Just stay with me, okay? - 18. část

4. dubna 2016 v 23:21 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / HoSeok x YoonGi
Žánr: Yaoi




Mezitím co Jimin se vytratil z bytu HoSeoka se slzami v očích, NamJoon seděl v nedaleké kavárně. Čekal. Čekal na ni. Už měla několikaminutové zpoždění. Z nervozity se mu potili ruce. V hlavě měl absolutní prázdno.
"Ahoj NamJoone." Ozvalo se najednou před ním. Zvedl svůj pohled a setkal se známou tváří. Na obličeji měla milý úsměv.
"Ahoj HyeRin, prosím posaď se..." začal k ní. Byl tak naštvaný, strašně moc. Nic nedokáže vyjádřit jakou nenávist k téhle osobě chová. I tak se snažil být milý.
"Jsem ráda, že jsi se rozhodl, že si o tom pro-"
"Nepřišel jsem si s tebou povídat, jen ti chci říct, že ti prostě nevěřím. Nevěřím, že to děcko je moje. Ano, měli jsme nějaký úlet, ale smiř se. Byl to jen úlet. Nikdy v tom nebylo nic víc, než sex. Takže nedoufej, že mě nějakým děckem, který nejspíš ani není moje, přesvědčíš."
"Ale NamJoone..." Její úsměv se vytratil, spíše se v jejích očích začaly tvořit slzy.
"Nezkoušej tohle na mě..." odfrkl si NamJoon a odvrátil pohled.
"To dítě je ale...ale opravdu tvoje..."
"Jak si můžeš sakra být tak jistá?!" Joon už zvýšil hlas. Nevěřil jí ani slovo.
"S nikým jiným jsem nespala!"
"Nechtěj mě rozesmát..." v jeho hlase bylo pobavení.
"Opravdu...jediná možnost jsi ty… s nikým jiným jsem dlouho před tebou, ani dlouho po tobě, nic neměla...věř mi."
NamJoon se jí podíval do obličeje. Vypadala opravdu zoufale. Hluboce vydechl.
"Dobrá tedy, pokud jsi si tak jistá, určitě ti nebude vadit, když uděláme testy otcovství..." Tím ji zarazil.
"To se může, až se dítě narodí..."
"Děláš si prdel? Myslíš, že jsem takový idiot? Vím, že se to může ještě než se to narodí. Z tohohle se nevymotáš, hledal jsem si informace. Takže vím o tom moc dobře..."
Po tomhle HyeRin zmlkla.
"Dobře..." zamumlala.
"V pondělí..." řekl ještě NamJoon. Poté se zvedl, oblékl si svůj kabát, zaplatil svou obyčejnou vodu a odešel. V HyeRin se vařila krev.
"Nemysli si, že ti to jen tak projde..."

******

NamJoon seděl u sebe doma na pohovce. V ruce svíral fotku YoonGiho. Nedokázal popsat tu bolest, co měl v srdci. Již neplakal. Jen ho to vše zevnitř sžíralo. Pomalu, ale jistě. Cítil se tak prázdně. Nikdy si nemyslel, že by se našel někdo, kdo ho dokáže až tak zničit. Nikdy neměl hlubší vztah k lidem. Ne takový, jaký stále chová k YoonGimu
"Chybí mi...tak moc..." zašeptal si pro sebe a palcem přejel přes usmívající se tvář na fotce. Neuvědomoval si jaké štěstí má, když ho měl u sebe. Nikdy si nepřestane vyčítat to, jak se choval. Byl tak sobecký. Myslel jen na sebe. Nedivil by se YoonGimu kdyby ho opustil již dřív. Sám sobě by nikdy neprominul. Gi byl úžasný člověk. A on si nikoho takového nezaslouží. Ale stále je tu ta potřeba. Ta potřeba YoonGiho. Potřeboval ho u sebe, potřeboval ho jen slyšet a vidět znovu. Chtěl se probouzet a najít ho na svém místě, vedle něj. Tam, kam patřil.
Celý zesláblý se vydal do kuchyně. Z ledničky si vytáhl alkohol.
"Tak jsme si zbyli jen my dva..." usmál se smutně na láhev a napil se. Nahořklá tekutina stékala do jeho žaludku. Už teď cítil nějaké uspokojení. Celé ty dny ani stresem nejedl, a tak opilost na sebe nenechala čekat. Opil se až tak, že usnul v sedě na pohovce a v ruce stále svíral fotku YoonGiho.


