Just stay with me, okay? - 1. část

1. dubna 2016 v 13:26 | Natalii |  Just stay with me, okay?
Skupina: BTS (Bangtan Boys)
Pár: NamJoon x YoonGi / ???
Žánr: Yaoi






Probudil se. Ani neví, jak se dostal domů. Pamatoval si jen nějaké úseky z minulé noci. Bylo jasné, že to zase přehnal. Koukal na strop a rukou hmatal po svém příteli na druhé straně postele, ale nikdo nikde. Opřel se o ruku a porozhlédl se. Hlava se mu však najednou mohla rozkočit bolestí. Není pochyb o tom, že toho hodně vypil.
Po chvíli ležení jen tak se rozhodl, že se zkusí zvednout a jít do kuchyně. Neměl ponětí o čase, ani o dnu. Datum? Vždyť ani nevěděl, co je za měsíc. Stále byl jen v lihu a tohle neřešil. Neměl proč. Do práce chodit nemusel, dědictví od bohaté babičky připadlo jen jemu. A bylo tak velké, že na práci ani nemusel pomyslet.
Došel ke kuchyňské lince, kde našel sklenici a vedle toho šumivou tabletku na kocovinu s malým vzkazem.
"Vodu si snad zvládneš napustit. Jsem v práci, dojdu večer. YoonGi"
"Oh, můj milovaný YoonGi. Ví, co potřebuju," usmál se pro sebe a nechal rozpouštět tabletu ve vodě.
"Škoda jen, že večer tu už nebudu já…" ušklíbl se a trochu se napil.

******

"YoonGi…YoonGi!" Okřikl ho někdo, až se probral. Zrovna usínal na židli u jednoho stolu. Hned vyskočil do pozoru a omlouval se. Bylo ještě před otvíračkou. Čekal ho náročný den a on už teď usínal. Tohle není dobré…
"Děje se zase něco s NamJoonem?" ozval se za ním starostlivý hlas nadřízeného. Není úplně tak nadřízený, jako spíš jeho přítel. Tentokrát ale neměl v plánu se mu vyplakávat na ramínku jako vždy. Dnes ne.
"Vše je v pořádku," usmál se a vypařil se za pult. Neměl chuť se s někým vidět, natož se bavit. Povzdechl si. Dnes to bude ještě dlouhé.

"Opět dvanáctka?" usmál se na něj trochu pochmurně právě odcházející kolega. YoonGi jen přikývl a soustředěně odnášel objednávky na tácu.
"Že ty si nedáš pokoj," uslyšel jen, než se ozvalo vrznutí zadních dveří za rohem jen pro personál.
"Jak jinak bych se zbavil těch dožírajících myšlenek?" zaznělo mu otráveně v hlavě. Nikdo ho nechápal. Ani on sám sebe. Dřel jako kůň, i když nemusel. Co už. Ladně obešel všechny stoly a servíroval s úsměvem všechny objednané kávy a zákusky.

Konečně odcházel poslední zákazník. Teď už jen utřít stoly, poklidit a jít domů…Je to opravdu jeho domov?
Achjo, už zase začíná. Pokusil se všechny myšlenky zahnat a i přes bolest těla ještě uklidit.
"Děkuji za vaši tvrdou práci," řekl jim na rozloučenou nadřízený s úsměvem. Starostlivě při tom koukal na YoonGiho. Ten svůj pohled odvrátil a snažil se vypadat v pořádku.
"Dej si na zítra volno," začal k němu, když už se prostor trochu vyprázdnil.
"Zvládám to," odpovídal podrážděně chlapec a zamračil se.
"Jen jeden den, bude ti zaplaceno, neboj," chlácholil a přesvědčoval ho.
"Bude tady zmatek, když odejdu, víš jak se nestíhá, když někdo chybí…"
"Vše zařídím. Odpočiň si," usmál se na něj a YoonGi mu věnoval jen vděčný pohled. Nakonec možná nebude špatné se prospat a v klidu relaxovat celý den.

