My Stepbrother - 4. část

10. dubna 2016 v 18:31 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff






Hned, jak jsme došli domů, chtěl jsem se zavřít do svého pokoje. Už to na mě bylo moc Jimina a já se bojím, že se mi začíná líbit. Možná až moc. Bylo to tak zvláštní, dokonce jsem se těch pocitů i bál. Jenže chytl mě za zápěstí, než bych stačil uniknout. Podíval jsem se na jeho obličej, který byl plný naděje.
"Můžeme to příští týden zopakovat?" optal se. Byl jsem trochu zaražený, jen jsem s pootevřenou pusou koukal.
"M-možná," vykoktal jsem nakonec. Vytrhl jsem se mu, aby mě už nezdržoval a zavřel se v pokoji. Nevím proč jsem souhlasil. Nechce se mi s ním trávit čas. Už jen kvůli tomu, jak moje tělo na něj reagovalo. Ještě hůř, že on si toho možná už všiml. Nechci, aby něco takového věděl. Je dost možný, že by si mě pak dobíral nebo to použil proti mně. Je mi tak trapně jen na to pomyslím.
Do konce dne než přišla moje máma s Minhyukem se nic nestalo. Protože jsem nevylézal celou dobu z pokoje. Tak nějak jsem na něj nechtěl narazit. Když došla máma do pokoje, že je už večeře hotová, nevylezl jsem. I když jsem umíral hlady, odmítl jsem s tím, že nemám hlad. Její výraz byl tak ustaraný. A stalo se to, čeho jsem se obával. Asi kolem osmé hodiny večer, kdy už byla tma, jsem byl na mobilu a psal si s Taehyungem. Najednou se ozvalo zaklepání. Čekal jsem mámu, ale když vešel dovnitř on, obrátil se mi žaludek.
"Můžu?" optal se mě, na obličeji měl tak ustaraný výraz, až jsem ho chtěl okřiknout, aby na mě tu svou magii nepoužíval. Jen jsem mu přikývl a zadíval se na mobil. Třeba když ho budu ignorovat, tak odejde.
Sedl si na mou židli u stolu.
"Jsi v pohodě?" začal. Podezřívavě jsem se na něj podíval, naštvalo mě to.
"Poslala tě máma?"
"Co?"
"Nehraj to, poslala tě, protože si myslí, že mě něco trápí nebo tak...znám ji."
Bylo chvíli ticho, než jej prolomil.
"Ano poslala mě, ale to nic nemění na tom, že mi záleží na tom, jak ti je. Vypadáš trochu zklesle."
Odfrkl jsem si. Takové kecy.
"Nic mi není. Jsem v pohodě, můžeš odejít."
"Proč lžeš?"
"Co? Proč bych jako lhal?"
"Vypadáš, že ti něco je. Je to v tom, že jsi se mnou dnes někde byl? Jestli ti to tak vadí, můžeme toho nechat. Nemusíme nikam jít příští týden ani nikdy jindy."
Zněl tak zklamaně, jeho smutné oči mě doslova hypnotizovaly.
"Nic mi není ti říkám. Prostě jsem jen utahaný, můžeš prosím odejít?"
Slyšel jsem, jak si povzdechl. Nakonec se zvedl a já zase koukal do mobilu. Bylo mi na nic. A nevím jestli z něj nebo ze sebe.
"Já jen...slyšel jsem omylem včera tvůj rozhovor se Soojung. Nevím proč mě tak nesnášíš, když jsi mě ani nepoznal...ale asi na tom holt nic nezměním. Jen jsem si myslel, že jsi dneska změnil názor. Myslel jsem, že dosáhnu toho, abys změnil svůj názor na mě, ale vypadá to, že to bylo k ničemu. Promiň, že jsem marnil tvým časem..." a najednou byl pryč. Mé oči byly rozevřené dokořán šokem. Stále jsem koukal na dveře, kde před chvíli stál. Co to bylo za slova a co to bylo za bolest? Cítil jsem se zvláštně. Taehyung mi mezitím stihl zaspamovat chat s tím, jestli jsem v pohodě. Už jsem mu neodepsal. Do uší jsem si pustil nějakou pomalejší hudbu a koukal do stropu. Proč se cítím tak hrozně? Vždyť už nejspíš budu mít klid...
Ale mé svědomí mi prostě nedalo pokoj, tu noc jsem nepřimhouřil ani jedno oko.

