Just stay with me, okay? - 8. část

1. dubna 2016 v 13:35 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / ???
Žánr: Yaoi



YoonGi nesl plné tašky všemožného jídla. Jelikož jejich lednička vypadala až příliš bíle a prázdně. Byly opravdu těžké, kdyby jen tu byl NamJoon s ním a pomohl mu. Jenže nemohl. Musel ještě něco zařídit pro ně oba. A YoonGi jen s napětím čekal s čím přijde domů. Aby na to stále nemyslel a nehypnotizoval hodiny, vydal se do obchodu.
"Ahh..." oddechl si, když už byl u baráku. Tašky opřel o zeď a sklonil se. Se zavřenýma očima se zhluboka nadechoval a vydechoval. Poté je otevřel a chtěl v kapse nahmatat klíče. Zrakem zabloudil na svou levou ruku. Přesněji na prsteníček. Musel se usmát. Tak nádherný, lesklý prsten si ani nezasloužil. Není to tak dlouho, co padla otázka o svatbě a poté následovala žádost o ruku. Bylo to tak krásné a vše bylo až příliš dokonalé. YoonGi se utápěl ve vší té nádheře. Nikdy nechtěl, aby ta noc skončila.

"Vezmeš si mě?"

Stále se mu ten hluboký hlas ozýval v hlavě. A ta věta…
Červenaly mu tváře a jeho srdce zběsile bušilo. Na rtech se mu objevil úsměv. Byl tak šťastný. Už se nemůže nic pokazit. Kdo má pravdu teď, Yongguku?
Pomalu se vzpamatoval a dostal se i s taškami dovnitř. NamJoon ještě nebyl doma. Stále to zařizoval. Jejich svatební cestu. I když se YoonGi snažil jakýmkoliv způsobem z něj dostat, kam pojedou, kde budou a jak to vlastně celé bude probíhat, nic se nedozvěděl. Proto byl tak napjatý, chtěl to vědět. Hned. I když mu ani tak Joon nepoví, kam to vlastně bude. Málem mu ani nechtěl říct, kdy bude svatba a kde. Strašně rád dělal překvápka a YoonGi je tak strašně moc nenáviděl. YoonGi ani nevěděl, že něco jako svatba mezi dvěma muži může být. Ale určitě v tom bylo spoustu peněz a dřiny. Stejně jako ve všem ostatním.
"Uf..." oddechl si, když už igelitky položil do kuchyně. Chtěl si odpočinout a tak si sedl na pohovku v obýváku. Stále hlasitě dýchal. Zavřel oči a zaposlouchával se do toho ticha kolem něj. Byl tu takový klid, který miloval.
V tom ho z toho všeho vytrhlo zvonění telefonu. Skoro nadskočil leknutím. Chvíli ještě seděl, protože lenost byla větší než jeho zájem o to, kdo volá. Sice k nim nikdy nikdo nevolal, možná občas rodina NamJoona, ale i přesto ho to nezajímalo. Pomalu se zvedl z pohovky a šouravým krokem se dostal k telefonu. K jeho smůle přestal vyzvánět zrovna když už byl u něj.
"Agh..." odfrkl si a chtěl odejít, ovšem telefon pípl a začal se ozývat vzkaz…
"Ahoj NamJoone...tady HyeRin..."
YoonGiho to začalo zajímat, a tak se zastavil a začal poslouchat. Byla to jakási dívka a volala Joonovi. To se mu vůbec nelíbilo. Ještě když dělala tak velké odmlky a zhluboka se nadechovala. Opřel se o linku a poslouchal, co se ozve.
"Nevím proč mě ignoruješ a mé telefonáty ignoruješ, určitě by bylo lepší, kdybychom si o tom promluvili z očí do očí...ale...potřebuju ti to už říct, protože to nabírá na vážnosti..."
V chlapci se začaly mlít různé pocity. Snad jen...co to sakra má být?
"Nejspíš jsem těhotná...a nejvíc pravděpodobné je to, že ty jsi otcem..."






"Prosím?" YoonGi vykulil oči a zašeptal si to pro sebe. Dívka stále pokračovalo v mluvení, ale YoonGi ji neslyšel. Neslyšel nic kolem sebe. Šustělo mu v uších. Svezl se na zem. Do očí se mu hrnuly neposedné slzy. Koukal před sebe a nevěřil tomu, co právě slyšel. Bolelo to. Mohl mu odpustit cokoliv, ale i tohle bylo trochu silná káva. Co bude dělat? Má vymazat vzkaz a tvářit se, že nic není? A co když si ho ona najde? Co když najde NamJoona a bude chtít, aby k ní šel? A on odejde. Opustí ho.
V YoonGim panoval jak strach, tak i vztek. Neviděl už ani před sebe skrze slzy. Pálilo ho v očích, na hrudi a žaludek se mu obracel. Bylo mu zle… Co má dělat? Má ho opustit?
Jo...to bude asi správné. Měl by být s tím dítětem. On mu dítě stejně nedá. Navíc...má peníze, jeho syn nebo dcera budou mít určitě skvělou budoucnost.
Zvedl se a rozhodnutý, že Joona opustí, se celkem rychlým krokem vydal do ložnice. Někde po cestě sehnal větší batoh a do něj si naházel jen to nejpotřebnější.
Kam půjde?
To netuší.
Z očí mu stále tekly slzy. Do batohu vše horečně házel. Až se mu tam během chvíle nic nevlezlo. Vztekal se a občas nahlas vzlykl. Jak mohl být tak naivní? Nikdy jim nebylo souzeno být spolu. Neměl tomu věřit. Měl odejít, když měl šanci. Teď se Yonggukovi nemůže podívat ani do tváře. Měl pravdu, jako vždy.
Po chvíli vzdal to mačkání oblečení a jiných věcí do batohu. Skoro ho nedopnul, ale nakonec se povedlo. V koupelně si studenou vodou osvěžil obličej a šel…
Ještě než odešel úplně, zastavil se v kuchyni. Vedle telefonu položil ten drahý zásnubní prsten. Moc dlouho se na jeho prstu nezdržel.
Venku se naposled ohlédl po tomhle baráku, který mu přinesl jak smutné, tak i šťastné chvíle.
"Sbohem..."

******

"YoonGi?" zvolal celkem zvesela NamJoon, když se vrátil domů. Věděl, že je opět večer a došel pozdě. Kdyby jen ta paní v cestovce tak nezdržovala. V rukách svíral letenky do Paříže.
Žádná odezva. Barák se zdál úplně prázdný.
"YoonGi?" zavolal ještě jednou, ale už trochu se strachem v hlase. Kde by v tuhle dobu mohl být?
"Třeba se šel jen projít, žádný strach NamJoone," řekl si v hlavě. Už bez větších obav šel do kuchyně. Rozsvítil si a uviděl, že vedle jejich telefonu se leskne prsten. YoonGiho prsten. Hned k němu přiběhl a vše mu začínalo připadat nějak podezřelé. Zahlédl, že na telefonu je vzkaz. Pustil si ho. Po doposlechnutí se opřel o linku a svůj obličej si zakryl dlaní. Po tvářích mu začaly stékat slzy plné žalu. Nikdy nic nebude tak, jak by on chtěl. Pěstí praštil do linky. Měl by jít YoonGiho hledat. Vzal si klíče a všiml si, že on si své klíče nechal tady. Nejspíš už nemá v úmyslu se vracet...


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.