Why him? - 12. část

31. března 2016 v 20:00 | Natalii |  Why him?

Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: HoSeok x Taehyung (J-Hope x V)
Žánr: Yaoi (15+)





HoSeok seděl v kuchyni a jedl oběd. Instantní nudle. To je to jediné, co zvládne. Už byly dvě hodiny odpoledne. Taehyung stále spí. Oba dva spali strašně dlouho, ale Seok se už aspoň před hodinou vzbudil. Poté sledoval Taeho roztomilou tvář. Byl úžasně rozkošný, když spal. Když mu začalo kručet v břiše až příliš hlasitě i na to, aby to vzbudilo druhého, zvedl se, aby se najedl. Vařit nic nechtěl, NamJoon říkal žádní hasiči, že? Nejspíš by to dopadlo tak, že by jejich dorm zmizel v plamenech, kdyby se k plotně dostal on.
Ani neví, co měl Taehyung v plánu dnes. Ale těžko říct, jestli něco stihnou, když už je docela pozdě. Upřímně, sám byl udiven tím, že mladší dokáže spát podobně dlouho jako samotný Suga. Toho sice nepřekoná nic, ale Tae se přiblížil docela blízko k tomu, aby pokořil to, co YoonGi naspí normálně.
Za chvíli slyšel, jak někdo otevřel dveře jeho pokoje a blížil se k němu.
"Ah, dobré ráno šípková růženko," zasmál se HoSeok, když uviděl, jak k němu míří Tae mnoucí si oči.
"Dobré ráánko." Poté si zívl a začal si protahovat ramena.
"Nevstal jsi právě? Ještě bys šel spát?" pobaveně se ptal starší.
"Ahh, Seokie, je mi divně," odpověděl mu Tae a sedl si naproti němu.
"Co? Nejsi nemocný? Nechceš něco donést? Nemáš horečku? Co tě bolí?" začal se starat HoSeok.
"Ah, mami, jsem v pohodě, jen se cítím trochu … já nevím? Možná jsem přespaný?"
"To sakra jde?"
"Netuším, ale cítím se tak," odpověděl Tae a položil hlavu na stůl. Příjemně chladil.
"Co jsi vůbec měl v plánu dnes?"
"Chtěl jsem do zábavního parku."
"Uf, ještěže mu je špatně," pomyslel si HoSeok.
"No tak to asi nikam nepůjdem," předstíral starší zklamání.
"To nevadí, nebudeme se dnes prostě dívat na televizi, nebo hrát nějaké hry?"
"Jasně, to zní dobře. Ale nechceš se něčeho nejprve najíst?"
"Jo, asi jo. Připravíš mi něco, HoSeoku?"
"Hm...a co bys chtěl?"
"Raaamen!" vykřikl Taehyung nadšeně.
"Myslíš, že vím, jak se dělá?"
"Stačí mi ten instantní."
"Dobře, to ti můžu splnit," zasmál se HoSeok, "opravdu promiň, ale nejsem dobrý kuchař."
"Mmm, Jinnie, kde jsi, když tě potřebuju?"
Starší věnoval druhému malý pohlavek.
"Nestěžuj si, ty nevděčníku," uraženě dodal, "buď rád, že jsi tu s takovým zlatíčkem, co ti zajde do obchodu."
"Mmmm," usmál se Taehyung a už konečně zvedl hlavu. Pohlédli si do očí a začalo nepříjemné ticho.
"Tak já jdu," zvedl se HoSeok. Zamířil do svého pokoje, kde si vzal čisté oblečení. Poté se osprchoval, ještě trochu upravil v zrcadle.
Už vycházel a obouval se, když v tom přišel Taehyung. Narovnal se čekajíc, co se bude dít.
"Děkuji."
Dal mu vřelé objetí a polibek na tvář.
"Ty jsi fakt asi přespaný, viď?" zasmál se HoSeok. Cítil se však tak šťastný. Takhle se k němu to malé stvořeníčko ještě nechovalo. A jeho to příjemně hřálo u srdce. Než ale zkusil druhý něco namítat, políbil ho jemně na rty.
"Budu hned zpět, ano?" polohlasem mu řekl do tváře, až mladšího lechtal jeho dech ve tváři.
"Ano," odpověděl stydlivě a nechal Seoka jít. Jakmile za sebou zavřel, Tae se opřel zády o zeď. Blaženě vydechl a usmál se sám pro sebe. Bylo to pro něj vše tak nové. Stále si na to nemohl zvyknout.

