Just stay with me, okay? - 31. část

6. dubna 2016 v 17:14 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Namjoon x Yoongi / Hoseok x Yoongi
Žánr: Yaoi






"Tak mi řekni HoSeokie, máš někoho rád?" MinJi stále měla ten provokativní, chtíče plný úsměv. V ruce si pohrávala s poloplnou skleničkou. HoSeok se té své ještě ani nedotkl. Jen naprázdno polykal. Chtěl prostě jen spát...dokonce by řekl, že se MinJi bál. Ani neslyšel její otázku, byl tak nervózní. A protože neodpovídal, vyvodila si to MinJi jako ano.
"Povídej, koho máš rád?" řekla škádlivě. Lehce bouchla HoSeoka do ramene, což ho probralo.
"Eh? Co?"
"Koho máš rád?"
"Mmm..." nevěděl, co odpovědět. Bylo to jasné, že YoonGiho, ale přijít s přiznáním jen tak, že je gay by bylo asi úplně od věci…
"To je jedno, po dnešní noci na ni zapomeneš...na všechny zapomeneš..." řekla se skousnutím spodního rtu. HoSeok ještě více znervózněl, když na něj ta neznámá žena začala lézt. Přibližovala se pomalu, ale jistě. Byl tak v šoku z toho všeho, že neudělal nic. Neodstrčil ji.
Když už bylav téměř u jeho rtů, zazvonil mu mobil. Díky bohu za to. Probral se a chtěl ho vzít. Jenže mu ho MinJi vytrhla. Prohlídla si displej a pak ten hovor tipla.
"Nikdo důležitej," řekla jen a dál se chtěla dostat k tomu polibku. HoSeok stále koukal úplně v šoku. Už skoro jejich rty spojila, v tom ale znovu zazvonil jeho mobil. Tentokrát si ho Seok nenechal vzít. Jaká to úleva. Jeho srdce poskočilo, když zjistil, že to je YoonGi. Hned to vzal a šel do jiného pokoje.

"Strašně tě tady potřebuju..." když tohle uslyšel od YoonGiho, který byl poslední dny tak chladný, chtěl se roztéct. Podíval se z okna, sice skoro nic neviděl, ale déšť se zdál stále stejný. Povzdechl si..
"Nemůžu YoonGi, venku prší..."
Bylo chvíli ticho než ho starší opět prolomil.
"Já...strašně jsem se pořezal HoSeoku, nevím, co mám dělat, stále to krvácí...prosím, bojím se..."

******

Min YoonGi byl tak strašně ve stresu. HoSeok nebyl doma a on ho potřeboval. Strašně mu chyběl. Když mu pak k večeru došla SMS, že Seok přespí u známých, bylo mu jasný co to znamená. Spí u té ženský, se kterou ho viděl. Jeho srdce se znovu a znovu rozpadalo. Proč? Proč ho nikdo nemá rád? Nezaslouží si lásku? Proč?
Nevěděl, co má dělat. Všichni s ním jednají jako s hračkou. S hračkou, co nemá city. Bohužel, city má a jen tak se jich nezbaví. I když by chtěl.
Celou tu dobu se snažil vymyslet něco, co by donutilo Seoka přijít domů. Jakákoliv výmluva. Jen aby tu byl a držel YoonGiho v náruči. Nic prostě nevymyslel a asi kolem deváté hodiny večer se rozhodl, že mu prostě zavolá. Když to zvedl, uslyšel znovu ten hlas, co mu tak chyběl. Na zádech ho přejelo příjemné teplo, v břiše ho lechtaly motýlí křídla.
"Strašně tě tady potřebuju..." vyhrkl najednou. Nechtěl to říct tak přímo, cítil, jak se mu v očích formují slzy.
"Nemůžu YoonGi, venku prší..."
Gi se snažil vymyslet jakoukoliv výmluvu, cokoliv. Koukal na své zápěstí a pak ho to napadlo.
"Já...strašně jsem se pořezal HoSeoku, nevím, co mám dělat, stále to krvácí...prosím, bojím se..."
Cítil se tak strašně vinný, že mu lže o něčem tak vážném. Neměl by...ale on opravdu krvácí...jeho srdce krvácí.
"Panebože! Cos dělal! Jsi v pořádku? No nejsi! Už letím, dostanu se k tobě nějak! Vydrž, lehni si nebo tak, hlavně neomdlívej!"
Slyšel, jak HoSeok kvůli němu zmatkuje, strachuje se. Trochu ho to potěšilo, ale až zjistí, že mu YoonGi lhal, tak asi moc rád nebude.

