Just stay with me, okay? - 13. část

4. dubna 2016 v 23:03 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: YoonGi x NamJoon / YoonGi x HoSeok
Žánr: Yaoi




HoSeok se probral, stále byl v posteli YoonGiho. Jen s tím rozdílem, že chlapec vedle něj již nebyl. Ihned se probral a uvědomil si situaci. Cítil, jak se mu žene krev do tváří. Opravdu s ním spal v jedné posteli?
Zvedl se a byl celý zlámaný, protože usnul v sedě opřený o studenou, tvrdou zeď. Rozhodně nic příjemného. Protáhl se a šel do kuchyně. Ucítil vůni vajíček.
"Dobré ránko," uvítal ho příjemný hlas.
"Dobré," odpověděl s úsměvem. YoonGi vypadal, že už je nějakou dobu vzhůru. Byl upravený, měl na sobě upnuté džíny a černé, taky celkem upnuté triko s krátkým rukávem. HoSeok tak mohl vidět, jak moc hubený vlastně jeho spolubydlící je. Po uplakaných očích už nebylo ani stopy. Spíše naopak, tvář blondýna zdobil jemný, hřející úsměv.
"Chceš snídani?" optal se ho YoonGi, ještě více se usmál a nabízel mu talíř s míchanými vajíčky. HoSeok na něj vyjeveně koukal.
"Kdo jsi a co jsi udělal s YoonGim?" pomyslel si jen. Stále udiveně koukal na chlapce před sebou. Že by byl až tak dobrý, že mu pomohlo jen to, že s ním strávil jednu noc? A nebo je to jen plán? Plán, jak mu na oko dát pocit toho, že je v pořádku. I když doopravdy není. Tak to taky bylo. YoonGi si slíbil, že už svou slabost nedá najevo. Nepotřebuje žádnou péči. Nechce zatěžovat někoho jiného svými problémy. Určitě jich má Seok dost vlastních. Je blbec, že to nechal včera večer dopustit.

"Mmm, je to skvělé, YoonGi," zamumlal HoSeok s plnou pusou snídaně od osloveného. Na to se starší jen usmál a sám si dopřával svou vlastní porci.
"V kolik jdeš do práce?" optal se HoSeok. Touhle otázkou druhého zaskočil. Co mu má říct? V místnosti zavládlo nepříjemné ticho.
"Jakože...nemusíš mě to říkat, pokud je to tajemství," usmál se Seok, "jen že jsme mohli jít třeba společně." Nikdy dřív HoSeok YoonGiho ráno nezastihl. YoonGi buď vždy spal a nebo už nebyl doma. Nevěděl, jakou práci má a nebo kde bývá. Bylo to zvláštní.
"Mmm..." začal Gi. Musí něco rychle vymyslet.
"Víš...já mám...já mám dovolenou, jo, mám dovolenou."
"Pche, ty se máš. To bys mě mohl přivítat nějakou večeří, huh?" vyzvídal HoSeok a sám sobě se divil, že k němu tak odvážně mluví. Je to poprvé, co se s ním za tu dobu, co spolu bydlí, takhle bavil.
"Samozřejmě," usmál se YoonGi. Ale teď by každý poznal, že je to falešný úsměv, za kterým se snaží něco skrýt.
"Ale nemusíš, nenutím tě, promiň," začal se omlouvat mladší chlapec. Neměl by k němu tak mluvit. Nejsou ještě ani pořádnými přáteli.
"Je to v pohodě, HoSeoku," YoonGi měl v hlase vážnost.
"Dobře," skoro zašeptal druhý a do úst si vložil poslední kousek. Pohlédl na hodiny. Už se blížilo k jedenácté dopoledne. Za chvíli by měl jít do práce.
"Půjdu se osprchovat a půjdu už do práce, budeš něco potřebovat?" zeptal se HoSeok během toho, co naskládal špinavé nádobí do dřezu.
"Mmm, asi ne..."
"Dobře," mladší se usmál a odkráčel do pokoje, kde si vzal čisté oblečení. Mezitím YoonGi seděl na židli. Stres se proháněl celým jeho tělem. Co bude dál?

