Just stay with me, okay? - 3. část

1. dubna 2016 v 13:30 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / ???
Žánr: Yaoi




YoonGi si zalezl do ložnice, ale již se nezamkl. Lehl si na ustlanou postel, čemuž se divil. Když ji neustele on, tak většinou nikdo. Zapl malou televizku naproti němu. Ani ji nevnímal. Spíš přemýšlel. Přemýšlel, co se děje a co vlastně bude dělat. NamJoon se choval podezřele. Ale i tak si nepřál ho vidět. A to si mladší myslel, proto ho nechal. Ať si odpočine, nebude ho otravovat. Sám si v obýváku pustil velkou televizi a nechal ji hrát. Vypařil se do kuchyně. Co vlastně z toho všeho jídla udělá? Neměl ani to nejmenší tušení.

******

Probral se. Nejspíš usnul. Podíval se na digitální hodinky na svém nočním stolku. Bylo už půl osmé večer. Vcelku se divil, ale přiznal si, že by klidně ještě poležel. Vypadalo to, že tu NamJoon vůbec nebyl. Trochu ho to zamrzelo. Tak nějak se obával, že už tu znovu není a někam zdrhl. Nenápadně vylezl z ložnice a dal se na cestu dolů. Už teď cítil vůni dobrého jídla. Došel až k jídelně. Na stole bylo prostřeno, stála tam láhev asi velmi kvalitního a drahého vína a všude byly svíčky, které již hořeli nějakou dobu. YoonGi nějak nechápal situaci. Uviděl NamJoona v přiléhavé bílé košili, která tvarovala jeho tělo. Až se zastyděl, jak moc dobře v tom vypadal. Mladší si všiml YoonGiho a usmál se. Byl k sežrání. Jeho blonďaté vlasy byly rozcuchané a velké oblečení ho dělalo ještě drobnějším, než vůbec byl. V tom si starší uvědomil, že jeho oblečení je nevhodné, beze slov utekl zpět do ložnice. A už se cpal do slušnějšího oblečení. Pospíchal, neví proč. Možná, že se těšil?
Před tím, než se vrátil, se ještě zastavil v koupelně. Opláchl si obličej. Srdce mu bušilo jako zběsilé. Jako školačce, kterou čeká první rande. Svůj už tmavě modrý monokl ještě přetřel krémem. Vlasy upravil a trochu zafixoval lakem. A určitě neuškodí, když na sebe stříkne trochu vůně. Celkem spokojený odcházel a vracel se zpět ke svému příteli, který již netrpělivě čekal.
S rudými lícemi zasedl za stůl. Hned mu do skleničky bylo nalito červené víno. Atmosféra byla velmi napjatá.
"Chceš jíst?" optal se nejistě NamJoon. Druhý jen jemně kývnul. Stále neměl odvahu na to, aby navázal oční kontakt. NamJoon se ztratil s talíři v ruce a za chvíli je už nesl plné toho skvěle vonícího jídla. Položil je zpět na své místa a ještě odskočil zhasnout světlo. Teď jediným osvětlením byly hořící svíčky. YoonGi musel přiznat, že ví jak na něj. NamJoon byl mistr, co se týče romantiky. A to byla jen jedna z dalších věcí, kterou na něm miluje. Ještě než se společně pustili do jídla, mladší nalil víno do jejich skleniček. Za chvíli se již ozývalo jen cinkání příboru o talíř. YoonGimu to chutnalo. Kuřecí maso s nějakou tmavou, ale chutnou omáčkou a s rýží. Během chvíle už jeho talíř byl vybílený. Spokojeně s plným bříškem se opřel o židli a se zavřenýma očima dožvýkával poslední sousto.
Zatímco ten naproti němu se toho skoro netkl. Jen ho pozoroval s úsměvem na tváři. YoonGi do sebe na jeden lok dostal to víno a nalil si další skleničku. Jo, s tou večeří se to skvěle doplňovalo. Poděkoval mu a sklopil svůj pohled. Hnědovlasý se zvedl a jejich talíře odnesl. Jeden prázdný a jeden skoro plný. Neví proč si dal sotva jedno sousto. Měl stáhlý žaludek. Nejspíše byl nervózní. Pak si vzpomněl, má dárek. Včera přece rozbil ten dárek. Toho sloníka. Chtěl koupit nový, stejný, ale měl velké oči a připadal mu malý. Možná to dělají ty peníze…protože tenhle byl o dost dražší. I tak mu ho koupil. S radostí. Proč by se nemohl chlubit něčím jako jsou peníze, když je má?
Před YoonGiho zrakem přistála dárková taška. Podivil se a koukl po druhým, kterého obličej zdobil jen drobný, nevinný úsměv.
"Co to má být?"
"Podívej se."
Starší nahlédl dovnitř a vytáhl obřího skleněného slona. Vypadal jako ten minulý, ale asi s třiceticentimetrovým rozdílem ve výšce. Skoro ho neudržel v ruce, jak byl těžký. Měl radost, ale nedal to znát. Pohlédl na chlapce stojícího stále vedle něj.
"Pěkné výročí," sklonil se k němu a věnoval mu pusu na tvář.
"Výročí?" YoonGi vyletěl ze židle. Až se NamJoon lekl.
"To bylo včera! Ale to ty nemůžeš vědět! Doufám, že sis to s tím Jinem nebo kdo to byl, užil. Na naše výročí, ugh…nenávidím tě," mluvila z něho velká zlost. Víno, které vypil, mu jen pomáhalo a on se nebál. Jak může být tak drzý? Radost z něho oprchala. Do očí se mu hrnuly slzy. Chtěl odejít. Nemohl se podívat Joonovi ani do tváře. Už odcházel, ale mladší ho pevně chytl za ruku a prudce ho k sobě přitáhl. Přitiskl ho na nejbližší zeď. Nastala ta chvíle napětí a YoonGi čekal další ránu. Ale nepřišla. Místo toho dostal jemný polibek na rty. Vykulil své oči, ale z překvapení se hned probral a začal pěstmi bušet do NamJoonovi hrudi.
"Pusť mě!" prskal mu přímo do obličeje, ale sevření se nijak nepovolilo, spíše naopak. Najednou se tělo mladšího začalo svíjet pod vzlyky. YoonGi se zarazil a zmlkl.
"Ty…pláčeš?" optal se po chvíli. Odpovědí mu byl hlasitý vzlyk. V těle blondýna se začal objevovat pocit jako lítost a cítil vinu. Moc dobře věděl, že to, co řekl není pravda. Nedokáže ho nenávidět. Chlapec, co ho držel v objetí, se uklidnil. Navázal oční kontakt s YoonGim, kterému po tváři teklo pár slz. Setřel je palcem a pokusil se o úsměv.
"Miluju tě," řekl s výdechem mladší a spojil jejich rty v polibek. Druhý se nijak nebránil, spíše naopak. NamJoon jejich polibky prohluboval a prohluboval. Až z toho bylo vášnivé dráždění jazyků. Poté toho lehkého blonďatého chlapce vyzvednul do náruče a odnesl ho do vedlejšího pokoje, obýváku. Položil ho na pohovku nepřerušujíc jejich polibek. Poté ho rychle zbavil trika a jeho nahou hruď obsypával motýlími polibky. YoonGi se neubránil vzdechnutí. Jak je to dlouho, co se ho dotýkal a líbal ho tak něžným způsobem? Ani si to nepamatuje. Chtěl to. Chtěl, aby si ho vzal, hned teď. Úplně se odevzdal vzdechům ozývající se dost možná přes celý barák.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.