Just stay with me, okay? - 15. část

4. dubna 2016 v 23:05 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BT)
Pár: NamJoon x YoonGi / HoSeok x YoonGi
Žánr: Yaoi




Bylo sobotní ráno. Den, kdy HoSeok byl doma. Stejně tak i YoonGi (nečekaně). Avšak bylo brzo. Teprve šest hodin. Slunce teprve vycházelo a HoSeok již seděl na pohovce s horkou kávou. Jen tak do pozadí mu hrála televize. Ale úplně potichu, aby náhodou někoho nevzbudila. A tím někoho myslí YoonGiho. Chlapec už za téměř celé dva týdny zjistil, že jakmile jeho spolubydlícího něco vzbudí, je pěkně mrzutý. Proto se snažil být co nejtišší.
Televizi a její ranní zprávy nevnímal. Stejně to bylo každý den to samé. Avšak topil se ve vlastních myšlenkách. Jeho lež prostě jednou vzejde napovrch. Zatím to vypadá, že nikdo nic nezjistil. Jen…YoonGi se chová zvláštně. Sotva vychází ze svého pokoje a HoSeokovi už prostě chyběl ten hlas, co ho hladil po duši, ty oči, ve kterých se topil, to drobné tělíčko, co by nejraději svíral v objetí celé dny. Uvědomuje si, jak moc velký blázen je.
V tom ho vyrušilo otevření dveří jednoho z pokoje.
"A kurva," zaklel si v hlavě HoSeok. Buď to byl duch nebo YoonGi. A určitě by raději bral tu první možnost.
"Proč jsi vzhůru tak brzo?" promluvil k němu chraplavým, ospalým hlasem Gi, ze kterého mladšímu přejel mráz po zádech.
"Nemohu spát," skoro zašeptal odpověď.
"Já také ne." YoonGi si nechal ohřát vodu na svůj oblíbený, zelený čaj. A než se voda ohřála, přisedl si k HoSeokovi. Hlavu položil na jeho rameno a zhluboka vydechl. Chtěl spát, ale měl další noční můru. NamJoon ho provází na každém kroku. Jak v jeho myšlenkách ve dne, tak i v jeho snech. Jenže sny jsou horší. Dělají si, co chtějí. Motají Gimu hlavu, neví, jestli to je realita nebo není. Vždy pláče ze spaní. Joon mu chybí tak moc, ale ani tak si to nepřizná. Je rád tam, kde je. Navíc z HoSeoka vyzařuje jiné, zvláštní teplo. S ním zapomíná na problémy, co ho trápí. S ním se cítí aspoň trochu v bezpečí. A toho se bál. To je ten kámen úrazu, na který vždy doplatí. Začíná HoSeokovi věřit. A ví, že kdyby s ním spal v objetí, noční můry by rozhodně nepřišli. Cítil to.
Ozvalo se klapnutí oznamující, že voda je ohřátá. YoonGi se zvedl a připravuje si čaj. Mezitím HoSeok je ještě stále trochu zmatený z toho, co starší chlapec udělal. Ne, že by mu to bylo nepříjemné, jen chtěl víc. Napil se ze své kávy a soustředil se na zprávy. Nebo spíš dělal, že se soustředí. YoonGi byl téměř za jeho zády. Nešlo se soustředit na nic jiného, než jen na to, že za ním stojí ten, kvůli kterému mu buší srdce jako o závod.
Zatímco si Gi sladil svůj čaj lžičkou medu, přemýšlel. Je to už pár dní, co ho NamJoon vlastně našel. Od té doby však nic. Neslyšel o něm, nikdo tu nebyl. Stále si tvrdil, že je to tak dobře, ale v hloubi svého srdce věděl, že ho to bolí. Myslel si, že Joona zajímá, že ho hledal…ale jak to tak vypadá, nejspíš nic z toho se nestalo. Vše byli jen jeho naivní představy. Nejspíš je teď šťastný, užívá si a kdo ví, třeba se dal s HyeRin dohromady. Tak je to správně. YoonGi byl jen omyl. A nejspíš je i omyl tohohle světa. Vzal si svůj čaj, položil ho na stolek a sedl si opět k HoSeokovi, hlava na jeho rameni. Seok naprázdno polkl, snažil se uklidnit.
Byla chvíle ticha, než Gi promluvil.
"HoSeokie?" Oslovený zamumlal na odpověď, že poslouchá. "Byl jsi někdy zamilovaný?"
