Lovely Days - 7. kapitola

28. března 2016 v 18:08 | Natalii |  Lovely Days
Skupina: Bangtan Boys (BTS)
Pár: Jimin x Taehyung (Jimin x V)
Žánr: Shounen-ai






Jak jsem jen mohl nechat něco takového znovu dopustit?
Sledoval jsem, jak Tae u baru do sebe hází dalšího panáka a hned na to se opilecky usmál na nejspíš stejně starého chlapce vedle něj. Přiblížili se k sobě a něco si šeptali do uší. Ve mně bublal vztek, tak blízko k němu mohu jen já!
I tak jsem seděl bezmocně na jakési staré, ošoupané pohovce a jen přihlížel k tomu, co se děje u baru. Nebylo tu tolik lidí, takže můj výhled byl dostačující. Nechápu na co čekám? Proč si ho nechávám brát před očima? Taehyung byl opilý tak, že asi ani nebude vědět, že se s někým bavil.
Proč jsem zase v tom pochybným klubu a můj Tae je zase mimo svět střízlivých?

Ano, jasně. Začalo to tím, že jsme šli na kafe a poté ke mně domů. Je pátek a my chtěli nějak "oslavit" to, že už je zdravý. Vše by bylo v pořádku, kdybychom tam nepotkali mé pochybné spolužáky. Ti nás přemluvili k tomu jít sem s nimi. Já bych se nenechal přemluvit, ale Tae tak škemral. A kdo dokáže něčemu takovému odporovat?
Litoval jsem, že jsem mu slabošsky podlehl.
"Ahoj," ozval se vedle mě povědomý hlas. Otočil jsem se. JungKookie.
"Ahoj," začal jsem překvapeně, "co tu děláš?"
"Ále..." mávl rukou a opřel se, "jsme tu jen tak."

My? A kde je ten druhý, jakže se jmenoval? YoonGi?

