Just stay with me, okay? - 5. část

1. dubna 2016 v 13:32 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / ???
Žánr: Yaoi



Pomalu otevřel dveře od baráku. Snažil se být tichý. Nechtěl se vidět s NamJoonem. Určitě by se ptal proč má tak zarudlé oči. Slzy mu tekly cestou v plném proudu. Ani nevěděl proč. Měl by být šťastný. Ale co ho to tížilo? Nevěděl.
Cupital po baráku, po kterém se stále nesla vůně palačinek. Až mu zakručelo v břiše. Myslel si, že je tichý a vyhne se mladšímu, hnědovlasému chlapci. Ale marně.
"YoonGi?" ozvalo se z obývacího pokoje, kolem kterého zrovna měl projít. Teď už by asi bylo divné, kdyby se nějak vytratil nahoru do ložnice. Ví o něm.
"Ahoj," zamumlal potichu blonďatý a prošel rychle směrem kuchyně. Ani na něj nepohlédl. Stál u linky, na které ležely precizně udělané palačinky. Povzdechl si a prohlížel si je.
"V pořádku?" pohladil ho po rameni NamJoon, který měl nejspíš schopnosti ninjů v krvi více, jelikož YoonGi ho ani nepostřehl.
"Jasně," snažil se zklidnit svůj třepající se hlas. Stále se k němu neotáčel.
"Já si jen… půjdu lehnout..." skoro zašeptal, ale už se opovážil k pohledu do NamJoonových očí, které vypadaly ustaraně. Staršího přešla chuť, co se týkalo jídla. To jak se na něj jeho přítel díval bylo divné. Stále si na to nemohl zvyknout. Vždyť mu celou dobu ubližoval. Proč mu tady něco nehraje?
Znovu mu nekontrolovatelně ukápla slza, snažil se ji hned setřít, ovšem...mladšího oči byly bystré. Vše to stihly zachytit.
"Co se děje?" zeptal se polohlasem a chytl YoonGiho za ramena.
"Vlastně nic moc..." snažil se pousmát, ale koutky ho zklamaly. Vznikl jen jakýsi grimas. A pak to přišlo. Starší chlapec nedokázal udržet své emoce na uzdě a všechno se to na něj svalilo. Přibývalo slz a NamJoon byl svědkem toho, jak se během maličké chvíle druhý chlapec svíjí pod náporem vzlyků. Jen vyjeveně koukal. Nechápal situaci, ale věděl, že je nutné zasáhnout. Přitáhl si ho beze slov do objetí. YoonGi se ještě více rozplakal. Pevně se chytl za jeho triko a mačkal ho v dlaních. Nahlas vzlykal. Vždy mu pláč připadal strašně trapný, styděl se. Ale teď...teď mu to bylo jedno. Jediné co vnímal bylo snad jen to teplé objetí od druhého. Ještě chvíli tam tak stáli, než se YoonGi uklidnil. Utřel si poslední slzy.
"Omlouvám se," vysoukal ze sebe po chvíli.
"V pořádku," políbil ho do vlasů NamJoon, "povíš mi, co se děje?"
Nastalo ticho. Co by mu měl YoonGi říct? Přece mu nemůže říct o svých pochybnostech.
"Já...umm," sledoval zem pod sebou. V tom ho mladší chytl za zápěstí a pomalu ho vedl do obývacího pokoje, kde ho opatrně posadil na pohovku. Hned na to si sedl vedle něj a přitáhl si ho k sobě. Objal ho kolem ramen.
"Tak?" začal trochu naléhat NamJoon.
"Umm..." těkal pohledem po místnosti a snažil se vymyslet nějakou důvěryhodnou výmluvu. Nešlo to, z hlavy jakoby se vše vypařilo. Ucítil, jak se mu mladší chlapec přiblížil k tváři. To, že ho sledoval zblízka, YoonGiho vyvádělo z míry ještě víc.
"Vlastně mám...mám strach," vzdal to blonďák po chvíli. Žádná vhodná výmluva se nedostavila.
"Strach?" NamJoon se lekl.
"Jo..."
"Z čeho, YoonGi?"
"Nevím, asi ze všeho… vlastně nevím, jestli ti mohu věřit," nakonec to řekl.. Ale...hned začal litovat. Uviděl, jak se do tváře Joona dostavil překvapený, možná až zklamaný výraz.
"Nemůžeš mi věřit? Proč?"
Tahle otázka staršího chlapce dopálila. Jak se ne něco takového může ptát?
"Jak se po tom všem můžeš ptát proč?!" zakřičel a trochu se od druhého odsunul.
"Já..."
"No ty co? Víš, co to bylo? Víš, jak mi bylo? Celý noci jsi tu nebyl, kdo ví, kde jsi byl, s kým jsi byl. Já nevěděl nic! A...ty se mě teď zeptáš proč ti nemohu věřit? Proč asi…mou důvěru k tobě jsi pošlapal..."
"YoonGi..." vydechl trochu překvapeně NamJoon. Nikdy ho neviděl tak neklidného a hysterického. Opravdu to musel asi pokazit. Sám sebe se musel zeptat, proč to vlastně dělal?
"Já nechtěl."
"Chtěl nebo nechtěl, to už je jedno!" YoonGi byl opravdu naštvaný. Samotného ho bolelo to, že tyhle slova říká právě jemu.
"O-omlouvám se," starší začal cítit pocit viny.
"Ne v pořádku, já se omlouvám YoonGi...Byl jsem idiot."
Pohlédli si do očí. Starší chlapec cítil jakousi úlevu. Dostal to ze sebe. Riskoval, že se rozejdou, ale NamJoon se s tím smířil. Dokonce přiznal svou chybu. Neznamená to, že mu může začít zase pomalu věřit?

