Just stay with me, okay? - 27. část

5. dubna 2016 v 17:55 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / HoSeok x YoonGi
Žánr: Yaoi






Uběhly skoro dva týdny od toho, co se všechno událo. HoSeok zrovna šel po své práci k bytu Jimina. Chtěl se ujistit, že to opravdu udělal. Stavil by se dřív, ale ten první týden musel zařídit jak sobě, tak YoonGimu, volno. Starší si sáhl opravdu na dno, byl tak zničený. Nedovolil Seokovi odejít skoro ani na záchod. Leželi jen v posteli, občas si povídali. Žádné jiné polibky už ani neproběhly. Občas si HoSeok dovolil dát YoonGimu malou pusu na tvář, třeba na dobrou noc, ale jinak neměl odvahu. I tak se cítil trochu šťastný, bylo to lepší než vůbec nic.
Zrovna byl pátek, bylo asi pět odpoledne. Léto již začínalo. Jemu zbývali asi tři týdny a bude mít měsíční volno. Potřeboval jít za Minem. Nebral mu telefony, neodpovídal na zprávy. Stále to byl jeho nejlepší přítel a on se musel ujistit, jestli je v pořádku.
Dorazil před jeho dveře a jemně zaklepal. Žádná odpověď. Zazvonil, chvíli čekal. Za malý okamžik již před ním stál Jimin. Na sobě měl špinavé triko, vytahané tepláky. Vypadalo to, že opravdu hodně pil, protože se na HoSeoka okamžitě vyvalil zápach alkoholu.
"Co tu chceš?" Jiminův hlas byl hrubý, chraplavý.
"Pustíš mě dovnitř?" optal se Seok. Nechtěl dělat scény na chodbě. Už teď zatínal pěsti a měl co dělat, aby jednu nevlepil Jiminovi už teď za to, jak se zřídil.
Vešel dovnitř a nevěřil svým očím. Jimin byl vždycky docela pořádný, žádná sláva, ale nikdy velký bordel. Avšak teď to vypadalo, jakoby tu bouchla bomba.
Sedl si na pohovku, která vypadalo docela čistě. Během toho mu chlapec donesl automaticky vodu a sobě nejspíš něco silnějšího, vypadalo to jako rum. Jimin to do sebe hrkl, HoSeok nestačil ani mrknout. Sledoval ho s překvapeným zrakem, od kdy on tak dobře zvládá alkohol?
"Co se stalo?" HoSeokova zvědavost neznala meze. Chlapec stál naproti němu u křesla.
"Co by? Prostě se mi nechtělo uklízet." Jimin se neodvážil podívat se druhému do očí.
"Chodils vůbec do školy?" Seok se právě cítil jako nějaká zbytečně ustaraná matka, ví, že je mu do tohohle úplný šumák, ale prostě měl starosti. Jimin mu neodpověděl.
"Musíš chodit do školy..."
Min si jen odfrkl a koukal na svou prázdnou skleničku.
"Co tady teda chceš?"
"Nemůžu přijít za svým kamarádem, abych viděl jak se mu daří?"
"No tak ses podíval, můžeš už prosím vypadnout?"
HoSeok nechápal proč je na něj mladší tak drzý, ale ani trochu se mu to nelíbilo. Zvedl se a chytl Jimina za límec trika, přitiskl ho ke zdi.
"Můžeš mi kurva vysvětlit, co tohle všechno má znamenat?!" odmlčel se na chvíli a čekal, že mu Jimin odpoví, ale nevyšlo z něj ani písmeno.
"Zkoušíš mou trpělivost?"
"Posral jsem to HoSeoku...víš?"
"No tos teda posral. Co sis myslel, že budeš spát s NamJoonem?!" vybuchl najednou HoSeok. Ani neměl v plánu to takhle vychrlit.
"C-co?" optal se překvapeně Jimin.
"Ani nevíš jak jsem se cítil! Víš jak moc to YoonGiho zničilo? Ty idiote!" začal mu křičet do obličeje. Mladší mlčel.
"Nic nevíš, HoSeoku..."
"To se mýlíš Jimine..." hořce se zasmál, "vím toho až moc! Vím všechno…!"
"YoonGi není malý děcko, aby si to tak bral, on opustil NamJoona a NamJoon si může dělat co chce."
To bylo to poslední, co potřeboval HoSeok slyšet. Než by nad svým dalším krokem přemýšlel, dal mu pěstí. Jimin přímo odletěl na zem. Z nosu mu tekla krev, na Seoka se nevěřícně podíval. Starší koukal na svou ruku, sám nevěřil tomu, co udělal.
"Co kurva HoSeoku?! Mlátíš svého nejlepšího přítele?! Co ty jsi za idiota?! To už tomu YoonGimu dáváš přednost i přede mnou?!" vykřikl na něj Jimin, zatímco si držel svůj krvácející nos.
"Ty opravdu nic nechápeš že? Ty jsi takovej debil. Vážně! Všechno tohle se stalo kvůli tobě!"
"Cože?! Chceš ty tvoje hovadiny svádět na mě?" HoSeok cítil, že už zase zatíná pěst a má co dělat, aby Jiminovi znovu nevrazil.
"Já tě kurva miluju ty idiote zabedněnej! Nemůžu uvěřit, že sis toho nevšiml! Byl jsem tady vždy pro tebe! Žádnej blbej YoonGi tu nebyl! Byli jsme jen my dva. My dva a já se do tebe prostě zamiloval! A co ty na to?! 'Taky tě miluju, vždyť jsme nejlepší kamarádi.' Ty jsi ten kdo za to může! Ty jsi ten, kdo tady ublížil mě a YoonGimu. Kdybys nebyl takový idiot tak...tak..." Jimin to už nedokončil, jeho energický projev najednou povadl. V očích ho pálily slzy.
"To...to je nesmysl..." řekl jen HoSeok, ale vypadalo to, že mu začíná trochu věřit.
"Prostě...běž pryč. Prosím, vypadni. Nechci tě teď vidět..." skoro zašeptal Jimin.
HoSeok se bez dalších slov sbalil a odešel. Byl v šoku.


