My Stepbrother - 7. část

20. dubna 2016 v 14:30 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff (15+)






Pokračovalo to. Celou dobu, celý nekonečný týden, mě ignoroval. Jimin mě ignoroval. Nevím, co se stalo. Mrzelo mě to. Udělal jsem něco špatně? Co když chtěl něco na oplátku před týdnem v té sprše? Ale vždyť hned odešel! Neměl jsem ani šanci se k tomu vyjádřit.
Samozřejmě, že jsem zkoušel nějak upoutat jeho pozornost na mě. Choval jsem se roztomile, oslovoval ho Jimin-hyung, což je už dost proti mému sebevědomí...a dál už prostě nevím, co dělat. Byl opět víkend, Taehyung samozřejmě poznal, že se něco děje, ale ani jsem necekl. Neměl jsem chuť to řešit, protože ani nevím, proč mě ignoruje. Řekl jsem si, že hlavně nesmím brečet. Nesmím ukázat ani tu nejmenší slabost. Nevím proč, ale nechci, aby Jimin viděl, jak moc jsem na něm závislý. Chybí mi jeho úsměv, chybí mi jeho smích, chybí mi jeho dotek...
Úsměv sice mohu vidět každý den, protože se vždycky usmívá na mou mámu. Ne na mě, ale na mou mámu. Je to poprvé, co to řeknu, ale absolutně jsem záviděl mojí mamě. Já chci být ten, na kterého se Jimin bude usmívat. Já si to zasloužím víc než kdokoliv jiný! Je přece můj bratr! Musí se ke mně chovat pěkně. Tak proč mě ignoruje?
Byla sobota, protože jsem neměl co dělat, uklízel jsem. Ve skříni mi stále chybělo oblečení od Jimina, co si kdysi půjčil. Dobrá záminka, abych za ním mohl jít. Ještě než jsem za ním šel, upravil jsem se. Hodně jsem se upravil. Horší než holka, vážně.
Stál jsem před jeho dveřmi, absolutně nervózní. Jemně jsem zaklepal, chvíli nebyla žádná odpověď, ale po chvíli mi otevřel Jimin.
Měl nějaké domácí oblečení, absolutně rozcuchané vlasy, velmi bledý obličej. Trochu jsem se polekal. Když si mě všiml, jeho oči se trochu více rozevřely.
"Copak tu děláš, Jungkookie?" jeho hlas byl tak jemný, křehký a on vypadal uplně stejně. Křehce.
"Já...máš ještě moje oblečení...přišel jsem si pro něj..." sklopil jsem pohled. Nemůžu se na něj ani podívat, jsem opravdu slabý.
"Oh, jasně...pojď dál," poodstoupil, abych mohl projít. Opatrně jsem kolem něj prošel. Rozhlédl jsem se po místnosti. Měl to tu opravdu pěkně zařízené. Moje pusa byla pootevřená údivem. Došel jsem až k posteli, kde jsem si sedl. Měl oproti mě o mnoho větší postel. To není fér!
Sledoval jsem ho, jak hledá ono oblečení ve skříni. Mmmm? To si ho až tak přivlastnil? Není divu, přece jen je to moje oblíbená košile! Nedivím se, že si ani nevzpomněl na vrácení.
"Tady," řekl a podal mi to.
"Děkuju..." držel jsem to v ruce, už teď jsem cítil rozdílnou vůni. Panebože, to snad ani nenechám vyprat.
Seděl jsem stále na jeho posteli, zrak přilepený k zemi. Nechtělo se mi od něj. Je u mě teď tak blízko. Nejblíž za poslední dny. Chci ho, tak moc ho chci jen pro sebe. Nevím, kdy se to stalo...prostě ho potřebuju. I kdyby se mnou měl jen mluvit, dokud bude mít úsměv na tváři, budu šťastný. Chci vidět jeho úsměv. Chybí mi.
"Půjdeš nebo...?" začal najednou. Ani jsem si nevšiml, že tu sedím už dobrých deset minut. Nechce mě tady...?
"J-jo, promiň." Zvedl jsem se a šel ke dveřím. Nemůžu přece jen tak odejít, musí vědět, že mě to ničí!
"Ch-chybíš mi, Jiminie..." vykoktal jsem ze sebe. Byl jsem tak rudý, ale naštěstí, viděl mě jen zezadu.
"Jungkookie..." slyšel jsem, jak je jeho hlas zlomený. Nedokážu to poslouchat. Zachvátila mě panika, nechci slyšet to, co mi plánuje říct. Určitě mi řekne něco, že to, co se stalo ve sprše se stát nemělo, ať na to zapomeneme nebo něco podobného. Já vím, že je to špatné, nesprávné...ale copak si mohu pomoct? Utřel jsem slzy, co začaly téct z mých očí a odešel. Spíš utekl.
Zavřel jsem se do pokoje a opřel se o dveře. Na to, že jsem uběhl sotva kousek, byl jsem zadýchaný. Asi to nebylo skrz pohyb. Sjel jsem po dveřích dolů na zem. Mé ruky pevně svíraly to oblečení. Moje hlava, můj nos se do nich sami od sebe zabořili. Vůně byla tak příjemná, Jiminova vůně. Ani nevím kdy, ale po tvářích mi tekly další horké slzy. Všechny mé vzlyky naštěstí aspoň trochu utišila oná košile. Nesnáším ho. Nesnáším ho za tu bolest. Ale miluju ho...miluju ho za to, že je. Že vůbec existuje. Tohle je tak těžké!

