Just stay with me, okay? - 30. část

6. dubna 2016 v 17:12 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Namjoon x Yoongi / Hoseok x Yoongi
Žánr: Yaoi






"YoonGi?"
HoSeok jemně zaklepal na dveře Giho pokoje. Jak jinak, žádná odpověď. Zrovna dnes si udělal volno, aby mohl YoonGiho pozvat na večeři. Ale už předtím zpozoroval, že se s ním chlapec vůbec nebaví. Nemá zájem se s ním bavit. Někdy ho ani nepozdraví. Tak strašně ho to ničilo, kdyby jen měl čas se tím zabývat. Nestíhal. Neměl kdy se zajímat o jeho nebo YoonGiho city. A za to se nenáviděl.
Stál před jeho dveřmi se sklopenou hlavou. Nevěděl, co má dělat. Jak má druhého donutit, aby se s ním zase bavil? Co se vůbec skrývá za tím, že se s ním zničehonic přestal bavit? Měl tolik otázek a téměř žádnou odpověď. Najednou se dveře otevřeli. Z pokoje vyšel YoonGi. Vypadalo to, že se právě probudil. To byla malá naděje pro HoSeoka, že ho třeba jen neslyšel...ale když se na něj Gi s prázdným pohledem podíval a nic neřekl, bylo mu jasné, že je to marné. Frustrovaně si povzdechl. YoonGi ho ignoroval, sedl si na pohovku s brambůrky na klíně. Zapnul televizi a projížděl kanály. HoSeok ho pozoroval, nedokázal se ubránit dalšího povzdechu.
"Co má za problém?" zamumlal si pro sebe. Sedl si vedle na pohovku, na druhý konec od YoonGiho. Stále se nepokoušel zvednout svůj pohled od země. Přemýšlel, co má říct. I když ho nejspíš druhý bude ignorovat.
"Co máš za problém? Proč se se mnou nebavíš?" Vyznělo to ještě více zoufale, než vůbec Seok chtěl. V tom starší vypnul televizi, trochu se narovnal a otočil se na chlapce vedle sebe.
"Proč ty chodíš tak pozdě domů?" Místo odpovědi mu dal další otázku. HoSeok byl zaskočen. Bylo trochu naivní si myslet, že se na tohle nezeptá. Ale přece to nebyl důvod, aby se s ním přestal bavit.
"Já...založil jsem si kurzy klasického tance, víš. Trochu teď nestíhám," omluvně se usmál na YoonGiho a podrbal se na zátylku. Ale Giho výraz se vůbec nezměnil. Byl znuděný a vypadalo to, že každou chvíli pošle HoSeoka do háje.
"Proč by sis musel zakládat nějaké kurzy? A tak drahé?"
Bylo to jasné, YoonGi se o těch kurzech nějak musel dozvědět. Jenže co mu má říct.
"No-no..." hledal výmluvy, ale moc času neměl…YoonGi povytáhl obočí.
"Prostě...zvedli nájem okay? Musel jsem někde sehnat peníze..." dostal ze sebe. Najednou staršího výraz byl jemný, až starostlivý.
"Proč jsi mi to neřekl? Mohl jsem ti dát víc, už tak ti dávám podle mě málo..." Gi si prohrábl vlasy rukou. Stále nespouštěl zrak ze Seoka.
"Nechtěl jsem, aby ses tím zabýval...je to v pohodě, dokázal jsem to díky kurzům splatit na několik měsíců," usmál se na YoonGiho.
"Ty jsi vážně pako, víš to..." řekl si spíš pro sebe blondýn a HoSeokovi pocuchal trochu vlasy s malým úsměvem.
Mladší se jen usmál zpět a srdce mu bušilo v neskutečné rychlosti. Protože YoonGiho úsměv...je úžasný.