******

"NamJoone, kašli na to, už ho hledáme přes dvě hodiny..." chytl Jin Joona za rameno a zastavil tak jeho zběsilou chůzi nočními ulicemi.
"Musím..." zhluboka vydechoval, "musím ho najít Jine!" Znovu se rozběhl a Jin za ním.
"Už to takhle děláme několikátý den," křičel za ním, ale NamJoon ho nevnímal. Měl strach, musel ho najít. Co když jeho YoonGi teď někde trpí hlady, mrzne a je úplně ztracený?
NamJoon měl slabé nohy, protože takhle běhal už několikátý den a večer. Avšak nevzdával se, snažil se nevnímat bolest. Musí ho najít.

FLASHBACK

NamJoon už několik dní čekal, jestli se YoonGi nevrátí zpět. Zpět domů. Neměl nejmenší ponětí, kam by mohl jít. Nepokoušel se ho hledat, protože neměl sílu. Několik dní už nejedl, byl vyčerpaný. Nemohl ani spát.
Ale ví, že YoonGi nikoho tady v Seoulu nemá. Kde jen může být? Ani peněz určitě nemá dost. Ne tolik, aby si mohl dovolit několik nocí v hotelu. Tím pádem...je na ulici? V NamJoonovi se začali míchat různé pocity. Pocit strachu, pocit viny. Začal sám sebe proklínat. Zvedl se ze židle u jídelního stolu a rychlým krokem si šel pro mobil, který už několik dní ležel v jeho kapse. Rozsvítil ho a doufal, že by se tam mohla objevit zpráva, nebo jen zmeškaný hovor od YoonGiho. I to by pro něj znamenalo hodně. Alespoň by věděl, že je v pořádku. Samozřejmě, že mu zkoušel volat, ale kdykoliv to zkusil, ozvala se hlasová schránka. Měl vypnutý mobil. A NamJoon nevěděl nic a ten pocit ho doslova sžíral zevnitř. Ale už měl dost.
Na displeji se ukázalo několik nepřijatých hovorů od Jina. Hned mu zavolal zpět.
"O můj bože, NamJoone! Ty jsi mě vyděsil! Jsi v pořádku? Co se stalo? Proč ses mi neozýval?" ozvalo se hned vystrašeným hlasem.
"YoonGi je pryč," řekl mu jednoduše.
"Cože? Jak jako pryč?"
"Prostě pryč...nevím, co mám dělat Jine." Do očí se mu hrnuly slzy. Potichu vzlykl.
"Vydrž, jsem na cestě, vysvětlíš mi, co se stalo." A hned na to Jin zavěsil. NamJoon se svezl na zem. Hůř se v životě necítil.


"NamJoone, bože, jsi v pořádku?!" Jin se objevil ve dveřích, odjakživa má klíč od baráku. Jelikož tolikrát už ho vedl domů úplně beze smyslů. Hledání klíčů mohlo být na celou noc. Proto usoudili, že nebude na škodu, když Jin bude mít vlastní klíč.
Celou tu cestu, co k němu Jin jel autem, Joon se svíjel pod náporem vzlyků na studené zemi chodby. Nedokázal se na něj ani podívat. Jin se k němu sklonil a pomáhal mu na nohy. Vedl ho do obýváku, kde ho posadil na pohovku. Sedl si vedle něj, čekajíc, co se dozví. NamJoon se zhluboka nadechl a poprvé pohlédl na Jina, kterého ničilo vidět svého dobrého přítele v tomhle stavu. Pomalu mu začal vysvětlovat celou situaci. Starší chlapec ani nedutal. Jen poslouchal, co se stalo. Na jednu stranu mu bylo líto NamJoona, ale na druhou… nejspíš by se v situaci YoonGiho zachoval stejně. Nemůže ho vinit.
"Půjdeme ho najít, pomůžu ti." Uklidňující hlas aspoň trochu utišil NamJoonův žal.
"Děkuju...děkuju moc..." zašeptal mladší a nechal se jemně obejmout.
"Pojďme, najdeme ho!" zvedl se Jin s odhodlaným výrazem. Joon se usmál. Mohl jen děkovat, že někoho, jako je Jin, má.

