval se mi do očí.
"Neboj se," řekl a než bych stačil zareagovat, už mě zase bral do pusy. Vzdechl jsem, jakobych na tom pocitu už byl závislý.
Chvíli v normálním tempu přirážel hlavou a pak jsem ucítil něco mokrého u mého vstupu. Otevřel jsem šokem oči a pusu, která už chtěla něco říct, ale pozdě. Bolest projela mým tělem a měl jsem co dělat, abych nezkolaboval přímo hned a tady. Podíval jsem se vyhrůžně na Jimina. Co si jako myslí, že dělá?! Ale ten měl ve svém obličeji nevinný výraz. Příliš nevinný výraz.
Jeho prst se pomalu začal pohybovat ve mně a z mých očí začaly vytékat slzy. Bolelo to tak moc. Jimin přestal se vším, ale prst stále nechal ve mně! Tak nepříjemný pocit...
"Uvolni se," řekl mi až příliš starostlivě. Jak se můžu uvolnit? Podíval jsem se na něm jedním okem, zatímco to druhé bylo zavřené. Díval se na mě ujišťovacím pohledem.
"Neublížím ti..." řekl mi a pak znovu pohltil můj úd až po kořen, což mi způsobilo slabost v kolenách. Trochu jsem se sesunul, takže jeho prst jsem si doslova sám posunul dál do mě. Vykřikl jsem bolestí. Jimin na mě jen hodil výhružný pohled. Musím být ticho, já vím...ale copak to jde?! Jazykem mi přejel přes špičku, trhaně jsem vydechl. Dával si záležet na tom, abych cítil jen slast. Během chvíle přestala bolest a zalila mě jen slast. Ani jsem se nenadál a byl jsem už opravdu blízko k vrcholu, ani jsem si nevšiml, že jeho prst byl ve mně až po poslední článek prstu. Začal jím trochu pohybovat, zalil mě nepříjemný pocit. Ne, že by to tolik bolelo, ale odvrátilo mě to od mého orgasmu, takže jsem po Jiminovi hodil škaredý pohled. Kdyby pohled zabíjel, nejspíš by se už na zemi svíjel ve smrtící křeči. Podíval se na mě a pak mě opět, už po několikáté (nejraději bych ho zabil), vypustil z úst.
"Na to že je to poprvé to bereš dobře," podíval se na mě s jemným úsměvem. Nechápu, jak o tom může mluvit jakoby nic! Odvrátil jsem pohled na stranu a cítil ještě větší růž v mých tvářích. Najednou do mě strčil svůj celý druhý prst, který už neměl vůbec žádnou lubrikaci, protože jeho sliny nejspíš už uschly! Dal jsem si před ústa hřbet zápěstí, do kterého jsem silně kousl. Přes slzy tekoucí po tvářích jsem se podíval na Jimina, který se opět a zase nevinně usmíval.
"Vedeš si opravdu dobře," řekl provokativně a začal prsty ve mně roztahovat. Vzlykl jsem bolestí.
"Shh," utěšoval mě Jimin a věnoval mi polibky všude kolem mého přirození, než jej nakonec znovu vzal do svých úst. Vzlyk se stenem se vydrali na povrch z mého hrdla. Začal přirážet jak hlavou, tak prsty. Napůl jsem vzlykal, napůl sténal, slzy mi stále tekly po tvářích. Svými prsty najednou našel ve mně ten bod, který mě donutil vydat hlasitý vzdech. Jindy by mě nejspíš spražil pohledem, ale teď se jen pousmál, opět i s mým kamarádem v puse a začal ještě více zrychlovat pohyb svou hlavou a prsty stále narážel na mou prostatu. Nešlo se udržet, ani jsem se nesnažil nějak držet mé vzdechy. Rukami jsem zajel do jeho vlasů a snažil se ho trochu popostrčit, ať zrychlí tempo. Vyhověl mi a netrvalo ani minutu a já cítil povědomý pocit v mém podbřišku. Byl jsem blízko.
"J-Jiminie..." vzdechl jsem a opřel si hlavu o stěnu. Poznal co se děje a ještě snad více přidal, jeho prsty až agresivně narážely do mé prostaty. Pokud nepřestane, skončí to v jeho puse! Chtěl jsem ho varovat, chtěl jsem mu říct ať toho nechá, že jsem příliš blízko, ale pozdě. Z mého hrdla vyšla jen polovina jeho jména a dlouhý sten. Dosáhl jsem svého orgasmu a všechno to putovalo do jeho úst. Ale nevypadalo to, že by měl problém. Neslyšel jsem ani jednou, že by se zakuckal. A že toho bylo. Až bylo po všem, slízal i poslední kapku mého spermatu, své prsty ze mě vytáhl. Zaskučel jsem. Oblékl mi kalhoty, zapnul mi košili. Poté si stoupl a usmál se na mě.
"Chutnáš opravdu dobře, Jungkookie," nahl se a zašeptal mi u ucha. Zrudl jsem a sklopil pohled. Upravil mi moje vlasy. Podíval jsem se do jeho očí. Odráželo se v nich něco jiného, než to, co vždy...zářily něčím jiným, příjemným, hřejivým. Může to být starost...?