******

HoSeok si ani neuvědomil, jak rychle čas plyne. Byla neděle. Ta něděle. YoonGi se s ním sice stále moc nebavil, ale aspoň ho vždy pozdravil. Občas pro něj uvařil večeři. Ale stále tu bylo něco, co ho muselo štvát.
Seok by tak moc rád dnešek strávil s ním, ale MinJi mu prostě nedá pokoj. Byl tak strašně unavený, chtěl se jen koukat na televizi a v objetí mít YoonGiho. Bohužel, může si jen přát. Taxík ho dovezl na tu ulici. Byl to celkem velký rodinný barák. Naprázdno polkl, když už se chystal stisknout zvonek. Než by se však nadál, dveře se rychlostí světla otevřeli a v nich stály MinJi a EunMi. Pokoušel se usmát alespoň ze slušnosti, ale jakoby i svaly na jeho obličeji byly slabé, unavené. Dovlekly ho nějak až do domu, kde už bylo prostřeno. HoSeok nebude lhát. Vypadalo to a vonělo to úžasně. Dlouho nic takového nespatřil. A v žaludku měl skoro pořád jen instantní nudle. Ne, že by YoonGi nedělal dobré večeře, ale dělal je sakra malé! To, že on je malý neznamená, že musí dělat i malé porce.
Pustili se do jídla. HoSeok tak strašně moc chtěl klid a ticho. Ale EunMi stále něco kecala, pusu nezavřela. V pozadí hrály pohádky, kde měli hlavní postavy pisklavé hlasy. A MinJi mu stále svou nohou jezdila po té jeho, což mu nebylo ani trochu příjemný Vždycky si myslel, že je to jen nehoda. Ale to jaký mu vždy dala pohled MinJi ho trochu znejistilo. Byl tak otrávený. Chtěl jen jednu věc - YoonGiho.
Po obědě se MinJi rozhodla, že vezme EunMi na zahradu, jelikož bylo venku 'úplně nádherně'. Byla to opravdu velká a hezká zahrada. EunMi tam měla vlastní houpačku na velkém stromě. HoSeok se posadil na terase pod velkým slunečníkem, vychlazené pivo měl v ruce. Opřel se a spokojeně vydechl. Kdyby jen tu nebyla MinJi, ale YoonGi. Ideální život, takhle si ho vždy představoval.
Otevřel jedno oko a podíval se na EunMi. Smála se a prosila svou matku, ať ji rozhoupe ještě více, snad aby vyletěla až do oblak. Po chvíli ji však MinJi nechala a šla směrem k HoSeokovi. Sedla si vedle něj, ruku mu položila na stehno. Seok nad jejím dotekem vyskočil leknutím. Chtěl ji okřiknout, ať tu pracku dá pryč, avšak nic neudělal.
"Slyšela jsem od malé, že děláte novou choreografii..." řekla najednou jakoby nic.
HoSeok se co nejvíc snažil ignorovat její ruku na jeho stehně a pousmál se.
"Jojo, je však potřeba aby si ji děcka procvičovaly přes léto, aby to nezapomněly! Budu to zkoušet hned po prázdninách a taky přidám další části..." rozkecal se. MinJi ho poslouchala, nebo aspoň dělala, že ho poslouchá. Její ruka na stehně se začala pohybovat, nejdřív ho jen hladila, poté postupovala výš a výš, což HoSeok chtěl ihned zastavit, nebylo mu to příjemné. Ale zastavil to úplně někdo jiný...EunMi, která přiběhla za HoSeokem a chtěla, aby si s ní šel hrát na pískoviště. V duchu děkoval bohu za to, že tam ta malá vůbec je. Jinak by opravdu nevěděl, co má dělat!
Sedl si na trávu vedle pískoviště. Tak nějak ho zajímalo, kde na to vzala MinJi peníze. Možná že její mrtvý muž měl hodně peněz. Jakože hodně peněz.
Po chvíli se přidal k vytváření různých báboviček s jemným úsměvem na rtech. EunMi na něj celkem dost mluvila, ale on neodpovídal, jen se usmíval a občas přikývl. Jak moc by si přál být zase dítětem. Bezstarostným dítětem a stavět hrady z písku třeba celé dny. Nebavilo ho řešit každodenní problémy. Peníze, práce...láska. Byl už unavený jak fyzicky tak psychicky.
Uběhlo asi půl hodiny, když na jeho obličej zničehonic dopadla kapka. Podíval se nad sebe. Najednou krásná téměř letní obloha úplně zmizela, zakryly ji tmavé, vlhké mraky. Najednou se zvedl silně vítr, bylo jasné, že přichází přinejmenším déšť. Podíval se na MinJi, sklízela všechno ze stolu. Zvedl se a za ruku dovedl malou EunMi dovnitř. Beze slov MinJi pomohl se slunečníkem a se vším co ještě mohl. Než to však stihli, začalo celkem silně pršet, vítr sílil čím dál více.
"Uf..." oddechl si HoSeok, když zavřel skleněné dveře od terasy. Měl trochu mokré vlasy a triko. MinJi se někam vytratila, ale hned na to přišla s ručníkem. Omluvně se na něj usmála, ručník mu podala.
"Vypadá to, že to nepřestane do zítřka, taky se možná objeví bouřka..." začala k Seokovi se zvláštním hlasem.
"Nedoporučují vůbec vycházet ven...měl bys tu asi...přespat."
A tak mu bylo jasný, co tím myslela hned ze začátku.
"Ne to je dobrý, prostě si zavolám taxíka nebo pojedu metrem..."
"Ne, to nemůžu dovolit, musím se o tebe starat, je to v pohodě pokud tu přespíš."
"Nemůžu tady spát..."
Ne, že by nemohl. Spíš nechtěl.
"Prosím, nemusíš se bát, ani já ani EunMi nekoušeme..." usmála se s tím provokativním úsměvem, který vypovídal o něčem jiném. Hlavně, že asi až moc ráda kouše.
"Tak...dobře," povolil nakonec, ale strašně nerad. Přesto se MinJi usmála. Pak nastala hádka o tom, že bude HoSeok spát s ní v ložnici. Což HoSeokovi ani trochu nevyhovovalo. Přece nebude spát s úplně neznámou ženskou v jedné posteli?! Ještě když se tváří tak, jak se tváří. A chová se tak, jak se chová. Vždyť má pocit, že ho za chvíli snad naporcuje na kousky, ještě před tím ho možná znásilní nebo tak něco. Rozhodně se s ní necítil dobře. Nakonec se mu povedlo ji přesvědčit o tom, že na pohovce bude víc než v pohodě.
Sice se s ním MinJi chvíli nebavila, ale to moc dlouho nevydrželo. Už se celkem stmívalo, déšť stále silně bubnoval na okna.
HoSeok se rozhodl, že musí napsat YoonGimu, musí mu dát vědět. Jen asi vynechá detail toho, že spí u úplně neznámé ženské. To by nevyznělo asi moc dobře. Proto nenapsal u koho, jen u známých.


