My Stepbrother - 5. část

13. dubna 2016 v 23:07 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff (15+)






Zhluboka jsem dýchal, Jimin byl nade mnou a hladil mou nahou hruď. Vzdechl jsem, když mi až bolestivě stiskl mezi prsty bradavku. Přes pootevřené oči jsem viděl jeho vítězný úšklebek. Chtěl jsem se ho dotknout, ale nemohl jsem. Podíval jsem se nad sebe, kde moje ruce byly připoutané k rámu postele. Vzdechl jsem, když mě začal líbat po hrudi. Nejdřív se dostal ke krku, kde silně nasál mou kůži. Sténal jsem, velmi nahlas.
"Přesně tak, Jungkookie, nedrž to v sobě," řekl mi hlubokým hlasem, až mi naskočila husina po celém těle. Poté jel jazykem dolů, až k mému spodnímu prádlu. Začal už tak mou tvrdou chloubu hladit přes jemnou látku. Frustrovaně jsem vzdechl. Sundal moje spodní prádlo a já už doufal, že mě nebude trápit. To jsem si opravdu jen myslel.
"Byl jsi zlobivý kluk, zlobil jsi mě Kookie," vydechl zatímco sledoval mou tvář. Jemně se dotkl mé špičky a já myslel, že snad vykřiknu. Odkdy jsem tak citlivý?
"Jimine, prosím..." zakňučel jsem.
"Prosím co? Řekni to!" vykřikl. Tahle dominantní stránka se mi líbila. Možná až moc.
"Prosím, už mě netrap," můj hlas byl tak slabý. Nelíbilo se mu to. Pleskl mě přes tvář. Byl jsem v šoku, chtěl jsem na něj křičet, proč to udělal, ale mlčel jsem. Protože mému tělu se to líbilo. Štiplavá bolest na mé tváři neustávala.
"Nahlas!"
Bylo chvíli ticho, než jsem se vzpamatoval. S očekávajícím výrazem na mě koukal.
"Prostě si mě vem! Udělej si se mnou, co chceš! Prosím! Jen už mě netrap!"

Probudil jsem se, vyletěl jsem hned do sedu. Zhluboka jsem dýchal, po tvářích mi tekly kapičky potu. Co to sakra bylo?!
Prohrábl jsem si frustrovaně vlasy. Co to mělo být za sen?! A proč...proč mám dole sakra problém?! Velký problém! To se mi ten sen...líbil?! To není možné! Bože můj. Co teď? Byl jsem víc než vzhůru. Podíval jsem se na mobil, byla teprve jedna hodina ráno. Stan v mým spodním prádle nijak neustával. Možná bych mohl...možná bych si mohl pomoct. Třeba se mi pak bude lépe spát. Určitě každý už v tomhle baráku spí, nikdo se nic nedozví.
Sáhl jsem dolů, na spodním prádle už byla značná mokrá skvrna. O můj bože, to už jsem tam dole udělal takový bordel bez toho, aniž bych se dotkl? A to při snu s Jiminem? Co se se mnou sakra děje?!
Pomalu jsem kamaráda dole začal zpracovávat. A při myšlence na ten sen jsem bezmyšlenkovitě zrychlil mé pohyby. Bylo to intenzivní, hodně intenzivní, víc než kdykoliv jindy. Ani to dlouho netrvalo a neubránil jsem se celkem hlasitého vzdechu jména Jimina. Hned po tom, co jsem uklidil bordel, co jsem nadělal, lehl jsem si do postele. Koukal jsem do stropu se zatajeným vzdechem. Právě jsem se uspokojil nad představou mého nevlastního bratra. Dobrá práce, Kookie.


