Lovely Days - Prolog

28. března 2016 v 0:46 | Natalii |  Lovely Days
Skupina: BTS (Bangtan Boys)
Pár: Jimin x Taehyung (Jimin x V)
Žánr: Shounen-ai





Seděl jsem v deštivý den ve škole. Bylo zataženo a ve třídě byla téměř tma. Nudná hodina hudebky vůbec neubíhala. Rozpláclý na židli jsem si pohrával se svou tužkou a popíjel Latté. To jediné mě drželo při vědomí. Jeho chuť jsem stále cítil v ústech a to mě nutilo dál pít, než mi úplně došlo.
"Jimine…můžeš mi prosím zopakovat, co jsem právě říkal?" zeptal se náhle učitel. Rychle jsem vyletěl ze židle.
"Ehm…" odkašlal jsem si a zkoušel ze sebe vydat nějaké srozumitelné věty, se kterýma bych se možná mohl trefit a vyhnul se tomu, že opět nedávám pozor.
"Ne, Jimine, o tom jsem mluvil téměř před deseti minutami. Prosím tě, sedni si a dávej pozor," řekl zklamaně učitel. Na mě z nějakých důvodu nekřičel, a ani nebyl zlý. Přes to jsem si nedával pozor a jeho výklady jsem nikdy neposlouchal. Konečně zazvonilo a já se rychlostí blesku zvednul a už jsem byl na chodbě pro další kafe z automatu. Ze svých riflí jsem štrachal pár drobáků. Chodby byly vylidněné a převládalo podezřelé ticho. Najednou však do mě někdo vrazil a z mých ruk vyletěly peníze a doslova se rozeběhly do všech stran chodby. "No paráda," - pomyslel jsem si.
"Omlouvám se," uslyšel jsem hlubší hlas a vedle mě se omluvně ukláněl tmavovlasý klučina. Podle všeho byl stejně starý jako já.
"Dobrý, v pohodě," řekl jsem zcela bez zájmu. Zvedl se a vesele se usmál. Byl jsem zcela unešený. Mé tváře rudly, cítil jsem vařící krev prohánějící se mým obličejem. Jeho tmavé oči mě zcela hypnotizovaly. Jeho pleť vypadala tak hebce, tváře trochu načervenalé a rty...tak měkké a růžové, jako cukrová vata...kdybych mohl, možná bych je i ochutnal. Zarazil jsem se. Vždyť je to kluk. Copak něco takového se mnou může dělat stejné pohlaví?
"No tak, nečum na něj tak Jimine, ještě se lekne," ozvalo se mé podvědomí v hlavě. To mi připomíná, kdo to je? Neznám ho.
"Promiň, už musím jít," přerušil mě z přemýšlění a obešel si to přímo do ředitelny. Byla to poslední místností, která tímhle směrem vedla. Ještě chvíli jsem koukal, než se mi úplně ztratil z dohledu. Posadil jsem se na lavičku naproti automatu. Ani jsem se nesnažil posbírat své drobné. Měl jsem plnou hlavu jeho. Jak se asi jmenuje? Odkud je? Proč tu je? Uvidím ho ještě někdy? Najednou mě probral z dumání školní zvonek a já se musel dát na cestu do třídy. Posbíral jsem peníze ze země a hlemýždím krokem jsem se vydal napříč chodbou školy. A pozbytek vyučování mi on stále pobíhal v hlavě.
Dorazil jsem domů. Konečně bylo po škole. Lehl jsem si do své postele a zapnul televizi, která byla naproti mně. Ovšem přehrával jsem si stále dnešní chvíli. Když se na mě podíval a já uviděl jeho obličej. Znovu se mi do obličeje hrnulo horko. Co si jen počnu? Jsem snad...?
"Ne, nepřemýšlej nad tím.. Třeba je to jen výlev pozdní puberty," uklidňoval jsem sám sebe v hlavě. Ovšem v hloubi duše a srdce jsem věděl, že mě to neuklidní na dlouhou dobu, že jsem se zamiloval na "první pohled".




 


Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 28. března 2016 v 0:53 | Reagovat

Zaujímavá téma a pekné prevedenie. :D Zaujíma ma to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.