Tímhle mladšího zarazil, bylo jen ticho, než Seok polkl nepříjemný knedlík v krku a rozhodl se promluvit. Nevěděl, proč je YoonGi tak přítulný, otevřený a ptá se na otázky. Možná nějaká ranní, umazlená nálada.
"Mmm..." zamyslel se. Uvědomil si, že vlastně ne. Nikdy se nejspíš nezamiloval. Možná až teď, ale ani tak si nebyl jistý. Třeba jen strašně moc chtěl být dobrým přítelem YoonGiho.
"Asi ne…"
"Opravdu?" zvedl svou hlavu a koukl se do očí Seoka. Avšak ten s narůžovělými tvářemi svůj pohled odvrátil.
"Myslím…možná. Možná ano."
"Možná? Nevíš to?" Nastalo několikaminutové ticho.
"Emm...jak se u toho cítíš?"
YoonGi pohlédl na podlahu a na tváři se mu vytvaroval drobný úsměv.
"Jak se cítíš? Hmmm…díváš se na toho člověka jinak, než na ostatní. Kdykoliv ho vidíš, lechtají tě motýlci v břiše. Jakmile se usmívá, usmíváš se také, nehledě na situaci. Jeho smích je pro tvé uši symfonie. Kdykoliv je smutný, snažíš se ho rozesmát. Ať ho trápí cokoliv, chceš mu pomoct. Je pro tebe vším, cítíš to, že s ním můžeš být do konce života. Jeho vtipy tě nikdy neomrzí, i když je slyšíš už po tisícaté. Každé ráno začínáš s myšlenkou na něj..." Najednou se však v jeho očích začaly tvořit slzy. YoonGi si uvědomil, že si celou dobu vybavoval NamJoona. Jeho úsměv s ďolíčky, jeho smích, tmavé oči a hluboký hlas, kterým vyslovoval Giho jméno. To už slzy tekly v plném proudu. HoSeok ho chvíli s šokem sledoval. Nechtěl ho rozplakat. Než by popřemýšlel o tom, co dělá, už svíral staršího chlapce v jemném objetí. YoonGimu teklo ještě více slz a zajíkával se vzlyky. Svíral HoSeokovo triko a brečel a brečel. Než nasáklo slzami. HoSeok druhého konejšivě hladil po zádech. Nos zabořený do jeho vlasů. Voněl jako vanilka, což byla Seokova oblíbená vůně.
"Vše bude v pořádku, YoonGi," zašeptal.
"Nebude," zamumlal, trochu třepacím se hlasem.
"Nechceš mi říct, co se stalo?" optal se HoSeok ignorujíc to, co řekl Gi. Byla to skvělá možnost dozvědět se víc. YoonGi však jen zavrtěl hlavou. Vyprostil se z jeho objetí, vzal si do ruk svůj čaj. Snažil se potlačovat další slzy. Tak rád by se svěřil, tíží ho to, ale něco v něm mu to zakazovalo. NamJoon nejspíš zničil tu poslední důvěru, co k lidem měl.
HoSeok si jen povzdechl, ale věnoval Gimu slabý úsměv. Starší chlapec si usrkl čaje a položil ho zpět na své místo. Znovu se přitulil k Seokovi a pevně ho chytl za pas. Zabořil se obličejem do jeho hrudi. Bylo mu tak dobře.
"Chci jen….chci jen zapomenout…" zašeptal a zavřel oči. HoSeok po chvíli ticha překonal strach a promluvil.
"Víš, YoonGi, pokud chceš…jsem tu pro tebe a vím, že je to bláznivé, až moc bláznivé…ale…jen pokud opravdu budeš chtít, pomůžu ti. Pomůžu ti zapomenout…" Cítil jak mu hoří tváře. Nikdy by neřekl, že tohle někomu poví. A zrovna YoonGimu. Avšak chlapec v jeho objetí dlouho neodpovídal. Až se HoSeok začal strachovat, jestli neřekl něco špatně.
"YoonGi promiň, nemusíš mi odpovídat, cháp-" z omluvy ho vyrušilo jemné oddechnutí, které naznačovalo, že chlapec v jeho sevření usnul. "Jako vážně?" Optal se sám sebe, ale pousmál se. Pohladil ho ve vlasech a sám zavřel oči. Sice Gi zaspal něco, co už nejspíš nikdy HoSeok neřekne, ale i tak byl rád za tenhle moment, ze kterého se rozplýval a cítil se šťastně.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.