******

"Jsem doma!" zakřičel HoSeok ode dveří. Vešel do obývacího pokoje a uviděl V-ho rozvalovat se na pohovce. Usmáli se na sebe.
"Ahoj."
"Ahoj, chceš tedy udělat ten rámen?"
"Pokud bys byl tak hodný," usmál se na něj Taehyung tak, že druhý prostě nemohl říct ne. Právě by pro něj udělal první, poslední. Beze slov se sbalil do kuchyně. Začal ohřívat vodu a opřel se o linku. Vypadal, že je hluboce zamyšlený.
"Copak?" usmál se na něj Tae, který právě vešel do místnosti. Vytáhl si džus z lednice a začal si nalívat do sklenice.
"Ah, ale nic. Asi jsem taky přespanej," zasmál se HoSeok.
"Je ti dobře?"
"Jo, jasně..."
"Chováš se divně, hele," podíval se na něj Taehyung. Má tak divný pocit. Jakoby vše bylo strašně křehké a během chvíle se to mohlo pokazit. On by byl zase sám. Bez HoSeoka. Začal se obávat, což starší poznal.
"Nad čím zase přemýšlíš, Tae, co?" usmál se. Přišel k němu a uvěznil ho do sevření. Mladší si položil hlavu na jeho rameno. Více se přitiskl, protože miloval to teplo sálající z druhého těla. Byla chvíle ticha, než se Seok rozhodl promluvit.
"Víš, Tae, myslíš to se mnou opravdu vážně?"
Tahle otázka mladšího zarazila. Proč se na to ptá?
"Samozřejmě, že myslím!"
"Opravdu?" zeptal se ještě jednou HoSeok a přerušil jejich objetí. Pohlédl do tváře chlapce. Sám nevěděl, proč se ptá. Možná jen...možná jen to chtěl slyšet. Chtěl se ujistit.
"Ano! Neptej se na tak blbé otázky, děsíš mě," Taehyungův obličej se zdál vystrašený.
"Pako, jen...jen jsem se chtěl ujistit. Ani nevíš, jak dlouho tě miluju. Jaksi tomu furt nemůžu uvěřit, že mé pocity opětuješ...chápeš?"
"Achjo, takhle mě děsit," usmál se Tae.
"Ale-"
"Už nic neříkej," zarazil ho mladší a jejich rty spojil v dlouhý polibek.
"Opravdu je dnes jakejsi zvláštní, že by už…?" řekl si v hlavě HoSeok během toho, co odpovídal jeho rty druhému. Hned to ale zahnal, tuhle chvíli si chtěl užít.

******

"Božeee! To už je poněkolikáté, co s tebou prohrávám Taehyungu!" zaklel starší. V dlaních svíral ovladač od herní konzole. Nervy mu lítaly všude kolem, neměl rád prohru. Ještě když se mladší zlomyslně smál. To chce pomstu.
Oba dva seděli na zemi. HoSeok se trochu přisunul blíž a odložil svůj ovladač vedle. Tae ani nevnímal, že něco takového udělal, zařizoval, aby mohl znovu porazit svého přítele. Miloval pocit vítězství. Najednou byl však povalený na zem a HoSeok nad ním. Byla chvíle klidu, kdy si koukali do očí, ale pak se druhý zlomyslně usmál. Pomalu své prsty přiblížil k břichu mladšího a začal ho nemilosrdně lechtat. Přes celou místnost se začal ozývat smích a prosby o to, aby dotyčný přestal.
"Nenene," smál se HoSeok.
"Prosím," pokusil se Taehyung zvážnět svůj hlas, ale to zvládl jen na chvíli, než se opět poddal nekontrolovatelnému smíchu. Nakonec se mu však povedlo ze sebe druhého sundat. Oba dva zběsile dýchali, až by si někdo mohl myslet, že za sebou mají jinou činnost, než jen pouhé, nevinné lechtání.
"Eh, HoSeoku?" začal po chvíli Tae, když už se uklidnili.
"Jo?"
"Pojďme se projít," usmál se na něj mladší.
"Teď?" zeptal se se strachem HoSeok. Podíval se z okna ven. Již byla tma.
"Ano! Dívat se na hvězdy."
"Je to nebezpečný takhle večer," v hlase staršího byl strach.
"Strašpytle, nikdy jindy hvězdy vidět nejsou!" vyletěl na nohy Taehyung a hnal se ke dveřím, úplně bez zájmu, že druhý nechce.
"Achjo..." povzdechl si Seok. Hned se mu vybavil v hlavě nějaký horor, už ani nevěděl o čem to bylo, jen si vzpomenul na škaredý, zjizvený obličej. Opravdu se mu nikam nechce.
"Ale no taaak," povzbuzoval ho mladší, který už byl obutý, "půjdeme jen na chvíli, okay?"
"Okay."
"Že jsem vůbec souhlasil," řekl si v hlavě a dostával se do bot.