Probral se až večer. A zrovna mu začal zvonit mobil.
"Jine?" V hlase měl obrovskou naděj, i když se mu obracel žaludek a hlava mu třeštila.
"NamJoonie...potřebuju si oddechnout, nechceš dojít do baru?"
Trochu ho zklamalo, jak zněl. Nejspíš nic nezjistil.
"Jasně, dojdu..."
I když mu bylo zle, co by pro něj neudělal. Navíc mu čerstvý vzduch snad udělá dobře. Oblékl si přiléhavé džíny, šedou mikinu a na ni černou, koženou bundu. Na hlavu si dal kapuci od mikiny a vydal se do baru.


Čerstvý vzduch Joonovi stejně moc nepomohl. A zakouřený vzduch baru donutil jeho žaludek udělat dvojité salto. I tak se celkem úspěšně dostal ke stolu, kde už seděl Jin a klopil do sebe několikátý panák. SeokJin nebyl typ, co by své deprese a strasti řešil pitím alkoholu. Ale občas potřebuje vypnout, doslova vypnout.
"Co se děje?" optal se NamJoon. Když viděl, kolik alkoholu stihl jeho blízký přítel spořádat, opět se mu navalilo. Neměl na alkohol ani pomyšlení, což je poprvé. Opravdu to musel přehnat.
"Nevěřím tomu..." vydal ze sebe Jin docela potichu, ale tak aby ho druhý u stolu slyšel.
"Čemu?"
"Nemůžu kurva uvěřit, že mi HoSeok lhal. To je takovej..." Poslední alkohol na stole do sebe dostal na jeden lok.
"Nevíme, jestli ti lhal, Jine..." řekl mu s vážností NamJoon.
"Stejně...věřil jsem mu, víš to? Dnes jsem u něj byl, ale ani známky po tom spolubydlícím. Divně se mi vykecal! Kdo by sakra odmítl moje obědy?! Moje delikátní jídlo?! Tohle je prostě divný!" křičel už docela s opilostí v hlase SeokJin. Sklopil svou hlavu a koukal na podlahu. Joon jen zhluboka vydechl.
V tom do stejného baru vešel mladík. Neupoutal žádnou pozornost. Vlastně je dost nenápadný, pokud chce. Objednal si nějaký alkohol a opřel se zády o bar. Očima skenoval celý prostor kolem sebe, až zahlédl povědomou tvář.
"Není to SeokJin? Soused HoSeoka?" pomyslel si pro sebe. Vzal si do ruky svůj drink a mířil ke stolu, kde Jin seděl. Měl tam sice něčí společnost, ale to mu bylo jedno. Stoupl si před stůl a snažil se nějakým způsobem upoutat pozornost těch dvou.
"SeokJine?" zkusil to, když si ho nikdo nevšiml. Opravdu umí být neviditelný. Oslovený zvedl hlavu a pohlédl na chlapce.
"Áh, Jiminnie," usmál se opile Jin.
"Mohu si přisednout?" řekl jednoduše, Joonovi nevěnoval jediný pohled.
"Jasně," odpověděl mu nejstarší. Jimin si sedl, do půlky vypil svůj drink. U stolu panovalo ticho.
"Tákže," začal najednou SeokJin. NamJoon nevěděl jak to dělá, ale starší najednou nevypadal tak opile. Bylo jasné, že dokáže nad tímhle mít alespoň malou kontrolu.
"Ty se znáš s HoSeokem, viď?"
Jimin jen nejistě přikývl. Přišel sem, aby se uvolnil, aby vypustil zmiňovaného z hlavy, ale místo toho nejspíš skončí tak, že zase o něm bude muset mluvit. NamJoon zbystřil a pečlivě poslouchal jejich rozhovor. Postřehl, že na něj Jin mrkl. Znamenalo to, že možná má něco v plánu.