******

YoonGi právě vytahoval oblečení ze sušičky. Vše se začalo za ty týdny, co byl doma, lepšit. Byl šťastný. Monokl se mu zahojil a již po něm nezbyly stopy stejně jako po starém NamJoonovi. Stále sice měl nějaké pochyby, ale zatím se ani jedna z nich nenaplnila.
V tom vytáhl jednu z dalších bílých košil NamJoona. I když by to mělo být vyžehlené a upravené, tahle vypadala jako by se v ní někdo válel. Povzdechl si. Odložil ji vedle na potom, aby ji mohl vyžehlit. Zbytek věcí naskládal do košíku a poklidil je tam, kam patřili. Pak vzal tu neupravenou košili a šel směrem obýváku. Právě tam se v rohu schovávalo žehlící prkno spolu se žehličkou. NamJoon tam seděl a sledoval televizi. Byl tak zaujatý, že si YoonGiho ani nevšiml. Ten se nad tím jen pousmál a dál si všímal žehličky. Nevadilo mu, že dělá všechny tyhle "ženské" práce sám. Tak nějak si zvykl a jelikož je teď celý dny doma, vlastně se u toho i baví.
Pomalu rozložil košili. Byla bílá, jak jinak. Až na to, že tahle byla z jiného materiálu. Také měla kapsičku napravo na hrudi. YoonGi si ji chvíli prohlížel, ale pak ho něco zarazilo. Vypadalo to, že obsah kapsy není prázdný. Pomalu tam zašmátral a tak nějak v jeho těle projel strach. Zhluboka dýchal. Pomalu tam zajel prsty a vytáhl malý, napůl přehnutý papírek. Zamračil se. Bál se ho rozevřít. Zvědavost vyhrála. Zalapal po dechu a pomalu ho otvíral.
Ale možná...možná, že začal litovat, že se pletl do nějakých těchto věci. Možná, že by raději žil ve lži? Možná ano, vždyť sladké lži aspoň nebolí jako ošklivá, bolestivá pravda.
Na papírku bylo vše rozmazané vodou. I tak poznal, že je tam telefonní číslo. Ale k jeho překvapení tam bylo ještě něco. Tmavě červený flek přes půlku malého papírku. Nemusel to zkoumat nijak dlouho, aby zjistil, že je to otisk rtů. Ženských rtů. Zastavil se mu dech a nevěřil tomu, co právě vidí. Stále přejížděl zrakem po tom čísle, i když bylo skoro nečitelné, on ho viděl. Opravdu se do těchto věcí nemá plést.
"Co to má být?" vydal ze sebe po chvíli směrem k NamJoonovi, který snad leknutím nadskočil.
"YoonGi, co tu děláš, ani jsem si tě nevš-," zarazil se, když otočil hlavu a uviděl, co jeho přítel svírá v prstech.
"Ptám se tě, co to má být?!" začal zvyšovat hlas YoonGi a do očí se mu tiskly slzy. Cítil vztek, ale i smutek. Cítil se podvedený víc, než kdy jindy.
"To nic není YoonGi," i přes to, že se snažil uklidnit svůj hlas mladší, nepovedlo se mu to. Ani si nepamatoval, že by nějaký takový kontakt obdržel. Nepamatuje si ani tu ženu. Ale ví, že jich možná bylo mnoho.
"Sakra, to, že jsi mě podvedl je jedna věc...ale se ženou?!" ve starším chlapci by se krve nedořezal. Je jedna věc, kdyby ho podváděl s muži. To by pochopil více, než-li to, že ho podvedl se ženou! Vždyť je gay. Vždy byl podle všeho, co povídal, tak proč? Jeho hlava nepobírala situaci.
"Neber to vážně YoonGi opravdu, asi to byl jen úlet na jednu noc, nic vážného..."
"Copak ti nestačím? Dávám ti málo? Tak si tedy běž za nějakýma k*rvama!" už hystericky křičel a po tvářích mu tekly slzy.
"Jasně, že mu nestačím, když mě podváděl..." řekl si ještě v hlavě, ale i tak nechtěl věřit tomu, že v tom jsou i ženy.
"Tak to není," zvedl se pohotově NamJoon a šel k YoonGimu, který se ale začal vzdalovat. Snad ze strachu, že to znovu přehnal a mohl by schytat nějakou ránu.
