Just stay with me, okay? - 14. část

4. dubna 2016 v 23:04 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: NamJoon x YoonGi / HoSeok x YoonGi
Žánr: Yaoi




HoSeok ucítil vůni nějakého chutného jídla. Usmál se sám pro sebe. Avšak v bytu se rozléhalo ticho. Je snad YoonGi někde pryč?
Vešel do kuchyně, která byla spojená s obývacím pokojem. Uviděl YoonGiho spát na pohovce svým tvrdým spánkem. Pousmál se. Byl tak roztomilý. Sedl si k jídelnímu stolu směrem k němu a sledoval ho. Ponořil se do svych myšlenek. Je v pořádku, že lhal o YoonGim? Byl hluboko ve svých myšlenkách aspoň dvacet minut. Tak byl mimo, že si ani nevšiml toho, že Gi se najednou začíná potit a nepříjemně vrtit na pohovce. A v tom ho vyrušil výkřik.
"NamJoon!" Uslyšel YoonGiho hlas. Pozornost odvrátil k chlapci. Seděl na pohovce, zhluboka dýchal. Po tváři mu tekly krůpěje potu. V očích se mu tvořily slzy a koukal nepřítomně před sebe. Ani si nevšiml, že v místnosti není sám.
"Co se děje YoonGi, noční můra?" optal se HoSeok. Blonďatý chlapec leknutím nadskočil. "HoSeok je tu?"
V tom se mladší zvedl a šel k druhému na pohovku. Sedl si k němu ale YoonGi se hned odsunul.
"Kdo je NamJoon, YoonGi?"


Mezitím


"A co budeš dělat s HyeRin?" optal se Jin přiopilým hlasem už taky přiopilého NamJoona.
"Netuším, stejně si myslím, že to není moje. Určitě nejsem jedinej, s kým spala. Ale na jejím místě, co bys udělal? Radši to dítě dám za vinu chlapovi, o kterým vím, že je bohatý, než nějakýmu chudákovi, ne?"
Jo to dávalo smysl. Jin se pousmál. Možná, že tu naděje je. Další láhev vína zmizela celkem rychle. Sám Jin cítil, že už mu to leze do hlavy. A neměl by Joona podporovat v něčem, s čím chce přestat.



"Nevím, proč bych ti měl o něm něco říkat, HoSeoku," vydal ze sebe konečně YoonGi po dlouhé chvíli ticha.
"Chci o tobě vědět víc."
"Na to je ještě brzy." YoonGi se cítil podrážděně.
"Mohl by tě někdo hledat?" optal se hned HoSeok.
"Cože?"
"Rozuměl jsi mi."
Tahle stránka Seoka se YoonGimu nelíbila. Co má za problém?
"Ne, nikdo mě nehledá," skoro zašeptal a odvrátil svůj pohled.
"Nelži mi."
"Nelžu a vůbec... nic ti do toho není!" Zvedl se a chystal se odejít. Ale HoSeok ho chytil za zápěstí. Zastavil ho v pohybu. Nastalo divné, napjaté ticho.
"Promiň YoonGi," prolomil jej HoSeok, "mám o tebe jen strach." A to byla pravda. Nejraději by ho zamkl v bytu. Jen aby se nepotkal s Jinem. Jen aby věděl, že bude v pořádku a Seoka neopustí. Ne zrovna teď, kdy si na Giho začal zvykat. A měl pocit, že je to někdo, koho by dokázal milovat do konce života. Udělal by pro něj cokoliv. A to je to jen pár dní, co ho potkal. Byl až moc roztomilý, křehký. Jednoduše láska na první pohled.
"Dobrý, ale nemůžu ti jen tak všechno vykvákat. Vůbec se neznáme, nevím jestli ti mohu věřit," odpověděl mu, vytrhl se z jeho sevření a zavřel se v pokoji. HoSeok se svalil na pohovku.
"Jsem absolutní idiot."

******

NamJoon se vzbudil s kocovinou v bytě Jina. Už je to dlouho, co naposled pil a tak si jeho tělo odvyklo. Těžce se zvedl a zjistil, že je sám. Jin již byl v práci.
"Jak on to dělá?" zeptal se sám sebe při pomyšlení na to, že by v takové kocovině měl jít do práce. Jin tohle vždy zvládal i když se zřídil tak, že usínal na stole.
NamJoon si všiml, že je jen ve spodním prádle. Začínal mít divný pocit, ale věřil, že by to neudělal. Nebo by ho Jin určitě zastavil. Beztak jen dělal hovadiny a udělal nějaký pošahaný striptýz k zasmání, což už taky v minulosti několikrát provedl.
Nalil si do sklenice vodu a napil se, aby ta Sahara v jeho ústech polevila. Poté si všiml fotky. Na ní byl Jin, když končil střední školu.
"To je roztomilé," zahihňal se, když svíral fotku v rukou. Položil ji na své místo a rozhodl se, že vypadne. Neví, jak se dostane zpět domů, protože netuší v jaké části Seoulu je, ale to bloudění využije k hledání YoonGiho. Třeba na něj narazí.
Vyšel z bytu, a protože byl paranoidní kvůli Jinovi, vzal to po schodech. Třeba ho pohyb probere. Šel a šel a najednou slyšel, díky ozvěně na chodbě, že někdo jde taky po schodech. Byl v šestém patře a uviděl chlapce. Malého, drobného. Na hlavě měl kapuci šedé mikiny. V ruce nesl malou, průhlednou tašku a v ní nějaké jídlo. Pohlédli na sebe. NamJoon uviděl jeho drobné rtíky, jeho malý, roztomilý nos a blonďaté vlasy do očí.
"YoonGi?"
Pro oba chlapce se zastavil čas. Zírali na sebe, než malý chlapec kontakt očí přerušil a rychle vytáhl klíče. Otevřel si neuvěřitelnou rychlostí a za chvíli již byl opřený rukou o dveře z druhé strany.
"YoonGi? Jsi to ty?" ozýval se NamJoon za dveřmi, zatímco bouchal do dveří, "Otevři mi…" zašeptal. I tak to Gi dobře slyšel. Avšak mlčel. Po tvářích mu tekly slzy. Odvrátil se, pohodil tašku na linku v kuchyni a zavřel se v pokoji. NamJoona nechal stát za dveřmi. Neměl sílu ho vidět nebo jen slyšet.


"Jine, Jine!" křičel do telefonu Joon hned, jak mu to chlapec zvedl.
"Našel jsem YoonGiho! Viděl jsem ho!"
"Kde?!"
"V šestým patře, byt vlevo."
"Co to kecáš? Kde?"
"V tvým paneláku!"
"Co? Ale to není možný…"
"Proč by ne?!" V NamJoonovi se vařila krev.
"Tam…tam bydlí HoSeok. Nelhal by mi."
"Tak ti asi lhal!"
Na druhé straně bylo ticho.
"Nespletl sis ho?"
"Jine, kurva, poznám svého přítele!" a s těmihle slovy to položil.
Jin si povzdechl. Pohlédl na strop své kanceláře. Lhal mu HoSeok? Přece jen Joon si mohl Giho splést s někým jiným. Ale stále by Seok lhal. Ptal se ho přece jestli někoho takového neviděl. Řekl mu, že ne.
"Kim SeokJine!" ozval se otravný hlas jeho nadřízeného, "Neplatím tě za nic nedělání, pusť se do práce!"
Jin si povzdechl, obrátil oči v sloup a jal se pokračovat v papírování. Ještě před tím však napsal zprávu NamJoonovi.
"Zjistím ti, jestli to byl YoonGi. Hlavně nedělej žádnou hloupost, jasný?"



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.