******

Byl to týden od toho, co jsem naposled mluvil s Jiminem. Opravdu se začal trochu stranit. Měl bych být rád, ale ne. Nevím proč, takže když nastal víkend a máma s jejím přítelem odjela na jednu noc a jeden den pryč, pokusil jsem se o něco malého. Vstal jsem dřív s úmyslem udělat Jiminovi snídani. Štvalo mě to, celou dobu jsem si nadával! Proč to dělám?!
Ani se mi ta snídaně nepovedla, jak mě to štvalo. Takže přišel čas na nádhraní řešení, běžel jsem něco koupit. Když jsem dorazil domů s muffiny a se snídaňovým čímsi z McDonaldu, uslyšel jsem sprchu. Akorát včas. Nalil jsem mu pomerančový džus (z nějakého důvodu vím, že ho má rád a ne nesleduji ho téměř každé ráno, jak vypadá vlastně sexy jen u pití džusu) a usadil se. Až netrpělivě jsem na něj čekal.
Najednou došel do jídelny, kolem pasu jen ručník, sušil si vlasy. Hned se zarazil v cestě, když si všiml, že v místnosti není sám.
"Oh Jungkookie," jeho hlas byl tak povadlý, znělo to jak kdyby mě nerad viděl, "nečekal jsem tě tu, promiň."
Ale jakoby můj mozek mohl vnímat něco jiného, než jeho dokonalé tělo. Nevím proč, nikdy jsem neměl nějakou úchylku na mužské těla, ale jeho bylo tak jiné. Možná mi po bradě tekla i slina.
"To je pro mě?" zeptal se. Šel přímo ke stolu, kde jsem seděl já. Celou dobu můj zrak pozoroval jeho břicho. Bože, proč od něj nemůžu odlepit oči?!
"J-jo, je to pro tebe..." zatřepal jsem hlavou. Moje zírání už mohlo být docela podezřelé, což asi bylo, protože Jimin měl na tváři podivný výraz.
"Okaay..." řekl jen se zvláštním tónem. Prohlédl si to a pak bez dalších slov odešel do pokoje. Vařila se ve mně krev! Jak mohl jen tak odejít?! Proč mi na něm vůbec záleží! Proč jsem se vůbec staral?! Měl jsem to raději sníst sám a ne za něj utrácet moje peníze. Bože můj. Je to idiot, opravdu ho nemám rád. Nemůžu se jen tak nutit ho mít rád, když je mi ho jen líto. Ale to jeho tělo je tak úžasný! Ugh! Nesmím na něj myslet, jen mě dělá více a více naštvaným.
Chtěl jsem se naštvaně zvednout a odejít, ale vtom došel. Oh. Byl oblečený. Jasně. To mi nedošlo. Určitě by nejedl skoro nahý. Měl jsem chuť se plesknout a propadnout se pod zem. Sedl si vedle mě, pustil se do snídaně. Atmosféra byla napjatá, ticho nesnesitelný.
"Já...já se omlouvám, nemyslel jsem to tak..." začal jsem doufajíc, že pochopí, co myslím. Když mi ale věnoval tázavý pohled, bylo mi jasný, že to nechápe.
"T-to, co jsem řekl mámě...j-já to tak nemyslel..." V hlavě jsem se proklínal za to trapný koktání. Bylo ticho, podíval jsem se na Jimina, který jen se sklopeným zrakem jedl svou snídani.
"Hej, je to v pohodě...já tě chápu. Nemůžeš se nutit mě mít rád, prostě ti nejsem sympatickej. To je v pohodě, zapomeň na to. Jen jsem doufal, víš, vždy jsem chtěl mladšího brášku," poté se na mě podíval s úsměvem. Nebyl to ten, co odhaloval jeho zářivé zuby, ale byl takový milý, přijemný.
"Já...já-" A vtom zvonek. Opravdu mě z mého proslovu a výlevu všech pocitů někdo vyrušil?! Hlasitě jsem si povzdechl. Naštvaně jsem odkráčel ke dveřím.
"Co je?!" zařval jsem hned, jakmile byly dveře otevřené. Přede mnou stál Hoseok s Taehyungem. Dívali se na mě tázavým pohledem, ale poté vyprskli smíchy napodobujíc mě a moje křičení. Obrátil jsem oči v sloup.
"Co tu chcete?"
"Ale no tak Jungkookie~, nebuď tak drzý ke starším," řekl mi Hoseok a hned vtrhl dovnitř.
"Ani jsem vám neřekl, že můžete dál..."
"Chceme jít dnes ven s tebou a Jiminem!" zakřičel mi u ucha Taehyung.
"Co?"
"Slyšel jsi mě, říkal jsem ti, že tenhle den jednou příjde. Chci ho poznat! Vždyť skrz něj stále červenáš!" křičel znovu. Okamžitě jsem vykulil oči a zacpal mu pusu rukou.
"Idiote!" šeptal jsem, "je hned vedle, musel tě slyšet!"
"No a?" optal se Hoseok, co nás sledoval s vítězným úsměvem, "Vadí ti to, že by něco takového věděl? Že se roztomile červenáš, když se na něj ptáme, že se chováš jako zamilovaná školačka?"
"Co?! NE! Jasně, že ne! Nechovám se jako školačka!"
"Tak proč furt červenáš?" optal se Taehyung, co se zbavil násilím mé ruky u jeho úst.
"Nečervenám! Můžete prosím přestat? Ani nevím, jestli bude chtít někam se mnou jít," povzdechl jsem si. Po tom, co se stalo, se mnou asi nechce ani mluvit.
"Jasně, proč bych nechtěl?" ozvalo se najednou. A můj obličej byl zase jako rajče, jestli ne červenější. Jimin tam stál opřený o rám dveří, s malým úšklebkem na rtech. Musel to všechno slyšet!
"A zase nám červenáš," podotkl potichu Taehyung. Pleskl jsem ho jemně přes hlavu, čímž jsem si vysloužil přísný pohled Hoseoka. Neodvážil jsem se podívat na Jimina, za to oni neměli nejmenší problém se s ním bavit.
"Ahoj Jiminie," slyšel jsem Hoseoka.
"Ahoj!" tentokrát vykřikl Taehyung, ani jsem se nemusel dívat, abych viděl jeho zářivý úsměv, "Jsem Taehyung! Ty musíš být Jimin! Tady Kookie o tobě vždycky tak povídá - au!" Než by stačil říct něco víc, zatáhl jsem ho za ruku. Tentokrát se slova ujal Hoseok, který hned navrhl, kam by dnes chtěli jít. Jimin neměl nejmenší problém, usmíval se. Když mi nevěnoval nijakou pozornost, díval jsem se na něj. Ten úsměv mi tak chyběl. Přesto že vypadal trochu smutně, byl nádherný.
"Tak se pojďme obléct Kookie, abychom mohli vyrazit," řekl, tentokrát se na mě podíval. Úsměv z jeho rtů nemizel. Koukali jsme si chvíli do očí, než jsem přikývl.
Odešli jsme společně a i hluchý by slyšel Taehyunga, který doslova pískal, rozplýval se nad námi. Hoseok se ho ani nesnažil tišit. Byl jsem jen čím dál víc červený a mé srdce začalo bušit neskutečnou rychlostí, jakmile se má ruka po cestě omylem dotkla ruky Jimina. Proč?! Nerozumím tomu, nerozumím již ničemu...


