Just stay with me, okay? - 32. část

6. dubna 2016 v 17:28 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Namjoon x Yoongi / Hoseok x Yoongi
Žánr: Yaoi






"Min YoonGi?" ozval se hlas před ním. Právě seděl v čekárně nemocnice. Měl celou dobu sklopenou hlavu a vyčítal si, že se něco stalo HoSeokovi. Nikdy si to neodpustí.
Podíval se na staršího doktora před sebou.
"Ano?" Zvedl se a podíval se na doktora, oči plné strachu.
"Jung HoSeok...tak je to jméno, viďte? Nemusíte se bát, je v pořádku," odmlčel se na chvíli, podíval se do papírů, co měl v deskách v ruce, "Byl doslova přepracovaný, jeho tělo už to nevydrželo, taky to že byl úplně promočený a studený může něco vyvolat, předpokládáme že možná mírný zápal plic. Ale bude v pořádku. Jen si ho tu chvíli necháme. Momentálně spí na pokoji."
YoonGimu spadl kámen ze srdce, vydechl a zavřel na chvíli oči. Pichlavá bolest hlavy ho nenechala přemýšlet.
"Mohu ho navštívit?"
"Teď? Nechtěl byste raději jít domů? Je celkem pozdě...navíc by měl být v úplném klidu."
"Prosím vás...chci ho vidět..."
Doktor si povzdechl, ale nakonec jen přikývl.
"Pojďte tedy se mnou..."
Došli k pokoji, YoonGi vešel dovnitř, doktor za ním hned zavřel. Blondýn se porozhlédl po místnosti. HoSeok tu byl sám, což se mu líbilo, bylo tu teplo. Svůj pohled soustředil na HoSeoka. Vypadal doslova jako anděl. Měl trochu pobledlou tvář, pootevřené ústa a oči lehce zavřené. YoonGi přistoupil k posteli, přisunul si malou židli. Vzal jeho ruku ležící bezvládně na posteli do té své. Stiskl jeho dlaň a díval se na jeho obličej. Nikdy si nevšiml těch úžasně dlouhých řas. Jeho rty ho vybízely k polibku více než kdy jindy. Proto se po chvíli zvedl a jemně jej políbil jak na rty, tak i na čelo. Zamumlal tiché "omlouvám se" snad již po sté za dnešní večer. Sedl si na židli a dále koukal na to, jak dokonalý HoSeok vlastně je. Přijde mu, že si ho nezaslouží. Sledoval ho opravdu hodně dlouho, dokud nezačal zívat a víčka se mu zavíraly.