******

Uběhl další týden. Utápěl jsem se každý večer v slzách. Neměl jsem ani chuť do života. A všechno to začalo kvůli Jiminovi! Všechno kvůli němu. Zoufale se snažím to svést na něho, ale moc dobře vím, že je to hlavně i má vina. To já se do něj zamiloval, to já vzdychal jeho jméno, to já to všechno zavinil. Kdybych jen z něj pokaždé neměl problém tam dole, ani by k tomu v té sprše třeba nedošlo. A potom bych se třeba ani nezamiloval. Neviděl bych ho takhle. Je to šílený. Jak jsem mohl tak rychle změnit názor? Nepoznávám se...
Achjo, udělal bych cokoliv! Jen ať se se mnou baví. Jen ať mohu znovu vidět jeho úsměv.
Proto mi celkem hrálo do karet, když nám moje máma opět naplánovala sobotu další den v tělocvičně. Byl jsem více než šťastný a v ten večer, co nám to máma navrhla/přikázala, se na mě Jimin trochu usmál. Moje srdce se v ten moment málem rozskočilo radostí, tlouklo tak rychle, že jsem se bál, že mi vyskočí z hrudi. Bude tu další den s Jiminem. Potřebuju jeho pozornost získat zase nějak pro sebe. Bude to za dva dny, je jasné, že potřebuju poradit. A kdo jiný to zvládne lépe, než Taehyung?

"Takže co se děje, Kookie?" mluvil Taehyung přes mobil, "Konečně ses taky rozhodl, že se mi svěříš!"
"Potřebuju jen … jak ho donutit, aby si mě zase všímal tak, jako dřív..."
"Jimina? Počkej, proč se s tebou nebaví? Byls zas drzej, co?"
"Ale...ale ne, nebyl! To je jedno … jen prostě, achjo..."
"Okay, Kookie. Ale je celkem důležité, abych věděl, co se stalo, když chceš poradit..."
"Já ti to nemůžu říct Tae..."
"Proč ne?"
Zmlkl jsem. Nechci se o tom bavit, ne když je ve vedlejším pokoji Jimin a ne když kdykoliv může vtrhnout máma do mého pokoje.
"Dobře teda...tak ho zkus svést. Třeba se chytne."
"C-cože?!"
"Slyšels mě, vždyť tě chce, ty chceš jeho...kde je problém?"
"A-ale Taehyungu..."
"Jednoduše se oblíkej do upnutého oblečení a dělej nějaké sexy výrazy a podobně. No ták Kookie, jsi neodolatelný. Ty to víš, já to vím a on to ví taky. Jen se trochu posnaž a uvidíš. Jeho pozornost bude zase na tobě."
"To nemůžu..."
"Žádný, že nemůžeš. Můžeš. A teď na tom běž pracovat! Pa! Držím palce," položil to. Povzdechl jsem si a zaúpěl. Doslova jsem sebou práskl na postel. Tohle přece nezabere.
Ale je to jediný, co mám. Takže to budu muset risknout.