KONEC FLASHBACKU


Když Jin slíbil NamJoonovi, že mu pomůže najít YoonGiho, nikdy si nemyslel, že jako blázni budou každý den lítat po ulicích až do noci. Ztrácelo to smysl. Neměli šanci ho najít.
"Pojďme ke mně, bydlím nedaleko, dáme si skleničku," zastavil znovu NamJoona znovu a smutně se na něj usmál.
"Nechci to vzdát, Jine, ještě ne!"
"Nevzdáváme to, jen budeme pokračovat zítra, ano?"
NamJoon je přikývl a nechal se vést Jinem k jeho bytu.

Už se před nimi tyčil celkem moderní panelák. NamJoon tu nikdy před tím nebyl. Vlastně nevěděl, jak Jin žije. Teď má šanci to zjistit. Ale nejspíš si to asi ani nebude pamatovat. Měl hroznou depresi. A cítit chuť alkoholu ve svých ústech potřeboval jako sůl.
Šli po schodech, i když Jin bydlel až kdesi v osmém patře. Prý takhle chodí každý den, jelikož má strach z malých prostorů a taky z toho, že se zasekne ve výtahu. To byla pro něj největší noční můra.
Šli a najednou se otevřel výtah a prošel sympatický mladík.
"Ahh, ahoj HoSeoku," usmál se na toho chlapce Jin a během toho se otočil k Joonovi.
"Běž ještě dvě patra, jsou to dveře na levo. Odemkni si a běž dovnitř," pošeptal mu a podal mu klíče. Ukázal mu ještě jaký klíč a znovu se otočil na Seoka. Byli přátelé od té doby, co jsou sousedi.
"Ahoj Jinie," usmál se na něj chlapec.
"Vracíš se z práce?" optal se ze slušnosti. HoSeok jen přikývl.
"Tak jsem slyšel, že máš nového spolubydlícího," zahihňal se starší.
"Tady není nic tajemstvím," zasmál se HoSeok, "ale jo, je to pravda. Mám, konečně po dlouhé době to netáhnu sám."
Během toho se NamJoon přemístil už do bytu Jina. Ani trochu se nezajímal o to, kdo nějaký HoSeok je. To, co teď potřeboval, je láhev nějakého silného alkoholu.
Jin se s HoSeokem ještě tak nějak nezávazně bavil a než odešel, zeptal se ho na podstatnou věc.
"Hej HoSeokie, neviděl jsi někdy teď nějakého blonďatého chlapce? Malý, nejspíš je bez domova, má roztomilou tvář a vypadá tak na sedmnáct. Neviděl jsi ho někdy teď? Třeba jen zahlédl, moc by mi to pomohlo."
HoSeok se na chvíli zarazil. Jen tak prázdně koukal na Jina, jako by byl v šoku.
"Proč ten popis sedí na YoonGiho? Proč by ho Jin hledal? Má to nějakou souvislost s tím chlapcem, co šel už nahoru?" pomyslel si pro sebe. Má lhát?
"Eh...myslím, že jsem nikoho takového nikdy neviděl, ale pokud uvidím, určitě ti to řeknu. Promiň, už budu muset jít! Měj se, Jine." A otočil se směrem ke svým dveřím. Cítil se špatně, že Jinovi lhal.
"Dobře, děkuju a někdy se s tím novým spolubydlícím stavte, rád bych ho poznal!" zakřičel ještě a usmál se.
"Jo,jo," hlesnul HoSeok než otevřel a hned zavřel za sebou. "To asi těžko," zašeptal si pro sebe.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.