Neschopný myslet došel až domů, kde se zavřel do pokoje. Ani nepozdravil YoonGiho rozvaleného na pohovce. Což blondýnovi přišlo divné. Chvíli čekal, ale když HoSeok nevyšel ven ani po pěti minutách, rozhodl se, že zjistí, co se stalo.
Zaklepal jemně na dveře. Odpovědi se mu nedostalo, přesto vešel dovnitř. HoSeok ležel na boku na posteli, zády k YoonGimu.
Starší za sebou zavřel a pomalu si šel sednout na postel.
"V pohodě, HoSeoku?" optal se šeptem. Začal ho jemně hladit po paži. Po chvíli chlapec jen přikývl.
"Mám tu zůstat s tebou?" znovu se zeptal. Znovu mu bylo odpovědí jen jemné přikývnutí. YoonGi si povzdechl a lehl si k chlapci, přitiskl se na jeho záda. Asi půl hodiny byli v klidném tichu.
"YoonGi?" začal po chvíli HoSeok slabým hlasem.
"Hmmm?" zamumlal Gi se zavřenýma očima.
"Ublížil jsem ti? Můžu za to já?" HoSeok věděl, že to je blbá otázka, protože jeho spolubydlící ani netuší o tom, co mu Jimin řekl. Avšak potřeboval slyšet utěšující slova.
"Co to povídáš? Samozřejmě, že ne..." YoonGiho dech ho lechtal na krku.
"Ty jsi jedinej člověk, kterému můžu momentálně věřit, víš?" pokračoval Gi. Nebyla to lež, Seoka si dost oblíbil. Nevěděl jestli to bylo kvůli tomu, jak se choval a nebo kvůli tomu, že nikoho jiného momentálně nemá.
"Opravdu?" zašeptal mu zpět HoSeok, cítil, že se mu do očí hrnou slzy.
"Samozřejmě."
Mladší chlapec cítil ty jemné, hebké rty na krku. Příjemně mrazivý pocit mu přejel přes záda.
YoonGi nevěděl, co dělá. Proč dělá věci jako tohle. Proč svého spolubydlícího líbá na krku, proč tohle dělá? Proč dělá věci jako NamJoon? Vždyť HoSeoka ani...nemiluje. Ale vypustil to z hlavy, když viděl, že Seok vypadá uvolněně. On mu tohle dluží. Nikdy nezapomene na to, co pro něj HoSeok udělal.
Pomalu se svými rty přemístil až ke tváři, kde ho také několikrát políbil. To že byli mokré od slz ho trochu zaráželo protože HoSeok nebrečí, nikdy. I kdyby si ukopl malíček o postel nebo se mu stalo něco opravdu hrozně bolestivého, nikdy YoonGi neviděl, že by měl v očích jen třeba malou slzičku. Vždy se usmíval. Když ho odmítl na to rande, jeho výraz možná trochu ztuhl, ale nikdy pláč. Proto to muselo být vážné a tak YoonGiho něco napadlo.
"HoSeoku?" zamumlal, čekal než mu bude oslovený věnovat pozornost.
"Hmm?" Seok zněl ospale.
"Nechtěl bys...v-večer jít...na večeři?" odmlčel se, aby se nadechl, "N-na to r-rande..."
Mladší byl najednou probraný až až…otočil se na YoonGiho, který na něj vystrašeně koukal.
"N-nemusíš to dělat. Nenuť se do toho..." povzdechl si s malým úsměvem.
"Já...já se do toho nenutím HoSeoku. Chci tě pozvat na rande, chci abys byl ten veselý HoSeokie, co znám…" YoonGi nekoukal na druhého, neodvážil se. Tváře mu lehce červenaly.
"Dobře," pousmál se chlapec a jemně Giho pohladil po tváři.
Věnovali si vzájemné úsměvy. Dál vedle sebe leželi, koukali do stropu s příjemným pocitem u srdce.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.