Šli jsme po ulici. Kdyby Hoseok s Taehyungem stále nedělali nějaký hluk, nejspíš by tu bylo tíživé ticho. Jimin se na mě zatím ani jednou nepodíval od toho, co jsme vyšli a mě to z nějakého důvodu štvalo. Šel jsem s rukami v kapsách a pohledem sklopeným k zemi. Když vtom ke mně přiběhl Taehyung, objal mě kolem ramen.
"Pojď se mnou Kookie, koupíš mi zmrzlinu!" ukázal na stánek se zmrzlinou před námi. Je pravda, že je teplo, ale na zmrzlinu to fakt není!
"Co, proč?" Ale nikdo mi mé dotazy nezodpověděl, začal mě vést směrem k tomu stánku. Povzdechl jsem si a nechal se jen tahat. Taehyung hned poručil dvě zmrzliny. Čokoládovou a jahodovou. Já to samozřejmě zaplatil. Tae mi věnoval milý úsměv společně s jahodovým kopečkem na kornoutu. Povzdechl jsem si zas a znovu.
Chtěl jsem se vrátit zpátky na cestu k Jiminovi a Hoseokovi, ale Taehyung mě zatáhl na lavičku.
"Hej, co je, proč nejdeme-"
"V klidu, prostě si chci jen sednout," ujistil mě úsměvem.
"Dobře...jaktože tu vůbec jsi? Je víkend, myslel jsem, že se s Hoseokem nemůžete vídat..."
"Přemluvil jsem rodiče, právě jsem na doučování z matiky," usmál se pyšně.
"Prosímtě, jako bys to ty potřeboval," odfrkl jsem si ze srandy. Taehyung se jen zasmál. Poté bylo ticho, oba dva jsme se věnovali své zmrzce.
"Hej, měl bys po tom Jiminovi skočit."
Šokem mi zaskočilo. Co to sakra řekl?! Málem jsem se zadusil! Taehyung mě poplácal po zádech, aby mi trochu pomohl.
"V klidu! Já jen, že je to fakt kocour! Nemít Hoseoka tak už po něm jedu, to ti říkám!"
"Ale no tak Tae! Fuj! Je to můj nevlastní bratr! Nemůžu po něm přece vyjet! A navíc se mi vůbec nelíbí!"
"Jo a proto furt červenáš, co?" provokativně mě dloubl do žeber, "Jen si to přiznej, Kookie. A co že je tvůj bratr, furt je nevlastní! Nemáte společného nic, jen bydlíte ve stejném baráku...vaše rodiče ještě ani nejsou svoji ne?"
"Ale i tak..." sklopil jsem pohled. Proč mi to říká? A kde je vůbec Hoseok a Jimin? Počkat...
"Neříkej mi, že jste si to naplánovali, hm? Že je teď Hoseok s Jiminem a něco mu o mě říká, co?!"
"Musíme zasáhnout! Byl jsi celej týden tak nešťastný kvůli tomu, že s tebou Jimin neprohodil ani slovo! A navíc je jasný, že tě chce!"
"Ne nechce! Chová se ke mně tak protože chce mladšího bratra. To je vše."
"Jungkooku ty jsi fakt slepý! Nepříjde ti, že to jak se na tebe dívá je trochu jiný, než to jak se dívá třeba na nás?"
"Ale jak to ty můžeš vědět? Viděl jsi ho dnes poprvé."
"Prostě to vím, šlo to vidět hned poprvé, co jste navázali oční kontakt."
"Jen sis něco představoval. A to je stejně jedno, teď už se se mnou nebude chtít bavit..." povzdechl jsem si a opřel se.
"Nech to na mě a na Hoseokovi," mrkl na mě.
"No, toho se právě bojím..."
"Hej nezpochybňuj nás!"

