My Stepbrother - 3. část

6. dubna 2016 v 17:57 | Natalii |  My Stepbrother
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Jungkook
Žánr: Yaoi / Fluff





(ČTI INFO NA KONCI)

V naprosté tichosti jsem se nechal vést Jiminem někam do neznáma. V životě jsem v téhle části města nebyl, takže jsem měl nutkání se chytnout Jimina, abych se neztratil. Nesnáším ten pocit, když nevím kam jít. Moc dobře si pamatuju, když jsem se jako malý ztrácel v těch velkých obchodech. Myslel jsem, že je to můj konec. A ty skličující pocity se ve mně vždy probudí, kdykoliv se ocitnu v podobné situaci. Nebylo tu naštěstí tolik lidí a oranžově zářivou hlavu Jimina asi nebylo možné ztratit z dohledu, takže jsem si mohl oddechnout. Přesto bych byl radši, kdybych se ho mohl chytnout. Ale moje ego mi něco takového nedovolí. Takže se dá říct, že má mysl s mými instinkty vedla vnitřní boj a než by se rozhodlo, už jsme stáli před onou budovou, ve které asi je ta tělocvična. Nejspíš je to jeho škola.
"Proč jsme nejeli aspoň na kole?"
"Není to tak daleko ne? A určitě je to lepší, nemusíš si tolik protahovat nohy," odpověděl mi jakoby nic.
"Hlavně, že ty si jezdíš každý den autobusem..." zamumlal jsem neslyšně. Ta budova byla veliká a i když byl víkend, bylo tu stejně celkem dost lidí na chodbách. Všichni zdravili Jimina s velkými úsměvy na tvářích, zatímco mě si každý zkoumavě prohlížel. Bylo mi to tak nepříjemné, sklopil jsem pohled a jen doufal, že ta tělocvična není nijak daleko. Najednou mě silná paže objala kolem ramen, hned mě v nosu zašimrala příjemná, mužná vůně. Otočil jsem se na dotyčného a zrudl, když jsem zjistil, že je to Jimin. Všiml si mého pohledu, usmál se.
"Jen aby ses neztratil," ujistil mě. Bylo mi to nepříjemné, ale zároveň jsem se cítil...tak dobře. Na to že byl menší, stále působil víc mužněji než já. Na jednu stranu mě to štvalo, ale na tu druhou...cítil jsem se v bezpečí.
Po asi dvou minutách jsme konečně dorazili na místo. Bylo to tu opravdu prostorné.
"Tak se zatím protáhni, já jdu pro klíč," řekl mi Jimin s úsměvem. A pak už byl pryč. Proč klíč? Má v plánu nás tu zamknout? Co se mnou sakra chce dělat?
Sundal jsem si vak a hodil ho na ke zdi, pak se porozhlédl po místnosti. Všude byly zrcadla, u některých dokonce byla baletní tyč. Zajímalo by mě jestli Jimin někdy něco takového zkoušel? Hned mi do mysli naskočil obrázek Jimina v malých růžových šatičkách, piškotech a s malou mašličkou ve vlasech. Neubránil jsem se malému chichotání, ale někde hluboké v mé mysli mi hlas říkal, že je to vlastně roztomilé. Zatřepal jsme hlavou, abych vyhnal takové myšlenky a začal se na zemi protahovat. Protáhl jsem se úplně sám, Jimin byl stále pryč. Nakonec došel s úsměvem a v ruce držel tašku.
"Promiň, že to trvalo," usmál se omluvně.