Byl večer, HoSeok už byl pod dekou na pohovce. MinJi četla pohádku malé EunMi aby usnula. Byl tu celkem klid, jediný zvuk byl z televize. Zrovna tam byly zprávy oznamující jen o tom, že déšť stále nepovolil a v následujících hodinách ani nepovolí. Rozhodl se televizi vypnout. Povzdechl si, lehl si na záda. Prohlížel si svůj mobil. Nemohl čekat, že mu YoonGi odpoví. Najednou se objevila MinJi. Jedním okem ji sledoval. Kuchyni měla spojenou s obývákem a tak viděl jak se otočila zády k němu a pro něco se sklonila. To úplně zaujalo jeho zrak, protože...vidí pod tou téměř průhlednou látkou její nahý zadek?! Vykulil oči, nechápal co to má být. Hned jak se MinJi však otočila k němu s láhvi vína, svůj pohled zase rychle sklopil k mobilu. Ale absolutně nevnímal, v hlavě měl úplné prázdno. Slyšel jak se kroky blíží k němu. Podíval se na MinJi a díky bohu, že předek pod těmi šaty nebo co to má sakra na sobě, nešel vidět. Docela si oddechl. S úsměvem k němu přišla, do sklenek nalila červené víno. HoSeok nevěděl, co má dělat. Vždyť pod tou dekou byl jen v triku a trenkách! Nemyslel si, že by MinJi ještě mohla přijít.
Když se její úsměv ještě rozšířil a sedla si k němu co nejblíž, HoSeok věděl, že to bude ještě dlouhá noc...


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.