Why him? - 3. část

30. března 2016 v 18:25 | Natalii |  Why him?

Skupina: BTS (Bangtan Boys)
Pár:
HoSeok x Taehyung (J-Hope x V)
Žánr: Yaoi (15+?)




Trénink začínal být nekonečný. Tae už nemohl. Sednul si k zrcadlu a málem vypustil duši. Přejel očima po místnosti. Jeho zrak zabloudil k Jiminovi, jak se snaží v předklonu popadnout dech. Poté hned začal tancovat jejich novou choreografii. Obdivně ho sledoval a srdce mu bušilo jako o závod. Nevěděl, jestli z něj nebo z nedávného pohybu. Ale věděl, že miluje pohled na tančícího Jimina. Cítil se tak volně, když viděl jeho tělo vlnící se do rytmu hudby. Z čela mu tekl pot, o který se mu smočily jeho vlasy. Byl velmi soustředěný. Najednou hudba přestala hrát.
"Dobrá práce, můžete jít domů," uslyšel Tae, vyskočil na nohy a s povykem se rozběhnul do šatny. Najednou to vypadalo, že unavenost opadla. Chtěl tam být co nejdříve. Byli tam jen tři sprchy a jich bylo sedm. Dokážete si představit ty hádky, kdo půjde první. Proto utíkal, co mohl a dařilo se mu, když v tom…
"Taehyungu, pojď prosím sem," volal na něj jeden z jejich manažerů. Vzdechl si smutně a otočil se na druhou stranu. Co po něm zase chtějí?