"Na co máš ty klíče?" optal jsem se podezřele. Na rtech měl snad ještě větší úsměv.
"To je na sprchy, o víkendu se zamykají, a taky," ozvalo se zamknutí a mé polknutí na prázdno, "nechci, aby nás někdo rušil."
Nevím z jakého důvodu jsem zčervenal, v břiše mě lechtaly motýlí křídla a proč vůbec červenám?! Je to sakra můj nevlastní bratr!
Stál jsem tam jako opařený celou dobu, co se protahoval. Probralo mě až hlasité dunění nějaké hiphop hudby. Podíval jsem se na Jimina, který mě celou dobu sledoval. Trochu ztišil hudbu, aby mohl promluvit.
"Chceš začít?"
Nervózně jsem přešlapoval na místě. Nemůžu začít. Netancoval jsem takovou dobu! Zakroutil jsem hlavou a posadil se k zrcadlu.
"Tak začnu," dolehlo ke mně. Pustil si nějakou hudbu, kterou jsem zpočátku nepoznával a on doslova hypnotizoval svůj odraz v zrcadle. Měl tak vážný výraz, bylo to tak...přitažlivé. S pootevřenou pusou jsem ho sledoval a když se začal hýbat, moje ústa se otevřely dokořán. Věděl jsem, že umí tancovat, musí umět, když je přímo na tomhle oboru ve škole, ale že...že umí až tak tancovat? Buď jsem byl až moc překvapený nebo mě nějak omámil. Jakmile začal pohybovat svou pánví, věděl jsem, že je to v háji. Do mé tváře se nahrnula krev. Musel to vidět, protože se na mě podíval a na rtech měl úsměv. Ale byl to jiný úsměv, než co mi doteď věnoval. Bylo to provokativní, vítězný. Musel jsem na chvíli sklopit pohled a hrát si se svými prsty.
Jak teď mám vůbec tancovat? Jsem absolutní amatér. Skončila hudba a já se podíval na Jimina. Koukal na mě, hruď se mu zvedala pod nádechy, na rtech mu nemizel úsměv. Vlasy si projel rukou a i z dálky šlo vidět, že konečky jsou mokré od potu. Po tváři mu stekla kapička potu. Jeho oči zářily.
"J-jsi dobrý," zamumlal jsem, abych prolomil ticho. Zvedl jsem se, snažil se ignorovat jak moc mi vlastně připadne sexy. Slyšel jsem, jak se pousmál.
"Děkuju Jungkookie, teď se ukaž ty. Vsadím se, že budeš stejně tak dobrý nebo lepší."
Kéž by. Tohle bude trapas.
Šel jsem k repráku a jeho mobilu. Snažil jsem se najít nějakou vyhovující písničku, co znám, aby to nebylo tak těžké dostat se do rytmu. Už hned zezačátku šlo vidět, že má podobný vkus jako já. Nebo spíš mi přímo okopíroval můj playlist. S údivem jsem to projel až do konce. Většinu písniček mám v mobilu i já. Ale protože to nejspíš zabralo hodně času, zazmatkoval jsem a pustil hned to, co mi přišlo jako první pod prst. To jsem pokazil, pokud to bude nevyhovující beat, ztrapním se ještě víc. A Jimin se mi určitě bude smát. Beztak jen čeká na to, až udělám nějakou chybu, aby se mi mohl vysmát. Samozřejmě písničku jsem znal, ale byla pro mě příliš pomalá. Ale tancovat se na to dá. Dokonce si pamatuju nějaké kroky choreografie, která k písni je.