******

Šli jsme společně k jeho škole. Celou dobu jsem šel opravdu podivně, protože se mi spodní prádlo doslova zařezávalo skrz to, že jsem si vzal staré (a opravdu hodně malé) věci na běhání. Ne, že by to vypadalo nějak staře, jen jsem si to z rozmaru kdysi koupil a ani jednou to nevyužil. Rok na to mi to bylo malé. Ale ne tolik, abych to neoblékl. Bylo to hodně uplé. Opravdu hodně. Takže to určitě musí zabrat. Doufám, že to zabere.

Oba dva jsme se protahovali, bylo tu tíživé ticho i když hrála hudba. Atmosféra byla tak napjatá. Bál jsem se. Co když tu se mnou ani nechce být? Achjo, měl jsem se raději zeptat, zase ho nechci obtěžovat. Ale musím začít s mým plánem. Protože jsem docela ohebný, začal jsem s rozštěpem, jak to jen nejvíc šlo. Vím, že to upoutalo jeho pozornost, vidím ho koutkem oka. Pořádně jsem si protahoval vnitřní stehna, hlavně aby to viděl. U toho jsem si kousal nevinně ret, jako bych o tom vůbec nevěděl. Musí to zabrat. Po chvíli se ale Jimin zvedl. Nejspíš můžu přestat alespoň na chvíli. Seděl jsem na zemi, koukal na Jimina, který byl zády ke mně, vybíral nejspíš nějakou písničku.
"Co kdybychom si vymysleli nějakou choreografii?" začal najednou.
"T-tak jo," zamumlal jsem a stoupl si.
"Dobře, už jsem o něčem přemýšlel," řekl mi s jemným úsměvem. Usmál jsem se zpátky.
Začali jsme, pomalu mi vše ukazoval a já se to samozřejmě postupně učil. Možná se mi to zdálo, ale bylo to takové...intimní? Písnička byla celkem pomalá, ale úžasná. Miloval jsem to. Klidně bych strávil celý dny, týdny tímhle tréninkem s ním. A samozřejmě by to nebyl Jimin, kdyby tam nebyly pohyby pánví. Ah bože, on mě zabije.
"Ne Kookie, takhle ne, však jsem tě to učil...n-naposled," řekl. Copak si myslí, že to fakt neumím? Samozřejmě, že je tohle plán. Plán, aby se mě dotkl.
"Ukážeš mi to znovu, prosím?" zeptal jsem se nevinně snažíc se vypadat co nejvíce roztomile. Trochu si povzdechl, ale usmál se.
"Dobře." Chytl mě za boky ze zadu. Bože, už jen z toho pevného, ale zároveň jemného stisku, jsem cítil, jak začínám být vzrušený. Chyběl mi. Chybělo mi celé jeho tělo. Samozřejmě, když mi začal pomáhat, už mi to najednou šlo. Dal jsem do toho vše, hlavně abych se o něj a o jeho rozkrok co nejvíce třel. A já vím, že se mu to líbilo, protože jeho stisk na mých bocích byl snad ještě silnější. Kvůli tomu, že mám na sobě celkem jemnou látku, co až dokonale rýsuje můj zadek, bylo to nejspíš efektivnější. Svedu ho, pokud to bude nutný! Hlavně ať si mě všímá, prosím.