Seděl jsem jako mrtvola ve své lavici. Skrz to, že jsem byl více než jen v malých depkách, kvůli Jiminovi a mýmu snu celou noc. Litoval jsem toho, že jsem kdy nechal dopustit na sebe sáhnout pod představou jeho. Cítil jsem se vinný, ani nevím proč. Taehyung se na mě starostlivě koukal.
"Jsi fakt v pohodě?"
"Jo...jen jsem toho moc nenaspal..."
"Hmm...chceš vědět, co o tobě Jimin říkal?" optal se najednou s úsměvem.
"Co?!"
"Říkal to Hoseokiemu, samozřejmě, že si říkáme vše," vyplázl na mě jazyk.
"Mě to stejně nezajímá..." řekl jsem, ale on moc dobře věděl, že to chci vědět.
"Jen kdybys náhodou chtěl vědět, že mu příjde strašně roztomilý, když se rozčílíš a-"
"Ticho Taehyungu!" vykřikl jsem na něj. Mé tváře už měly nachovou barvu. Taehyung se jen zasmál, ale pak se na mě vážně podíval.
"Máš ho rád?"
"Ah...Tae, myslím, že tuhle otázku jsme probírali tolikrát. Nemám ho rád, je otravný."
"Přestaň furt lhát! Jsi špatný lhář, mimochodem. Je jasný, že ho máš rád."
"Jak ty to můžeš vědět? Vidíš mi do hlavy?"
"Nemusím ti vidět do hlavy, abych to zjistil," obrátil oči v sloup, "zkus si představit, že by někoho měl, nevadilo by ti to?"
Zamyslel jsem se. Při pomyšlení, že by se na někoho usmíval víc než na mě, držel by ho za ruce, líbal ho, mi vyvolala nepříjemnou bolest u srdce. Asi takovou, když jsem ho jednou viděl s tím kýmsi, se kterým možná i chodí.
"Necítím nic, je to jeho věc," zalhal jsem. Slyšel jsem jen, jak si Taehyung povzdechl a zamumlal něco jako "Jsi ztracenej případ."

******

Ani nevím jak, ale ocitl jsem se opět v oné tělocvičně s Jiminem. Nevím proč jsem souhlasil, nedívejte se na mě skrze prsty! Jimin mi zase koupil koblihy a tím si mě prostě uplatil! Nemohl jsem mu říct ne. A tak tu stojím a koukám, jak Jimin opět pohybuje svými boky. Nemohl jsem od něj odtrhnout pohled. Opravdu jsem netušil, že někdo může mít talent na pohyb svými boky. Ale Jimin ho zřejmě má. Potom mě pobídl, ať to zkusím. Ale vážně, jak bych mohl? Nejde mi to tak, jak jemu. Moje jsou jakési zatuhlé. Takže hned se zasmál a zakroutil hlavou, když mi to nešlo. Najednou si stoupl za mě! Panebože, jeho dech mě lechtal na krku. Byl až moc blízko!
Chytl mě za mě boky a začal mi pomáhat s pohybem. Nebudu lhát, cítil jsem, jak se můj zadek doslova otírá o jeho rozkrok. Panebože...panebože, tohle nedopadne dobře. Když se trochu pousmál u mého ucha, přejel po mém těle horký vzduch. A stalo se to, co se nejméně v téhle situaci hodí. Kamarád dole si Jiminovu blízkost užíval až moc. Že ho to probralo do pozoru. Když jsem se nenápadně podíval dolů, v mých teplácích se pomalu ale jistě formoval stan! Zrudl jsem. Co mám asi teď udělat?
"Já-já už to chápu, už to stačí," vykoktal jsem ze sebe nějak přiškrceně.
"Nemyslím si, Kookie," jeho hlas u mého ucha byl tak hluboký, jako v tom snu. Ale abych se vyvaroval trapasu, nějak jsem se od něj vzdálil. Hudba, kterou jsme měli potichu puštěnou, přestala hrát. Moje erekce nijak neustávala. Šel jsem rychlým krokem k mému vaku, kde jsem nahmatal pití. Stoupl jsem si zády k němu, ale úplně zapomněl, že je vlastně přede mnou zrcadlo, takže je to zbytečnost. Stejně vidí odraz. Kdybych si jen dnes vzal černé tepláky, možná by to tak nešlo vidět. Nervózně jsem pil z plastové láhve.
Najednou mě ruka chytila za rameno. Absolutně jsem nadskočil leknutím.
"Jsi v pořádku, Kookie? Jsi zase tak rudý," konstatoval, na tváři měl ustaraný výraz.
"M-musím na záchod," odpověděl jsme rychle a rozešel se.
"Půjdu s tebou. Nevypadáš dobře."
"N-ne!" vykřikl jsem a zrychlil, ale protože podlaha dnes zničehonic extrémně klouzala, spadl jsem. Spadl jsem a ve zmatku chytl Jimina, který byl těsně za mnou, za ruku. Stáhl jsem ho s sebou. Byl najednou nade mnou. Opět jsem koukal na jeho nádhernou tvář. Měl celkem překvapený výraz. Najednou se začal smát. Chtěl jsem se zeptat, co je tak vtipného, ale jeho smích zněl zase tak andělsky. A byl nakažlivý. Začal jsem se po chvíli smát taky. Nakonec to skončilo velkým záchvatem smíchu. Sedl si na můj klín, aby se nemusel opírat o ruce kolem mé hlavy. A to byla ta chyba. Můj kamarád dole byl stále v akci. Takže když si sedl, překvapeně rozevřel oči.
"Oh-oh..." vydal ze sebe a rychle si stoupl. V ten moment jsem nemohl být červenější. Proč? Nemůžu se prostě jen na místě propadnout pod zem?
"P-promiň...já...nevěděl jsem-" začal, ale přerušil jsem ho zaúpěním.
"Ne, ty promiň...prostě...na to prosím zapomeňme..." řekl jsem a sedl si. Měl zvídavý pohled, prohlížel si mě od hlavy až k patě. Nedokázal jsem nic říct, jen jsem zrudl.
"Cokoliv, co chceš, Kookie." Poté odešel ke svým věcem. Nachystal se k odchodu a já během toho jen seděl na zemi přemýšlejíc o svém životě. Opravdu si Jimin sedl na mou erekci v kalhotech, která byla způsobená kvůli němu?


