Just stay with me, okay? - 6. část

1. dubna 2016 v 13:33 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi
Žánr: Yaoi






Dny, týdny, možná i měsíce ubíhaly. YoonGi neměl ponětí o času, jediné co věděl a cítil bylo to, že je šťastný. Vše probíhalo tak, jak si to vždy představoval. Možná i lépe. NamJoon byl tak hodný, plnil mu vše, co mu jen na očích viděl. Nakonec byl rád, že dal na jeho rady. Skončil s prací. Ani už nevěděl, co to je. Co to je pracovat? K čemu to je? Šlo vidět, že si ho mladší rozmazlil jak jen to šlo. A on zpohodlněl. A závislost na Joonovi rostla a rostla.
Jen tak ležel na jejich velké posteli. Přemýšlel. Něco mu přece jen poslední dobou nesedělo. Možná se mu to jen zdálo a byl paranoidní. Ale možná ne?
Jak jinak si vysvětlit to divné chování? Byl nervózní, občas omylem zvýšil hlas, když se YoonGi moc vyptával. Hned se mu sice omlouval, ale i tak tyhle reakce byly více než zvláštní. Snažil se to neřešit. Přece jen ho to v hlavě tížilo. A tak přemýšlel. Byl sám doma a vše bylo poklizeno. Nemusel dělat nic, proto ho to dohnalo k tomu se nad tím pozastavit a přijít na nějaký uspokojivý důvod. Kde byl NamJoon? To netušil. Ale nebál se. Bylo teprve dopoledne. Věděl, že se hned vrátí. Neměl se proč obávat. Poslední dobou takhle odbíhal často. Něco nejspíš zařizoval. A to byla ta další věc, nad kterou se pozastavoval. YoonGi byl zvědavý. Až nezdravě moc. Co to má být? Je to něco pro něj? A takhle se sám sebe ptal a ptal. Až ho to dohánělo k šílenství. Chytl se za své blonďaté vlasy a silně se za ně zatahal. Posadil se. Zakručelo mu v břiše hlady. Rozhodl se sejít dolů do kuchyně a ukuchtit nějaký oběd. Třeba se mu podaří na to aspoň na chvíli zapomenout.

******

NamJoon spěchal z jednoho obchodu do druhého v centru města. Všude kolem něj spěchali lidé oděni téměř ve stejném oblečení. Saka, kravaty, kalhoty nebo saka, sukně a lodičky s vysokými podpatky. Všichni vypadali jako úředníci. A NamJoon byl mezi nimi. Sledoval jejich prázdné tváře a ztrácel se v nich. Všichni vypadali tak stejně, přesto tak rozdílně Byl zmatený. Pohlédl do mobilu a uvědomil si, že vůbec nestíhá a neměl by se zajímat o takové zbytečnosti.
"Už je tolik..." zděsil se a znovu zastrčil mobil zpět na své místo. Chtěl se zařadit mezi ty spěchající lidi a zařídit ještě jednu věc. Když v tom…
"Joone? Jsi to ty?" ozval se za ním vysoký, dívčí hlas. Otočil se a spatřil vcelku drobnou dívenku. Měla sepnuté vlasy ve slušivém drdolu. Její oblečení bylo barevné a tak nějak zářila mezi těmi stejnými tvářemi. Hned si ji vybavil. Tu holku znal. A nebude si lhát. Je to jedna z těch holek.
"Ahh, HyeRin..." Aspoň doufal, že se takhle jmenuje.
"Ahoj,"usmála se na něj nevinně.
"Holka, tohle na mě nemusíš hrát...moc dobře si tě pamatuju jinak..." řekl si v hlavě Joon.
"Ahoj," oplatil ji, ale téměř bez zájmu.
"Máš teď čas? Vlastně bych si s tebou o něčem potřebovala promluvit," začala už vážněji a v očích měla něco, v čem se Joon ztrácel. Tak trochu se mu stáhl žaludek, ani nevěděl proč. Znervózněl. Potřeboval se z toho nějak vykroutit. Mezitím co ona dál mluvila, on ji neposlouchal. Byl moc zaměřený na své myšlenky.
"Promiň," zarazil ji uprostřed věty, "strašně spěchám, musím ještě něco zařídit, dívej, tady ti napíšu moje číslo." Vytáhl někde z kapes papír s propiskou a napsal tam číslo pevné linky, co doma měly.
"Ale, Nam-."
"Na, vem si to a zavolej mi, domluvíme se na schůzce, jo? Měj se HyeRin..." a se spěchem odešel. Nechal ji za sebou. Věděl, že to nebylo zrovna chování gentlemana. Ale on prostě něco musel ještě zařídit. Pro YoonGiho. A nebo se prostě jen potřeboval z té situace dostat. Moc se mu nelíbilo, jak se tvářila a jak vážný hlas měla.

