Just stay with me, okay? - 25. část

5. dubna 2016 v 17:50 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / HoSeok x YoonGi
Žánr: Yaoi (15+)






Aniž by NamJoon věděl jak, bylo úterý večer. V krvi mu koloval opět alkohol. Vydal poslední sten rozkoše. Podíval se na chlapce naproti němu, který také vydýchával svůj orgasmus. Podíval se kolem sebe, byl na veřejných záchodcích, v kabince. A proč zase sakra šuká s Jiminem?
Nechápal se. Nechápal celou situaci a jak se v ní vůbec objevil. Tentokrát ani nešli k němu domů. Nevydrželi to. Proč to dělá? Nikdy neměl nějaké závazky k někomu o kom věděl, že je to jen na jednu noc, nikdy by se nestalo, že by se to opakovalo po tak krátké době. Možná opravdu potřeboval něco, někoho kdo mu pomůže si "ulevit". Vypadalo to, že i Jiminovi to pomáhá.
Nebylo v tom nic jiného než jen potřeba, chuť. Nebyla v tom láska, nic takového. Jen se přitahovali navzájem. Jejich stres, co prožívali celý den hned vymizel hned, co se uviděli, co se políbili.
Pustil chlapce dolů.
"Omlouvám se..." zamumlal po chvíli Min a natahoval si své džíny zpět.
"Neomlouvej se," odpověděl mu NamJoon. Uklidili po sobě nepořádek, co nadělali a odešli, jakoby nic.
U baru na ně čekal Jin. Podezřívavě se na ně podíval.
"Kde jste byli celou tu dobu?"
Oba dva se na sebe podívali se strachem v očích, ale NamJoon se uklidnil.
"Ále, Jimin to trochu přehnal s pitím zase..."
Ignoroval vražedný pohled, co mu Min věnoval a objednal si panáka, kterého do sebe ihned hodil.
"Budu muset jít..." řekl po chvíli. Dál neposlouchal, co na něj možná SeokJin, možná Jimin, mluví . Sbalil se a šel domů…aby mohl přemýšlet.


Byl čtvrtek. Další den, co trávil s Jiminem. Tentokrát už u něj doma. Ani v sobě neměli moc alkoholu. Dokonce se sotva stmívalo. Dokončil svůj orgasmus a nechal chlapce na sobě, aby i on dosáhl svého vrcholu.
Jimin slezl z NamJoona, oba dva hluboce vedle sebe dýchali. Ani jednomu se nechtělo věřit, že se tohle zase stalo. Mladší se chtěl zvednout a obléct se, ale Joon ho chytl za zápěstí.
"Možná...možná bychom...tohle mohli opakovat?" znělo to jakoby se ptal i sám sebe. Jimin se nejdřív nevyjadřoval, ale pak se otočil na NamJoona.
"Jako...každej den?"
"Jako každej den…víš, není v tom nic předpokládám...nejsi do mě zamilovanej, že ne?"
Jimin mu na odpověď jen zakroutil hlavou, že ne.
"Potom bychom...mohli být...jen takoví kamarádi s výhodama, chápeš, že? Mohli bychom si pomáhat tímhle způsobem, kdykoliv bychom potřebovali..."
Min vypadal, že o tom všem pochybuje, ale pak se podíval na NamJoona.
"Dobře, můžeme to zkusit." Jeho hlas byl trochu uchraptěný. Joon se na mladšího usmál a nechal ho, aby se oblékl. Před odchodem si vyměnili čísla, aby se mohli kdykoliv kontaktovat.
"Ale mám jednu podmínku..." řekl ještě starší, než Jimin odešel, "nebudeme u mě v ložnici, budeme třeba v pokoji pro hosty nebo na pohovce, to je jedno kde. Jen ne v ložnici, dobře?"
Min to nechápal, ale jen přikývl a vydal se směrem k místu, kde by ho měl vyzvednout taxík a odvést domů.
Joon ho sledoval, než se mu ztratil z dohledu. Vrátil se zpět do své ložnice, lehl si na velkou postel mimo flek, který tu udělal s Jiminem a koukal do stropu. Vůbec se nechápal, proč navrhl tuhle idiotskou dohodu...cítil jak sám sebe začíná čím dál více nenávidět.
Ale aspoň, že dál už nebude špinit postel, na které spával YoonGi. Zvedl se a rozhodl, že tu postel převleče. Nikdy již nesmí být špinavá, ne od někoho jiného než Giho. Jak moc by si přál, že by tuhle dohodu měl s YoonGim. Jimin nebyl špatný na to, že měl minimum zkušeností, ale YoonGi...byl prostě YoonGi a jemu už prostě to tělo, ty steny jeho jména, chyběli.