Šli jsme spolu domů. Bylo pozdní odpoledne ve všední den. Naštěstí o mém trapasu se nijak nemluvilo, přesto mám stále načervenálé tváře. Kdykoliv si na to vzpomenu, mám chuť si jít vykopat hrob.
Jimin mě zatáhl do nějaké cukrárny, prý si zasloužím zákusek. Nevím tak za co. Za to, že mám z něj erekci?
Seděli jsme naproti sobě, já do sebe cpal po malých kousíčkách malinový zákusek. Jimin měl ten svůj už skoro snězený.
"Tak..." začal najednou a hrál si vidličkou s malinou, co byla ve šlehačce na konci zákusku, "máš stále problém, že jsem tvůj starší brácha?"
Jeho otázka byla tak od věci. Ale nevěděl jsem co odpovědět. Nevím, jestli mi vadí. Neměl jsem čas o tom přemýšlet. Stále jsem musel přemýšlet o něčem jiném, co se týkalo Jimina.
"Já...asi ne," řekl jsem nakonec a dal si do pusy další malé sousto. Nedíval jsem se na něj, ale koutkem oka jsem zachytil jeho upřímný úsměv.
"To mě těší...Jungkookie," usmál se. Obrátil jsem oči v sloup, ale také jsem se usmál. Byla chvíle ticha.
"Máš někoho rád?" optal se zničehonic. Touhle otázkou mě zaskočil. Mě málem zaskočilo.
"N-nevím, proč bych ti to měl říkat..." řekl jsem mu drze. Nebo jsem spíš zkoušel znít drze.
"Jsem tvůj starší bratr, mě můžeš říkat přece vše," zazubil se.
"Ještě nejsi můj bratr. Naši se teprve budou brát," vyplázl jsem na něj jazyk.
"Takže někoho máš rád?" vrátil se zpátky k tématu. Povzdechl jsem si, asi nemám na výběr.
"A-asi ne."
"Opravdu? Ale jsi tak pěkný...musí o tebe být zájem mezi holkama!" zněl zase až příliš moc nadšeně.
"Vlastně ani ne..." byl jsem zvědavý a dost mě zajímal ten týpek z té zastávky, se kterým se bavil (ne, stále jsem na něj nezapomněl), "a ty někoho rád máš?"
Usmál se tak zářivě, že mě to málem vypálilo oči.
"Ano, mám," odpověděl bez zaváhání, mé srdce trochu zabolelo, "ale on mi zrovna teď řekl, že nikoho rád nemá. Takže mám asi smůlu."
Šokovaně jsem na něj koukal. On právě řekl, že-?
"Ah! Měl ses zase vidět!" začal se smát. Jasně, dělal si srandu. Nafoukl jsem uraženě tváře.
"Tohle už není vtipný."
"Promiň Jungkookie, samozřejmě, že tě mám rád," usmál se. Tak moc se usmál, možná i více než na toho týpka z té zastávky. Moje srdce jakoby roztálo. Měl vážně okouzlující úsměv...


"Tak jo, odjíždíme!" zakřičela z chodby moje máma. Přišel jsem k ní a k jejímu přítelovi. Jimin už tam stál, usmíval se.
"Tak si to užijte," řekl jsem jen. Odjíždí na čtyři dny pryč. Čtyři dny budu sám v baráku s Jiminem. A mám dost blbý pocit.
"Pojď sem," řekla mi a začala mě líbat po celé tváři.
"Mami," zamručel jsem a snažil se od ní odtrhnout. Bohužel, síla matky v téhle chvíli je neuvěřitelná. Jimin se vedle mě jen chichotal a koutkem oka jsem viděl Minhyuka, jak se jemně usmívá.
"Budete mi chybět! A ne že něco rozbijejte!" křičela ještě, než nastoupili do auta. Mávali jsme jim, než auto bylo úplně v nedohlednu. Zašli jsme společně dovnitř.
"Tak Jungkookie, plánuješ nějakou párty?" zeptal se mě s pozvednutým obočím. Já a párty? Ale no tak.
"Ne a nemíním mít rušený spánek skrz to, že tu bude krával až kdo ví do kdy, jasný?" výhružně jsem se na něj podíval. Našpulil roztomile spodní ret, ale nakonec se usmál.
"Stejně o žádnou párty nestojím, užiju si ty dny raději s bratříčkem!"
No, to mě potěš...