(Smut končí zde~)

"Pojď...určitě už si o nás dělají starosti," řekl a začal jak sobě, tak mě upravovat oblečení. Jak se může chovat tak normálně? Jak kdybychom dělali úplně něco obyčejného! Nevím proč já to nemohl vzít jako "chlap". Měl jsem chuť brečet...jako kdyby to pro něj opravdu nic neznamenalo!
Ano, já vím...já vím, chtěl jsem jeho pozornost a bylo mi opravdu jedno jakou...ale...proč mám pocit, že opravdu jsem jen jako jeho hračka?
Já...nevím, jak se mám cítit...nevím, jak se cítí on, co asi má v hlavě. A nevím, co bude dál...vím jen, že každý jeho dotyk mě nutí se do něj jen zamilovat víc a víc.




Drobné info: OMG!:D Nevěřím, že jsem znovu něco takového napsala ... -_-, ale některé to potěší, hm?:D Takže doufám, že jste si tenhle díl užili...věřím, že si nejspíš všichni ze začátku mysleli, že to bude nevinný fluff, ale...ani já jsem nechtěla tolik uchylných scén!:D A to nás ještě aspoň ještě jedna čeká!:D
 


Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 27. dubna 2016 v 16:55 | Reagovat

Omg... Teď mám fakt mrtě moc feelz. Jsem z toho totálně nadšená xD asi v polovině jsem objala bráchu a nemohla jsem to docist protože prostě... Mám chuť řvát xD Tuhle povídku fakt miluju už od prvního dílu. Ty Jiminovi změny nálad mě totálně oddělávají, stejně jako Jungkookova zmatenost. Fakt se těším na další díl.

2 Karis Karis | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 17:01 | Reagovat

OMGGGGG!!::DDD
To bylo super! Málem jsem kvůli tomu spadla ze schodů, ale bylo to úžasný! Jimin je supeeer :"D Kookie takový děckooo:D Achjoo, nemůžu z toho <3 :D
Děkuji za zlepšení dne^^ nemůžu se dočkat dalšího dílu<3

3 Hachi Hachi | 27. dubna 2016 v 17:30 | Reagovat

Celý týždeň to tu stalkujem...čakám na novú časť a konečne.. :333 bolo to užasné aaaaaaa :D ! *úplná spokojnosť *

4 marry marry | 27. dubna 2016 v 17:34 | Reagovat

BOZE MOJ!!!! To bolo neuveritelné, ďalšia uchylná kapitola :333 Kľudne ich môže byť viac ako jedna :DDDDD Jimin je fakt drsný ale páči sa mi to :D a ten zmäteny Kookie je proste neodolatelný. Tešim sa na pokračovanie :33333

5 Hatachi Hatachi | Web | 27. dubna 2016 v 18:21 | Reagovat

Tak to teda bylo něco. Ale je mi Kooka líto, že si s ním Jimin jen tak hraje. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

6 Steph Steph | 27. dubna 2016 v 20:37 | Reagovat

Omo ^^ moc se mi tento díl líbí o:) bylo by fajn, kdyby se Kookie Jimina zeptal na to, jestli k němu něco cítí, nebo ho má jen jako hračku... A Kook by si mohl připustit, že ho miluje.. Jsem opravdu zvědavá a těším se na další díl :))

7 Surka Surka | 27. dubna 2016 v 21:30 | Reagovat

No.. dovolíš mi umrieť? QwQ Urobila som ti snáď niečo, že ma takto psychicky týraš? :D No to bolo.. to bolo... aaach, nie, prosím, prečo? Chcem ešte viac Jikook takýchto momentov... ale samozrejme len dúfam, že Kookie nie je len jeho hračka či tak nejako Q-Q :D Teším sa na ďalší diel, veľmi :3

8 Michiko Michiko | 27. dubna 2016 v 22:23 | Reagovat

Omoo Kookie je tak cute, ať už ho Jimin pořádně políbí. Mé srdce puká :D

9 Deny Deny | 8. května 2016 v 18:18 | Reagovat

Tahle povidka je jako moje droga xD Moc se tesim na pokracovani.. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.