Just stay with me, okay? - 16. část

4. dubna 2016 v 23:06 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / HoSeok x YoonGi
Žánr: Yaoi




YoonGi se vzbudil, stále kolem sebe cítil pevné ruce. Ještě víc se přitulil k hrudi s úsměvem hrajícím na tváři, avšak s tou domněnkou, že je doma, a že ho v objetí svírá NamJoon. Zamručel jako spokojená kočka.
"Joonie," chraptivě zašeptal. Mazlil se svým nosem a tváří s trikem a hrudí, která se schovávala pod ním. Majitel těla pod ním zamručel a ještě více si k sobě přivinul YoonGiho. A až pak blonďatému chlapci došlo, že to není NamJoon. Do tváří se mu vehnala krev. Najednou byl probraný až až. Snažil se vyprostit z objetí, ale nešlo to. HoSeok byl silnější. Po chvíli už nedoufal, že se z odsud někdy dostane. Až se chlapec probral.
"YoonGi?" optal se se zívnutím. Pak si uvědomil v jaké poloze se nachází.
"Omlouvám se!" vykřikl a hned pustil Giho, který se pomalu začínal dusit. HoSeok měl ve tváři ruměnec. Koukal na své ruce a pohrával si s prsty. Nastalo podivné ticho.
"Sakra! Zapomněl jsem na Jimina!" uvědomil si najednou mladší chlapec a vyletěl z pohovky. Koukl na hodiny, bylo jedenáct hodin. Hned se zklidnil. Sraz s Jiminem má až v jednu hodinu. Zase si sedl vedle Giho a zhluboka vydechl.
"Chceš jít s námi? Jdeme na oběd."
YoonGi se na chvíli zamyslel. Jimin je nejspíš ten chlapec, kterého potkal hned první den, co se tu zastavil a požádal o bydlení. Nepůsobil zrovna moc přátelsky.
"Nemyslím si, že by mě měl Jimin rád."
HoSeok hned chtěl něco namítnout, ale ozval se zvonek.
"Že by Jimin?" pomyslel si sám pro sebe. Zvedl se a ještě než otevřel, upravil se v dlouhém zrcadle, co bylo na chodbě. Otevřel se svým typickým úsměvem, který každému dokáže zlepšit den (nebo ho vystrašit tak, že uteče a nejspíš se už nikdy nevrátí).
"Ahoj HoSeoku," uvítal ho vysoký chlapec s příjemným, hřejícím úsměvem hrajícím na tvářích.
"A-ahoj, SeokJine…" vykoktal ze sebe, když si uvědomil, kdo to tam vlastně je.
"Tak jsem tak přemýšlel, nejste se svým spolubydlícím vyhládlí? Vím, že tvé schopnosti ve vaření nejsou zrovna...uspokojivé..." a během toho se snažil nahlédnout dovnitř, jestli alespoň něco neuvidí. Toho si mladší chlapec všiml a hned mu svým tělem zatarasil výhled. Nervózně se zasmál.
"Víš...eh...vlastně...zrovna se chystáme na oběd s Jiminem, nebude to třeba."
"Opravdu? Huh, to je škoda, rád bych ho už poznal a popovídal si s ním," stále se snažil dohlédnout někam za chlapce před ním. Nic však neuviděl.
"Třeba jindy, Jinnie, okay?" opět se podivně zasmál, aby skryl svou nervozitu. Ani jeden z chlapců však netušil, že jejich rozhovor někdo poslouchá. Ten někdo byl Gi, který byl schovaný za rohem nejbližší zdi. Vše slyšel zřetelně. Poznal ten hlas. Ten hlas je Jina. I když ho neslyšel tak moc mluvit kdysi dřív, věděl to. A podle všeho zná HoSeoka. Pokud něco NamJoon řekl Jinovi, je jasné proč tu je. Určitě to však není zájem o to, jestli Seok umírá hlady nebo ne. Naštěstí jeho spolubydlící byl skvělý ve výmluvách. A tak SeokJina odpálkoval celkem rychle. S velkým povzdechem se odebral pryč ode dveří. To už YoonGi seděl na pohovce, jakoby se nic nestalo. HoSeok si k němu přisedl.
"Asi budeme obědvat doma..."