Drobné info: Ahh! :D Asi nikdo nečekal uchylárnu tohoto typu :D , ale nebojte, nenecháme Jungkooka dlouho v klidu... :) :D. Takže, doufám, že jste si tenhle díl užili, jako předchozí. Fakt mě děláte neskutečnou radost. :3
 


Komentáře

1 Ami Ami | 13. dubna 2016 v 23:28 | Reagovat

Práve som sa "doučila" matematiku, lebo akože...no...ehm..proste ja a matika, to nieje dobrá kombinácia. Každopádne idem taká zničená a unavená sa pozrieť, že či si nepridala novú časť a naozaj. Asi jediné plus dnešného dňa, ďakujem že si mi ho zlepšila.
K poviedke teraz, Kookie je naozaj stratený prípad a naozaj ho ľutujem, pretože proste ako sa mu môže toto stať? :D Naozaj sa teším na pokračovanie, som fakt zvedavá čo sa bude u nich doma diať.
Moc dlhý komentár, prepáč~

2 Karis Karis | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 23:36 | Reagovat

:"DDDD boha Natalii, ty mě zabijis. Pořád a neustále xD
Tahle povídka je skvělá!! :D pořád se usmívam jak blbecek a hned na začátku mě napadlo, že to bude sen:D ale nebyla jsem si jistá xD nějak jsem doufala, že se to fakt stane. A ach bože, takový trapas xD momentálně jsem ráda, že nejsem kluk a že se mi to stát nemůže :'DD
Musím spát, kvůli škole, takže už jen, že se moc těším na další díl a ty to víš! ❤

3 Deny Deny | 14. dubna 2016 v 6:55 | Reagovat

Wow to je úžasnyy xD moc se tesim na čtyři dny uchylaren xD Tak snad uz se mezi nimi neco stane.

4 Steph Steph | 14. dubna 2016 v 7:29 | Reagovat

Omo... Myslím, že jsem zčervenala jako rajče xD Bože chudák Kookie, takhle si s ním hrát xD moc hezký díl a těším se na další :)))

5 Michiko Michiko | 14. dubna 2016 v 7:34 | Reagovat

Chudáček Kookie :D jen tak dál s jeho škádlení, hehe. Teším se na další díl, tahle povídka mě velmi baví :)

6 Marry Marry | 14. dubna 2016 v 14:35 | Reagovat

WOOOOW Ja mam tak rada uchylarny :3 Najlepsie bolo ako si Jimin sadol na Kookieho erekciu :DDD To by som chcela vidiet strasne v skutocnosti ^^ Tesim sa na dalsi diel. Dufam, ze bude uchylnejsi ako tento xD Cim uchylnejsie tym lepsie :333 Boze, fakt sa tesim :D ^^

7 Monnie Monnie | 14. dubna 2016 v 15:44 | Reagovat

Ha! Ja som vedela, že mi je tvoj štýl písania povedomý, ale nevedela som odkiaľ. Už viem! Ja som zo začiatku čítala Why him? ale potom sa mi pokazil počítač, takže som na tento blog zabudla. A teraz som ho znova našla a som neskutočne rada že som späť!
Poviedka je super, rada si ju prečítam pomedzi návaly povinnej literatúry. A dnes večer si dočítam Why him? ! :3

8 Shadow Shadow | 14. dubna 2016 v 15:47 | Reagovat

Wohou... Musím říct že Kook má dost divoký sny. Málem jsem se tu udusila rohlíkem xD. Vážně se strašně moc těším na další díl, páč to Jiminovo provokování je čím dál lepší.

9 Hatachi Hatachi | Web | 14. dubna 2016 v 19:37 | Reagovat

Jůůů...to bylo úžasný. Hlavně ta návštěva tanečního studia. Ale jsem moc zvědavá na ty čtyři dny, co spolu budou sami doma...
Moc se těšim na další díl...

10 Surka Surka | 14. dubna 2016 v 21:43 | Reagovat

Trapaaas, Kookie, trapaaas xD To nevadí, to sa stáva :D
Ale nie...
Tie štyri dni.. pod tým nevidím nič dobré (teda, podľa toho, ako sa to vezme >:D) :D Oni určite niečo rozbijú, však? :D
Teším sa a veľmi na ďalší diel :3 Človek aby sa netešil, že? :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.