"A ty?" vyzvídal.
"Ani nevím," můj pohled se upřel pode mě. Neměl jsem chuť se o tom bavit s nikým.
"Áha."
"Kde vůbec máš toho…YoonGiho?" optal jsem se pro změnu já.
"No někde u baru," a svůj pohled upřel tím směrem. Zamračil se. Také jsem se podíval. Vykulil jsem oči a zmateně hledal Taeho. Nebyl tam.
"To je divný, před chvílí tam ještě byl," pokrčil rameny. Ten kluk…s kterým se tam vybavoval, nemohl to být YoonGi?
Vystřelil jsem z pohovky.
"Pojď se mnou," můj hlas se zvýšil a ve tváři zděšený výraz.
Za zápěstí jsem tahal Kooka za sebou. Mířili jsme do tmavé uličky, která vedla jen k únikovému východu. Bylo to izolované místečko, kde se dějí ty nejodpornější věci.
Uviděli jsme dva chlapce lepící se na sobě u zdi. Zastavil jsem a stejně jako Kook opařeně koukal.
YoonGi něco šeptal Taemu do ucha a ten se vždy jen svůdně zasmál. Bylo mi zle. Chlapec vedle mě se ale probral rychleji, šel přímo k nim a prudce YoonGiho otočil za rameno. Byl jsem daleko a skrz řvoucí hudbu nešlo slyšet ani slova. Snad jen z toho, jak na sebe mluvili, bylo jasné, že mu JungKook dává pořádnou sadu nadávek. Poté ho hrubě chytl za zápěstí a odtáhl pryč. Na mě se ani nepodíval.
Zabloudil jsem pohledem k Taemu, který ještě nepobral to, co se právě stalo. Ale všiml si mě a i na mě svůdně zamrkal a usmál se. Musím ho dostat pryč.
Šel jsem k němu a beze slov ho tahal pryč. Něco málo nesrozumitelného mumlal, ale já nevnímal. Jak se mám zachovat? Co mám dělat? Nevěděl jsem, jak reagovat na to, co udělal. Na jednu stranu nechodíme spolu…může si dělat co chce, ale na tu druhou…miluju ho. A tohle mě bolí.
Vyšli jsme ven a já neměl nejmenší chuť se nějak zdržovat. Chtěl jsem ho odvést domů a sám si jít lehnout. Zaspat ty dotěrné myšlenky.
"Kam jdeme?" zeptal se mě. Neodpovídal jsem a jen pokračoval v cestě. Najednou se mi vytrhl z dlaně.
"Ptám se tě," zastavil se a kymácel se. Naštvaně jsem oddechl a otočil se k němu.
"Jdeš dom," znovu jsem ho chytl a táhl. Měl jsem takový vztek. Znovu se dostal z mého sevření.
"Já nechcu," zůstal stát a ruce si založil na hrudi.
"To mě nezajímá."
"Nikam nejdu," rozešel se malátnou chůzí k dětskému hřišti, které bylo nedaleko. Sedl si tam na lavičku a uraženě na mě koukal. Chvíli jsem postával, ale nakonec jsem se rozhodl si přisednout. Ani jeden z nás nepromluvil. Jen ticho a já si najednou připadal provinile. Možná že mé reakce byly přehnané. Ale dokáže někdo jednat v úplném vzteku?
"Promiň," začal jsem pomalinku. Tae si jen naštvaně odfrkl. Vlastně ani nevím proč by on měl být naštvaný víc než já? Já se neplazil po nikom.
Položil jsem svou dlaň na jeho ruku a jemně ho hladil po hladkém nehtíku. Stále žádná reakce.
"Víš Tae," nervozitou se mi třepal hlas, "ani nevíš jak moc je to pro mě těžké…"
Upoutal jsem jeho pozornost a já věděl, že mě opravdu poslouchá. Nevím, jestli si to bude pamatovat, ale já se teď chystám udělat velký krok. Fajn, sklidnit tep a jde se na to.
"Víš o tom, že tě mám rád…víc než rád. Vlastně bych chtěl…abychom…ten náš vztah někam posunuli. Chci…abys byl mým přítelem…"
Neumím volit správná slova…nikdy, v žádné situaci. Cítil jsem horko ve tvářích.
"Vždyť jsem tvým přítelem," podotkl nechápavě chlapec vedle mě a já měl chuť ho plesknout. Otočil jsem se na něj a přejel ho pohledem. I když byl opilý, měl rozcuchané vlasy, stále byl pro mě někým, koho miluju z celého srdce. A hlavně byl sexy. Neodpustil jsem si tuhle myšlenku, protože to prostě nešlo.
"Myslím to jinak," přiblížil jsem se k němu blízko, až mě zašimral pach alkoholu v nosu.
"Huh?" a škytl. Dál jsem nečekal, políbil jsem ho něžně na rty. Svými rty odpovídal, ale já už to nevydržel. Ten zápach toho všeho, co vypil, byl nesnesitelný. Usmál se na mě, že už asi tuší, co tím chci říct. Oplatil jsem mu to a chtěl znovu pokračovat. Ať se třeba udusím.
"Jimine," zarazil mě. Koukl jsem na něj a nedočkavě čekal, co chce. Obličej mu osvítila lampa. V očích se mu zaleskly slzy.
"Miluju tě," prolomil to napětí. Nevěřil jsem svým uším a vyjeveně koukal. Sice zněl opile, ale já mu to žral. Usmál se na mě ještě více. Z očí mu utekla jedna kapička slané vody. Já nevěděl, co říct, byl jsem tak šťastný. Opravdu mě miluje? Nezdá se mi to? Štípněte mě někdo.…
Koukl jsem na oblohu. Rozšířil se mi úsměv.
"Tae," můj hlas se chvěl vzrušením. Koukl jsem na něj, chvíli ho zkoumal. Styděl jsem se tuhle větu říct jen ve své mysli. Natož někomu jako je on. Najednou se Tae podivně zatvářil a věřil bych, že vidím, jak mu zelená obličej. Trochu mnou projel strach.
"Ji-" nedořekl kvůli škytnutí. A pak mi pozvracel tričko. Jo, tímhle mě přesvědčil, že opravdu nesním.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.