******

"Já nevím sakra, Jimine...neser mě! Prostě dojdi," řval už nějakou dobu do mobilu Seok. YoonGi stále seděl na pohovce a sledoval televizi, ale myšlenkami stále byl někde jinde. A to u NamJoona. I když byl mladší z chlapců ve svém pokoji, stále ho šlo zřetelně slyšet a doneslo se to až k Gimu. Po chvíli vyšel HoSeok ven ze svého pokoje.
"YoonGi? Budu muset teď jít Jiminovi naproti..." povzdechl si, "protože ten idiot prostě nechce jít do bistra a vyzvednout nějaké jídlo sám."
"Oh...okay," přikývl jednoduše YoonGi a dál se zaměřil na televizi. Během toho se HoSeok rychle připravil a vypravil se na cestu za Jiminem. Celou dobu si mumlal jak neschopného kamaráda vlastně má. Chtěl si užít ještě poslední chvíle s Gim samotný. Protože Min je takový, že je u něj celý den a i klidně celou noc. Kdyby vlastně nebyl studentem na vysoké škole, nejspíš by tam strašil celý týdny. Došel až do parku, kde na něho čekal Jimin sedící na lavičce. Na sobě měl basebalovou mikinu, s úzkými, tmavými džíny. V ruce měl mobil a s kamenným výrazem do něj koukal, prst hrající si na obrazovce.
HoSeok přišel až k němu, čímž ho vyrušil.
"Ahoj hyung," pozdravil ho Jimin a použil svůj neodolatelný úsměv, který odhaloval jeho zářivě bílé zuby. Starší se nemohl zlobit na tohle dítě, nejspíš by si to vyčítal do konce života.
"Ahoj," zamumlal a s jemným úsměvem mu rozcuchal vlasy.
"Ahh!" rozčílil se Jimin. Plácl ho po ruce, aby ji odtáhl co nejdál od jeho vlasů. Začal se upravovat a tváře měl lehce načervenalé.
"Tak pojďme," usmál se HoSeok a vyrazil směrem k nejbližšímu fast-foodu.


HoSeok objednal všem třem stejné jídlo. Jimin se podivil nad počtem objednávek. Paní u pultu jim oznámila, že jejich objednávka bude trochu delší, jelikož musí uvařit některé suroviny, a tak si chlapci sedli k nejbližšímu volnému stolu. Bylo tu celkem prázdno.
"My ještě s někým budeme obědvat?" optal se Jimin koukajíc na Seoka před sebou. Nepřál si být ještě s někým dalším, chtěl mít chlapce jen pro sebe. Prostě se nerad dělil.
"Jo...aha, ještě jsem ti o tom neřekl, mám spolubydlícího," usmál se zářivě starší.
"Spolubydlícího? Neříkej mi, že toho debila, co nás vyrušil při filmu..." odfrkl si Jimin a podíval se ven z okna.
"Nemluv tak o něm. Je milý, hodný a nedělá problémy, víš? Není tak nevychovanej jak někdo." Na tohle jen Jimin vyplázl drze jazyk.
"Myslel jsem si, že celej den budeme spolu..." zašeptal skoro neslyšně mladší. A HoSeok by věřil, že vidí, jak se v jeho očích zaleskly slzy.
"Minnie~, YoonGi je tichý...nebude nám překážet. Je vlastně docela fajn."
"To kvůli jeho líné prdeli musíme jíst u tebe doma?" optal se Jimin docela naštvaně a úplně ignoroval to, jak o něm mile mluví.
"Ne...tak to není..."
"A jak teda? Ani nepřišel s tebou, aby si objednal a zaplatil své jídlo!"
"Tvoje jsem taky platil..."
"No a? Furt to nemění nic na tom, že já si aspoň pro to šel! Ne jak někdo, kdo si leží v teple..."
"Jimine...uklidni se. Nemohl jsem ho vzít, protože ...prostě nemohl!"
"Jo nemohl? Tohle mě začíná zajímat, hyung, fakt začíná!" Jejich rozhovor se proměnil v docela hlasitou hádku.
"Prostě...jsem udělal věc...a já … nevím jak to...vyřešit..."
"Takže tě ten hajzl ještě dostává do problémů?! Já ho zabiju, až ho uvidím…" V Jiminovi se vařila krev a ne jen ze zloby. Žárlil.
"Nedostává! Můžu si za vše vlastně sám...idiote poslouchej mě chvíli. Nikdo neřekl, že za to může on..." hlesl Seok. Měl by to Jiminovi říct?
"Hyung...já se jen nechci o tebe dělit s někým jiným…" pronesl k němu po chvíli Jimin jako smutné, ztracené štěně. To v starším chlapci vyvolalo pocit viny, že na něj křičel. Vyrušil je však hlas ženy, která jim oznamovala, že jejich jídlo je hotové. Chlapci potichu poděkovali, vzali si svou objednávku a mlčky se vydali do bytu HoSeoka.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.