"Znáš i toho jeho spolubydlícího?" optal se se zvláštním hlasem, hlavu si podepřel o svou ruku. Pozornost věnoval jen Jiminovi.
"Zrovna dneska jsem ho poznal," nakvašeně mu odpověděl Jimin a obrátil oči v sloup, "je to debil, ti říkám..."
"Oh, opravdu? Jak se vůbec jmenuje?"
"HoSeok ti to neřekl? Není to divné?" Jimin začal podezírat chlapce. Ten tón hlasu, jeho podezřelý výraz. Přece jen ho nezná tak dobře...ale jménem nic nepokazí.
"Vlastně jsme spolu moc nemluvili, skoro vůbec. Neměl jsem čas se zeptat," V hlase měl nevinnost.
NamJoon se jen divil, jaký Jin je vlastně mistr ve lhaní.
"Min...Min YoonGi," vydal ze sebe po chvíli přidušeně. Bylo ticho. Jak Jin tak i Joon vykulily oči.
"M-Min YoonGi?" optal se ještě jednou nejstarší, aby se ujistil. Jimin jen nevinně přikývl. Nevěděl, proč jsou oba dva chlapci tak zaražení.
"Kurva NamJoone! On mi fakt lhal!" vykřikl najednou SeokJin a vyletěl ze židle. Nejmladší u stolu nechápal, co se děje.
V NamJoonovi se vařila krev. V životě necítil takový vztek, možná že i ta věc s HyoRin byla drobnost oproti tomuhle. Taky vyletěl ze své židle, ale hned si to mířil pryč ven z klubu.
"Já ho...já ho do prdele zabiju!" zakřičel. Jin se probral do reality. Hned k němu běžel. Věděl, že jakmile Joon řekne věci jako tohle, myslí to vážně. Opravdu vážně. Nějakým pokusem o běh ho dohnal a silně ho objal zezadu za pas.
"Nedělej blbosti, NamJoone. Vše se vyjasní, buď v klidu," snažil se ho uklidnit šeptáním do ucha. On sám byl naštvaný a dost, a tak mladšího vztek musel být o dost horší. Cítil, jak druhý zatnul své pěsti a zaskřípal zuby. Nakonec jen ze sebe vydal hluboký povzdech a s Jinem se vydal zpátky ke stolu, kde seděl zmatený Jimin.
Sedli si na své místa, snažili se zachovat klid a chladnou hlavu. Min jen přejížděl pohledy oba dva chlapce. Nechápal situaci. Pokazil něco? Začal se cítit špatně. Co když HoSeoka dostal do problému?
Dopil celou svou skleničku zbývajícího alkoholu. V tom Jin na něj znovu s úsměvem začal mluvit. Ptal se ho na různé obyčejné otázky, po chvíli nezávazně všichni tři u stolu vedli konverzaci. V jejich hrdlech mizely další a další drinky. Až museli odvádět Jimina domů, protože na tolik alkoholu nebyl zvyklý.
"Co budeme dělat, Jine?" optal se Joon, když šli již bez Jimina po noční ulici.
"Nevím...ale věř mi, že to dám HoSeokovi sežrat..." řekl až děsivým tónem hlasu. NamJoon nevěděl, co si má myslet. Zná Jina moc dobře, neumí být zlý. To, co řekl, bylo možná jen díky působícímu alkoholu. Měl chuť vzít vše do vlastních rukou.
"NamJoone, slib mi, že neuděláš žádnou blbost, okay?" promluvil najednou SeokJin a pohlédl na něj s nadějí v očí. Joon jen přikývl a dál se soustředil na cestu.
"Ale nemůžu čekat věčně, Jine…"



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.