Zbytek dne probíhal lépe než jsem si myslel. Vlastně to byla docela zábava. Do té doby, než přišlo na to, že se Taehyung rozhodl mě ztrapnit. Začal vykládat nejdříve o tom, jak jsem vypadal, když jsem poprvé nastoupil na střední.
"Měl takový nevinný, vylekaný výraz, měl jsem chuť ho zmačkat v objetí!" křičel a Hoseok ho trochu plácl, aby se klidnil. Jimin se jen sladce usmíval a podíval se do mých očí, jeho rty se rozšířily ještě do většího úsměvu, z očí opravdu vyzařovalo něco zvláštního. Nedokázal jsem to popsat slovy. Ale snažil jsem se to vyhnat z hlavy, určitě si jen představuju věci skrz to, co mi řekl Taehyung.
Poté začala ta trapná scéna o tom, jak jsem se polil na školních obědech. To opravdu vytahovat nemusel, ale když se Jimin začal smát, nakonec jsem ho nechal, aby pokračoval. Chtěl jsem z nějakého důvodu ten smích poslouchat klidně celou věčnost.
Nakonec chtěl říct něco o tom, když se mi kdysi vyznala jedna holka a já utekl. Ale tohle bylo už moc trapné pro moje ego! Takže jsem ho jednoduše začal tlumit mou rukou. Naštěstí se k tomu nijak nedostal, ale i tak už to začal. Jenže z nějakého důvodu se Jimin už tak moc neusmíval. Dělalo mi to starosti.

"Tak se mějte!" rozloučili se s námi Hoseok a Taehyung. Byl jsem jim opravdu vděčný, ten den nebyl zase tak špatný. Navíc to vypadalo, že se na mě Jimin nijak už nezlobí. Stmívalo se, trochu se ochladilo. Naskočila mi husina po těle skrz zimu a trochu jsem se otřepal. Jimin si toho nejspíš všiml, protože další věc co vím, byla kolem mě jeho kožená bunda. Příjemně voněla, jako on. Do tváří se mi nahrnula krev.
"Je zima, nech si ji," řekl mi.
Ale co on? Nezmrzne snad? Chtěl jsem se zeptat, ale nakonec jsem nic neřekl.
"Děkuju," zamumlal jsem. Usmál se na mě a poté si hleděl svého. Teď bych mu konečně mohl říct o mých zmatených pocitech poslední dobou. Nechci, aby si myslel, že ho nesnáším. Protože ani já sám nevím, jestli ho vůbec nesnáším!
"Opravdu jsem to tak nemyslel, není to tak, že bych tě nenávi-"
"Nemluvme o tom Jungkookie," přerušil mě. Jen jsem přikývl. Sklopili jsme pohled. Celý zbytek cesty bylo ticho, ale Jimin vypadal šťastně. A z nějakého důvodu jsem se cítil i já šťastný...