No tak Jungkooku. Nemysli na nic. Zvládneš to.

Zhluboka jsem vydechl a pomalu se nechal unášet rytmem hudby. Snažil jsem se dostat do každého tónu, vyjádřit tělem ty emoce. A asi se povedlo, než bych se pokusil vůbec soustředit na moje pohyby, byl konec písničky a celou tělocvičnou se ozývalo tleskání. Zhluboka jsem dýchal. Podíval jsem se na Jimina, který tleskal se širokým úsměvem na rtech. Zvedl se, došel až ke mně.
"Byl jsi úžasný, Jungkookie," pověděl mi. Pocuchal mi už tak mé pohybem rozcuchané vlasy. Jindy bych mu něco řekl, pleskl ho přes ruku ale teď ne. Nevím jestli jsem byl opravdu tak bez dechu, ale sklopil jsem pohled a zavřel oči. Jeho ruka v mých vlasech byla tak příjemná. Skoro jsem zakňučel, když ji odtáhl pryč. Nevím, co se stalo, že mi to nevadilo…spíš naopak.
"Ale některé kroky by chtěly dopilovat. Můžu ti s tím pomoct, hm?"
Jeho úsměv mě z nějakého důvodu zahřál u srdce. Jen jsem přikývl, aniž bych přemýšlel nad tím, že to znamená víc času s ním.
Nejdřív mi ukázal, kdy bych měl více zvedat nohy a podobně. Omylem se dotkl mého vnitřního stehna a v ten moment jsem byl jako rak. Výmluva zněla, že je moc velké horko a na záchody jsem se šel osvěžit. Byla to celkem zábava. Kdykoliv se trochu uchechtl, moje srdce z nějakého důvodu zrychlilo. Možná není tak špatný.
Zrovna mi chtěl ukázat jak hýbat mými boky, aby to vypadalo efektivnější (pozn. autora, všichni víme, jak to Jimin s boky umí xD), ale (díky bohu nebo bych to nepřežil) zazvonil mi mobil. Odběhl jsem si, volala mi máma. Vzal jsem to a ještě než bych stačil pozdravit, už na mě chrlila otázky. Na všechno jsem odpověděl jen jedním slovem, stejně ani víc prostoru nebylo. Stále se ptala jestli se chovám slušně, jestli nejsem drzý a podobně. Nakonec mi řekla, že bychom si na oběd měli zajít někam do restaurace, peníze má prý Jimin. Když konečně domluvila a ukončila hovor, povzdechl jsem si. Koukal jsem na mobil, bylo už kolem jedné.
"Měli bychom jít," řekl jsem dost nahlas, aby mě slyšel i Jimin. Bez dalších slov jsme se sbalili a odešli.
"Chceš do sprchy?" zeptal se s úsměvem, na prstu se mu houpaly klíčky. Cítil jsem jak se na mě to oblečení lepí kvůli potu, takže jsem jen přikývl. Zavedl mě ke sprchám, které byly opravdu zamčené. Pomalu odemkl a když jsme byli oba vevnitř, zase zamkl. Ale vážně, co má s tím zamykáním?
V trapném tichu jsem si pomalu vyndal všechny náhradní věci z vaku. Slyšel jsem, jak se Jimin vedle mě vysvléká. Moje zvědavost se ve mně probudila. Jaký má asi tělo? Snažil jsem se tu myšlenku vyhnat z hlavy, ale nešlo to. Chvíli jsem jen tak zíral na mé oblečení v rukách, než jsem se odvážil otočit. Jen rychle a podívat se. Ani nevím proč jsem to chtěl vidět. Asi jestli má tělo lepší než já. Když jsem otočil hlavou, hned mi v obličeji přistál ručník. Byl jsem překvapený, hlavně že asi čekal, až se podívám. Ručník jsem chytl do rukou.
"Vzal jsem i pro tebe, pro jistotu," řekl. Podíval jsem se na něj. Na tváři měl úsměv jako vždy, ale poté mi můj pohled sjel dolů. A to bylo to, co jsem rozhodně neměl dělat. Možná že je menší než já, ale…wow, takový tělo byl spíš šok. Byl bez trika. Zkoumal jsem jeho ramena, ruce, přes které jsem se dostal až k břichu. Oh bože, to břicho. Měl jsem co dělat, abych nezačal slintat. Asi jsem zíral moc dlouho, protože když jsem se znovu podíval do obličeje Jimina, měl na rtech provokativní úšklebek.
"Líbí se ti to?" řekl nejdřív zcela vážně, prsty si přejel přes každý břišní sval. Okamžitě jsem zčervenal a musel uhnout pohledem. Za chvíli k mým uším dolehl jeho smích. Andělský smích.