******

Pomalým krokem se dostal k dvoupatrovému baráku. Ve všech oknech byla tma. Určitě není doma. Povzdechl si. Opět se to bude opakovat. S nepříjemným strachem odemykal dveře. Ocitl se v úplně prázdném, velkém domě. Na chodbě si sundal boty a tašky se svými věcmi jen tak pohodil vedle nich. Neměl náladu uklízet jako vždy, když došel z práce. Tentokrát ne, a ať se o to NamJoon třeba přerazí.
Vyšel schody a mířil do koupelny. Měl v plánu si dát pořádně horkou a vonnou koupel plnou bublinek. Nechal téct vodu, ze které vycházela pára. Přidal tam nějakou pěnu do koupele a nechal rozpustit kapsle vonící po třešních. Těšil se, až se ponoří a úplně vypne svou hlavu. Mezitím si v kuchyni nachystal jahody se šlehačkou a k tomu si nalil trochu slabého šampusu. V tom si vzpomněl. Dnes je výročí. Před dvěmi lety, vše začalo. Smutně se usmál.
"Kde jsi?"
Vše si vzal k velké rohové vaně, která již byla dostatečně napuštěná. Zastavil vodu vytékající z kohoutku a začal ze sebe sundávat každou část oblečení. Ještě než unikl z reality, prohlédl se v zrcadle. Nenáviděl své tělo. Proč jen nemůže přibrat? Tak pohublý se přece nikdy nemůže jen vzepřít NamJoonovi. Měl tak hubené nohy, že snad i pochyboval o nějakém útěku. On by ho přece hned dohnal. Do očí se mu hrnuly slzy plné žalu, ale vše úspěšně zamrkal.
Postupně se potápěl do vody. Byla tak horká, až celé jeho tělo červenalo. Pohodlně si lehl do vany a zavřel oči. Jediné, co slyšel, bylo lupání pěny. Takový klid. Spokojeně se pousmál a vydechl. Snad jen jediná věc mu tu chybí. NamJoon. Ale ten normální, milý, bez alkoholu v krvi, který ho miluje z celého srdce. Otevřel oči a již nevypadal tak spokojeně. Vzal si skleničku alkoholu a trochu se napil. I když to bylo slabé, nechápal, jak jeho příteli to může tolik chutnat. Odložil to a na vidličku si napíchl malou jahůdku obalenou ve šlehačce. Chvíli ji zkoumal pohledem a pak ji schoval do úst.
"Mmm, sladká," pomyslel si a za chvíli již v misce nezbylo nic. Dopil na jeden lok obsah sklenky a pomalu zavíral oči. Před ním se mu najednou zjevila kavárna, ve všední den. Světlo prosvítalo okny, z bílošedých mraků se pomalinku spouštěly sněhové vločky. Hned si vzpomněl, to byl ten den. Původně to měl být normální pracovní den. Bylo plno jako vždy a YoonGi se skoro nezastavil.
A poté se otevřeli dveře. Dovnitř vešla mladá, krásná dívka a za ní vysoký muž v černém kabátu. Toho by si YoonGi nijak nevšiml, než došel k jejich stolu pro objednávku. Obrátil se k hnědovlasému a jejich pohledy se střetly. Čas jakoby se zastavil. Jeho tmavé oči staršího propalovaly, až mu v břichu proletělo tisíce motýlů. Polil ho studený pot a skoro neslyšně se optal na objednávku. Jejich oční kontakt se stále ještě nepřetrhl a kdyz uši blonďatého chlapce zaslechly hluboký hlas vyslovujíc názvy kávy a zákusků, málem omdlel. Netušil, co se děje, ale svůj pohled musel odvrátit, aby si zapsal to, co si tenhle pár přeje. Správně. Jsou pár, takže by se měl okamžitě uklidnit.
"Hned to bude," otočil se na patě a rychlostí blesku už připravoval dvě kávy. Když čekal na ohřátí vody, opřel se dlaněmi o linku a zhluboka se nadechl. Bylo mu opravdu divně. Srdce mu bušilo jako o závod. Musel se uklidnit a obsloužit je nejpříjemněji jak jen uměl. Vše měl nachystané. Teď už jen nabrat odvahy a vydat se k tomu stolu.
Sám nechápal, jak se k nim dostal, ale stál tam a díky kontrastu jeho blonďatých vlasů šly vidět rudé tváře. Ten muž již bez kabátu ho opět propaloval svým pohledem. Podával jim šálky horké tekutiny a ruka se mu nervozitou třepala. Bez dalšího hlubšího kontaktu očí, YoonGi odcupital pryč. Nenápadně ho sledoval za pultem, a ani nevnímal, co dělá…až se to stalo. Talířek se roztříštil na zem. Všechny oči se otočily za tím hlukem. Rychle se sehnul, aby se schoval a všechny kousky sesbíral. Tváře opět nabíraly červené zbarvení. Horší už to být nemůže.
"Střepy přináší štěstí."


Pousmál se. Jak roztomile nevinné to tehdy bylo. Když v ten den odcházel z práce, u zdi někdo stál. Někdo vysoký v kabátu. Snad jen proto, aby YoonGiho viděl znovu. Byla tma a tiše padal sníh. Blondýn tomu nevěnoval pozornost, než uslyšel ten hluboký hlas. Polil ho horký pot i přes mrazivé počasí. Byl tam a čekal nejspíš na něj.
V ten večer se vrátil pozdě domů. Bylo úžasné, jak moc si s NamJoonem rozuměl. U srdce ho píchla trocha závisti, když zjistil, že je NamJoon mladší než on. Kdyby je měl srovnat, vypadal oproti němu jak patnáctiletý vychrtlý záprtek. I když už měl za sebou téměř dvacet let svého mizerného života. Nikdy nebyl mužný.
"A nikdy nejspíš nebudu," řekl si nahlas. Pokud před dvěmi lety měl být hubený, tak co má říkat teď?
Za poslední měsíce depresí zhubl, i když si myslel, že už to není možné. Vynechával obědy a večeře. Pojem 'snídaně' ani neznal. Opět zavřel oči a tentokrát všechny myšlenky nechal odplavat. Z toho chvilkového klidu ho ale něco vyrušilo. Hlasy. Kdyby jeden, ten NamJoonův, ale byly dva. Druhý neznal a to ho trochu znervóznilo.

Najednou uslyšel ránu. Něco se roztříštilo na tisíce kousků na zemi. Vyplašil se a strachem o druhého vyletěl z koupelny jen s ručníkem okolo pasu. V hlavě se mu přehrávaly nejhorší scénaře. Utíkal po schodech, div, že neuklouzl a též se neroztříštil na zemi. Uviděl je a koukal s otevřenou pusou. Rozbil to. To, co dostal k jejich prvnímu výročí od samotného NamJoona.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.