Začínalo to být čím dál intimnější i skrz hudbu, která tomu všemu jen dodávala. Měl problém, cítil jsem, jak tvrdne. A z nějakého důvodu mě to těšilo. Zaklonil jsem hlavu tak, abych na něj viděl. Měl zavřené oči, pootevřené ústa. Jeho rty mě doslova vyzývaly k tomu, abych je políbil. Nahl jsem se, na svoje pohyby jsem samozřejmě nezapomínal. Najednou trhaně vydechl, s malým vzdechem. Zastavil jsem se...zněl tak...úžasně. Už teď vím, že to miluju. Chci ho slyšet sténat více, hlasitěji. Najednou otevřel oči, koukal nejdřív pod nás. Pak se ale podíval na mě. Oči měl tak tmavé, tmavé chtíčem. Přejel mi horký vzduch po celém těle. Chci ho a nevím jestli to je dobře nebo není.
"Měl bys přestat," zašeptal mi blízko, jeho dech mě zašimral na tváři.
"Proč?" Dlouho nemluvil, na odpověď jen stiskl mé boky silně tak moc, abych s nimi už nepohnul. Myslím, že tam snad budu mít modřiny. Ale jakoby mi takové zacházení vadilo.
Najednou mě prudce otočil k sobě, byli jsme od sebe jen pár centimetrů, možná milimetrů. Všiml jsem si, že je nádherný i když je tak blízko. Jeho oranžové vlasy mu padaly do očí, které stále tmavly a tmavly chtíčem. Přesně to jsem chtěl, v mým spodním prádle bylo ještě větší těsno, pokud to vůbec šlo. Nebyli jsme tak daleko od zrcadel, vzal mě za ramena a doslova mě táhl právě k zrcadlům. Nevnímal jsem nic, jen jeho hluboký pohled. Najednou mě přirazil silně k zrcadlům, jeho tělo bylo téměř nalepené na tom mém. Bylo to opravdu hodně silné přiražení, doufejme, že tam není nějaká prasklina. Zhluboka jsem dýchal ani nevím proč. Nemohl jsem od něj odtrhnout pohled, jak kdyby mě nutil se na něj koukat. Přejížděl svým pohledem přes můj obličej. Zastavil se u rtů a já v ten moment nedoufal v nich jiného, jen aby mě políbil!
Ale místo toho se přemístil rty k mému uchu, jemně jsem se otřášl, když jsem ucítil, že nasával můj lalůček.
"Ty mě jenom dráždíš Jungkookie, hm?" zašeptal najednou, jeho dech mě lechtal v uchu. Nedokázal jsem odpovědět.
"Oblékáš se jako děvka, která chce, aby se jí někdo dotkl. Děláš to schválně? Líbí se ti když na tebe všichni zírají?" řekl mi polohlasem. Byl jsem chvíli ticho, když v tom najednou můj rozkrok začalo třít jeho koleno. Vzdechl jsem a zavřel pevně oči.
"O-oblíkám se tak k-kvůli t-tobě," zformoval jsem nějak větu, která dokonce dávala smysl.
"Hmm? Opravdu?" zeptal se. Ale než bych stačil odpovědět, otočil mě a přitiskl mě břichem k zrcadlu. Dechem jsem zapařoval zrcadlo. Jimin byl ke mně zase přitisknutý.
"Ale mě se to nelíbí, nechci, aby si někdo myslel, že ta perfektní prdelka nikomu nepatří," řekl najednou, úplně jsem viděl jeho našpulený ret. Trochu se ode mě odlepil. Podíval jsem se na něj. Právě zkoumal můj zadek, prohlížel si ho a poté si olízl rty. Boha, mé kalhoty se za chvíli snad rozpářou, kvůli tomu, jakou už mám erekci. Chytl mě za zadek a já vzdechl.