******

Asi po půl hodině konečně vyšel a viděl, že většina už odchází pryč. Mezi nimi byl i HoSeok, který mu zamával a poslal mu pusu. Zasmáli se na sebe a Tae šel do sprchy. Svléknul své propocené triko, poté kalhoty a až na sobě neměl nic, vlezl do sprchy. Pustil vlažnou vodu. Po svém bolavém těle nechal stékat kapičky vody. Byl ospalý, ale hlavou se mu proháněly zvláštní myšlenky. Není to ani týden, co se odehrálo to na ulici s HoSokem, ale od té doby o tom nemluvili. Baví se stejně, ale ta vášeň co se v nich ten večer proháněla, někam zmizela. I když si řekli tu noc, že budou pokračovat doma, nepokračovali. Někteří členové ze skupiny se po nich sháněli a byli vzhůru. A protože čekat na to, než takový NamJoon usne, je jako čekat na déšť v poušti, oba šli spát. Ani jeden z nich nechtěl, aby je někdo slyšel. Mladší chlapec své pocity neumí zase tak ovládat a možná by byl až příliš hlasitý. HoSeok ještě políbil Taeho na tvář na dobrou noc a tím veškerá intimní blízkost mezi nimi skončila.
Taehyungovi tohle vše vrtalo hlavou. Nevěděl, co se děje. Měl pocit, že starší to s ním myslel vážně. Ale proč je to tak, jak to je teď? Když už si myslel, že se odmiloval od Jimina a našel svou lásku, se kterou by mohl být šťastný, tak se stane zase tohle. Vlastně nevěděl, co si o tom má myslet. I když mu HoSeok při odchodu poslal polibek, nebylo to nic zvláštního. Tohle dělal téměř furt a ne jen na něj. Byl tak zmatený a nejspíš to šlo na něm vidět, když si ho hlavni choreograf zavolal a ptal se, co se děje.
"Nevypadá to, že jsi ve své kůži, Taehyungu," vybavil se mu hlas v hlavě z toho celkem nepříjemného rozhovoru
"Já sakra vím, že nejsem…" zaklel si sám pro sebe v opuštěné místnosti, když vylezl ze sprchy. Obléknul se do čistého oblečení a sednul si na lavičku. Sklopil hlavu a cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Nechtěl je nechat téct, ale jedna mu přesto utekla. Když v tom uslyšel, že tu zřejmě není sám. Rychle utřel slanou kapičku. Slyšel tlumené vzdechy. Ono se to nezdá, ale tahle šatna se sprchami je velká. Nejdříve máte skříňky, velkou řadu skříněk a poté se dveřmi dostanete k dalším skříňkám, ale už i včetně sprch, kde chlapec seděl. Ty vzdechy se ozývaly právě z té druhé místnosti. Tae jako takový, trochu vystrašený, nevěděl, co má dělat. Hlasy nerozeznával, ale rozhodně to nebyly vzdechy bolesti. Byly to slastné vzdechy, které on sám vydával v ten večer s HoSeokem. Kdyby tam nemusel, tak prostě nějak odejde, ale měl tam všechny své věci. Co teď? Začal zmatkovat.
"Pokud nepůjdu teď, pak už nebudu moct vůbec," říkal si pro sebe šeptem. Nemohl moc dlouho přemýšlet a hlasitost a vášnivost těch zvuků se začala zvyšovat. Dotyční si opravdu mysleli, že tu jsou úplně sami. Rozhodl se pomalu a neslyšně otevřít dveře. Porozhlédnul se. Nic neviděl, jenom ty vzdechy slyšel čím dál více. A čím blíže šel ke své skříňce, tím více jeho uši slyšely to, co nechtěly. Když už se tam nějak neslyšně dostal, najednou se před ním zjevil ten zdroj toho hluku. Otevřel pusu a jen koukal.
JungKook přilepený na zdi pod Jiminem. To celou dobu byl JungKook? Tae tomu nechtěl věřit. Víte, viděl ho jako zlomyslnou, malou mršku, která se prostě jen tak někomu nepoddá. Ale teď viděl, jak se zcela oddává právě Jiminovi. A ani trochu mu to nevadí, spíš naopak, užívá si milé péče od Jimina. Starší chlapec bloudil rukou po těle druhého a nasával drobné rty. V tom se však Jimin odtrhnul a začal mu slíbávat krk, JungKook slastně a nahlas vzdychnul. Pootevřel oči a uviděl civějícího Taehyunga. Zarazil se, najednu všechna příjemná slast z jeho těla zmizela. Cítil se trapně, nejraději by se propadnul do země. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a nakonec několikrát jemně zabouchal na rameno Jimina, který se již chtěl dostat do kalhot Kooka. Ten nespokojeně zamrčel, ale nakonec se podíval do očí druhého, který stále koukal na Taeho. Když uviděl jeho překvapený výraz, rychle se otočil za sebe.
"Eh...," odkašlal si a odstoupil od JungKooka, jakoby se nic nestalo. Všichni tři měli rudé tváře. Tae zabořil svůj zrak do země.
"Nenechte se rušit," řekl stydlivě a už si bral svůj batoh s věcmi. Rychle se otočil a co nejrychlejším krokem šel k východu. Chtěl být pryč. Nejenže ho zavalila trocha žárlivosti, ale hlavně záviděl. Záviděl, že on něco takového nemá. Mohl mít a nemá. Najednou se přistihnul, že u toho stěžování myslí na HoSeoka. Stěžoval si, jak mu zamotal hlavu. Jak moc po něm poslední dobou touží. A to vše nejspíš jen proto, že HoSeok zaváhal a jako nadržený hovádko se po něm vrhnul. Litoval toho, že se nechal zase zblbnout. Cítil a věděl, že je v tom až po uši. Jenže stále v sobě měl nějakou naději. I když si namlouval, že to HoSeok nemyslel vážně, vevnitř tomu nevěřil.