"YoonGi," došel k němu mladší, když už se oslovený zastavil o zeď. Pohladil ho po tváři.
"Byl to jen úlet, opravdu se nic nestalo, popravdě...ani si na tu ženu nepamatuju," zatvářil se jako viník. Asi proto, že jím opravdu byl.
"Pff…" odfrkl YooGi. Možná, že z něho něco opadlo. Nejspíš to nebyla nijak vážná známost. Za co byl asi trochu rád. Nikdy se s ní NamJoon již neuvidí. Problém vyřešen, ale i tak...zasáhlo ho to hluboko do srdce. Svezl se po zdi se vzlykem. Jeho přítel se k němu ihned sklonil a hladil ho konejšivě po ramenu.
"Kolik jich bylo?" vyhrkl ze sebe YoonGi, aniž by si hlídal jazyk.
"Jako čeho?"
"No...však ty víš, kolikrát si mě podvedl?"
"Eh..." tahle otázka mladšího zarazila. Nechtělo se mu odpovídat, jen podle toho, co si pamatoval, toho bylo celkem dost. Když se nad tím tak zamýšlel, nikdy to nedělal on. Ale jeho opilé já, které souhlasilo s čímkoliv. Už se stalo, že neřešil, zda to byl muž či to byla žena. Prostě...měl chuť. Všechny ty povzbudivé látky, co do něj cpali ostatní kamarádi, ho jen nutili k tomu tohle dělat. On to nikdy nechtěl. Vnitru věděl, že by neměl, ale když v sobě máte látky potlačující tyhle pocity, kdo jiný by v tom mohl zabránit? Cítil se hrozně. Jako největší parchant pod sluncem a nejspíš jím i byl.
"Tak tedy?" naléhal YoonGi.
"Já...nevím přesné číslo...promiň."
Starší chlapec jen vyjeveně koukal. Ale hodil to za hlavu. Přece jen už je to pryč.
"Tak tedy...spal si s tím, koho sis přivedl domů?" vypadla z něj další otázka. Myslel toho pohledného muže jménem Jin.
"Ne! Jasně, že ne. Je jako moje rodina," kulil překvapením oči NamJoon.
"He?"
"No, známe se už dlouho, on mě většinou odváděl domů, staral se o mě, snažil se mě brzdit. A já blbec ho nikdy neposlouchal. Sice sám pil, ale zvládal to. V ten večer jsem mu to chtěl nějak oplatit a pozval ho k nám na skleničku. Omlouvám se. Vlastně mi říkal, že se mu celkem hodně líbíš."
"A taky to, že si to nezasloužíš," jenže to už nahlas neřekl.
"Aha," trochu nevěřícně sledoval Joona od hlavy až k patě. Ale nejspíš na tom nebude žádná lež. To usoudil podle výrazu a tónu hlasu. Poznal, kdy lže a mluví pravdu, což byla v téhle situaci velká výhoda.
"A tedy...použil jsi aspoň s tou ženou...eh... ochranu? Víš, jak to dopadá…" YoonGimu bylo opravdu trapné se ptát na takové věci. Zčervenaly mu líce.
"No popravdě, YoonGi, ani nevím jak vypadala..." smutně se pousmál NamJoon. Možná, že si již něco vybavoval, možná i to, že tu ochranu asi neměli. Ale tím nechtěl toho malého chudáka teď zatěžovat. Navíc...to by byla moc velká náhoda, nemyslíte? On si to myslel. Byla to věc, kterou může hodit za hlavu. Vlastně málokdy použil ochranu. Skoro nikdy ji neměl u sebe, protože ji jednoduše nepotřeboval. Chlap otěhotnět nemůže a se ženami tak často nebýval.
Prostě se jen usmál, vzal YoonGiho do náruče a odnesl si ho navrch do ložnice. Ten nic nenamítal a nechal se nést. Možná, že by na tohle téma stejně muselo dojít a on se cítil trochu šťastně, jelikož to měli za sebou. Byl jemně položen na postel a nad něj se nahl NamJoon. Jemně ho políbil na rty a opatrně mu šmátral pod trikem. Čím jiným by to mohl urovnat, než tímhle?


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.