Čekal asi tak dvacet minut, než se rozletěly dveře. HoSeok v nich stál, zhluboka dýchal. Byl promoklý až na kost. YoonGi na něj koukal se zděšením, poté propadl do hrozného pláče.
"Copak YoonGi? Bolí to tak moc? Ukaž mi to..." zavřel za sebou a běžel k YoonGimu. Vzal jeho ruce, ale nic neviděl, chtěl se podívat na jeho nohy, ale Gi ho zastavil.
"Lhal jsem...nic mi není...omlouvám se," vydal ze sebe mezi vzlyky, zatímco se opřel celou vahou o mokré tělo druhého.
"Co?" HoSeok byl zmatený. Chce říct, že sem jel v tom dešti na kole...jen tak?
"Proč...proč bys to dělal…?"
YoonGi k němu zvedl svůj pohled, slzy stále tekly po jeho tvářích.
"Strašně jsi mi chyběl...omlouvám se..."
Byla chvíle ticha, ozývaly se jen slabé vzlyky z Giho úst.
"V pohodě..." řekl jen po chvíli HoSeok s malým úsměvem. Možná, že zmrzal, byl úplně mokrý od deště...ale vevnitř...vevnitř cítil neskutečné teplo. YoonGi mu řekl...že mu chyběl. Jakoby snad snil.
"Taky jsi mi chyběl..." Vzal staršího tváře do dlaní. Neváhal, spojil jejich rty. YoonGi mu téměř okamžitě začal odpovídat. V polibku bylo vše. Vše, co cítili. Tu potřebu k druhému.
Po chvíli se odpojili, YoonGi se stále opíral o tělo HoSeoka.
"Omlouvám se..." stále opakoval starší. Nemohl uvěřit, že udělal tak zoufalý čin.
"Pojď do horké sprchy. Uvařím čaj..." usmál se jemně přes své slzy. Seok přikývl a pustil Giho. Hned ale jak se rozešel, cítil neskutečnou slabost ve svých nohách. V uších mu začalo šustit. Po chvíli viděl rozmazaně, jen vzdáleně slyšel YoonGiho volání jeho jména. Ještě cítil, jak dopadl na studenou, tvrdou zem.
Blondýn nechápal, co se stalo. Jen se otočil, aby napustil vodu do konve. A pak najednou HoSeok začal vrávorat a spadl. Měl neskutečný strach, nevěděl, co má dělat. Přiběhl k chlapci na zemi. Třásl s ním, pleskal ho přes tváře. Žádná odpověď. Srdce se mu znovu rozpadalo. Co když…?
Snažil se uklidnit, ale stále cítil, jak panikaří. Zkontroloval mu všechny funkce. Srdce mu tlouklo, ale ne moc nahlas. Dýchal, ale nepravidelně. Projel si své vlasy rukou. Po tvářích mu už zase tekly vodopády.
Hrábl po mobilu na stolku a okamžitě vytočil číslo záchranky. Když jim sdělil, co se stalo, slečna na telefonu se ho snažila uklidnit a dávala mu různé instrukce, co dělat. Prý, že už jsou na cestě. Celou dobu s ním byla na telefonu a snažila se s ním mluvit, ale on nemohl. Nemohl odpovídat, měl takový strach.
Zdálo se to jako věčnost, než k nim do bytu vtrhli záchranaři s nosítky. Beze slov HoSeoka naložili na nosítka a chtěli odejít, ale YoonGi jim v tom zabránil.
"Jsem...jsem jeho přítel, musím jet s ním..." vydechl. Záchranáři se po sobě jen podívali, ale nakonec YoonGimu dovolili, aby jel s nimi. HoSeokovi v záchrance dali kyslíkovou masku téměř okamžitě. Ptali se blondýna na nějaké otázky, ale on je nevnímal. Koukal do Seokovi tváře a stále mumlal "Omlouvám se…"


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.