******

Už to byli dva týdny, co YoonGi řekl, že si dojde pro své věci. Zrovna byla neděle a on nabral dost odvahy na to, aby se tam vydal. Ke svému bývalému domovu. Už teď cítil, že to nezvládne. Ale musel. Měl tady sotva pár kousků oblečení a je tam spoustu věcí, co patří jemu.
"Už teda půjdu HoSeoku!" zakřičel na chlapce u televize z předsíně.
"Jojo, zatím se měj!" odpověděl mu zpět.
YoonGi se nadechl a stiskl kliku. Zavolal si taxi, které už stálo na parkovišti a vyčkávalo na něj. Gi přemýšlel celou cestu. Už je to taky skoro dva týdny, co se ho HoSeok zeptal na to "rande". Od té doby se mu o tom mladší chlapec nezmínil. Vypadal, jakoby se to vůbec nestalo. Bylo to zvláštní, ale YoonGi byl na jednu stranu vděčný. Možná, že ho už Seok vypustil z hlavy a tak podobně. Ale i tak se YoonGi trochu cítil ublíženě, nevěděl proč chce, aby po něm jeho spolubydlící brečel, jenže taky nechce aby byl v bolesti a trpěl. Gi neví, jestli by se dokázal jen tak zbavit těch pocitů, co stále chová k NamJoonovi, jakoby byly platonické. Ať mu jakkoliv Joon ublíží, on ho stále bude milovat. Takhle nejspíš skončí sám do konce života…
Byli asi čtyři odpoledne, když se mu před zrakem zjevil ten velký barák, co býval jeho domov. Měl pomalu chuť říct řidičovi, ať to otočí a jedou zpět. Ale nemohl, nemůže, když už je tak daleko.
Zaplatil taxikářovi a vystoupil s prázdnou taškou v ruce. Pomalu se vydal k baráku. Zastavil se před dveřmi a už mačkal zvonek. Ale zastavil se. Zvládne to?
V duchu se okřikl za zaváhání a silně stiskl zvonek.
Chvíli čekal, ale zdálo se, že mu nikdo neodpoví. Zkusil to ještě jednou, poté ještě jednou. Stále nic. Neměl v plánu se teď otočit, když už zazvonil a tak zpod květináče u dveří vytáhl náhradní klíč. Není to tak, že by se tam vloupal, vždyť tam bydlel. Dům se zdál úplně prázdný, ale i tak se mu něco nezdálo. Neřešil to a po schodech se vydal do ložnice. Otevřel pomalu a nakoukl dovnitř. Pro jeho překvapení nikdo tam nebyl. Zadržovaný dech vydechl a rychlostí světla si začal balit své věci. Možná by mohl uniknout, aniž by ho NamJoon viděl. To by usnadnilo mnoho věcí.
Oblečení měl sbaleno, teď šel do koupelny. Měl tam fén a takový věci, které NamJoon stejně nepoužívá. Začal i to dávat do své velké tašky, do které se to už málem nevlezlo. Najednou uslyšel divný zvuk. Vystřelil do stoje, byl narovnaný a koukal se do dveří. Zvuk se ozval znovu, tentokrát ale ne tak upištěný, ale hluboký, možná povědomý. Šlo to z pokoje naproti koupelny. YoonGi cítil, jak mu vyschlo v krku. Zapnul svou tašku a vzal ji do ruky. Šel směrem k pokoji. Byl to pokoj pro hosty.
Polkl naprázdno, pomalu otvíral pokoj. Zvuky byli hlasitější a hlasitější. Hned po tom ale litoval, že to kdy udělal. Nakoukl dovnitř a nechtělo se mu věřit svým očím. Pustil svou tašku z ruky, což udělalo větší ránu. Ale vypadalo to, že to chlapce na posteli nevyrušilo.
"Co to má kurva bejt?" procedil skrze zuby. Tentokrát už to pozornost upoutalo a oba dva chlapci se podívali směrem k YoonGimu.
"A do prdele..."



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.