******

HoSeok se probudil, ostré denní světlo ho ihned oslepilo. Zavřel pevně oči a po nějaké chvíli je znovu otevřel. Zamžoural po pokoji. Vůbec netušil, kde je. Nic moc si nepamatoval ze včerejška. Vedle sebe uviděl nějakou ženu. Zrovna něco dávala na noční stolek. Všimla si jeho pohledu a pousmála se. Až teď si všiml, že je to nejspíš sestra z nemocnice. Takže je v nemocnici? Chtěl se zeptat, ale v jeho krku bylo takové sucho. Nemohl ze sebe vydat ani hlásku. Podíval se na druhou stranu a to, co uviděl ho překvapilo. YoonGi ležel hlavou na jeho posteli, v dlani slabě svíral tu jeho. Pousmál se, do tváří se mu hrnula krev.
"Byl tu celou noc, odmítal odejít i když jsme ho budili. Neměl by tady být, ale pro jednou jsme udělali vyjímku..." pousmála se sestra. Poté mu sdělila nějaké informace o lécích, co mu donesla. HoSeok ji moc neposlouchal, jedním uchem tam, druhým ven. Nemohl svůj pohled odtrhnout od YoonGiho. Po chvíli sestra odešla, nechala je tam samotné. Seok ještě chvíli obdivoval obličej staršího, než blondýn něco zamumlal ze spaní a nakonec se probral. Zamrkal, ale hned se narovnal do sedu a porozhlédl se. Když viděl, že HoSeok je vzhůru, vykulil oči.
"Jsi v pořádku? Jak se cítíš? Nebolí tě něco? Nemám zavolat doktora? Chceš načechrat peřinu?" vychrlil ze sebe, zvedl se a sám od sebe začal čechrat jeho peřinu. HoSeok byl tou vší starostí úplně mimo, až v šoku.
"V pohodě YoonGi, nech toho," pousmál se, chytl Giho za jeho ruce, aby přestal. Blondýn se podíval do jeho očí a pak znovu zopakoval onu větu jako celý večer, co ho Hoseok neslyšel.
"Omlouvám se, promiň mi to...kvůli mě tady jsi..."
"Co to povídáš?" zmateně se optal Seok. Starší si sedl zpět na židli. Byl celý zlámaný skrz to, že usnul víceméně v sedě.
"Co se mi vůbec stalo?" Nečekal mladší chlapec na odpověď. Ještě se nic nedozvěděl a kdyby nenašel Giho vedle sebe hned jak se probudil, možná by si i myslel, že ho někdo unesl nebo tak něco.
"Omdlel jsi...zrovna jsem ti dělal čaj a ty jsi prostě omdlel a já...já nevěděl, co dělat...promiň...strašně mě to mrzí. Kdybych nebyl takovej idiot, tak se to nestane...promiň..." YoonGi cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Nechtěl plakat, ale...přišlo mu jakoby zklamal. Zklamal jak sebe, tak Seoka. Nedokázal ho ochránit a spíš naopak...ublížil mu.
Hoseok se pousmál nad tím vším, Yoongi byl roztomilý, ale úsměv mu hned zmrzl když si Yoongiho prohlédl. Ne, že by Yoongi vypadal hrozně, to nebude nikdy, ale přece jen ty kruhy pod očima nebyly moc pěkné, stejně tak byl i pobledlý. Hoseok miloval jeho sněhobílou kůži. Jen tohle už vypadalo nezdravě. Byl taky dost pohublý.
"Jedl jsi něco?" optal se. Než by stačil však YoonGi odpovědět, už mu kručelo v břiše. Seok se usmál, ale hned ho začal vyhánět.
"Běž se najíst, šup…"
Yoongi sice chtěl odporovat, ale byl opravdu vyhládlý, a tak odešel s příslibem, že se hned vrátí.
Hoseok mezitím si pokládal otázky…proč tu Yoongi mohl být. Vždyť není jeho příbuzný a pochybuje, že by jen tak náhodného člověka nechali být přes noc u pacienta. Když přišel doktor, začal ho kontrolovat. Zvědavě se pak zeptal, kde má svého přítele. Když si všiml Seokova zmateného výrazu, pousmál se a popsal, jak Gi vypadal a jak se předešlou noc choval. Seok byl čím dál více překvapený, až zmatený.
Zanedlouho se vrátil i sám blondýn, již s plným žaludkem. Ale nemohl si nevšimnout té až nepříjemné atmosféry v nemocničním pokoji. Prohlédl si Hoseokův obličej.
"Děje se něco?" zkusil to nervózně. Mladší se na něj podíval, ale pohled zase hned sklopil.
"Políbili jsme se, viď?"
Vzpomínky měl ještě trochu rozmazané, ale Yoongiho hebké rty nejdou zapomenout. Blondýn ihned zrudl a sklopil hlavu. Tak nějak nepočítal s tak přímou otázkou. Ale další krok, co udělal Hoseok ho překvapil. Vzal ho za jeho ruce, trochu si ho k sobě přitáhl. Yoongi stále neměl odvahu se mu podívat do očí.
"Možná...možná bychom to mohli zkusit..." znělo to, jakoby sám Seok si nebyl jistý tím, co říká.
"Jak jako zkusit?" zamumlal potichu Yoongi.
"Víš, co myslím. Já...nemůžu Yoongi jen tak blbnout kolem," řekl Hoseok, stiskl Giho dlaně ve svých, "líbil ses mi už od toho, co jsi stál před mými dveřmi. Co líbil, zamiloval jsem se do tebe okamžitě. Nevíš, jak to bylo těžké. Nechci tě do ničeho nutit, ale...nemám na to furt chodit v kruzích. Víš? Strašně moc tě chci jen pro sebe...a ty mi to neděláš o moc lepší. Necháváš mě tě líbat...ale pak se najednou chováš tak chladně. Nevyznám se v tobě."
Yoongiho srdce bylo najednou těžké. Nechtěl nikomu ubližovat. Sedl si na židli a slyšel, jak si Hoseok povzdechl. Nechtěl ho zklamat, jeho hlava mu říkala, ať to udělá. Mohlo by ho to "vyléčit" z toho nezdravého posledního vztahu s Namjoonem. Ale srdce na něj křičelo, ať ho odmítne. Byl tak zmatený. Nevěděl, koho poslechnout. Po tváři se mu skutálela slza, po ní další a další. Nechtěl plakat, nechtěl ukázat to, jak moc slabý a zničený je. Vybavilo se mu vše, co se stalo. Vše, co mu ublížilo. Nebyl si jistý, jestli to má s Hoseokem zkusit. Vždyť...neublíží mu tak? Neví, co cítí. Nemyslí si, že by cítil lásku. Ale zase mu ubližují věci jako to, že Hoseoka políbila nějaká neznámá žena na tvář. Ublížilo mu to, jak ho druhý ignoroval. Nechápal se. Jenže...možná je to jediná šance. Jediná šance, jak dostat NamJoona z jeho hlavy, z jeho snů. Nic za to nedá, mohl by to zkusit. A tak poslechl hlavu, jeho zlámané srdce snad poprvé umlčel rozum.
"Dobře, chci to s tebou zkusit."
Hoseok se neubránil úsměvu, ale když viděl mokré tváře od slz, zamračil se.
"Nemusíš se do toho nutit, Yoongi. Nic mi nedlužíš. Je to čistě tvé rozhodnutí..."
"Nenutím se, dobře? Opravdu to chci." Koutky mu utekly do úsměvu, čímž ujistil Hoseoka, který se na něj jen šťastně usmál.
"Slibuju ti, že už nebudeš trpět. Nikdy. Udělám tě šťastným..."


PREVIOUS | NEXT
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.