******

YoonGi seděl v jídelně a po malých soustech do sebe dostával oběd. Nijak mu to nechutnalo. Ale to asi proto, že tu nebyl. Že tu nebyl NamJoon. S ním vše dostává chuť, barvu, smysl, prostě všechno. Alespoň YoonGi to tak cítil. Jen tak se v tom hůlkami prohraboval. I když si to nechtěl přiznat, čekal na něj. Měl nastražené uši a naslouchal tomu, jestli se ozve otevření dveří. Byl na něj tak moc upnutý, že to nechtěl ani vidět. Kdyby tohle věděl Yongguk, nejspíš by ho poslal do blázince. Vždyť byl bláznem. Jakmile se ocitl bez Joona, nic nedávalo smysl. Občas zabloudil až k nějakým sebevražedným myšlenkám. Tak moc špatně na tom byl.
Když se i po patnácti minutách stále šťoural v jídle sám, vzdal to. Do úst si vložil poslední kousek jídla a odnesl to do kuchyně. Skoro plné. Povzdechl si a vydal se do obývacího pokoje. Těžce si sedl na pohovku a pustil si televizi. Chvíli jen tak přepínal mezi kanály. Nakonec tam nechal jakýsi sitcom, který měl celkem slabý humor. Líně se rozvalil a zdálo se mu, že jen mrkání očí ho unavuje.

******

"YoonGi, jsem doma!" zakřičel NamJoon od vchodových dveří. Bohužel se odezvy nedočkal.
"YoonGi?" zkusil ještě jednou, ale opět nic. Pomalým krokem se vydal do kuchyně a uviděl hodiny visící na zdi před ním.
"To už je tolik? Sakra," zaklel sám pro sebe. Bylo opět pozdě. Nic nevycházelo tak, jak mělo. A to si slíbil, že už bude chodit brzy, aby YoonGi neměl sebemenší podezření. A taky mu chyběl. Jeho bílá kůžička, kterou by tak rád zlíbal. Jeho křehké tělíčko, které by si tak rád opět přivlastnil. Při těchto myšlenkách ucítil přebíhající zimu po zádech. Touha se mu rozlila po celém těle.
"YoonGi?"
Hlavou nakoukl do obývacího pokoje. Uviděl staršího, jak spí na pohovce. Sladce oddechoval s pootevřenou pusinkou. NamJoon se musel sám pro sebe usmát. Roztomilost mu rozhodně nechyběla. Potichu docupital k němu a co nejopatrněji si sedl hned vedle jeho hlavy. Stále se usmíval od ucha k uchu. Nemohl se ho nabažit, a tak ho jen sledoval dlouhé minuty. Poté mu začal opatrně prsty bloudit ve vlasech. YoonGi se bez otevření očí jen více přitulil ke stehnu druhého.
"Ahoj," pozdravil ho chraplavým, ospalým hlasem.
"Ahoj zlato," odpověděl mu NamJoon nepřestávajíc ho vískat ve vlasech. A bylo ticho. Jen si užívali přítomnost toho druhého.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.