Lovely Days - 4. kapitola

28. března 2016 v 1:52 | Natalii |  Lovely Days
Skupina: BTS (Bangtan Boys)
Pár: Jimin x Taehyung (Jimin x V)
Žánr: Shounen-ai





Vyšli jsme ven, konečně jsem nabral trochu čerstvého, nočního vzduchu. V mé dlani byla stále ta Taehyungova.
"Zavedu tě domů," řekl jsem a stoupnul si před něj, "kterým směrem bydlíš?"
"Tímhle," ukázal na pravo, "nebo tímhle?" ukázal za mě. Trochu se zasmál, ale já se chytnul za hlavu.
"Na tyhle srandičky nemáme čas," v mém hlase byla znát naštvanost.
"Ale no tak, Jiminnie~," začal na mě se svým přiopilým hlasem. Takhle to nepůjde. Prostě ho nechám přespát u mě. Rodičům dám vědět přes zprávu, aby se nebáli. To vše ale až doma, u mě.
"Pojď," poručil jsem. Tae šel mlčky za mnou. Došel jsem až k vysoké zdi, kterou osvicovalo slabé světlo lampy. Otočil jsem se a v tom mě Tae celou svou váhou přišpendlil na onu zeď. Hluboce mi pohlédnul do očí. I když vím, že je opilý, v ten moment mi přišlo, že je v tom něco mnohem více, než jen čin ovlivněný alkoholem. Nahnul se k mému uchu a zašeptal velmi svůdným hlasem "Jiminnie.". Naskočila mi husina. Ztuhnul jsem, avšak po chvíli si začala má mysl uvědomovat situaci. Jeho dech mě lechtal v uchu. Bylo mi to sice příjemné, ale odstrčil jsem ho."Nesmím tohle brát vážně a dostat ho do postele," opakovalo se mi v hlavě. Pod mým odstrčením spadnul a já se leknul. Zanadával jsem sám sobě potichu.
"Taehyungu, jsi v pohodě?"
"Jasný!" pokusil se rychle vyhoupnout, ale jeho nohy opět zklamaly a on se zase málem válel po zemi, kdybych ho já nechytnul.
"Pojďme."
Vymanil se z mého chytnuté a se sklopeným zrakem jsme pokračovaly cestou ke mně domů.

******

Zdálo se mi, že snad po té cestě vystřízlivěl. Dovedl jsem ho až k mé posteli. Posadil se a já ze skříně vytáhnul nějaké triko. Hodil jsem ho po něm. Zasmál se. "Obleč mě," dodal. "Takže si chce hrát, jo?"
Přišel jsem k němu a začal ho svlékat. Poslušně zvednul ruce, aby to šlo lépe a já uviděl jeo do půlky nahé tělo. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale nedal jsem to znát. Vzal jsem z jeho klínu 'pyžamo' a chtěl ho obléknout, když v tom mě chytly jeho hubené, studené ruce. Stáhl mě na sebe. Zasmál se trochu přidušeně a já uhnul, aby mohl nabrat trochu vzduchu. Byl jsem vedle něj. Nastalo ticho. Koukal mi do obličeje. Čas jakoby se zastavil. "Co tenhle kluk na mě furt zkouší?"
Začal se přibližovat stále více ke mně. Zadržel jsem dech.Jeho oči byly přivřené a rty pootevřené. Byl stále blíž a blíž. Pomalu jsem zavíral oči a čekal. A čekal. Když v tom jsem dostal ráno do břicha. Otevřel jsem rychle oči a uviděl, jak si Tae ze mě udělal peřinku...On usnul? Zrovna teď? Věděl vůbec, že tohle dělá?! Málem mi způsobil infarkt. Ale co už teď, nechám ho spát. Opatrně jsem nadzvedl jeho hlavu a položil o kousek vedle. Zakryl jsem ho svou peřinou. Zachumlal se. Sladce oddychoval a já sledoval, jak se jeho tělo nadzvedne nad každým dalším nádechem. Byl jsem také zcela opitý, ale láskou. Po chvíli jsem si přinesl deku a peřinu. Ustlal jsem si na koberci vedle postele. S dobrým výhledem na jeho roztomilý snící obličej. Poté jsem našel jeho mobil a informoval jeho rodiče.
"Dobrou noc, TaeTae," pošeptal jsem, když už jsem ležel a pomalu usínal.