"Protože tohle," zmáčkl můj zadek ve svých dlaních, "někomu patří. A patří to mě."
Vzdechl jsem znovu, najednou se přiblížil k mému uchu, cítil jsem opět jeho horký, lechtivý dech.
"Rozumíš?" zašeptal. V mojí hlavě bylo doslova prázdno. Přikývl jsem mu.
"Neslyším tě, mluv!" zakřičel a i když tu stále hrála hudba, věřil bych, že to šlo slyšet až ven. Hned na to mě pleskl silně přes zadek.
"A-ano, rozumím," můj hlas byl tak slabý, tak plný potřeby. Možná jsem kdysi řekl, že můj zadek zůstane panna, dneska silně pochybuju o mém prohlášení. I kdybych ho měl donutit, dnes si nemyslím, že to skončí jen u toho, kde to skončilo ve sprše. Už jen kvůli tomu jak zní a kvůli tomu, jak moc po něm prahne mé tělo.
Chtěl znovu něco říct, ale najednou se ozvalo otevření vchodových dveří, což přehlušilo i hudbu. Stál jsem tam jak opařený, přitisknutý k zrcadle, s erekcí v kalhotech a s problémy s dýcháním.
"C-co se to tady děje, Jimine?"
"Ah, Yoongi-hyung!" vykřikl Jimin, který dávno ode mě odešel. Pomalu jsem se snažil uklidnit a stoupnout si nějak normálně. Ale už nás ten Yoongi stejně nachytal. Jaké to překvapení, je to ten s kterým volal a taky ten, se kterým jsem ho viděl jednou na té zastávce. Jimin k němu šel s úsměvem, tak milý úsměv. Proč už mi takový nikdy nevěnuje?
Cítil jsem jak jsem po celým těle horký, nejspíš i po celé tváři.
Něco tam šeptem řešili, občas se podívali mým směrem a pak si zase něco šeptali. Štvalo mě to. Vůbec nevím, kdo je "Yoongi-hyung", ale štve mě! Vyrušil nás. Vyrušil to, že Jiminova pozornost konečně byla na mě!
"Tak pojď Jungkookie, v tomhle...v té choreografii budeme pokračovat zase příště, už musíme domů," řekl mi, usmíval se tím svým úsměvem. Můj stan v kalhotách naštěstí už povadl, takže jsem mohl odejít. Ještě než jsme úplně odešli, představil nás s Yoongim. Vypadal, že je snad otrávený celým životem. Jak oni se vůbec poznali?
Nakonec jsme odešli, Jimin se se mnou bavil docela normálně. Jakoby se vlastně nic nestalo, ale na jednu stranu...byl jsem rád, šťastný. On si se mnou povídal s úsměvem na tváři. A toho jsem přeci chtěl dosáhnout, ne?
"Jimine..." řekl jsem těsně před naším barákem a zastavil se v cestě. Podíval se na mě.
"Už mě prosím neignoruj..." můj hlas byl tak slabý, že to možná ani neslyšel. Ale vypadal překvapeně. Sklopil jsem pohled a do tváří se mi samozřejmě hned vehnala krev. Přišel ke mně a já čekal odmítnutí. Položil své ruce na mé ramena.
"Samozřejmě, že nebudu. Jsi přece můj mladší bráška Jungkookie," usmál se na mě opět s úsměvem odhalující zuby. Donutilo mě to usmát se též. Poté ode mě odešel a dal se zase na cestu. Neváhal jsem, přidal jsem se s pitomým, šťastným úšklebkem. Sakra, já se asi vážně zamiloval...