Drobné info: Tak, další díl je tu! :3 Děkuju strašně moc za tolik ohlasů! Panebože, ani nevíte, jak jste mě potěšili!:3 Tak si užijte tenhle díl, který je takový poslední, co je nevinný. Od příštího dílu už to začne trochu nabírat na uchylárnách... :D >< Děkuju za přečtení! :3
 


Komentáře

1 marry marry | 10. dubna 2016 v 19:29 | Reagovat

JUUU konecne uchylne veci :333 Velmi sa  tesim na dalsi diel :D Tento sa mi moc pacil. Fakt sa nemozem dockat ^^^

2 Karis Karis | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 19:53 | Reagovat

Vhope dohazovači zabili :DD Boha, během čtení jsem začala brečet smíchy a začala tleskat xD Pak jsem si uvědomila, že to dělá Jimin a měla chuť si jít nafackovat :D TO děcko na mě má špatný vliv xDD
Ten díl byl skvělý. Jsem si jistá, že vím, co bude následovat TwT A nemůžu se dočkat dalšího dílu T3T Chtělo by to i nějaký ten spoil do chatu :D Nejlépe poslat všechno, co máš napsané, heheh é.é :D
Pokud do středy vydržím na živu, tak to bude vážně úspěch :DD

3 Hatachi Hatachi | Web | 10. dubna 2016 v 20:21 | Reagovat

I když tenhle díl a stejně tak ty předchozí díly byly skvělý, tak se přeci jen už těšim na ty uchylárny, co přijdou.Takže se moc těšim na další díl...

4 Kpophoe Kpophoe | 10. dubna 2016 v 20:28 | Reagovat

No paráda xD proč se cítím tak strašně trapně a stydím se za Hobiho s Taem xD A proč cítím, že z Jimina vyzařuje taková trochu úchylná aura xD jenom moje představivost nejspíš xD Po nunu poor Kookie. Přesně jak řekl Tae, skoč po něm <3 ooo jooo!:D ikhk

5 Michiko Michiko | 10. dubna 2016 v 20:31 | Reagovat

Juhuu :) skvělý díl, už mi Kookie ani neleze na nervy :D teším se na další :)

6 Shadow Shadow | Web | 10. dubna 2016 v 20:35 | Reagovat

Brečím smíchy... Tae a Hobi jsou vážně k nezaplacení XD. Těším se na ty dalsí díly, páč mám poslední dobou šíleně úchylnou náladu.

7 Deny Deny | 10. dubna 2016 v 21:09 | Reagovat

Tae a Hoseok to fakt skvěle vymysleli xD Dohazovači No.1 xD Kookie a Jimin jsou spolu tak roztomily.. nemuzu se dockat toho, az si vyznaji sve city. xD Tesim se moc na dalsi dilek.

8 Steph Steph | 10. dubna 2016 v 22:08 | Reagovat

Když jsem si to četla všichni u nás už spali... Já je probudila xD ups... Nemůžu za to... To VHope dohazovačky xD Stejně jako ostatní se těším na úchylárny xD těším na další díl :))

9 Ami Ami | 11. dubna 2016 v 11:35 | Reagovat

Bože môj, milujem to!!! Bolo to skvelé, teším sa že tam prebehne nejaká akcia konečne.Vďaka.

10 Eliška Eliška | 11. dubna 2016 v 16:25 | Reagovat

Natálko doslova miluju tuhle povídku! Jen tak dál! :)

11 Surka Surka | 11. dubna 2016 v 18:49 | Reagovat

Oh, úchylárne, teším sa :3 A inač táto časť bola skvelá, úžasná, super :3 Tí dvaja, Tae a Seok sú poriadne švihnutí, to mám rada :D
Oh, tak to som zvedavá, čo Jimin a Kookie spolu budú :DD Teším sa na ďalší diel :3

12 Kuchisake-onna Kuchisake-onna | 11. dubna 2016 v 22:12 | Reagovat

Omg už sa neviem dočkať pokračovania! Jikook is life! Kookie je tak kawaii :3 Píšeš úžasné poviedky. ♥♥ Milujem tento pár <3 ♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.