******

"Není to krásný?" optal se ho Tae během toho, co šli po ulici. Díval se nad sebe a sledoval všechny ty hvězdy zářící na obloze.
"J-jo," zakoktal se HoSeok, který se spíš díval kolem sebe a sledoval všechny temné zákoutí, ze kterých by mohlo číhat jakékoliv nebezpečí.
"Podívej se nahoru, pabo," zasmál se mladší. Propletl jejich prsty a pořádně stiskl jeho ruku. Tak aby mu dokázal, že jsou v bezpečí. Nemusí se ničeho obávat.
"Emm, hehe," pousmál se nervózně HoSeok. Ještě se jednou podíval okolo sebe a zhluboka se nadechl. Poté odvrátil svůj pohled navrch nad sebe. Zastavil se. Byl fascinovaný.
"Wow," vydechl. Nemohl od toho odtrhnout oči.
"Je to krásný, viď?" usmál se Taehyung. Pohlédl na chlapce vedle sebe a sledoval ho. Mohl by se na něj koukat celou dobu.
"Je to nádhera," dodal po chvíli HoSeok. Odvrátil se k mladšímu pohledem. Sevřel ho v objetí.
"Děkuju Tae, za všechno..." šeptal mu do ucha, "jsi moje štěstí, můj svět, mé všechno. Buď se mnou prosím navždy."
Tae cítil, jak mu rudnou tváře. Jeho srdce bušilo jak o závod. V břichu ho lechtaly křídla motýlů. Do očí se mu hrnuly slzy štěstí.
"Budu, HoSeoku, budu..."