"Oh můj bože, už bych vážně chtěl zažít jaké to asi je...být milován?" s touhle myšlenkou se vracel domů. Svou cestu domů si prodloužil o několik ulic. Byl teplý večer a najednou se mu domů moc nechtělo. Ale vrátit se musel, další den ho čekal další dlouhý, vyčerpávající trénink a on by se měl pořádně vyspat.
Zaklapl domovní dveře. Uslyšel nějaké hlasy z kuchyně. Bylo mu to jedno. Měl hlad jako nikdy, i když měl právě dietu, chtěl se nadlábnout a k tomu si dát klidně ještě půlku kýblu zmrzliny. Právě to viděl jako jedinou dnešní energii. Ještě si sednout k televizi a sledovat oblíbené seriály.
Vešel do kuchyně a k jeho překvapení, kdo tam asi neseděl?
JungKook s Jiminem byli vedle sebe a něco řešili. V ten moment litoval toho, že rovnou nešel do svého pokoje a nevykašlal se na nějaké jídlo. Nechtěl na sebe upozorňovat pozdravem a neslyšně se připlížil k ledničce, ale Jimin si ho všimnul. Hned na to i JungKook. Ani jeden v místnosti nevěděl, co říct. Když v tom nejmladší to napětí, které panovalo, nevydržel. Beze slov odešel a za chvíli šlo slyšet bouchnutí dveří od jeho pokoje. Taehyung si nevšímal a dělal si jídlo, na kterém si pochutná. Ať už to teda stojí za to, když se vystavil téhle divné situaci. Za chvíli se zvednul i Jimin. Jenže šel blíž k chlapci u kuchyňské linky. Lehce si odkašlal a nabral vzduch.
"Tae..." oslovil ho tak, jako kdysi, "promiň..."
Taehyung v ten moment nevěděl, za co přesně se omlouvá. Jestli za to, že ho ignoroval, za to, že ho vyměnil nebo za to, co dnes viděl. Ale bylo mu to jedno, byl celkem rád, že s ním Jimin po dlouhé době promluvil. I když ho už nejspíš nemiloval, měl ho rád jako vlastního bratra.
"V pohodě," otočil se na něj a trochu se usmál. Jenže tak trochu zapomněl, že právě krájel zeleninu a nakrájel si málem i prst. I když byl večer, Taeho křik vyplnil každý kout domu. Stále byl to tele, které se v některých (skoro v každých) situacích, neumělo ovládat. Všichni vylezli za křikem ze svých pokojů a ptali se, co se děje. Jediný, kdo chyběl, byl JungKook, ale tomu se ani Jimin, ani Taehyung nedivili.
"Omlouvám se," zasmál se Tae s krvácejícím prstem v ústech, když sklízel spoustu nadávek za hluk kvůli takové blbosti. Mysleli si, že se stalo něco horšího. To však vykouzlilo úsměv Jiminovi a začal se smát na celou místnost. A jakmile se zasměje jeden, směje se i zbytek. I Tae se smál. Byl rád, že vidí Jimina takhle. Směje se...a díky němu.
"Tae, ty jsi pako," dodal po záchvatu smíchu a šel blíže k Taemu. Ten se trochu se pousmál, ale pak uviděl HoSeoka, jak kouká vzadu na ně dva. Ale do smíchu mu nebylo, což u tohohle rozzářeného chlapce moc často nevidí. Během chvíle se všichni zase vrátili do svých pokojů. Už tam zůstal jen Jimin vedle Taeho a HoSeok opřený o zeď. Najednou bylo ticho a Jimin vycítil to napětí, co tu panovalo. Raději beze slov zmizel a nakonec ti dva uslyšeli jeho sladký hlas za dveřmi pokoje : "JungKookie~,"
Tae stále prst ve svých ústech. Byl trochu nervózní, a tak jemně zkousnul, jakoby zapomněl, že tam má bolístku. Bolest na sebe nenechala dlouho čekat. Vytáhnul prst, tentokrát nevykřiknul, ale svůj obličej zkřivil do bolestného výrazu. Krev stále tekla, čehož si všimnul starší kluk u zdi. Odešel do koupelny, kde našel nějaké náplasti. Vrátil se s jednou zpět a viděl Taeho, jak si zase tu ránu cucá v ústech. Což na jednu stranu mohlo vypadat trochu rajcovně, ale na tohle právě teď neměl ani pomyšlení. Beze slov přešel k němu. Mladší viděl, že nese náplast, a tak prst mlčky svěřil do jeho péče. Sledoval soustředěného HoSeoka a nechal se ošetřovat. Až to bylo hotové, prohlédnul si jeho práci. Poté kouknul před sebe, najednou byl ten starší až moc blízko jeho obličeji.

"Eh...d-děkuji," vykoktal ze sebe, ve tvářích růž. Kluk naproti němu mu jen hluboce kouknul do očí a Tae se v nich málem utopil. Chlapec dal kolem něj ruce. Dýchal mu do tváře. Taehyung vycítil nebezpečí, ten pohled, to všechno. Už to jednou zažil. Je to jako deja vu. I když by chtěl ochutnat znovu ty rty...nechtěl se zase pak trápit. Když to teď neukončí, zamotá se do toho všeho ještě víc. Srdce mu bušilo, v břichu ho lechtaly motýlí křídla, ale i tak tomu hodlá zabránit. Hned teď.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.