Drobné info: Je tu nějaké horko, nemyslíte? :D Waaah...myslím, že někteří z vás mají chuť Yoongiho někam zavřít a umučit...:D Ale tak ... nebojte! Myslím, že Jimin nemá zrovna v plánu Jungkooka nechat na pokoji, haha ... :D
 


Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 14:46 | Reagovat

Věděla jsem to!!! Věděla jsem, že to nebude jen tak. Bylo to až moc krásné!
Min Yoongi, ty nevděčný parchante! Copak jsme tě s Seokjinem neučili, že nemáš chodit za JiKook? Vždyť moc dobře víš, co dělají!
Beztak si myslím, že se chtěl jen přidat :DDD
Natalii, Natalii, ničíš mě, víš to? :( :D
Těším se na další díl <3

2 Steph Steph | 20. dubna 2016 v 15:06 | Reagovat

Bylo by fajn, kdyby Kook chtěl vědět proč ho Jimin ignoroval.... Taky by mě to zajímalo :D Doufám, že  to Jimin cítí stejně jako Kookie... :) těším se na další díl :)))

3 Shadow Shadow | 20. dubna 2016 v 15:38 | Reagovat

DĚLÁŠ. SI. ZE .MĚ SAKRA. PRDEL!!!!!!
Tohle myslím už asi nerozdejchám. To bylo sakra dokonalý a já nemám slov. Tuhle povídku jsem si zamilovala hned od prvního dílu, už jen proto, že jsem hard JiKook shipper. Těším se na další díl, ale myslím že do té doby umřu.

4 Ami Ami | 20. dubna 2016 v 16:28 | Reagovat

Aish, MIN YOONGI ja si ťa nájdem ty satan!!!! Prečo? :cc ach, plačem
Bolo to super, fakt sa teším ako to bude pokračovať a čo všetko sa u nich doma stane 😈😈
Sice sa stále neviem stotožniť s tým že Jimin bude hore, pretože proste Jiminnie je až moc rozkošný a všetko na to aby bol hore :DD
Prosím Ťa, musíš viac písať na Jikook pretože akože shippujem ich viac ako ktorýkoľvek "pár". Milujem tvoje všetky poviedky ale toto je proste, ach, nemám slov. Dokonalé.

5 Deny Deny | 20. dubna 2016 v 17:09 | Reagovat

Chceš me zabiiit?? xD Jsem to cetla se zatajenym dechem... malem jsem se udusila.. no a pak prisel Yoongi a ja myslela ze si roztriskam mobil!! xD Uplne uzasna povidka.. strasne se tesim na dalsi dil. xD

6 Hatachi Hatachi | Web | 20. dubna 2016 v 18:25 | Reagovat

Tak natěšená jsem byla, co bude dál a on si tam jen tak nakráčí Yoongi, jako by to tam osvobodil. Bych ho něčim praštila. Ale tak snad kluci budou v té "choreografii" pokračovat doma...v soukromí.
Těšim se na další díl...

7 marry marry | 20. dubna 2016 v 19:39 | Reagovat

Jesus, chybal taky maly kusocek a mali by sex. Na kieho boha tam prisiel Yoongi??? Oh no nevadi, vsak oni si to nahradia ^^ Tesim sa na pokracovanie :D

8 Shipper Shipper | 20. dubna 2016 v 20:08 | Reagovat

Need part 8,NOW!

9 Surka Surka | 20. dubna 2016 v 22:54 | Reagovat

Mne Jimin príde, akoby bol schizofrenik xD Ako, jedna jeho povaha je cute milý úžasný brat, ktorý si chce ochraňovať svojho malého brata a druhá povaha je drsný nažhavený sexy niekto, kto chce mať Kookieho prdel len pre seba :D Vážne, chcem vedieť čo s tým všetkým má YoonGi, to veľké decko, aish :DDD
Tešíms a tak veľmi na ďalší diel, dúfam, že bude čo najskôr :3 a čo sa ešte týka toho, čo sa stalo.. No pána beka TwT Toto.. toto čo bolo? Wha? To bolo.. to bolo.. perfektné, yash TwT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.