******

Taehyung se probral vedle staršího chlapce, který stále spal. Pousmál se a políbil ho přes vlasy na čelo. Vymanil se opatrně z jeho celkem pevného objetí a mířil si to do kuchyně. Bylo teprve devět hodin ráno, ale Tae již nemohl spát. Včera večer došli docela pozdě. Měla to být jen chvilková procházka. Ale potom nemohl HoSeoka dostat domů, stále chtěl koukat na hvězdy. Pousmál se nad vzpomínkou na včerejší večer.
Už od toho co vstal se cítil zvláštně. Divný pocit v podbřišku. Jakoby...byl...? Zatřepal hlavou, aby zahnal ty hříšné myšlenky a jal se připravit si snídani.
Zakousl se do své snídaně a přemýšlel. Měl by prostě jít do koupelny a udělat...to? Už zase nad tím uvažuje. Nechtěl, ale kamarád dole ho k tomu stále nutil. Prostě si dožadoval pozornosti. Přece mu neuškodí, když mu pro jednou vyhoví. Bude tichý jako myška, nikdo nic nebude vědět. Ale...není to vůči Seokovi neférové? Měl by o pomoc správně požádat jeho. Tohle přemýšlení mu zabralo celou dobu, co jedl. Než se zvedl a odnesl špinavé nádobí do dřezu. Opřel se o linku, přemýšlel.
"Ah, dobré ránko Tae," ozvalo se veselým hlasem, který hřál u srdce. Vytrhl ho z myšlenek.
"Dobré," usmál se na něj. Měl by okamžitě přestat o těchto věcech uvažovat. Teď už je to stejně jedno. HoSeok je vzhůru a tomu se jen tak z dohledu neztratí. Nebo by to mohl prostě udělat ve sprše, kdy ho nebude shánět a bude mít své soukromí? A tak stále dokola, než ho vzal za ramena starší a jemně s ním zatřásl.
"Jsi v pořádku Tae? Nebo jsi zas přespaný?" zasmál se nad ním.
"Ne, v pohodě, promiň," zčervenal Taehyung.
"Copak se děje?" HoSeok byl zvědavý. Mladší mu však místo odpovědi jen pohlédl do očí. Tak jinak, než to normálně dělával. Ticho naplnilo celou místnost. Oba dva chlapci se k sobě začali přibližovat, než se jejich rty spojily v dlouhý polibek. Tentokrát to byl však Taehyung, kdo to prohloubil až k vášnivému. Starší nic nenamítal. Opřel se o něj celou svou vahou a mezi nohy mu dal tu svou. Věděl, že by se měl držet zpátky, slíbil to, ale to jaký mu dal druhý pohled, mu dávalo nějakou jistotu o tom, že přestávat nemá. Taehyung svými prsty bloudil ve vlasech staršího. HoSeok skousl jeho spodní ret, čímž ho donutil, aby své ústa pootevřel. Začal je plenit svým jazykem. Během toho vzal Taeho a vyzvedl ho tak, že si sedl na linku. Rozpojil jejich rty a pohlédl mladšímu do očí. Snad aby našel nějakou odpověď, co bude dál.
"Vem si mě," zašeptal Tae s touhou, "je mi jedno kde, jen si mě vem."
HoSeok nic nenamítal (jak by mohl?) a jeho přání mu splní s radostí. Zabloudil svýma rukama pod triko druhého a přemístil své polibky na jeho krk. Taehyung potichu vzdychal. Po chvíli se starší chlapec vrátil k jeho rtům a obsypával je dravými, hladovými polibky. Tae se zmohl jen na vzdechy do jeho úst. To už Seok hladil jeho rozkrok, který nabíral určité velikosti. Byli do toho tak zabraní, že si nevšimli jednoho malého detailu…
"Jsem domaaaa!" rozkřičel se Jimin a hned se rozběhl do kuchyně se svým křikem.
"Ah, kluci, kde jste, proč mě nevítá-..." zarazil se, jakmile uviděl ty dva, kteří ho tak nějak neslyšeli. Otevřel svou pusu dokořán a jen to sledoval.
"Sakra Jimine, nemůžeš tak běhat nebo se tam vrátíš. Co je?" optal se ho Kook, který šel za ním a táhl jeho kufr věcí. Viděl jen jak čumí před sebe úplně vyjevený. Celý udivený se koukl tam, kam koukal on a už to chápal. Zatvářil se úplně stejně. Čtyři páry očí se střetly.
"Co..." zmohl se ze sebe vydat Jimin.
Taehyung cítil, jak mu rudnou tváře. HoSeokovi ruce byli stále na svých místech. A to na jeho rozkroku a pod jeho trikem. Nejstarší z místnosti si okamžitě uvědomil situaci a své ruce schoval za záda. Taky mu načervenaly tváře, ale ne tak, jak Taemu. Ten již vypadal jako červené rajčátko. Sesedl si z linky a se sklopeným zrakem se o ní opřel.
JungKook taky červenal. Co nejrychleji se chtěl dostat do pokoje. Proto táhl jak Jimina, tak i jeho kufry.
"Hej Kookie, kam mě táhneš?"
Taehyung s HoSeokem slyšeli jeho protesty.
"A teď si vem Kookie, že na tom připravujeme jídlo, kdo ví, co se tu dělo!!" uslyšeli ještě, než se za nimi zabouchli dveře.
HoSeok se rozhodl, že odejde do svého pokoje.
"Jimine, zabiju tě!" zaklel ještě před tím, než za sebou zavřel dveře. Když se mu to konečně povedlo, tak přijde on a vše zkazí.
Taehyung se rozhodl, že umyje nádobí. Celá ta touha, která se v něm chovala celé ráno najednou zmizela. Není divu.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.