******

Probudily mě ranní paprsky slunce v mém obličeji. Ještě se slepenýma očima jsem se porozhlédnul po pokoji. Uviděl jsem pohozené kalhoty Taeho na zemi. Nejspíš se probudil a vysléknul se. Taehyung stále spal neslyšeně a spokojeně. Zvednul jsem se a zamířil do sprchy s čistým oblečením v rukou. Kapičky vody mě omývaly po celém těle. Použil jsem voňavé mýdlem. Šel ze mě cítit kouř cigaret. Za chvíli jsem vylezl. Tentokrát ručník byl tam, kde měl být. Obleknul jsem se a rozhodnul se něco uvařit k snídani. Ve skříňce v kuchyni jsem našel šumivé rozpustné tabletky. Určitě ho bude bolet hlava. Poslouchal jsem šumení a koukal nepřítomně před sebe. V hlavě mi proběhlo, co vše se zatím událo. U toho jsem nechal smažit vajíčka na pánvy a šel se podívat se skleničkou k Taemu. Stále spal, jako mimino. Položil jsem vodu na stoleček a pomalu ho začal budit. Přece jen rodiče se mohou vrátit každou chvíli. Začal jsem o hlasit po jeho vlasech a šeptal jeho jméno Zamračil se a otočil zády ke mně. Nahl jsem se nad jeho ucho a slabým hlasem dodal : "Tae~, vstávej." Najednou vyletěl a seděl. Ale hned si zase lehnul a chytnul se za svou hlavu
"Bože," zaskuhral.
"Dobré ráno," rty se mi tvarovaly do úsměvu.
"No...dobré," chraptěl a byl snad ještě bělejší než prostěradlo, na kterém ležel. Podal jsem mu vodu. Sednul si, stále držíc se za hlavu, a vzal si tu sklenku. Trochu se napil. Pousmál jsem se, avšak ucítil jsem zápach. "Nojo, vajíčka!"
Už jsem byl u vařiče a rychle otočil placku z vajíček. Druhá strana byla trochu černější, než měla, ale zase taková hrůza to nebyla. Vždy jsem byl antitalent na vaření. Najednou jsem za sebou ucítil pohyb. Mé tělo se instinktivně otočilo a já uviděl Taeho jen v trenkách a v tom mém triku. Znervózněl jsem. Byl až moc roztomilý na to, že právě vstal a má kocovinu.
"To voní," začal.
"Dáš si?"
"Ano, prosím," zdál se být trochu mimo. Mnul si oko. Zívnul si a sedl si na židličku za linkou Na to, že mu není nejlépe, chuť na jídlo asi má. Ten horší, spálený kousek jsem odložil a udělal mu nový a lepší. Tentokrát jsem se opravdu snažil. A cítil jsem se, jako kdybych teď dokázal uvařit vše, co by si jen řekl. Naservíroval jsem mu omeletu s chlebem a novou, čistou vodou.
"Dobrou chuť," řekl jsem a sedl vedle něho se spáleným kouskem. Já si moc nepochutnal, ale kluk vedle mě to do sebe házel. Jakoby týdny nejedl. Sledoval jsem ho s údivem. Byl trochu pohublý, ale dokázal toho tolik spořádat.
"Nemáš ještě?" otočil se na mě prosebně. Jeho talíř byl úplně čistý.
"Tak...já ti ještě jednu udělám," usmál jsem se a vvydal se do ledničky pro další vajíčko. Usmíval se a vesele si stoupnul, ale zase ho zkácela bolest hlavy.
"Dávej pozor, upozornil jsem ho. Poslušně seděl a čekal, než se mu donese druhá porce.

******
Venku se zničehonic zatáhlo a já zasednul k učení. Je to už pár chvil, kdy Tae s mým malým doprovodem odešel domů. A já tu byl sám. Rodiče stále ještě nedorazili. Během chvíle se setmělo v celém pokoji. Ne, že bych pociťoval nějaký strach, ale neměl jsem zrovna příjemné pocity. Rozsvítil jsem a najednou se ozvaly kapky deště bušící na mé okno. Chvíli jsem postával a zaposlouchal se do uklidňujícího, stále opakujícího zvuku. V tom mě ze snění vytrhl zvonící telefon. Volala mi máma. Prý se s tátou zdrží.
"Zhoršil se snad stav babičky?" zeptal jsem se opatrně.
"Ne, neměj strach. Vše je v pořádku," avšak nezněla moc přesvědčivě. Byla slyšet její únava a mě se to nechtělo líbit.
"Pošleme ti peníze, aby sis mohl nakoupit na celý týden," pokračovala a nakonec se rozloučila. Měl jsem z toho opravdu špatný pocit. Ale můj žaludek začal hlásit hlad. Déšť ustával a já se chtěl vydat do obchodu. Nějaké peníze jsem měl své a tady by nebyl ani drobek.
Příjemný vzduch po dešti mě šimral v nosu. Spokojeně jsem se nadechl. V mysli mi opět běhali neposedné myšlenky o včerejších chvílích s Taehyungem. Trochu mi zrudly tváře. V tom se ale ulící rozlehla nadávka. Bylo to nedaleko. "Měl bych se jít podívat?" ptal jsem se sám sebe. Po chvíli se ozvala znovu další nadávka hlubokého mužského hlasu. Mé nohy se rozběhly samy od sebe. Za zatáčkou jsem viděl kluka. A kolem něj pár týpků. Ale on byl značně podobný Taemu. V mém těle projel strach. Čím blíže jsem byl, tím více jsem zjišťoval, že to Tae není. Na jednu stranu jsem si oddechnul. Jenže jsem viděl, že dotyčný kluk je mladší o něco než já. A též je velmi, ale velmi roztomilý.
"Dej nám ty peníze," uslyšel jsem. Najednou ho jeden chytnul pod krkem, ale ne na dlouho. Kluk se z toho vymanil, ale hned na to dostal facku. Syknul bolestí. A já se ptal sám sebe : "Je možné, že furt narážím na tyhle situace? Nosí mi smůlu, nebo spíš já nosím smůlu jim?"


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.