"Měl ses vidět," řekl mezi smíchem. Ještě více se mi do tváří nahrnula krev. Jen jsem mlčel a snažil nějak uklidnit moje srdce a hlavně narůžovělé tváře. Stále se trochu chichotal a pak už vlezl do sprchy. Vydechl jsem. Proč to dělá?
Rychle jsem se vysvlékl, ani jsem se raději nedíval na moje břicho, je dost možný, že by mě pak zachvátil nějaký záchvat žárlivosti. Menší kluk než já prostě nemůže mít větší svaly.
A když přišlo na poslední část oblečení - spodní prádlo, z nějakého důvodu mi bylo trapně. Vždyť Jimin je víceméně hned za mnou! Vím, že je zavřený ve své sprše a nemůžu ho vidět, stejně tak on nemůže vidět mě. Přesto mi něco bránilo. Styděl jsem se. Nakonec jsem se zhluboka nadechl, svlékl to na jeden tah a doslova utekl do sprchy. Horká voda byla příjemná, i přes kapky dopadající na kachličky, jsem slyšel Jimina, jak si něco pobrukuje ve vedlejší sprše. Měl příjemný hlas. Zavřel jsem oči a jen tak stál pod vodou. Ani jsem si nevšiml, jak dlouho v ní jsem. Začala být čím dál studenější. Ale nevnímal jsem to. Jeho hlas byl okouzlující, nevadilo by mi poslouchat jeho hlas celé dny. Možná bych byl schopný rychleji usnout, kdyby mi broukal tuhle melodii u ucha každý večer. Najednou ale sprcha vedle mě ztichla, stejně tak Jimin ztichl. Otevřel jsem oči. Voda byla úplně ledová. Nejspíš už teplé ani moc nezbylo díky Jiminovi. Vypl jsem sprchu, rukou otevřel posunovací dveře sprchy a poslepu nahmatal ručník pověšený někde u sprchy.
Vyšel jsem s ručníkem kolem pasu a věděl jsem, že nejspíš na mě čeká Jimin. Takže jsem chtěl spěchat, aby nic neviděl a nevysmál se mi. Ale to byla chyba. Kvůli tomu, že moje nohy stále byly mokré, uklouzlo mi to na kachličkách. Spadl jsem. Chvíli můj zrak jen koukal do stropu. Opravdu se to stalo?
"Oh můj bože, jsi v pořádku Kookie?" přiběhl ke mně Jimin a koukal se na mě. Viděl jsem jeho obličej. Měl trochu mokré vlasy, na tváři ustaraný výraz. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že jsem se bouchnul do hlavy a mám halušky, ale byl tak...nádherný. Jemně jsem se usmál, ani nevím proč.
"Takže jsi, vylekal jsi mě. Nemůžeš tak spěchat, když máš mokré nohy!" usmál se na mě. Z očí mi odhrnul mé vlasy. Nechal jsem ho, aby mi pomohl si sednout. Až v ten moment mi došlo, že můj ručník kolem mého pasu se kvůli tomu posunul. Moje spodní část málem byla odhalená! Zazmatkoval jsem a rychle si ručník natáhl tak, aby všechno zakryl. Jimin si toho všiml, krátce se zasmál.
"Ale no tak Jungkookie, máme tam dole to samé, nemusíš se stydět," vyplázl na mě jazyk. Po jeho slovech jsem ještě více zčervenal.
"P-pojďme už, mám hlad..." zamručel jsem se snahou skrýt mé rozpaky.
"Dobře, počkám na tebe venku." Odešel a já byl víc než rád, že mi nechal soukromí. Oblékl jsem se a připojil se k Jiminovi. Zavedl mě do jeho oblíbené restaurace, nechtěl jsem to přiznat, ale vařili opravdu výborně. Celou cestu mě však bolela hlava, skrz můj úžasný držkopád, takže jsem někdy zavrávoral. Když se to stalo asi po třetí, už mě Jimin chytl kolem pasu, abych mu prý nespadl. Byl jsem celou cestu tak červený, že ani rajče by se mi nevyrovnalo! Ale ukázal mi, že se o mě stará, že i po tom, jak jsem se choval, mu na mě asi záleží. Nevím, co to bylo za pocit, ale...líbil se mi.


 


Komentáře

1 Nana Nana | Web | 6. dubna 2016 v 23:51 | Reagovat

Jaj boze JiKook je skratka najlepsi!!!! Cakala som ze sa nieco stane, take napetie ze awwww a potom nic! Uz aby bolo pokracovanie!

2 바루나 바루나 | 8. dubna 2016 v 22:41 | Reagovat

že by kook konečně pookřál? c: jinak, nějak mi nejde do hlavy, že je jiminie až tak hodnej... je to vůbec možné, neskrývá se v něm zlomyslný sadista, nebo tak něco? >D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.